Hádanka obrovských šípů na Ustyurtské plošině

Náhorní plošina Ustyurt je obrovské území v horách Uzbekistánu, Kazachstánu a Turkmenistánu s rozlohou asi 200 000 kilometrů čtverečních.

Až do 80. let minulého století to byla jakási archeologická rezervace – „prázdné místo“ na mapě historie.

Ale v roce 1986 se vědci z Akademie věd Uzbekistánu nakonec rozhodli prozkoumat středověké architektonické památky ze vzduchu a objevili něco zcela zvláštního. Oblast mezi vesnicemi Sai-Utes a Beineu byla pokryta podivnými kresbami, viditelnými pouze ze vzduchu, které, mimo jiné, velmi připomínaly podobné kresby, vzdálené tisíce kilometrů od tohoto místa – v peruánské poušti Nazca.

„Šipky“ v téměř nepřetržitém řetězci se táhly od mysu Duan v Aralském moři, hluboko do náhorní plošiny Ustyurt. Liší se od sebe trochu tvarem a velikostí a směřují na sever. Každá je jako vak s protaženou horní částí se širokým průchodem, ke kterému vede vodicí linie. Horní okraje „vaku“ tvoří dvě šipky se špičkami ve tvaru podlouhlého trojúhelníku, do kterých vede z těla šipky úzký průchod. Na vrcholcích trojúhelníku jsou prstence o průměru 10 metrů, které byly pravděpodobně kdysi jámami.

Délka každého výběžku je 800–900 metrů a spolu s vodicí linií dosahuje 1 500 metrů, šířka 400–600 metrů, výška „kresby“ z navršených kamenů dosahuje 80 cm, ale v minulosti byla zřejmě mnohem vyšší.

Celý tento systém kreseb na náhorní plošině Ustyurt lze vysledovat na ploše 100 km, ale vědci se domnívají, že je mnohem větší a přesahuje svou délkou systém záhadných kreseb v poušti Nazca.

Všechny šipky se od sebe mírně liší – některé mají přímé linie, jiné jsou konkávní. Na některých kresbách se čáry některých šipek překrývají s obrysy ostatních. To se podle vědců vysvětluje skutečností, že na místě starých struktur byly postaveny nové.

Na zemi lze šipku identifikovat podle sotva viditelného kamenného hřebene, ve kterém jsou viditelné stopy cementové malty. Z vnitřku valu byl vykopán hliněný příkop, ze kterého se vytvořil val, na kterém byl instalován kamenný hřeben. Vegetace vzkvétá podél celého příkopu, což je dobře vidět na pozadí uschlé trávy na náhorní plošině. Podle těchto znaků je snadné určit obrys šipky.

Obr. 1 Ustyurtská plošina

Obr. 2 Šipky na Ustyurtské planině

Obr. 3 Šipky na Ustyurtské planině

Obr. 4 Kresby na náhorní plošině

Obr. 5 Kresby na zemi

Ale proč byly tyto šipky vytvořeny?

K objasnění tohoto zjištění existují pouze dvě hypotézy.

Ustyurtská plošina je skalnatá vrchovina, a proto zde nejsou žádné stromy, otevřené nádrže a řeky, i když z hlubokých studní lze získat mírně brakickou vodu. V létě neprší a celkové množství srážek se sněhem je až 150 mm ročně. Navzdory tomu svěží zelená tráva téměř vždy roste podél šipek, to znamená, že i nyní se tam hromadí více vlhkosti. To vedlo vědce k přesvědčení, že šipky představují starobylé zavlažovací struktury. Příkopy s hradbami na vnější straně zachytily tok vody z celého vnitřního území a nasměrovaly ji do níže umístěných nádrží ve tvaru šipky. Prstencové prohlubně v rozích trojúhelníků (dříve hluboké jámy) sloužily jako nádrže na vodu.

Archeolog Vadim Nikolajevič Jagodin z Akademie věd Uzbekistánu, podle nalezených fragmentů keramiky, datovaných do 7.-8. století n.l. a umístěných v pozdější kulturní vrstvě, přiřazuje toto datum k horní hranici období vzniku šipek, ale kde je spodní hranice, to není známo.

Ale další vědec, archeolog Lev Leonidovič Galkin, vedoucí Volžsko-Uralské expedice, věří, že šipky jsou starodávné ohrady pro dobytek. Kočovníci je nazývali „pera arans“. Podle Galkina kočovné kmeny začaly vytvářet arans již v 14. – 12. století před naším letopočtem, tedy v době bronzové. Datum bylo stanoveno pomocí kamenného hrotu šípu, nalezeného mezi kameny vytvořeného valu. Zatím pro to ale neexistují žádné další důkazy.

Ve stejné oblasti se totiž nachází lokalita zvaná Kalamkas. Je pojmenována po dívce, která podle legend zemřela uvnitř ohrady muflonů, a spadla do jámy se zvířaty. Tradice stavby aran podle místních obyvatel existovala až do 19. století, kdy se po náhorní plošině Ustyurt potulovala obrovské stáda saig, horských ovcí, kulanů a divokých koní – tarpanů. A proto i tyto šipky mohly být ohrady pro tato zvířata.

Obr. 6 Kresby na náhorní plošině

Obr. 7 Šipky v prvním novinovém článku

Obr. 8 Starověké kresby

Náhorní plošina Ustyurt

se nachází mezi poloostrovem Mangyšlak a zátokou Kara-Bogaz-Gol, Aralským mořem a pouštěmi Kara-Kum a Kyzyl-Kum. V současné době náhorní plošina stoupá nad planinu o 180 – 300 metrů. Okraje náhorní plošiny se nazývají chinks a můžete na ně vylézt jen na určitých místech. Hlavní krajinou náhorní plošiny je poušť téměř bez vegetace nebo vody. Podzemní voda, nalezená v těchto sedimentech je slaná a nepitná, kromě několika známých studní. Jsou zde tuhé zimy a spalující léta, kdy vše vysychá vše živé. A vyčerpávající vítr neustále fouká různými směry.

Obr. 9 Ustyurtská plošina

Obr. 10 Kamenné koule na úpatí planiny

Kamenné koule

Je zde o další zvláštnost. Kdysi v dávných dobách byl na tomto místě oceán Tethys. Na náhorní plošině lze vidět shluky mušlí. Moře také připomínají kamenné koule – železo-manganové uzliny, vytvořené na dně moře a nalezené na spodní úrovni reliéfu. Když skály kolem nich zvětraly, objevily se koule na povrchu náhorní plošiny. Vápencové svahy náhorní plošiny nyní představují skutečně okouzlující pohled, jako fantastický svět jiné reality.

A na těchto místech kdysi žili starověcí lidé, a zrodila se zde nám neznámá kultura.

A co starověcí stavitelé těchto šípů? Bylo nalezeno obrovské množství tajemných jedinečných struktur a pohřebišť starověkých nomádů, nepochybně nějak spojených se staviteli šípů. Ve výsledku byla objevena dříve neznámá starodávná nomádská kultura Ustyurt. Ale kdo byli tito lidé?

Odpovědi na tyto otázky teprve přijdou.