Tajemné kruhy – rondely

Dech staletí ovane každoročně tisíce Angličanů, kteří se zastaví na pláni u Salisbury.

Tyčí se tu ruiny někdejší mohutné stavby, nazývané Stonehenge; padesátitunové sloupy jsou srovnané do kruhu a překlenuté kamennými kvádry, vážícími šest tun. Až donedávna věřili lidé pověstem, že obří sloupoví je dílem druidů, kněží pohanských Keltů, kteří pronikli do Anglie nedlouho před počátkem našeho letopočtu.

Vědci se však obvykle nespokojují pověstmi a legendami. Po mnoha letech bádání a vykopávek, srovnáváním nálezů zbytků pohřebišť, hrnčířských střepů a zkoumáním staveb samých přinesli stovky důkazů, že se pověsti o původu mlčících kamenů mýlí.

SVĚDECTVÍ SPÁLENÝCH KOSTÍ

Z obrázku je patrno, že kamenná kruhová stavba je uvnitř jiného kruhu s daleko větším obvodem. To býval kdysi příkop, na jehož vnitřní straně vznikl val z vykopané hlíny a kamene; obklopoval plochu více než devatenáctiakrovou. Archeologové vědí, opět z nálezů hrnčířských střepů a otisků semen v nich, že kolem roku 2300 před n.l. přišli z evropské pevniny na anglický ostrov pastýři — rolníci.

Každý podzim, když tráva prořídla, hnali tito lidé svá stáda na několik zvláštních míst, kde poráželi přebytečný dobytek. Těmito místy byly nejpravděpodobněji zmíněné kruhové ohrady. Kolem roku 2000 před n. I. překročila anglický kanál nová tlupa přistěhovalců. Smísila se s pastýři a přizpůsobila kruhovité ohrady jiné potřebě: obřadním  shromaždištím nebo chrámům. A jak lidí přibývalo, přibývalo i kruhových shromaždišť.

Podél vnitřního náspu původní ohrady vznikaly jámy, které byly v roce 1949 vykopány na jednom z takových míst v Dorchesteru na Temži. I ve Stonehenge byly kdysi objeveny, dokonce již v 17. století Johnem Aubreyem. Nikdy však nebyly ještě jámy probádány. Až nyní; ukázalo se, že jsou naplněny spálenými lidskými kostmi. Pomocí radioaktivního uhlíku bylo zjištěno, že kosti byly spáleny a pohřbeny kolem roku 1850 před n. I., tehdy 1500 let předtím, než vstoupili na anglickou půdu druidové.

Ale byly Aubreyovy jámy a vnější násep opravdu nejstarší částí Stonehenge? Úvaha badatele odpovídá kladně. Jediný způsob, kterým staří národové mohli vyznačit tyto přesné¨kruhy, bylten, že točili dlouhým řemenem kolem kolíku zaraženého do země. To by ovšem nemohli udělat, kdyby jim v tom překážely kamenné stavby, které, jak vidíme na obrázku, jsou uvnitř ohrady. Čili — kamenný vnitřek Stonehenge musel být vztyčen až po r. 1850 před n. I.

MODRÉ KAMENÍ

Všimněte si na obrázku Stonehenge dvojkruhu špičatých monolitů, označených poznámkou ;„modré kameny“.

Ukázalo se, že tento dvojkruh byl druhou stavbou uvnitř původní ohrady s náspem, tedy Stonehenge II.

Kolem roku 1700 před n. l. přešla do Anglie třetí skupina osadníků. Podle formy jejich hrnčířských výrobků byla nazvána lidem „„zvoncových pohárů“. Tito lidé už znali kov a svými kovově hrocenými zbraněmi si brzy podrobili ostatní obyvatele doby kamenné v území mezi anglickým kanálem a západním pobřežím Walesu. Tudy vedly cesty, po kterých se vozila nově objevená měď a zlato z Irska národům kontinentu. Proto nová skupina obchodníků rychle zbohatla. Ze zvláštního modrého kamene — doleritu — který pokrýval vrcholek Prescelly, obráběli a uhlazovali své válečnické

sekerky, nejostřejší i nejpěknější v té době v Anglii. A tak vznikl oprávněný dohad, že se rozhodli přenést kameny v Prescelly do Stonehenge. 80 modrých sloupových balvanů, z nichž každý vážil až šest tun, spouštěli po dřevěných válcích s vrcholku po srázovitých svazích u Milford Haven k moři. Pak přivázali každý kámen na vor z klád a vor táhli podél pobřeží k ústí Bristol Avonu. Tam přemístili náklad na vor vyrobený z člunů a postrkovali ho k hornímu toku, po souši vlekli kameny šest mil, znovu plavili po řece Wylye a po svahu dlouhém dvě míle vytáhli je konečně na místo určení, k dnešnímu Stonehenge.

Že se to opravdu takto událo před 3600 lety, dokázali vědci jednak nálezy asi 300 kg úlomků z tažených sloupů podél popisované cesty, jednak v roce 1954 její rekonstrukcí, které se ujal prof. Atkinson s britskými studenty.

I další důkazy výkopů jam a terénu ve Stonehenge svědčily pro to, že mohutné pískovcové stavby, dodnes zachované, byly postaveny daleko později než stavba z modrých kamenů.

MYKÉNSKÁ DÝKA

Archeologické nálezy prozrazují, že po celé 17. a 16. stol. před n. I. moc i bohatství vůdců lidu „zvoncových pohárů“ prudce rostly. V pohřebištích byly vykopány umně zdobené bronzové sekerky, náhrdelníky z jantaru a modré korále i zlaté šperky. To svědčilo i o prosperitě zahraničního obchodu, protože nálezy nesly stopy irské, středoevropské, egyptské a řecké kultury. Zámožná rada vůdců potřebovala zřejmě důstojný stánek pro svá zasedání, a tak asi roku 1500 před n.l. byla zahájena stavba Stonehenge, jehož ruiny dnes Angličané obdivují.

Asi dvacet mil na sever na pahorcích Malborough vytvořila příroda mohutné balvany z tvrdého pískovce.

Z těch vybrali lidé „zvoncových pohárů“ 81 ohromných kamenů, na místě je hrubě otesali kamennými palicemi a dřevěnými klíny. (Kamenné palice, nalezené v těch místech, to dosvědčují.) Na dřevěných saních a kládových válcích nastoupili se sloupy dalekou cestu.

Prof. Atkinson odhaduje, že bylo zapotřebí 1500) statných mužů, aby za pět a půl roku přemístili těchto 81 kamenů na místo stavby. Tam museli prehistoričtí inženýři nejdřív odstranit modré kameny, najít střed původních ohrad a vyznačit menší kruh pro novou stavbu. V něm vyhloubili třicet jam, do kterých pracně pomocí sochorů, dřevěných lešení a podpěr zasadili pískovcové sloupy.

Ostatní kameníci zatím zformovali jemné oblouky kamenných trámů. Ze zbytků modrých kamenů vyrobili čepy a zádlaby. Stonehenge III bylo dokončeno asi 1400 let před n. l. Dokonalá a umělecky čistá stavba musela být podle odhadu vědců dílem zkušeného stavbyvedoucího a některé její rysy připomínaly praktiky řeckých stavitelů. Roku 1935 objevil opravdu prof. Atkinson na jednom ze sloupů vytesanou jílcovou dýku, jejíž typ je znám pouze z dílen řeckých Mykén šestnáctého a patnáctého století před naším letopočtem.

Tak bylo tedy zásluhou mnohaletého vědeckého bádání odhaleno tajemství mlčících kamenů, které dodnes lákají anglické turisty svou krásou i kouzlem věků.

VTM, 1963/3