Tentokrát o UFO trochu jinak (1)

UFO jako komplexní jev

Nechceme zde polemizovat s interpretacemi jevu UFO, ani zpochybňovat jeho výskyt. Jenom bychom rádi poukázali na to, že UFO nelze vnímat pouze jako jisté nevysvětlitelné úkazy kdesi v prostoru. Ať chceme nebo nechceme, UFO jako fenomén v sobě zahrnuje značný podíl nikoliv mimozemských, ale naopak výsostně lidských, zejména sociálních a psychologických faktorů.

Potřeba nového mýtu

Člověk dvacátého a jednadvacátého století ví, že Země dávno ztratila své výsadní, centrální postavení ve vesmíru. Do značné míry také pochopil onen otřesný fakt, že žije na zrnku písku ztraceném mezi miliardami miliard jiných zrnek písku v obrovském nekonečném vesmíru. Mimo to prožil ty nejhorší lidské zkušenosti ve dvacátém století, a mnohé z nich tuší i ve století jednadvacátém.
A tak mnozí ztrácejí mnohé z dávných jistot, ze své víry v člověka i ze své víry v Boha.

Avšak pod tíhou této situace nechtějí pátrat po řešeních a odpovědích ve své duši a mysli, ani v moudrém díle svých bližních, a v bibli už vůbec ne. Chtějí řešení rychlá a jednoduchá. Náhradu, či spíše náhražku. Hledají jakousi alternativní vnější sílu a autoritu, která se zdá být dostatečně inteligentní, aby znovu dodala vize, iluze či řešení a dostatečně mocná, aby bylo možno ji aspoň trochu brát vážně.
Hledají svůj nový, moderní mýtus.

Mimozemšťané

A on (jako) na zavolanou přichází. Jsou to duševně i technicky mimořádně vyspělí mimozemšťané. Jejich dopravní stroje křižují vesmír a závratně převyšují naše technické možnosti a znalosti. Na Zemi se čas od času objevují někdy za doprovodu podobných efektů, jaké pozoroval např. již Mojžíš na hoře Sinaj [Ex9, 16-18], jindy naopak zcela tiše a nenápadně.

Výskyt UFO, tedy neidentifikovaných létajících objektů, ještě jinak řečeno – podivných úkazů na obloze – je v Evropě doložen již ze středověku. Ovšem zcela masivní konjunktura populárních létajících talířů a jim podobných mašin nastala až ve druhé polovině dvacátého století. Zdá se, že hlavní nápor přišel po skončení druhé světové války a během následující studené války. Právě toto období se vyznačovalo všeobecnou lidskou a duchovní nejistotou, a zřejmě tedy i aktuální potřebou nového mýtu.

Avšak i po překonání tohoto kritického období nejistota přetrvává. Paradoxně vyplývá ze zhroucení světového bipolárního politického systému, dále z ekologické hrozby, z hrozby epidemií dosud málo známých nemocí a konečně z posledního “hitu“ na tomto černém seznamu, z terorismu. A s touto nejistotou přetrvávají i aktivity mimozemšťanů, ba co víc, nabývají rozmanitějších forem; mimozemšťané nás totiž nejenom pozorují nebo kontaktují.

Zde se jasně prokazuje jejich zřejmá výhoda v tom, že ve srovnání s představou Boha jsou jaksi konkrétnější. Těžko můžete tvrdit že vás doma navštívil Bůh, hovořil s vámi, a vy jste spatřili jeho podobu. Naproti tomu mnoha lidem mimozemšťané běžně přistávají na zahradě, navštěvují jejich byty, s oblibou ložnice (tzv. “bedroom visitors“), a jejich podob dnes existuje již celý katalog.

Rejstřík jejich aktivit je však ještě mnohem širší, neboť nás unášejí do svých strojů či dokonce na své domovské planety, odebírají vzorky našich tkání nebo naopak do nás vkládají implantáty; vyvrcholením je pak sex, který s námi provozují.

Psychologický rozměr UFO

Právě do období počátků studené války spadá studie Carla Gustava Junga “Ein moderner Mythus“. Vyplývá z ní, aniž bychom přitom museli zabíhat do psychologie nevědomí nebo do teorie kolektivních vizí, že ve značném množství pozorovaných případů bylo s vysokou pravděpodobností právě přání otcem myšlenky; v tomto případě otcem pozorovaného jevu UFO.

C.G. Junga v tom mimo jiné utvrzuje i často zmiňovaný fakt, že charakter pohybu pozorovaných objektů neodpovídá nám známým pravidlům dynamiky pohybu hmotného tělesa. Takový objekt se pohybuje bez jakýchkoliv očekávaných omezení, jako by byl spíše myšlenkou (tedy myšleným imaginárním jevem), než hmotným tělesem.

Přitom nikterak nechceme zpochybňovat fakt, že zřejmě malé procento případů je opravdu reálné, nevysvětlené a tudíž skutečně hodné celosvětové pozornosti. Bohužel právě v těchto případech panuje vždy, ať už z jakýchkoli příčin, fatální nedostatek seriózních informací. Jung do této “realistické“ skupiny řadí pozorované objekty, které byly zároveň zaznamenány i na obrazovce radaru; aniž by to ovšem jakkoliv pomohlo vyřešit jejich identifikaci. Platí pro ně tedy to, co bylo konstatováno již ve zprávě Edwarda J. Ruppelta, někdejšího šéfa amerického úřadu pro pozorování UFO:

“Něco bylo sice pozorováno, ale neví se co.“

Jung přitom zdůrazňuje, že UFO jako takové je velmi komplikovaným jevem, obecně zahrnujícím jak objektivní fyzikální složku (jev v okolí pozorovatele), tak i subjektivní psychickou složku (zpracování tohoto jevu v mysli pozorovatele). Přitom vznik psychické, fantazijní složky je zpravidla jistým způsobem podmíněn prvotní složkou fyzikální. Současné působení obou těchto složek značně ztěžuje jednoznačné prozkoumání sledovaného objektu, resp. jevu.

Za těchto okolností lze usuzovat, v podstatě v souladu s Ruppeltovou zprávou, že pozorovatel pak mnohdy “vidí“ něco jiného, než co se ve skutečnosti na daném místě událo. Zřejmě za krajní variantu této situace lze považovat případ, kdy pozorovatel vidí něco na místě, kde se neudálo vůbec nic.

Archetyp dokonalosti

V souvislosti s psychickou složkou pozorování pak Jung připomíná zejména jednu z dalších typických vlastností pozorovaných jevů (vedle již zmíněných pohybových zvláštností), totiž kulatost, oblost a povrchovou hladkost objektů (tělesa tvaru talíře, válce či doutníku, příp. koule). Považuje tyto vlastnosti objektů zároveň za archetyp úplnosti, celistvosti a tedy dokonalosti, upomínající na představy o božstvu či o lidské duši. Neboť ve všech lidských kulturách byly bohům a duším v principu připisovány jak nezávislost na jakýchkoli pozemských či hmotných vlivech (nezávislost na zemské tíži, pohybová příp. časová neomezenost), tak i nadzemská, či chcete-li, mimozemská dokonalost.

Zdá se, že právě tyto vlastnosti, pocházející z pradávných mýtů, pozorovatelé podvědomě připisují také svému novému mýtu, jevu UFO. Podvědomě tak od mimozemšťanů očekávají víceméně roli Boha i jakousi “kompatibilitu“ jejich charakterů s lidskou duší.

Tristní závěr

Jung předal svou studii ke zveřejnění v roce 1958. Dnes se pro nás na celé záležitosti UFO zdá být nejotřesnější jediný fakt. A sice to, že po více než čtyřiceti letech dalších pozorování a zkoumání, za použití techniky o níž se Jungovi a jeho vrstevníkům ani nesnilo, nevíme o jevu UFO o nic víc, než věděl on. Přiznejme si to.

Literatura

• Bible, Písmo svaté Starého a Nového zákona, ekumenický překlad, Ústřední církevní nakladatelství, Praha, 1979.
• Jung C.G.: Ein moderner Mythus, Rascher Verlag, Zürich, Stuttgart, 1964.
• Ruppelt E.J.: The Report of Unidentified Flying Objects, New York, 1956.

Tomáš a Martin Dosoudilovi

Z webu Mysterydogs.cz, září 2003

Pokračování