Adamski – velký podvodník
V každé encyklopedii UFO, v každé knize o „létajících talířích“ určitě najdeme jméno George Adamski.
A to i přesto, že věrohodnost jeho cest s mimozemšťany ve vesmíru je velmi pochybná. Debata o jeho identitě pokračuje dodnes. Kdo je tedy onen „mimozemský vyvolený“ a čím se proslavil?
„PROFESOR“ MIMOZEMŠŤANŮ
George Adamski se narodil 17. dubna 1891 v Polsku. Když mu byl rok, jeho rodiče emigrovali do Ameriky a usadili se v Dunkirku ve státě New York. George absolvoval základní školu a poté se na nátlak rodičů začal věnovat samovzdělání. V roce 1913 byl povolán do vojenské služby, kde až do roku 1916 poctivě „tahal břemeno“ u 13. jezdeckého pluku, dislokovaného na mexické hranici. Po propuštění pracoval jako malíř v Yellowstonském národním parku. Před Vánocemi 1917 se oženil a nějakou dobu se toulal po zemi, než se usadil a přijal práci v betonárně v Kalifornii.
Usadil se na jižním svahu hory Mount Palomar, nedaleko světoznámé Palomarské observatoře, a George si tam postavil malou hvězdárnu s patnáctipalcovým dalekohledem. Jak jedovatě poznamenali jeho sousedé, „provizorní kopule a dalekohled byly určeny hlavně k tomu, aby si přivydělal trochu peněz tím, že bude odchytávat pozorovatele, kteří se chystají na skutečnou observatoř“. Tato sousedská nevraživost a touha stát se nějak slavným ho podnítila k pokusům o fantasy romány, po nichž byla v těch letech velká poptávka.
Ve třicátých letech se George stává významnou osobností mezi okultisty. Založil „Královský řád Tibetu“ a ve dvou rozhlasových pořadech přednášel o „univerzálním zákonu“. Protože byl poněkud ješitný, vyžadoval od svých studentů, aby mu říkali „profesore.“ Později začal dávat přednost „skromnějším“ oslovením své osoby: spisovatel, přednášející o problematice UFO, profesor o problematice UFO, výzkumu vesmíru, vesmírné filozofii a inteligentním životě ve vesmíru. A to přesto, že v době svého prvního „setkání“ s mimozemšťany měl velmi prozaické povolání kuchaře – dělal hamburgery v kavárně u silnice.
Devátý říjen 1946 by měl být považován za začátek Georgeova nového života, protože právě v tento den poprvé spatřil mimozemské kosmické lodě. Když Adamski, nic netušící, pozoroval meteorický déšť, nad jeho domem majestátně proplul obrovský, „vzducholodi podobný mateřský koráb, doprovázený malými, ověšenými raketoplány.“ Tím však pro něj demonstrace mimozemské techniky nekončily.
Následujícího léta, kdy se v tisku začaly hojně probírat zprávy o přeletech neidentifikovaných létajících objektů, Adamski opět spatřil „létající talíře“, tentokrát jich nebylo tak málo – 184 kusů, pohybujících se po 32 kusech. (Páni, nebyl líný počítat!) Ale opět to skončilo nezdarem – vesmírní mimozemšťané se zřejmě podívali jen na svého vyvoleného.
Pod dojmem toho, co viděl, začal Adamski v roce 1949 pořádat veřejné přednášky o návštěvách mimozemských kosmických lodí na Zemi, doprovázel je svými fotografiemi a o rok později v časopise Víra (anomální, paranormální a okultní vědy) publikoval svůj první článek. Následně vydavatel časopisu napsal: „S profesorem Adamským jsme se poměrně důkladně seznámili a nenašli jsme žádné důkazy, že by se dopouštěl podvodu.“ V dalším článku citoval další fotografie, z nichž jedna ukazovala vesmírné lodě prolétající nad povrchem Měsíce.
„KONTAKT TŘETÍHO DRUHU“
Máme-li Adamskému věřit, o rok později se na něj obrátili zástupci různých vědeckých center s žádostí, aby speciálně pro ně vyfotografoval UFO, a za pouhých několik měsíců jim šťastný fotograf předložil dva nové snímky. Později řekl reportérovi ze San Diega, že snímky předal laboratořím. Po četných dotazech tisku se to nakonec potvrdilo, ale analytici nebyli přesvědčeni, že na snímcích jsou skutečně mimozemské lodě.
Adamski se často odvolával na svou anonymní spolupráci s vládou a armádou, a dokonce uvedl jména některých z nich. Některé z těchto osob skutečně existovaly, ale na všechny dotazy novinářů jednohlasně prohlašovaly: „Všechno, co o nás Adamski napsal – je výmysl, čirá fikce.“
Bližší kontakt s mimozemšťany, nebo jak se v ufologické literatuře běžně říká – „kontakt třetího druhu“, se uskutečnil až 20. listopadu 1952, kdy se Adamski a šest jeho společníků vydali do pouště v přesvědčení, že nejen uvidí létající talíř, ale také se setkají s jeho piloty. V této společnosti byl i antropolog Williamson, který si dal, zřejmě pro solidnost, titul doktora věd.
Výlet byl úspěšný. Krátce po poledni se k nim přiblížil obrovský stříbřitý objekt doutníkového tvaru a několik minut se nad nimi vznášel. „Tahle loď mě hledala,“ oznámil Adamski a poté, co všechny požádal, aby se vzdálili o kilometr, čekal s jistotou, že kontakt bude navázán. O pět minut později přistála „krásná malá loď“ nedaleko od něj, kousek pod hřebenem hory, takže její horní polovina byla pro ostatní svědky viditelná.
Zanedlouho Adamski spatřil postavu, která se k němu blížila. „Byl jsem si plně vědom, že jsem se setkal s člověkem z vesmíru – s člověkem z jiného světa!“ …… Byl to muž s hladkou kůží, bez vousů, vysoký 1 metr 65 centimetrů, dokonale oblečený, s bílými, jemnými, po ramena spadajícími vlasy a ladnými pohyby.“ Takto mimozemšťana popsal George, který byl rád, že se mu dostalo pozornosti. Komunikace začala mimozemšťanovým ujištěním, že jeho návštěva na Zemi je plná těch nejlepších úmyslů. Dokonce vyjádřil jisté obavy z jaderných zkoušek, které narušují ekologii planety. Tento problém byl zřejmě tak důležitý, že mimozemšťan dokonce ukázal prstem k nebi a hlasitě řekl: „Bum! Bum!“, čímž chtěl zřejmě naznačit, že brzy všichni vyletíme do povětří.
Po této tirádě Adamského mimozemský společník, který se odmítl nechat fotografovat, odešel směrem k lodi a odletěl. „Cítil jsem, že část mého já odešla s ním. Přítomnost tohoto obyvatele Venuše byla jako hřejivé objetí, velká láska a chápavá moudrost,“ vzpomínal později Adamski teskně.
Žádný magnetofonový záznam tohoto setkání se nedochoval. A existuje pro to logické vysvětlení – obyvatel Země a Venušan komunikovali (včetně „Bum! Bum!“) telepaticky. Přesto mimozemšťan zanechal v poušti stopy a Willliamson z nich udělal odlitky. Skeptici by se museli ptát, jak se stalo, že měl Williamson po ruce všechny potřebné materiály, a nebyl tento „kontakt“ předem pečlivě naplánován, nebo si byl Adamski stoprocentně jistý úspěchem?
MARŤANSKÝ FIRCON A DALŠÍ
Ráno 13. prosince došlo k dalšímu kontaktu. Když se létající talíř nacházel asi 100 stop ve vzduchu od Adamského, otevřel se jeden z průzorů, vykoukla z něj ruka a na zem spadl fotografický film. Po jeho vyvolání se ukázalo, že „snímky venušské lodi jsou protkány symbolickými vzkazy, které se dodnes nepodařilo rozluštit. Pracuje na tom několik vědců“. (Opět citace z Adamského.)
Následujícího roku se „vyvolený mimozemšťan“ domluvil s irským okultistou Desmondem Lesliem (1901-2001), že jeho 54stránkový rukopis (ve skutečnosti napsaný Clarou L. Johnovou) zařadí na konec knihy o UFO, kterou již posledně jmenovaný dokončil. Společné dílo vyšlo pod názvem „Přistání létajících talířů.“
Brzy se objevila další, ještě senzačnější, jeho tištěná práce: „Uvnitř kosmické lodi“. Tentokrát Adamski popisoval svá pravidelná setkání se starým přítelem z 20. listopadu, Venušanem Ortonem, který ho pozval na palubu létajícího talíře, kde se Adamski setkal s „krásnými humanoidními bytostmi z jiných planet naší Sluneční soustavy“. Na setkání byli přítomni také marťan Firkon a obyvatel Saturnu Rama (jména byla výmyslem Charlotte Blodgettové, další „spisovatelky duchů“).
Věc však neskončila pouhým rozhovorem s mimozemšťany, byla mu nabídnuta cesta na Venuši, Mars a Měsíc, během níž Adamski spolu se zástupci „Vesmírných lidí“ nejen popíjel dobré víno, ale také vedl dlouhé, nudu vesmírného cestování zpestřující, rozhovory. (Aby potvrdil pravdivost svých cest, předložil novinářům certifikát potvrzující, že byl několik měsíců mimo své rodné město).
O svých cestách napsal ve spolupráci se stejným Desmondem Lesliem další knihu „Létající talíře přistály,“ která se stala bestsellerem. Následovala další – „Uvnitř kosmických lodí“ s mnoha fotografiemi UFO, schématy jejich zařízení a portréty jeho nových přátel. Ale hlavně v knize zveřejnil mapu odvrácené strany Měsíce, která byla v těch letech pozemšťanům ještě neznámá.
Sociolog, zabývající se Adamského životopisem k této knize poznamenal: „Jednou z nápadných charakteristik jeho díla je jeho literární sterilita. Ačkoli popisuje mimořádné události, jeho příběhy jsou neživotné. Čtenáři vstupují do jakéhosi utopického dokonalého světa, který bychom mohli vytvořit zde na Zemi, kdybychom se chovali inteligentně. Všech dvanáct planet Sluneční soustavy – kromě Země – obývají fyzicky krásné, duchovně vyspělé bytosti, které hosta horlivě přesvědčují, že pozemšťané by měli raději začít žít znovu, „podle pravidel stanovených Stvořitelem všeho, co je“.
SETKÁNÍ S PAPEŽEM?
Navzdory zdánlivé nevěrohodnosti příběhů se tento podnikavý Američan stal hvězdou nejen v přednáškových sálech a rozhlasových pořadech, ale také v televizních show. Američané žíznící po všem extravagantním houfně navštěvovali jeho přednášky. Získal si četné stoupence, kteří mu neřekli jinak než „učitel“ a neřekli mu jinak než „učitel“. Pod vlivem široké publicity, kterou kuchař organizoval s velkou pompou, veřejnost upřímně věřila, že slyší hlas skutečného vědce. Jeho sláva nezadržitelně rostla, navzdory všem „rýpajícím“ autoritativním odborníkům. Vydělal spoustu peněz na zvědavosti lidí a jejich touze uvěřit v neobvyklá dobrodružství nového mesiáše, pomíjejícího obavy pozemšťanů z mimozemšťanů o osud naší planety.
V květnu 1959 se Adamski vydal na cestu do Evropy, kde jeho přednášky vyvolaly ostrou kritiku tisku. A jeho projev na curyšské univerzitě studenti přerušili smíchem s tím, že „to všechno je výplod choré fantazie“. Adamski však tento incident přičítal tomu, že „mezinárodní bankéři“ vybičovali studenty k obstrukcím, protože se „děsí morálních reforem a technologického pokroku, který mohou pozemšťanům přinést lidé z vesmíru“. Přesto byl během této návštěvy přijat nizozemskou královnou Julianou a vedl s ní rozhovor.
Při své druhé cestě do Evropy, pokud lze Adamskému věřit, se 31. května 1963 ve Vatikánu tajně setkal s papežem Janem XXIII. (1881 – 1963). Byl uveden do baziliky svatého Petra, kde ho tajným vchodem představil papeži „muž v černém obleku“. Na oplátku za požehnání předal George papeži poselství o mimozemšťanech. Jako důkaz tohoto setkání Adamski předložil zlatou minci s vyobrazením papežovy hlavy z profilu. (Vatikán toto setkání kategoricky popírá.)
JEN ŠARLATÁN?
V únoru 1965 již nemocný Adamski odletěl do Washingtonu za Madeline Rodefferovou, aby mu zprostředkovala setkání zástupce vesmírného bratrstva s viceprezidentem Hubertem Humphreym (1911-1978). Schůzka se zřejmě uskutečnila a byla dokonce natočena. Ale podle Rodefferové, když film po promítání obdržela, „několik jeho částí chybělo a několik, zjevně nepravdivých, bylo přidáno“. (To znamená, že o schůzce neexistuje žádná dokumentace.)
Adamski v březnu podnikl přednáškové turné po New Yorku a Rhode Islandu a počátkem dubna se vrátil, stěžuje si na zdraví, do Marylandu. Večer 23. dubna zemřel při srdečním záchvatu.
Brzy po jeho smrti se v Anglii odehrála zajímavá historka. Ernest Arthur Briant, zahradník ze Scoritonu v Devonshiru, který tvrdil, že o Adamském nikdy předtím nic neslyšel, 24. dubna ohlásil, že viděl UFO se třemi pasažéry. Jeden z nich, který vypadal jako asi čtrnáctiletý chlapec a mluvil angličtinou, kterou používají Američané, si říkal „Yamsky“ a dodal, že je z Venuše. Briant viděl na jeho oděvu „červenou krásnou výšivku na rukávu“. Adamicovi přívrženci prohlásili, že to není nikdo jiný než Jiří, který se vrátil na Zemi v podobě chlapce, a že má na sobě stejné oblečení, jaké měl na sobě během konference o Saturnu. Většina ufologů se však domnívá, že jde o čistou fikci.
Být přesvědčen, že „vyvolený mimozemšťan“ je obyčejný šarlatán, je zcela jednoduché. Ještě na počátku padesátých let vypadala prohlášení o pohodlných životních podmínkách na Venuši, Marsu a dalších planetách sluneční soustavy dost nepřesvědčivě. Co naplat, že po letech k nim letěly automatické kosmické lodě? Přívrženci Adamského zde však našli skulinu a tvrdili, že názvy planet naší sluneční soustavy prostě, jak se říká „analogicky“, přenesl do jiné soustavy. Proč je tam ale potom tolik planet jako v té naší? Ufoložka Isabel Daviesová k této věci neomaleně poznamenala: „Všechno v jeho knihách se odchyluje od teorie, všechno je to výmysl.
Kromě toho ve „Vesmírném zpravodaji“ vyšly najevo i rané beletristické práce Adamského. Z publikovaných úryvků je zřejmé, že fantastické spekulace z mládí rychle proměnil ve své cestovatelské vesmírné deníky a v popisech filozofických rozhovorů s mimozemšťany jednoduše nahradil „tibetské mudrce“ ze svých raných přednášek „vesmírnými bratry“.
Zjištění falzifikace fotografií nového barona Prášila bylo také poměrně snadné. Již v červenci 1953 předala FBI fotografie raketoplánu pořízené Adamskim Výzkumné skupině letectva. Odtud přišla odpověď: „Při zhotovení snímku byl použit malý, v porovnání s viditelným v pozadí, plot, předmět, nejspíše klobouk – sombrero – s pruhem potu na něm.“ A v lednu 1968 mluvčí letectva oznámil, že fotografičtí experti na základně Patterson v Ohiu se domnívají, že „k vytvoření některých snímků byla použita krabička od tabáku a tři pingpongové míčky“.
Analýza fotografie z prosince 1952 odhalila, že „zobrazené UFO má v průměru méně než osm palců a je to hrubý podvrh“. Fotografičtí experti také velmi rychle zjistili, že „rozsvícená lampa na operačním sále a víko starého vysavače mu (Adamskému) posloužily jako předlohy k vytvoření propracovaných a poměrně zajímavých ilustrací pro jeho knihy“.
V roce 1978 byla na „detektoru lži“ analyzována magnetofonová páska, na níž Adamski hovoří o svém setkání s Ortonem. Ve vypracovaném závěru znalec uvedl: „D. Adamski ohledně Ortona s největší pravděpodobností lže“. (Mimochodem, již v roce 1957 NICAP nabídl Adamskému prověřit jeho pravdomluvnost na detektoru lži, ale ten to odmítl.)
„NIKDY JSEM NEBYL NA PALUBĚ VESMÍRNÉ LODI.“
Nyní k „zajímavostem“. V roce 1962 Adamski oznámil, že ho „bratři“ (tak nazýval lidi z vesmíru) pozvali na Saturn, aby tam konzultoval. Po návratu z této mise vyprávěl, že se nalodil na loď ze Saturnu na letecké základně, kde se s vesmírnými posly setkal vysoce postavený vládní úředník. Dokonce i mnozí Adamského stoupenci považovali tuto historku za poněkud fantastickou a naznačovali, že setkání bylo pravděpodobně jen „telepatickým kontaktem“.
Ani on nebyl háklivý na drobné podvody. Ráno 1. prosince 1958 dorazil Adamski na cestě do Davenportu, kde měl mít přednášku, do Kansas City. (Nákup zpáteční jízdenky byl dosvědčen.) O několik dní později, aby mu byla proplacena, ji předložil nepoužitou a vysvětlil, že 20 minut po odjezdu z Kansas City vlak zastavil na čistém poli. Tam stálo zaparkované auto, kterým najel na čekající kosmickou loď. Do Davenportu ho odvezli mimozemšťané. O celé této historce vyjádřil známý ufolog Campbell velmi vážné pochybnosti. Po prozkoumání zpráv železniční společnosti a rozhovoru s průvodčím zjistil, že na cestě nebyla žádná zastávka. O tom informoval tisk, ale Adamski byl v té době v Anglii, což ztěžovalo zjištění pravdy.
Neméně zajímavý je výzkum, který provedl James W. Moselay (1931-2012). Ten prokázal, že „svědky“ Adamského prvního kontaktu byli jeho blízcí spolupracovníci. Jeden z nich, Alfred Bailey, navíc prohlásil, že neviděl ani kosmickou loď, ani jejího pilota, a vyjádřil hluboké pochybnosti o tom, že ji viděli i jiní. Gerald Barker, který žil v Palomar Garden v listopadu 1952 až lednu 1953, uvedl, že slyšel magnetofonový záznam události v poušti několik dní předtím, než tam Adamského skupina cestovala.
V následujících letech se objevily další důkazy o podvodu. Ufolog Ray Stanford (1938), který s Adamskim v mládí trávil hodně času, uvedl, že se mu Adamski později svěřil, že se do „talířového nesmyslu“ pustil kvůli penězům, a dodal: „Nikdy jsem na palubě vesmírné lodi nebyl.“
Našli se lidé, kteří ve snaze Adamského očernit ze všeho vinili agenty CIA, kteří se údajně vydávali za lidi z vesmíru, a „vesmírné lodě a jejich vybavení byly vytvořeny proto, aby Adamski uvěřil ve své vesmírné cesty. Argumentovali tím, že „členové posádky kosmické lodi se chovali jako dobře vycvičení pozemšťané, kteří klamou lidi a využívají Adamského naivity a důvěry“. (Není operace pro takovou příležitost příliš drahá?) A francouzský badatel Jacques Vallee (1939) šel ještě dál a tvrdil, že Adamskiho využila k nějakému nejasnému účelu podzemní skupina fašistů. „Dovolte mi poznamenat,“ píše, “že Adamského Venuše… a mnozí další údajní mimozemšťané jsou Árijci s dlouhými světlými vlasy.“
Ačkoli Adamski před svou smrtí přiznal, že lidi svými historkami o letech jen oblboval, aby vydělal peníze, jeho sekta v Kalifornii stále vzkvétá. Dokonce existuje speciální „Nadace George Adamski“ a společnost, také jeho jména, jejíž členové vyznávají „vesmírný životní styl“, přinesený na Zemi mimozemskými mentory Adamského. Hlavní však je, že s ním začalo kontaktérské hnutí, jejíž příznivci říkají: „Nemáme právo odmítat jejich poselství jako pouhou fikci,“ i když úloha samotného Adamského byla vyvrácena.
