Jak to bylo s případem únosu Lindy Napolitano do UFO (10)

Konec jedné ufologické legendy

Hopkinsova reakce na nezávislé vyšetřování

Poté, co se Hopkins dozvěděl o nezávislém šetření, sdělil Butlerovi, že má podezření, že on a Stefula jsou vládní agenti, a že plánoval o tom informovat ostatní kolegy. Několik týdnů po setkání 3.října 1992 řekl kolegům o svém podezření, že i Hansen je agent CIA.

Možný literární základ celého příběhu

Případ Lindy Napolitano je poměrně exotický, a to i bez únosu do UFO. Účastní se ho vládní agenti, generální tajemník OSN je klíčový svědek, Linda byla unesena v zájmu národní bezpečnosti, jsou zde obavy o světový mír, CIA se snaží případ zdiskreditovat, a mimozemšťané pomohli ukončit studenou válku…

Příběh je opravdu úžasný, a tak se uvažovalo o jeho původu. Ukázalo se, že takový předobraz existuje. Román „Nighteyes“od Garfield Reeves-Stevense vyšel v dubnu 1989, několik měsíců před tím, než Linda tvrdila, že byla unesena ze svého bytu.

Paralel mezi oběma příběhy je tolik, že vedou k podezření, že román sloužil jako základ pro Lindin příběh:

• – Linda byla unesena do UFO vznášejícím se nad jejím výškovým domem v New Yorku * Sarah z románu byla unesena do UFO vznášející se nad jejím výškovým domem v New Yorku.
• – Dan a Richard byli svědci únosu UFO v časných ranních hodinách * v románu Nighteyes dva vládní agenti byli svědci únosu do UFO v časných ranních hodinách.
• – Dan je bezpečnostní a zpravodajský agent * Derek byl agent FBI.
• – Dan byl hospitalizován pro emocionální trauma * jeden z vládních agentů v Nighteyes byl hospitalizován pro emocionální trauma… atd…

Klíčových shod mezi oběma příběhy je celkem 16.

Reakce ufologů na nezávislé vyšetřování

Nejzajímavější byla reakce několika prominentních ufologických funkcionářů. V dlouhodobém horizontu se to může ukázat jako nejdůležitější část celé záležitosti.

Po sympoziu MUFON v červenci 1992, měl Stefula několik rozhovorů s Walterem Andrusem, mezinárodním ředitelem MUFON. Andrus mu řekl, že MUFON nemá žádný zájem na publikování jakéhokoli kritického materiálu o tomto případu, i když publikovali článek, který popisuje Lindin případ jako „Únos století“. Toto je nejvíce překvapující prohlášení vedoucího organizace, která je údajně vědecká. Andrusův přístup vyvolává pochybnosti o tom, že MUFON používá objektivní, vědecké metody.

14. září 1992, Hopkins, jakožto dlouholetý člen MUFON, požádal faxem Butlera, aby Stefula a Butler zastavili vyšetřování případu. Badatelé byli udiveni, jak může Hopkins, jako člen MUFON, žádat něco takového. K tomu nemá žádné pravomoci. Jeho dopis spíše odráží myšlení vůdce kultu, než vyšetřovatele, který hledá pravdu.

Po setkání 3. října 1992 v New Yorku, Hopkins letěl za svým blízkým přítelem Jerome Clarkem z Minnesoty. Pod nátlakem Hopkinse Clark usilovně naléhal, aby přestalo nezávislé vyšetřování, neboť případ může opravdu znamenat mezinárodní důsledky pro celý svět.

Andrus a Clark byly pravděpodobně dvě nejvýznamnější postavy v americké ufologii. Andrus byl mezinárodním ředitelem MUFON, pořádající každoročne největší konferenci o UFO v USA a pravidelně píše pro měsíčník MUFON. Clark je publicista, redaktor International UFO Reporter, viceprezident Centrum pro studium UFO J. Allena Hynka, a autorem knih a dokonce i encyklopedie o UFO. Vzhledem ke své proslulosti vyvolává jejich prohlášení závažné znepokojení nad stavem badatelské ufologické obce.

Na setkání dne 3. října 1992 byly projednávány i únos a pokus o vraždu Lindy. Badatelé oznámili Hopkinsovi a ostatním účastníkům, že jsou připraveni podat formální žádost o vyšetřování, neboť jde o federální zločiny. Hopkins, Andrus i Clark projevili doslova paniku na tento návrh a byli energicky proti. Badatele zajímalo, proč potlačovat důkazy o pokusu o vraždu. O několik dní později Hansen volal Andrusovi, Clarkovi, Johnu Mackovi a Davidu Jacobsovi, a zeptal se jich, jestli opravdu věří, že Linda mluvila pravdu o únosech a pokusu o vraždu. Všichni uvedli, že tomu věří. Přesto Andrus a Clark byli opět proti tomu, aby se uvědomila policie.

Případ Lindy Napolitano odhalil hluboké problémy v ufologii: hlavní funkcionáři se iniciativně snažili potlačit důkazy o údajném pokusu o vraždu, Hopkinsovi se nepodařilo získat a ověřit si i ty nejzákladnější informace, jeho spoluřešitelka Penelope Franklinová schválila záměrné lži hlavní svědkyně. Funkcionáři ufologie to vše ochotně přijali a podporovali, přes tyto nesrovnalosti a nedostatečné důkazy. Tento stav vyvolává otázky a volá po věrohodném vysvětlení. Takový přístup a motivace ufologických představitelů si zaslouží přinejmenším stejnou pozornost jako samotný fenomén únosů do UFO.

Případ Lindy Napolitano vyvolal ohromující množství problémů. Badatelé se nepustili do tohoto šetření s cílem únosy do UFO zdiskreditovat. Jeden z nich, Butler, měl sám podobné zkušenosti. Šlo o vyvolání veřejné diskuse o případu, který vyvolal značnou pozornost.

Nejvíce badatele překvapila reakce ufologů na vyšetřování. Walter Andrus a Jerome Clark se agresivně pokusili odradit badatele od pokračování v jejich vyšetřování, a tak daleko, že se nepodařilo publikovat jakýkoliv kritický materiál k tomuto případu v oficiálních ufologických zdrojích. Badatelé netušili, že takové bojovné antivědecké postoje vládnou na nejvyšších úrovních ufologie. Když se tyto stejné osoby pokoušely potlačit důkazy o údajném pokusu o vraždu, badatelé dospěli k závěru, že jejich pohnutky jsou neslučitelné s vnímáním případu jako věrohodné události.

Je třeba připomenout, že tito jedinci jsou podporováni lidmi, jako jsou psychiatr z Harvardu John Mack a David Jacobs, profesor historie na Temple University.

Přes to, jak velké zklamání bádání vyvolalo, Butler, Stefula i Hansen důrazně podporují vědecký výzkum v oblasti únosů do UFO a upozorňují, že zkušenost únosu nebyla dostatečně vysvětlena v rámci běžného vědeckého přístupu.

Projednávaný případ má významné důsledky pro posouzení skutečné povahy únosu. Myšlenka, že fyzické mimozemské bytosti unáší lidi, byla důsledně prosazována v ufologické literatuře a ve sdělovacích prostředcích. David Jacobs prosazuje názor, že mimozemšťané navštěvují Zemi za účelem získání lidských spermií a vajíček, ačkoli k tomu nemá žádné důkazy. Když Hansen psal Jacobsovi o takové důkazy, které by jeho hypotézu podepřely, nedočkal žádnou odpověď.

Jacobsovy články jsou štědré na chválu Hopkinsovy činnosti, a je zřejmé, že má na mysli právě případ Lindy Napolitano, neboť silně podporuje jak objektivní realitu únosů do UFO a přesnost regresivní hypnózy. Závěry nezávislého vyšetřování zpochybňuje argumenty pro objektivní realitu únosů do UFO a přesnost regresní hypnózy.

Podle názoru badatelů tohoto vyšetřování jsou vědomé podvrhy v oblasti únosů do UFO vzácné. Drtivá většina těch, kteří prohlašují, že byli uneseni, měli nějakou intenzivní osobní zkušenost, ať už je jejich příčina jakákoli. Přesto možnost podvodu je již dlouho problémem v ufologii, zejména v případech s velkou publicitou. Badatelé musí počítat s možností podvodu.

Je otázka, jaké motivy měla Linda. Snad měla opravdu nějakou zkušenost únosu, a když se seznámila s Hopkinsem a dalšími unesenými, chtěla mezi nimi obhájit svou pozici. Možná i vidina peněz byla další motivace. Možná šlo o kombinaci různých faktorů, třeba i žert. Mezi původce takového žertu lze zahrnout ženu na mostě, operátora rentgenu, i toho, kdo připravil nahrávky Dana a Richarda. Není však žádný přímý důkaz, že by Hopkins byl zapojen v pokusu o takový podvod.

Je pravda, že Hopkins nedbal zjevných problémů, protože i on byl motivován penězi, které by mohly vzniknout z knih a filmových práv. To by mohlo být významným faktorem, ale kritici zřídka připouštějí, že Hopkins si neúčtuje poplatky za své služby uneseným (na rozdíl od některých „takyodborníků“). Hopkins věnoval obrovské množství svého vlastního času i peněz šetření těchto jevů. Dále, on není na pozici, která by byla dotována daňovými poplatníky. Nelze mu upřít zisky z jeho knih.

Hopkinsovy metody vyvolaly značné kontroverze, je však pravda, že udělal hodně, aby problém únosu do UFO vyvolal pozornost vědců a psychologů. Zkušenosti únosu jsou často emocionální a traumatické, a unesení potřebují značnou podporu. Hopkins se snažil poskytnout tolik potřebnou pomoc.

Je také třeba si uvědomit, jak odlišné jsou role terapeuta a vědce. Terapeut se snaží pomoci uneseným, poskytnout jim zázemí, pochopení a důvěru. Jako vědec musí přistupovat k jevu kriticky. Tyto dvě funkce nejsou zcela kompatibilní. Nelze reálně očekávat, že jeden jedinec musí být 100% účinný v obou rolích. Vzhledem k povaze obou rolí nelze vyloučit jeho náchylnost k podvodu.

Badatelé

• Joseph Stefula je bývalý zvláštní agent americké armády pro trestní vyšetřování a je bývalým vedoucím MUFON ve státě New Jersey. Odstoupil z této funkce krátce po skončení tohoto šetření.
• Richard Butler je bývalý policejní specialista amerického letectva (USAF) a nyní zkoumá UFO únosy.
• George Hansen se zabývá parapsychologickým výzkumem.

Podle :

• Stefula, J. – Butler, R. – Hansen, G.: A Critique of Budd Hopkins‘ Case of the UFO Abduction of Linda Napolitano. 8.1.1993. In: http://www.tricksterbook.com/ArticlesOnline/LindaCortileCase.htm