Co létalo nad Karélií ?

Sovětský svaz zasáhla tato vlna mnohem později. A to díky malé nepodstatné zprávě provinčního korespondenta TASSu, která unikla pozornosti cenzury.

23. září 1977 orgán ÚV KSSS „Pravda“ (regionální vydání), a několik dalších novin zveřejnilo zprávu o tajemném fenoménu, připraveném korespondentem TASS v Karélii Nikolajem Milovem. V něm se psalo:

„Obyvatelé Petrozavodska byli svědky neobvyklého jevu přírody. 20. září 1977 asi ve čtyři hodiny ráno na temné obloze náhle vzplanula velká „hvězda“, impulsivně sesílající na Zemi proudy světla. Tato „hvězda“ se pomalu pohybovala k Petrozavodsku a rozprostřela se nad ním ve tvaru medúzy, a z ní se na město snášelo mnoho jemných paprsků, které budily dojem prudkého deště.

Po nějaké době záření ustalo, „medúza“ se obklopila jasným půlkruhem a obnovila pohyb ve směru na Oněžské jezero, a obzor zahalily šedé mraky. Zde se vytvořila polokruhová trhlina s jasně červenou barvou uprostřed a bělmo po stranách. Tento jev, podle svědků trval 10 až 12 minut…“

V podstatě nevinná poznámka, které by jinak nikdo nevěnoval pozornost, způsobila rozruch a to nejen mezi ufology. Z nejvyšších míst Akademie věd SSSR vyšel příkaz – vysvětlit, co se dělo na karelské obloze.

Brzy se ukázalo, že záhadný jev viděli nejen v Karélii, ale i po celé severozápadní evropské části SSSR, stejně jako ve Finsku. Mnoho obyvatel Petrozavodska, kteří byli svědky tohoto jevu, bylo zachváceno hrůzou. Posádka sanitky, která se zastavila uprostřed ulice, byla ochromena strachem z neznáma.

Nikolaj Milov řekl americkým zpravodajům, že nikdy ani na okamžik nepochyboval o tom, že lidé, se kterými mluvil, byli svědky něčeho neuvěřitelného.

Některým obyvatelům Petrozavodska se podařilo vyfotografovat různé fáze jevu – paprsky ohnivého deště, jeho zmizení, záři na obloze.

Ufologičtí nadšenci byli u vytržení. Vladimír Ažaža řekl: „Myslím, že to, co lidé viděli u Petrozavodska, byla vesmírná loď, nositel vysoké civilizace, s posádkou a cestujícími, nebo je to energetické pole vytvořené UFO.“ Ufolog Alex Zolotov řekl: „Podle mého názoru byl petrozavodský jev typickým UFO.“

Ukázalo se však, že to nebyl kosmický koráb. A prvním, kdo to zjistil, byly americké tajné služby.

„Ano, opravdu, tehdy jsem měla silný pocit úzkosti, strachu,“ vzpomíná sestra záchranky Valentina Chalitovová. „Byla jsem mladá, tehdy mi bylo 24 let. Ničeho jsem se do té doby nebála.

A tehdy, v roce 1977, 20. září, ve 4 ráno jsem si najednou všimla, že z okna sanitky jsou vidět nějaká cizí světla. A pak jsme viděli viset objekt nad autem. Prostě visel. Zachvátil mě divoký strach, volala jsem hystericky: „Přiletěli, přiletěli …“

„Nějak jsem byla přesvědčena, že nás nyní odnesou mimozemšťané. Objekt se zdál viset tak nízko, asi jako pětipatrový dům. Zvědavost však překonala strach – jeli jsme za tím. Možná bychom zůstali déle, ale v sanitce byl muž se zlomenou nohou a sténal bolestí, musel být urychleně převezen do nemocnice…“

Od té doby uplulo mnoho času. Valentina stále pracuje na záchranné stanici, ale na rozdíl od mnoha svědků, že od té noci nestala nadšencem pro ufologii.

„… jasně vzplanula obrovská hvězda“… se pohybovala k Petrozavodsku a roztáhla se nad ním jako medúza, visela, skrápěla město mnoha jemnými paprsky, které budily dojem prudkého deště,“ psaly noviny „Pravda“.

Tento článek vyšel 23. září 1977. Ale jen málo lidí věnovalo pozornost informaci, která byla ve stejných novinách „Pravda“ o dva dny dříve:

„20. září 1977 byla v Sovětském svazu vypuštěna další umělá družice, Kosmos 955. Na palubě bylo instalováno zařízení, určené pro průzkum vesmíru…“

Tato zpráva neuvádí tři podstatné detaily: přesný čas vypuštění, místo a úkol satelitu. To vše bylo tajné, ale dnes víme, že šlo o satelit elektronického průzkumu „Celina-D“, s civilním názvem „Kosmos 955“, který byl vypuštěn z kosmodromu Pleseck v regionu Archangelsk ve 4:01 hod. moskevského času.

Tehdy pro sovětské občany Pleseck neexistoval: první zmínka o něm se objevila teprve v roce 1983. Západní odborníci ale okamžitě věděli, o co jde. Mezi nimi byli zaměstnanci CIA.

Už 23. září 1977 obdrželi doslovný překlad Milovovy zprávy v TASS. Agenti nepřičítají tento jev k UFO a dokonce dali do uvozovek poznámku „neznámý přírodní fenomén.“

Prvním ufologem, který došel ke stejnému závěru, jako tajné služby, byl renomovaný expert na sovětskou kosmonautiku James Oberg. 8. října 1977 časopis Science News s ním uvedl rozhovor, pod názvem „Sovětské UFO je spjato s tajným startem.“

„Jasně viditelná hvězda, podobná ohnivé kouli, kterou viděli 20. září 1977 nad Petrozavodskem, rozprostřena nad městem jako medúza, vyzařující proudy světla, byla minulý týden identifikována jako stopa rakety, vynášející špionážní satelit Kosmos 955,“ bylo uvedeno v článku.

Záhadné „proudy světla“ byly ve skutečnosti stopy plynů, vycházející ze čtyř paralelních trysek rakety…

TASS se ocitl v nezáviděníhodné a obtížné situaci, neboť aby popřela vlastní zprávu o UFO a vysvětlila záhadný jev, musela by odtajnit existenci této základny.

Také finští vědci ukázali, že jsou velmi důvtipní. Astronom Pekka Teerikorpi z observatoře v Turku již dlouho věděl, jak to se sovětskými starty je.

„Petrozavodský jev“ byl pozorován v celém Finsku, a to i v její západní části, ve stejné době, jako u Baltského moře a v Karélii. To dokazuje, že se odehrával ve velké výšce, což potvrzuje účinky raketové zkoušky.

Jeho vzhled a směr pohybu, je přesně v souladu se startem rakety v Plesecku: Za příznivého počasí to mnohokrát viděli ve Finsku. Důležité je, že doba vzniku tohoto jevu přesně odpovídá době vypuštění družice Kosmos 955, což zjistili západní odborníci.

Během startu z kosmodromu v Plesecku se za raketovým nosičem táhne úzký proud plynů s spalin, které se v nižších vrstvách atmosféry téměř nerozplývají. Nicméně ho ovlivňují proudy větru, které mají v různých výškách i různé rychlosti a směr.

Ale ve velkých výškách, kde je hustota atmosféry zanedbatelná, se proudy plynů začínají rozšiřovat a prodlužovat, a rozprostírají se na desítky kilometrů. V něm vyniká jasný bod, nebo širší oblast, která je umístěna na předním okraji chvostu nebo uvnitř něj – záleží na pozici svědka ve vztahu ke startovacímu místu rakety.

Tak funguje „plamen“ z raketového motoru. Za ním se táhne oválný prachoplynový oblak spalin, ve kterém jsou zřetelné jasnější „paprsky“ – proudy plynů od jednotlivých raketových trysek.

Krásný úkaz lze však vidět pouze tam, kde ho osvětluje Slunce. Za rovinou zemského stínu může být viděn jako „plamen“.

Pokud Slunce zapadlo nedávno, lze vidět všechny fáze startu: ještě nerozptýlený proud plynů, rozptýlený mrak, jednotlivé úzké proudy a „plamen“. To se stalo například 15. května 1981, kdy startovala z Plesecku raketa se satelitem „Meteor-2“.

A pokud je Slunce daleko za obzorem, zemský stín „uřízne“ spodní část efektu, a vznikne vznášející se jev, připomínající medúzu. A to je přesně to, co se stalo v roce 1977 nad Petrozavodskem a Karélií.

„Ruští ufologové selhali,“ říká James Oberg. „Byl to hlavní test, jestli mohou být kompetentní, důvěryhodní pro výzkum UFO – to, jak se postavili k „hlavnímu trumfu“ vlastní ufologie, „petrozavodskému jevu“ z roku 1977…

Rusové rádi přikrašlují příběhy, a jejich ufologové nejsou schopni odfiltrovat podobné přehánění od toho, co se opravdu stalo. Pokud to nejsou schopni udělat, aby se k tomuto případu, zjevně falešnému, postavili poctivě, co můžeme očekávat, že učiní v jiných, méně zřejmých případech?

Seriózní ufologové se musí proto chovat k materiálům z Ruska velmi obezřetně a vůbec je nebrat vážně. Každých 10 nebo 20 let je možné tento postoj přehodnotit, podle jednoduchého testu: Trváte na tom, že „Medúza“ v roce 1977 byla mimozemského původu? A pokud bude odpověď ano, tak se dveře opět zavřou.“

Od dob, kdy byly napsány tato dost urážlivá slova, uplynulo mnoho let. Ruská ufologie se změnila. S mimozemšťany nad Karélií se ruská ufologie definitivně rozloučila.

Dnes jako by se situace obrátila. Seriózní ufologie už není dávno doménou Západu…

Dne 9.12.2009 provedlo ruské námořnictvo test ponorkové strategické rakety Bulava. Z ponořené ponorky Akula (Žralok) byla v Bílém moři odpálena střela, která se vymkla kontrole díky poškozené stabilizaci a dostala se do nezvladatelné rotace. Plyny z raketových trysek, podsvícené sluncem, vytvořily na norském nebi záhadnou dvojitou spirálu. (1)

Ačkoliv jev byl brzy vysvětlen (doby utajených startů raket jsou dávno pryč), našlo se dost článků, zpochybňujících naprosto zjevné souvislosti mezi neúspěšným startem a světelnou spirálou. Tyto nesmysly o překot přebíraly české „konspirační“ servry.

Např. PhDr. Michael Salla spojil světelnou spirálu nad Norskem jak s projevem B. Obamy při přebírání Nobelovy ceny míru, tak i s podvodným trojúhelníkem nad Moskvou. (2)

Nezpochybnil sice souvislost spirály a startu rakety, za to ve svém článku položil otázku: „Zapříčinili nepovedenou zkoušku rakety mimozemšťané chtějící signalizovat Ruské federaci, že vývoj nukleárních zbraní není v nejlepším zájmu Ruska nebo světa?“ (3)

Další konspirační teoretici, David Willcock a Richard Hoagland zase prý dokázali, že konec spirály je v HAARP, norské pobočce záhadného zařízení na Aljašce. Tyto nesmysly s radostí převzaly české servry Osud, Matrix, Orgonet a slovenský Cez okno. Osud.cz oznámil, že „spirála bylo všechno možné, jen ne ruská raketa,“ (11.12.2009), a že šlo o ukázku „hyperdimenzionální/torzně-fyzikální technologie,“ (15.12.2009). Matrix zase objevil, že „světelný úkaz nad Norskem (byl) výsledek útoku na dimenzionální rozhraní“ „bohů z nebes“… (13.12.2009).

Z toho lze vidět, že serióznost ufologie dnes už nelze poměřovat podle geografických kritérií. Blbost nezná hranic.

Nad ČR rakety nestartují, ale podobný efekt se stává při podsvícení výfukových plynů a kondenzačních par letadel při zapadajícím Slunci. První takto podrobně rozebraný případ se udál v srpnu 2003 u Lipna (4) Viz obr.:

Přesto se čas od času objeví zajímavý snímek podsvícených plynů vydávaných za UFO …