Proč ženy předaly moc mužům

Miliony let pohlaví, které nyní považujeme za slabé, bylo právě tou silnou polovinou lidstva.

Alespoň psychologicky. Vědci našli dva zdroje jejich nevšední síly.

Cesta k přeměně rolí

Podřízenost žen ve starověkém světě je jen mýtus, vypěstovaný filmy a opakovaně pěstovaný i v učebnicích.

K tomu došli výzkumníci Oxfordské univerzity (1), a publikovali své výsledky v časopise Nature. (2)

„Ženy dominovaly v pravěku: odpovědně rozhodovaly o svém plemeni a byly vojevůdkyněmi v bitvách,“ říká profesorka Julia Lee-Thorp. (3)

Ale kde se to ženy naučily?

Ukázalo se, že řídící zkušenosti získaly během dlouhých cest. A pak i na nových místech musely umět nejen vést, ale i se zbraní v ruce prokázat své právo vládnout. Například, uklidnit vzpurné domorodce. A naši praprapředci ze svých domovů odcházeli neochotně.
Vylezli z jeskyně pouze tehdy, když silně hladověli. Jinak spali, leželi, a podobně jako dnes při sledování televizoru – zírali do ohně.

„Analyzovali jsme zkamenělé pozůstatky kolem komplexu jeskyní poblíž Johannesburgu (Jihoafrická republika), a zjistili jsme, že 90 procent mužů žilo v této oblasti celý život, a téměř polovina žen přišla z daleka,“ vysvětlila profesorka Sandi Copeland (4) z Lipského Institutu pro evoluční antropologii Maxe Plancka. (5)

Závěry o přesunech vědci získali na základě zkoumání zubů zástupců druhu Australopithecus africanus a Paranthropus robustus, z nichž jeden může být přímý předek člověka. Věk fosílií je 1,8 až 2,2 milionu let. Místo narození osob se určilo podle obsahu stroncia v jejich zubních tkáních, a pohlavní příslušnost se určila podle velikosti stoliček.

Ale proč ženy neseděly a neležely v obydlených jeskyních?

„Samci raději zůstávají na svém místě,“ vysvětlila Dr. Copeland. „Ale ženy hledají rozmanitost. A pak, po několika miliónech let, nastala hodina H, a role se změnily.“

Podle vědců z Oxfordu, po 1,7 miliónech let se ve vývoji obou pohlaví něco změnilo – ženy přestaly dominovat. Usadily se a začaly sloužit mužům. A přišel patriarchát.

Hladomory v minulosti zanechaly své stopy na lidském metabolismu. Je skutečností, že náš organismus si vyrábí zásoby. V normální stravě mužský organismus ukládá většinou bílkoviny, ženský – tuky. Ale mozek reaguje na hubené příděly u různých pohlaví odlišně.

Dr. Robert S.B. Clarke (6) z Medical Center University v Pittsburgh (UPMC) (7) studoval krysy, které mají strukturu mozku nejblíže lidskému. Modeloval na jejich neuronech, nervových buňkách mozku, jen 72 hodinové hladovění. A zjistil, že samčí mozek je mnohem více postižen hladem.

„Samičí neurony využívají zásoby mastných kyselin a přežívají,“ říká Clarke. „Samčí neurony ale umírají.“

Už po 24 hodinách se v samčích mozcích katastrofálně – o 70 procent – snižuje schopnost k buněčnému dýchání. Dochází u nich k intenzivní tzv. autofagii – rozkladu proteinů. Samčí neurony pojídají samy sebe. A jejich majitelé silně hloupnou. Opačné pohlaví však zůstává zdravé mysli i paměti.

A tady snad leží tajemství tak dlouhé existence matriarchátu na Zemi. Vždyť naši předkové hladověli docela často.

A během těchto těžkých časů muži – otupení bez pořádné stravy – nemohli nic dělat, a tak byli pod pantoflem. Kdežto ženy lépe vydržely útrapy chudé stravy. A tak vnesly do života nový nápad: hledání jedlých bylin, plodů, na podporu oslabených samců.

„Zátěž rozhodování ležela na ženách,“ říká Dr. Clark. „Byly to ony, které byly náhle chytřejší než muži, a musely zajistit přežití kmene. Je možné, že právě v hubených letech vznikl matriarchát. A skončil tehdy, když potravin bylo více, díky rozvoji zemědělství a chovu zvířat.“

Rada mužům od té doby zní – nechcete-li se vrátit do matriarchátu, měli byste sebe i své ženy dobře živit a nijak daleko je od sebe nepouštět.

Odkazy

(1) http://www.ox.ac.uk/
(2) Copeland, S.R., Sponheimer, M., de Ruiter, D.J., Lee-Thorp, J.A., Codron, D., le Roux, P.J., Grimes, V., Richards, M.P. Strontium isotope evidence for landscape use by early hominins. Nature 474, 76-78.
(3) http://www.arch.ox.ac.uk/JLT.html
(4) http://www.eva.mpg.de/evolution/staff/copeland/index.htm
(5) http://www.eva.mpg.de/
(6) http://www.ccm.pitt.edu/directory/profile/robert-r-b-clark-md
(7) http://www.ccm.pitt.edu/