Nový nález protažené lebky
Ruští archeologové v rezervaci památníku „Arkaim“ (Čeljabinský region) objevili starověkou hrobku, ve které byla kostra ženy s velmi neobvyklým tvarem lebky.
Archeolog Jurij Sergejevič Makurov, který vedl výzkumný tým, však jakékoli spojitosti s mimozemšťany odmítl.
„Umělé deformace lebky jsou dosti běžné mezi sarmatskými kočovníky v 2 – 4. století n. l. Uměle deformovali hlavy svých dětí v kojeneckém věku provazem nebo obvazem. To znamená, že hlava může mít v podstatě jakýkoli tvar (v tomto případě prodloužený). Mimochodem, tato „plastická chirurgie“, je častější u mužů, ale u žen je také známá.“
Obr. Ruští archeologové v rezervaci „Arkaim“ (Čeljabinský region) objevili starověkou hrobky obsahující kostru s velmi neobvyklým tvarem lebky. Foto: Expedice J. Makurova
Asi 70 kilometrů od Arkaimu, se nachází pohřebiště Solenyj Dol, zhruba ze stejného období. Od roku 2006 tam archeologové našli 8 hrobů kočovníků s prodlouženou hlavou, muži i ženy.
Důvod této praktiky je nejasný. K vysvětlení existuje několik verzí. Třeba to byl ideál krásy těchto národů. Vždyť dnešní lidé dělají se svým tělem v zájmu upoutání pozornosti také různé operace. Na druhou stranu je možné, že to byl svérázný druh etnické značky pro neomylnou definici „svůj“ – „cizí“. A konečně, řada vědců se domnívá, že deformace hlavy byl způsob, jak zdůraznit zvláštní status jedince, patřícího k elitě.
Nalezený hrob bohužel nedal odpověď na otázku po sociálním postavení ženy. Nebyly u ní žádné věci, které by to objasnily. Hrob přitom byl původní, nebyl vykraden. Pozůstatky bez věcí jsou běžné i v jiných hrobech v Solném Dole. Kmeny kočovaly a tak potřebovaly věci, nemohly se jich tak lehce vzdát. Jakýkoli kov – železo, bronz, měl v těch dobách velkou hodnotu.
Archeolog Ilja Llubčanskij předložil teorii, že nedostatek věcí v hrobu ženy svědčí o tom, že byla čarodějnice nebo jinak vyloučená ze společnosti. Tomu však neodpovídají další fakta. Žena byla pohřbena v mohyle, oblečena do rubáše a ležela hlavou přesně ve směru k severu, jak je zde obvyklé. Nebyla tedy nijak vyloučená ze společnosti. Zprávy o tom, že hrob byl zamaskován, neodpovídají skutečnosti. Nejsou žádné indicie, že by žena byla nějak zapojena do čarodějnictví.
Obr. Je možné, že tradice měnit tvar lebky odpovídala určitých představám o kráse. Foto: Expedice J. Makurova
Objev způsobil velký rozruch, a tak pozůstatky jsou nyní vystaveny v muzeu památníku „Arkaim“. Byli pozváni antropologové, aby je podrobně prozkoumali. Zatím je určeno její stáří na 35 až 45 let. Kromě toho budou hledány onemocnění kostí, abnormality nebo jakékoli další vlastnosti. Možná dojde i na genetické testování. Pohřebiště se skládá z 15 mohyl, a je typické pro 4-5. století n.l., tedy z doby stěhování národů, kdy se tyto národy vydávaly na západ. Zbývá prozkoumat 14 malých mohyl. Je možné, že je o rodové pohřebiště, i když kmen kočoval.
A dědicové, jak se často stává, ne vždy ochotně rozloučil s cennými předměty.
Obr. Vzhledem k velkému rozruchu, který nález způsobil, pozůstatky jsou nyní umístěny v muzeu „Arkaim“. Foto: Expedice O. Makurova
Proč je po celém světě zvyk deformovat lebky?
Zvyk uměle deformovat hlavy byl kdysi běžný na všech kontinentech kromě Austrálie. V některých oblastech střední Afriky a Malajského souostroví, ze stále taková hlava považována za ideál krásy.
V Indii, v západní Evropě, na Uralu, v Povolží a na Krymu, používali metodu kruhového bandážování hlavy dítěte, aby dosáhli kuželovitého tvaru lebky. V prekolumbijských civilizacích Severní i Jižní Ameriky spolu s kruhovitým bandážováním použili i další technologie. Lebku dítěte tvarovali destičkami, čímž se dosáhlo i klínovitého tvaru hlavy.
Biskup Diego de Landa na Yucatanu popsal tento krutý rituál v šestnáctém století: „Indiáni zachází se svými dětmi velmi surově, neboť už čtyři nebo pět dní po narození mu upevní hlavu do malé klícky z větviček. Tak mu sevřou hlavu mezi dvěma deskami, jednu na zadní straně, druhou na čelo. Takto ho drží v agónii až po několik dní, až se jeho hlava stane zploštělá a deformovaná, jak to mají ve zvyku.“
Americký umělec a cestovatel George Catlin (1796 – 1872), který studoval život indiánských kmenů, udělal několik kreseb těchto zvyků.
Dodnes vědci nenašli odpověď na otázku: proč byl tento podivný obyčej kdysi tak rozšířen po celém světě? Není také jasné, jaký má znetvořený tvar lebky vliv na psychiku a intelektuální schopností dítěte. Nicméně, archeologické nálezy tohoto typu vždy způsobí rozruch. Ihned se vynoří úvahy o vlivu cizích návštěv na Zemi a jejich sexuálních kontaktech s pozemšťany.
Možná, že taková zvýšená pozornost lidí přispěje k nalezení dosud chybějících odpovědí.
