Sumer – království měsíčního boha

Při hodnocení bohatého materiálu se dochází k překvapivým závěrům, především o životě nejstarší dosud objevené civilizace, sumerské.

Potvrzují se předpoklady, že v sumerských městech, dnes ležících na jihu Iráku, Uru, Lagaši, Nippuru, Uruku a dalších, život v mnohém připomínal naši současnost. Řemeslníci tkáti jemné textilie, zpracovávati sklo a bronz, dělati stoly a židle, lidé ve volných chvílích si dopřávali pivo, kvetly hazardní hry a prostituce. Movitější dámy nosily krásné a jemně vypracované šperky a dokonce i paruky a malými lžičkami si vyškra-bávali maz z koutku očí. Stranou nezůstávali ani muži, kteří chodili v krátkých sukních a do půl těla s bohatě zdobenými pásy.

HISTORIE ZAČALA V URU

V Uru, podle nálezů nejstarším sumerském městě, začaly vykopávky už v roce 1912. Na ploše zhruba 5,5 čtverečních kilometrů se rozkládá obrovský labyrint z ruin a rozvalin, který byl po desetiletích odkryt pouze z malé Části, Vědci soudí, že při současném tempu vykopávek, doprovázeném častými přestávkami, jako tou v současnosti, by bylo potřeba k odkrytí celého tajemství su-merského města Uru dalších tisíc let.

Zatím zde bylo z jřtovité půdy vykopáno na 700 tisíc tun nálezů, které jsou uloženy ve zdejších muzeích. Z nich je dosud popsá: na pouze desetina, protože se nedostává odborného personálu. Vykopávky v Uru hlavně v posledních dvou desetiletích přinesly objevy nesmírného množství hliněných destiček s klínovým písmem a současné další problémy. Vědci, ovládající znalosti klínového písma, dnes stojí na úpatí pomyslné hory hliněných destiček s písmem. A další destičky dnes mizí v soukromých sbírkách. Přitom jejich obsah je klíčem k poznání nejstarší civilizace. Odhaduje se, že dalších pět milionů hliněných textů bude ještě ukryto v zemi.

Práce na objevování Uru jdou přesto pomalu ale jisté dopředu. Dnes se většina vědců shoduje v tom, že v Sumeru existoval už 3500 let př. n.l.  organizovaný obchod a o dalších dvě stě let později, což znamená 800 let před stavbou Cheopsovy pyramidy, Uruk připomínal dnešní newyorský Manhattan jako centrum světového obchodu, V té době zde žilo 30 až 100 tisíc obyvatel, zdi městského opevnění dosahovaly délky deseti kilometrů a byly vyztuženy 800 hlídacími věžemi. V městě byla řada výstavných budov a především chrámy byly obloženy pestrými mozaikami. Třetinu rozlohy města tvořily zahrady.

PYTHAGORAS NEBYL PRVNÍ

V té době už Sumerové znali taje písma, z něhož utvořili geniální a univerzální informační systém. Vykopávky potvrdily hypotézy, že záhadu pravoúhlého trojúhelníku neobjevil řecký Pythagoras, ale dávno před tím už Sumerové. Nyní už nezbývá nic jiného, než Sumerům tento objev přiznat i ve školních učebnicích. Na území mezi Eufratem a Tígridem byl Ur pouze jedním, i když patrně nejvýznamnějším a největším, sumerským městem na tomto vysokém stupni vývoje. Na sever od něj se rozkládala další města. Jejich obyvatelé uměli důmyslné vysušovat močály a stavět zavlažovací kanály stále dále od řek. Důsledkem bylo zvyšování úrody a rychlý růst obyvatelstva.

Hodnocení vykopávek přineslo také důkazy o sociálních rozdílech mezi obyvateli Uru. V místech, kde se daly podle masivních ruin předpokládat paláce, se nalezlo množství kostí dobytka, prasat a mezi nimi i želví krunýře a zbytky mušlí. V chudších čtvrtích se nacházely hlavně zbytky ryb. Podle nich archeologové také poznali, že staří Sumerové lovili i mořské ryby, včetně žraloků.

IDOLY NEJSTARŠÍ CIVILIZACE

Texty sumerských hliněných tabulek také poodkryly mnohé z toho, čím byl dosud zahalen duchovní život pradávných obyvatel. Ti měli především největší strach ze smrti, a proto se v hrobech snažili obklopit majetkem a služebníky. Například kněžna Pu’abi z Uru se kolem roku 2450 př. n.l. nechala pohřbít se svými šperky a nábytkem. K tomu jí ještě muselo následovat dvanáct hudebnic a Ěest strážců se sekerami z elektronu, což je kombinace stříbra a zlata.

Sumerští bohové archaické doby měli ještě lidské vlastnosti a slabosti. Idoiy nejstarší civilizace tak nosily paruky a jejich ženská část hojné používala líčidel. Mužská část ráda pila pivo a bojovala. Největší úcty se mezi starými Sumery těžila bohyně Ištara, považována za předchůdkyni lásky Afrodíty a římské Venuše. V Sumeru však měla Ištara mnohem širSí pravomoci. Ztělesňovala nejen lásku ale i smrt. Znamenala nejen bohyni krásy ale i války a ničení.

Na hliněných destičkách je detailně popsán Ištařin rituál a vyplývá z něj, že staří Sumerové měli minimálně zábran, které bychom nyní řadili do oblasti morálky. Bylo to v dobách, kdy vášně lidi býlí krevnaté, nezatížené předsudky a hrozbou jediného, přísného boha. Proto se v textech zcela běžně vyskytují řádky o sexuálních kontaktech mezi muži, s dětmi a dokonce i s mrtvolami. Ištara tyto záležitosti netrestala a přehlíželi je i ostatní bohové, kteří byli zasvěceni Měsíci. To si vědci vysvětlují tím, že pro zdejší obyvatele znamenal ze dvou nebeských těles Měsíc svým stínem příjemnější verzi než žhavé a zemi spalující Slunce.

Jana KRÁTKÁ

Neznámý zdroj, Archiv ZaZ