Slavný Fermiho paradox je starý 75 let

Bojí se nás mimozemšťané, pohrdají námi, nebo už všichni dávno zemřeli?

V létě roku 1950 popíjel americký fyzik Enrico Fermi (1901-1954) kávu v jídelně laboratoře v Los Alamos. V té, ve které byla vytvořena atomová bomba. Laureáta Nobelovy ceny doprovázeli Edward Teller (1908-2003), Herbert York (1921-2009) a Emil Konopinski (1911-1990) – neméně významní fyzici, kteří svého kolegu ujišťovali, že ve vesmíru existuje mnoho vysoce vyvinutých mimozemských civilizací.

• „A kde jsou všichni?“ zeptal se Fermi.

Tato řečnická otázka byla později nazvána Fermiho paradox.

O čtvrt století později dal americký astrofyzik Michael Hart (1932) tomuto paradoxu jeho moderní podobu: pokud ve vesmíru existují vyspělé mimozemské civilizace, měly se k nám dostat už před miliony let. A nikde, jak Fermi správně poznamenal, nejsou vidět. Proč? Není tu nikdo?

Dnes se situace stala ještě paradoxnější. Jak se ukázalo, jen v naší Galaxii – Mléčné dráze – existuje 400 miliard hvězd podobných Slunci. 18 procent z nich má planetární systémy, které zahrnují alespoň jednu planetu podobnou Zemi. A takových planet je tedy asi 300 milionů. Jsou všechny neobydlené? Nemluvě o zbytku vesmíru, kde existuje nekonečné množství galaxií, podobných té naší.

Bohužel, po dobu 75 let neexistují žádná vědecky potvrzená fakta o existenci mimozemských civilizací. Existuje však mnoho vysvětlení, proč se mimozemšťané chovají tímto způsobem – „nevolají, nepíší, neukazují se“. Zde je pět nejpravděpodobnějších hypotéz.

1. Považují pozemšťany za hloupější, než jsou oni sami

Izraelský astrofyzik Amri Wandel (1954) z Hebrejské univerzity se domnívá, že naše civilizace ještě nevstoupila do tzv. éry kontaktu – nedosáhla dostatečné technologické úrovně. A nezajímá to ani vyspělejší bratry, kteří nevidí smysl v plýtvání zdroji na komunikaci s námi – primitivní ve svém chápání.

Mimozemšťané údajně vyvozují závěry o naší zaostalosti z těch elektromagnetických signálů, které jsme od roku 1895 vědomě i nevědomě „vysílali“ rychlostí světla do různých směrů. „Lidská bublina“ – koule, jejíž vnější hranice je stanovena prvním rádiovým přenosem v historii Země, nyní dosáhla průměru 260 světelných let. Mimozemšťané, žijící někde v této sféře, pravděpodobně zachycují pozemní televizní vysílání. To znamená, že chápou, kdo jsme.

2. Sami jsou blázni

Astronom Dimitar Sasselov (1961), profesor z Harvardu, je přesvědčen o opaku: mezi bratry není nikdo chytřejší než pozemšťané. Hlavním argumentem vědce je, že doba potřebná k objevení se i těch nejjednodušších organismů ve vesmíru může být srovnatelná s jeho stářím, které se odhaduje na 13,7 – 13,8 miliardy let.

Ze Sasselowových výpočtů vyplývá, že během první miliardy let první hvězdy přeměňovaly primární vodík a hélium na kyslík, železo, křemík, uhlík a další těžké prvky, nezbytné pro vznik planet. Trvalo dalších 8 až 9 miliard let, než se planety zformovaly, a vytvořily se na nich podmínky vhodné pro život. Celkem asi 9 – 10 miliard let. Země, která je stará asi 4,5 miliardy let, dobře zapadá do tohoto časového rámce. Je tedy možné, že to byla první planeta, kde vznikl život. A pokud ano, pak jsme první inteligentní bytosti ve vesmíru. A proto jsme nejchytřejší.

Astronom ujišťuje, že bratři v rozumu nepokročili v technickém pokroku dále než my. To znamená, že v minulosti nemohli přiletět. A je naivní čekat v blízké budoucnosti na mimozemské hosty.

3. Jsou již mrtví

Stuart Armstrong a Anders Sandberg z Oxfordské univerzity věří, že Země je pozdním dítětem vesmíru. Existují data: většina planet podobných Zemi vznikla o 1-2 miliardy let dříve. A tamní civilizace šly ve svém vývoji daleko dopředu. Je však nepravděpodobné, že se se „staršími bratry“ někdy setkáme. Ti už zmizeli. Už dávno a z různých důvodů.

Vesmír sám je mohl zničit. Strašlivé důkazy o minulých tragédiích objevili astronomové v čele s Jayem Farihim z univerzity v Leicesteru. Vědci studovali bílé trpaslíky: v průběhu času se na ně promění všechny hvězdy o velikosti a hmotnosti našeho Slunce. Ale předtím se 200krát zvětší a stanou se rudými obry, kteří pohlcují planety, které byly nejblíž. Každý trpaslík si ponechává „nestrávené zbytky“ toho, co sní – chemické prvky, které vytvořily planety.

Farihi a jeho kolegové studovali záření 146 bílých trpaslíků. A v jejich spektrech našli čáry vápníku. A vápník je tak tvrdá hornina, jako kosti. Tam, kde byl nalezen vápník, byl zjištěn i zvýšený obsah vodíku. A vodík je předpoklad pro vodu. A voda je život. Vápník a voda jsou dohromady kamenné planety s oceány. Stejně jako naše Země.

Specifická kombinace prvků byla identifikována u 109 trpaslíků. Zdá se, že hvězdy, které byly kdysi podobné Slunci, měly kamenné planety s vodou vhodnou k životu.

Závěr: většina bílých trpaslíků v naší Galaxii nyní září jasnými pamětními světly. A to je vše, co zbylo z civilizací, které zde žily a… zahynuly.

4. Buďte opatrní

Adrian Kent z Kanadského institutu pro teoretickou fyziku si je jistý, že ve vesmíru není tolik užitečných zdrojů. Proto jsou vyspělé civilizace nuceny o ně soutěžit, a dokonce bojovat s ostatními bratry v rozumu. Přeživší mimozemské rasy se stávají velmi opatrnými. A začínají všemožně skrývat svou existenci.

Podle Kenta není „politika sebepropagace ve vesmíru“, kterou lidstvo dnes dodržuje, tou nejrozumnější. Pokud budeme pokračovat, přilákáme nějaké vesmírné kolonizátory!

5. Vesmírní povaleči

Za celou dobu své existence nedosáhli pozemšťané ještě ani Marsu. A Měsíc nebyl dlouho navštíven. Vždyť na domovské planetě je zatím všeho dost – včetně vesmíru. A to nijak silně nenutí k aktivnímu průzkumu vesmíru.

Podle některých vědců se podobným způsobem vyvíjejí i další civilizace. A také zůstávají doma. Dr. Reginald Smith z Boucher-Franklin Institute (USA) si také stěžuje na extrémně nízkou, podle jeho názoru, hustotu rozložení mimozemských civilizací ve vesmíru.

Lékař vypočítal průměrnou hustotu potřebnou k navázání kontaktu mezi nejméně dvěma „bratry“. Jako základ si vzal „dobu aktivního života“ inteligentní civilizace – období, během kterého vysílá do vesmíru. Vzal v úvahu, že síla rádiových signálů klesá se vzdáleností. A splývají s pozadím.

Výsledek: pokud vezmeme „dobu aktivního života“ jako 1000 let (my vysíláme své signály 130 let), ukazuje se, že v Mléčné dráze může existovat více než 200 civilizací, které o sobě nevědí a trápí je Fermiho paradox.

A TEĎ TO NEJDŮLEŽITĚJŠÍ

Příliš daleko od sebe

Bohužel, je třeba přiznat: pokud je rychlost pohybu v prostoru omezena rychlostí světla a neexistují žádné „červí díry“ – průchody spojující vzdálené galaxie krátkou cestou, pak nelze počítat s kontaktem s jinými civilizacemi, které mohou být vzdálené stovky nebo dokonce tisíce světelných let.

Podle: kp.ru