{"id":1566,"date":"2023-10-25T00:52:13","date_gmt":"2023-10-24T22:52:13","guid":{"rendered":"https:\/\/www.zahadyazajimavosti.cz\/?p=1566"},"modified":"2023-11-04T20:59:58","modified_gmt":"2023-11-04T19:59:58","slug":"voynichuv-kod-aneb-nejzahadnejsi-rukopis-sveta","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/www.zahadyazajimavosti.cz\/index.php\/2023\/10\/25\/voynichuv-kod-aneb-nejzahadnejsi-rukopis-sveta\/","title":{"rendered":"Voynich\u016fv k\u00f3d aneb nejz\u00e1hadn\u011bj\u0161\u00ed rukopis sv\u011bta"},"content":{"rendered":"

Kdy\u017e radiouhl\u00edkovou metodou ameri\u010dt\u00ed v\u011bdci minul\u00fd m\u011bs\u00edc (2011) potvrdili st\u00e1\u0159\u00ed tajemn\u00e9 \u0161ifry, kter\u00e1 se prvn\u011b objevila na dvo\u0159e \u010desk\u00e9ho kr\u00e1le Rudolfa II., ot\u00e1zek rozhodn\u011b neubylo.<\/strong><\/p>\n

Je Voynich\u016fv rukopis alchymistick\u00e1 p\u0159\u00edru\u010dka pro elix\u00edr ml\u00e1d\u00ed, vzkaz ciz\u00ed civilizace, nebo mystifikace z\u00e1hadn\u00e9ho autora?<\/p>\n

P\u0159i skupov\u00e1n\u00ed poz\u016fstatk\u016f jezuitsk\u00e9 knihovny ve Frascati pobl\u00ed\u017e \u0158\u00edma objevil polsko-americk\u00fd antikv\u00e1\u0159 Wilfrid Voynich roku 1912 rukopis, na kter\u00e9m si od dodnes l\u00e1mou hlavu lu\u0161titel\u00e9 \u0161ifer, botanici, biologov\u00e9 i lingvist\u00e9.<\/p>\n

Str\u00e1nky manuskriptu zapl\u0148uje drobn\u00e9 a kaligraficky vyveden\u00e9 p\u00edsmo. M\u00e1 jedinou vadu – nikdo ho nezn\u00e1. Nehnul s n\u00edm John Tiltman, kter\u00fd prolomil \u0161ifru japonsk\u00e9ho n\u00e1mo\u0159nictva a p\u0159ed rukopisem kapituloval i N\u00e1rodn\u00ed bezpe\u010dnostn\u00ed \u00fa\u0159ad USA. Profesor Pensylv\u00e1nsk\u00e9 univerzity William W. Newbold tvrdil, \u017ee rukopis nese obr\u00e1zky chromozom\u016f i kosmick\u00fdch \u00fatvar\u016f, a \u017ee tedy jeho tv\u016frce musel vl\u00e1dnout \u0161pi\u010dkovou optikou. Kdy\u017e ale nic z toho nebyl schopen prok\u00e1zat, u\u0159\u00edzl si nesmrtelnou ostudu.<\/p>\n

Barevn\u00e9 ilustrace Voynichova rukopisu \u0161okuj\u00ed t\u00edm, \u017ee p\u0159ipom\u00ednaj\u00ed zn\u00e1m\u00e9 objekty, ale p\u0159i bli\u017e\u0161\u00edm zkoum\u00e1n\u00ed vynikne jejich unik\u00e1tnost. V\u00edce ne\u017e polovina pergamenov\u00e9ho kodexu z 15. stolet\u00ed je uspo\u0159\u00e1d\u00e1na jako herb\u00e1\u0159, probl\u00e9m je v\u0161ak v tom, \u017ee podobnou floru na Zemi nenajdete. V tzv. farmaceutick\u00e9 sekci rukopisu se st\u0159\u00eddaj\u00ed listy, ko\u0159eny a plody, jako by nazna\u010dovaly m\u00edch\u00e1n\u00ed bylin do lektvar\u016f, p\u0159i\u010dem\u017e recept r\u00e1muj\u00ed kresby podivn\u00fdch v\u00e1lc\u016f. Ze v\u0161eho nejv\u00edc p\u0159ipom\u00ednaj\u00ed rozebran\u00fd mikroskop, ale prvn\u00ed drobnohled sestrojil Holan\u010fan Jansen a\u017e o 150 let pozd\u011bji.<\/p>\n

Obzvl\u00e1\u0161\u0165 z\u00e1hadn\u00e1 je pas\u00e1\u017e, kterou lze nazvat lazebnickou. Skupiny plno\u0161t\u00edhl\u00fdch nah\u00fdch \u017een se tu koupou v zelen\u00e9 tekutin\u011b napl\u0148uj\u00edc\u00ed n\u00e1dr\u017ee zjevn\u011b organick\u00e9ho p\u016fvodu. Jsou to ob\u0159\u00ed t\u011blesn\u00e9 org\u00e1ny a elix\u00edr ml\u00e1d\u00ed? Rostlinn\u00e1 pouzdra? Nebo dov\u00e1d\u011bj\u00edc\u00ed homunkulov\u00e9, kter\u00e9 podle alchymistick\u00e9ho n\u00e1vodu n\u011bkdo p\u0159ivedl k \u017eivotu? Nev\u00edme. Dutiny v\u0161ak propojuj\u00ed kan\u00e1lky jak\u00fdchsi ob\u011bhov\u00fdch syst\u00e9m\u016f. Pamatujete se na francouzsk\u00fd animovan\u00fd seri\u00e1l Byl jednou jeden \u017eivot? Pojedn\u00e1val o stavb\u011b a dynamice lidsk\u00e9ho t\u011bla, vid\u011bn\u00e9ho zevnit\u0159. Lazebnick\u00e1 \u010d\u00e1st rukopisu navozuje podobn\u00fd dojem. A\u017e na to, \u017ee zde zobrazen\u00e9 \u017ealudky a st\u0159eva rozhodn\u011b nejsou lidsk\u00e9ho p\u016fvodu \u2013 poch\u00e1zej\u00ed prost\u011b odjinud.<\/p>\n

Zlatod\u011bj\u016fv p\u0159eklad<\/strong><\/p>\n

V \u00fanoru vy\u0161lo d\u00edky uhl\u00edkov\u00e9 metod\u011b najevo, \u017ee pergamen poch\u00e1z\u00ed z let 1404-1438. Datov\u00e1n\u00ed provedli v\u011bdci z Arizonsk\u00e9 univerzity v Tucsonu. Definitivn\u011b tak smetli f\u00e1my, \u017ee autorem je anglick\u00fd v\u011bdec a teolog Roger Bacon, kter\u00fd zem\u0159el o stolet\u00ed d\u0159\u00edv, nebo n\u011bkdo z u\u010denc\u016f kolem c\u00edsa\u0159e Rudolfa II. – ti se zas o stolet\u00ed pozd\u011bji narodili.<\/p>\n

Provokativn\u00edch ot\u00e1zek kolem st\u0159edov\u011bk\u00e9ho manuskriptu ov\u0161em nijak neubylo.
\n\u201eVoynich\u016fv rukopis je droga, kter\u00e1 p\u016fsob\u00ed nap\u0159\u00ed\u010d profesemi,“ \u0159\u00edk\u00e1 historik um\u011bn\u00ed a hermetick\u00fdch tradic Ivo Pur\u0161, kter\u00fd pom\u00e1hal sestavovat chystanou knihu Alchymie a Rudolf II. Posledn\u00ed poznatky o rukopisu v n\u00ed toti\u017e shrnuje nap\u0159\u00edklad genealog z Poznan\u011b \u010di nizozemsk\u00fd expert satelitn\u00edch navigac\u00ed zam\u011bstnan\u00fd v Evropsk\u00e9 kosmick\u00e9 agentu\u0159e.
\nPur\u0161 z\u00e1rove\u0148 p\u0159ipom\u00edn\u00e1 rom\u00e1n Hv\u011bzdn\u00fd hrad zn\u00e1m\u00e9ho astrofyzika Enriquea Jovena, kter\u00fdm si pr\u00fd kr\u00e1til zimn\u00ed ve\u010dery. I jeho hrdina p\u00e1tr\u00e1 po ezoterick\u00e9m poselstv\u00ed Voynichova rukopisu \u2013 v\u017edy\u0165 \u0161iframi si zaznamen\u00e1val sv\u00e9 objevy o Venu\u0161i i Galileo Galilei. Pur\u0161 knihu srovn\u00e1v\u00e1 s Brownovou \u0160ifrou mistra Leonarda.<\/p>\n

V \u010cesku se fenom\u00e9nem nezab\u00fdvaj\u00ed jen v\u011bdci, ale tak\u00e9 fanou\u0161ci sci-fi a z\u00e1hadologov\u00e9 nejr\u016fzn\u011bj\u0161\u00edho ra\u017een\u00ed. Na netu si jeden \u0159\u00edk\u00e1 Zlatod\u011bj a tvrd\u00ed, \u017ee p\u0159eklad Voynichovy \u0161ifry je brnka\u010dka. Manuskript je pr\u00fd ztracen\u00fd trakt\u00e1t alchymisty z 15. stolet\u00ed Jana z Lazu. Spr\u00e1vn\u00fd n\u00e1zev textu psan\u00e9ho a \u0161ifrovan\u00e9ho v \u010de\u0161tin\u011b zn\u00ed Zlato – Bl\u00e1to. A je to!
\nDruh\u00fdm je amat\u00e9r, kter\u00fd ov\u0161em ohledn\u011b rukopisu chov\u00e1 encyklopedick\u00e9 znalostmi. Se\u0161el jsem se s n\u00edm v M\u011bln\u00edku. Jmenuje se Karel \u0160lajsna, p\u00ed\u0161e, restauruje a p\u016fvodn\u00edm povol\u00e1n\u00edm je mal\u00ed\u0159 pokoj\u016f.<\/p>\n

Spolu s Janem Curychem \u017eij\u00edc\u00edm v Kanad\u011b vyd\u00e1vaj\u00ed internetov\u00fd \u010dasopis Hurontaria, kde se o kodexu investigativn\u011b p\u00ed\u0161e. Byl to ostatn\u011b pan \u0160lajsna, kter\u00fd objevil v m\u011blnick\u00e9m archivu podpis Jakuba Hor\u010dick\u00e9ho z Tepence. Jak uvid\u00edme, tento \u0161lechtic a zaslou\u017eil\u00fd ranhoji\u010d c\u00edsa\u0159e Rudolfa II. za\u010d\u00ednal jako pomocn\u00edk v kuchyni. A do l\u00e9ka\u0159sk\u00e9 profese se vy\u0161vihl d\u00edky bylink\u00e1m – a nakonec po Rudolfovi II. rukopis zd\u011bdil.<\/p>\n

Z\u00e1zra\u010dn\u00e9 „aquae“<\/strong><\/p>\n

C\u00edsa\u0159 zaplatil za Voynich\u016fv kodex n\u011bkdy kolem roku 1586 \u0161est set duk\u00e1t\u016f. Odborn\u00edk na vrcholn\u00fd st\u0159edov\u011bk Petr \u010cornej potvrzuje, \u017ee je to ohromn\u00e1 suma. „D\u016fm v Praze na Star\u00e9m M\u011bst\u011b st\u00e1l v t\u00e9 dob\u011b \u010dty\u0159i sta duk\u00e1t\u016f,“ uv\u00e1d\u00ed. M\u00edt podobn\u00fd rukopis znamenalo pro renesan\u010dn\u00ed obchodn\u00edky to sam\u00e9, jako kdy\u017e si bank\u00e9\u0159 dne\u0161n\u00edho Wall Streetu pov\u011bs\u00ed na ze\u010f vlastn\u00edho van Gogha. C\u00edsa\u0159 z\u0159ejm\u011b dob\u0159e v\u011bd\u011bl, co kupuje.<\/p>\n

Jakub Hor\u010dick\u00fd (Sinapius) se narodil roku 1575 v \u010cesk\u00e9m Krumlov\u011b a vyr\u016fstal v tamn\u00ed jezuitsk\u00e9 koleji. Za\u010d\u00ednal jako kucht\u00edk a v semin\u00e1\u0159i a na gymn\u00e1ziu se u bylink\u00e1\u0159e kn\u011bze Schaffnera u\u010dil zn\u00e1t rostliny. V pra\u017esk\u00e9m Klementinu vystudoval filozofii a z\u00e1rove\u0148 pe\u010doval o dv\u011b jezuitsk\u00e9 zahrady um\u00edst\u011bn\u00e9 na dne\u0161n\u00edch n\u00e1dvo\u0159\u00edch N\u00e1rodn\u00ed knihovny. Vyr\u00e1b\u011bl l\u00e9\u010div\u00e9 vodi\u010dky „aquae Sinapianae“, bohatl a jeho sl\u00e1va se \u0161\u00ed\u0159ila. Roku 1608 ho k sob\u011b povolal s\u00e1m c\u00edsa\u0159 a pot\u00e9, co Jeho Milost z\u00e1zra\u010dn\u011b vyl\u00e9\u010dil, stal se dvo\u0159anem a \u0161lechticem. Budi\u017e zd\u016frazn\u011bno, \u017ee \u00fasp\u011bch vze\u0161el z Hor\u010dick\u00e9ho znalost\u00ed, nikoli snad z tajemn\u00fdch receptur. Rukopis se stal majetkem pana Jakuba a\u017e po c\u00edsa\u0159ov\u011b smrti roku 1612. St\u00e1tn\u00ed kasa zela pr\u00e1zdnotou a dv\u016fr Hor\u010dick\u00e9mu dlu\u017eil. M\u00edsto pen\u011bz dostal k\u0159eslo hejtmana v M\u011bln\u00edce a jako \u010d\u00e1st spl\u00e1tky tak\u00e9 rukopis. Kdyby ho na prvn\u00ed stran\u011b nesignoval, prvn\u00ed zm\u011bna majitele by z\u016fstala nav\u017edy skryta. \u010c\u00e1ste\u010dn\u011b vy\u0161kr\u00e1ban\u00fd podpis objevil o t\u0159i stolet\u00ed pozd\u011bji \u010dirou n\u00e1hodou Voynich, kdy\u017e vyr\u00e1b\u011bl reprodukce. K jeho ov\u011b\u0159en\u00ed p\u0159isp\u011bli jak odborn\u00edci, kte\u0159\u00ed vystopovali dal\u0161\u00ed signaturu v N\u00e1rodn\u00ed
\nknihovn\u011b, tak lidov\u00ed badatel\u00e9. Karel \u0160lajsna si byl jist, \u017ee mus\u00ed b\u00fdt tak\u00e9 v M\u011bln\u00edce, z\u00e1stavn\u00edm m\u011bst\u011b pana Jakuba. „A nakonec jsme ji v archivu i s dv\u011bma \u0159\u00e1dkami textu skute\u010dn\u011b na\u0161li,“ triumfuje.<\/p>\n

Hor\u010dick\u00fd zem\u0159el roku 1622 po p\u00e1du z kon\u011b, zl\u00ed jazykov\u00e9 ov\u0161em tvrd\u00ed, \u017ee m\u011blni\u010dt\u00ed evangel\u00edci jezuitovi z jeho h\u0159betu vydatn\u011b pomohli. D\u011bdicem \u0161lechticova majetku v\u010detn\u011b rukopisu se stalo Klementinum. Odtud roku 1637 doputoval k ruk\u00e1m alchymisty Georga Bare\u0161e (Barschiuse). O n\u011bm se v\u00ed jen tolik, \u017ee byl p\u0159\u00edtelem rektora Karlovy univerzity Joannese Marcuse Marci z Lan\u0161krouna.<\/p>\n

B\u016fhv\u00ed, jak Bare\u0161 knihu z\u00edskal. Hurych na sv\u00fdch str\u00e1nk\u00e1ch diplomaticky nazna\u010duje, \u017ee si ji p\u0159isvojil nepr\u00e1vem. \u017de by po vra\u017ed\u011b n\u00e1sledovala i kr\u00e1de\u017e a my se definitivn\u011b ocitli ve sc\u00e9n\u00e1\u0159i Dana Browna?<\/p>\n

V\u00fdjime\u010dn\u00e1 pam\u00e1tka ka\u017edop\u00e1dn\u011b za\u010dala \u017e\u00edt vlastn\u00edm \u017eivotem.<\/p>\n

… a vypadl dopis<\/strong><\/p>\n

Prahou se \u0161\u00ed\u0159\u00ed pov\u011bsti, \u017ee Bare\u0161 a Marci vyr\u00e1b\u011bj\u00ed zlato. Faktem je, \u017ee profesor medic\u00edny Marci na Bare\u0161ovy metalurgick\u00e9 pokusy reaguje knihou Star\u00e1 filozofie obnovena o dosud nezvl\u00e1dnut\u00e9 transmutaci zv\u00ed\u0159at a p\u0159edev\u0161\u00edm lid\u00ed. Zkoum\u00e1 krevn\u00ed ob\u011bh a jeho objevitel Wiliam Harvey ho kv\u016fli tomu v Praze nav\u0161t\u011bvuje.<\/p>\n

Marci v jednom ze sv\u00fdch text\u016f konstatuje, \u017ee Bare\u0161 je lu\u0161t\u011bn\u00edm rukopisu posedl\u00fd. Oba \u017e\u00e1daj\u00ed o pomoc Athanasia Kirchera, n\u011bmeck\u00e9ho jezuitu a nejv\u011bt\u0161\u00edho u\u010dence doby. Byl to l\u00e9ka\u0159, orientalista a matematik, kter\u00fd vy\u0159e\u0161il \u0161ifru \u0161v\u00e9dsk\u00e9ho gener\u00e1la Bannera. Bare\u0161 v Praze piln\u011b opisuje \u0159\u00e1dky tajemn\u00e9ho p\u00edsma a pos\u00edl\u00e1 je Kircherovi do \u0158\u00edma, d\u00e1v\u00e1 si v\u0161ak dobr\u00fd pozor, aby jich nebylo mnoho a aby mu Kircher n\u00e1hodou „Velk\u00e9 d\u00edlo“ nevyfoukl.
\n(Opus Magnum je obecn\u00e1 snaha alchymisty, jej\u00ed\u017e sou\u010d\u00e1st\u00ed je hled\u00e1n\u00ed kamene mudrc\u016f, elix\u00edru \u017eivota, v\u00fdroba homunkula a podobn\u011b.) Dochoval se tak\u00e9 dopis, v n\u011bm\u017e Bare\u0161 Kircherovi sd\u011bluje, \u017ee kodex patrn\u011b skr\u00fdv\u00e1 poznatky medic\u00ednsk\u00fdch v\u011bd Bl\u00edzk\u00e9ho v\u00fdchodu, kter\u00e9 nasb\u00edral n\u011bjak\u00fd cestovatel. Je to alchymistova hypot\u00e9za, nebo skute\u010dnost, vych\u00e1zej\u00edc\u00ed z dnes ji\u017e ztracen\u00fdch informac\u00ed? To bohu\u017eel je\u0161t\u011b nev\u00edme.<\/p>\n

Usilovn\u00e1 snaha v\u0161ech t\u0159\u00ed v\u011bdc\u016f rozlu\u0161tit rukopis ov\u0161em z\u016fstala lich\u00e1 a Bare\u0161 roku 1655 zem\u0159el, ani\u017e by se jeho sen vyplnil.<\/p>\n

Rukopis odk\u00e1zal Marcimu, kter\u00fd se stal t\u0159i roky pot\u00e9 osobn\u00edm l\u00e9ka\u0159em c\u00edsa\u0159e Leopolda I. Kodex byl sou\u010d\u00e1st\u00ed profesorovy knihovny do roku 1665, na\u010de\u017e Marci p\u0159edal \u0161tafetu d\u00e1l. Kircherovi do \u0158\u00edma, kam jinam? Sou\u010d\u00e1st\u00ed z\u00e1silky byl druh\u00fd dopis, kter\u00fd se dochoval. Marci v n\u011bm Kirchera informuje, \u017ee knihu m\u011bl v dr\u017een\u00ed c\u00edsa\u0159 Rudolf II. a zaplatil za ni zm\u00edn\u011bn\u00fdch \u0161est set duk\u00e1t\u016f.<\/p>\n

Kircher nechal list zalo\u017een\u00fd mezi str\u00e1nkami manuskriptu, kter\u00fd pak s jeho poz\u016fstalost\u00ed vlastnila knihovna jezuitsk\u00e9 univerzity. Jak \u0159\u00e1d tovary\u0161stva Je\u017e\u00ed\u0161ova chudl a rozprod\u00e1val majetek, rukopis se i s dopisem dostal do Frascati, kde se t\u0159epotav\u011b snesl k noh\u00e1m p\u0159ekvapen\u00e9ho kupce Voyniche. Od doby jeho naps\u00e1n\u00ed uplynulo skoro p\u0159esn\u011b \u010dtvrt tis\u00edcilet\u00ed. Neb\u00fdt t\u00e9to kuriozity, nikdo by neznal sumu, kterou c\u00edsa\u0159 za knihu zaplatil. Cesty P\u00e1n\u011b i rukopis\u016f b\u00fdvaj\u00ed nevyzpytateln\u00e9.<\/p>\n

Instinktivn\u00ed h\u0159ivna<\/strong><\/p>\n

Mohly by koupaj\u00edc\u00ed se d\u00e1my ilustrovat n\u00e1vod omlazovac\u00edho procesu, nebo vzkaz z jin\u00e9 planety?<\/p>\n

Kolik m\u00e1 Voynich\u016fv rukopis badatel\u016f, tolik existuje hypot\u00e9z o jeho autorstv\u00ed, jazyku a p\u0159edev\u0161\u00edm obsahu.<\/p>\n

Je to herb\u00e1\u0159 s textem zapsan\u00fdm dvojitou \u0161ifrou, vol\u00e1 jeden. Druh\u00fd m\u00edn\u00ed, \u017ee jde o p\u0159\u00edrodou inspirovan\u00e9 d\u00edlo z oblasti stavitelstv\u00ed. Je to archaick\u00e1 encyklopedie, p\u0159\u00edsah\u00e1 t\u0159et\u00ed. Nikoli, je to text astrologick\u00fd, zn\u00ed odjinud, ne, den\u00ed\u010dek p\u0159ed\u010dasn\u011b vysp\u011bl\u00e9ho d\u00edt\u011bte, glosolalie (mluven\u00ed nesrozumiteln\u00fdm jazykem), pr\u00e1ce spiritistick\u00e9ho m\u00e9dia, liturgick\u00e1 p\u0159\u00edru\u010dka, test inteligence lidstva atd. atd.<\/p>\n

Impozantn\u011b k t\u011bmto teori\u00edm p\u0159isp\u011bl \u0161v\u00fdcarsk\u00fd skladatel Hanspeter Kyburz, kter\u00fd Voynich\u016fv rukopis pojal jako notov\u00fd z\u00e1znam a zhudebnil. Co bylo s rukopisem p\u0159ed Rudolfem II., zat\u00edm nikdo nev\u00ed, ale kdy\u017e vyjdeme z Bare\u0161ovy p\u0159edstavy poselstv\u00ed z Bl\u00edzk\u00e9ho v\u00fdchodu, m\u016f\u017eeme p\u0159isp\u011bt vlastn\u00ed h\u0159ivnou. P\u0159ed \u010dty\u0159mi tis\u00edci lety le\u017eela v \u00farodn\u00e9 zemi mezi Eufratem a Tigridem star\u00e1 Babylonie, jej\u00ed\u017e panovn\u00edk Chammurapi u\u017e roku 1686 p\u0159ed Kristem nechal sepsat z\u00e1kon\u00edk. „Jestli\u017ee d\u00edt\u011b ude\u0159ilo otce, u\u0159\u00edznou mu ruku,“ prav\u00ed nap\u0159\u00edklad \u010dl\u00e1nek 195. Na trosk\u00e1ch \u0159\u00ed\u0161e, kterou po dvou tis\u00edcilet\u00edch rozmetali Arabov\u00e9, povstala nov\u00e1, je\u0161t\u011b znamenit\u011bj\u0161\u00ed kultura (jej\u00edho\u017e legend\u00e1rn\u00edho kalifa H\u00e1r\u00fana ar-Ra\u0161\u00edda zn\u00e1me z Poh\u00e1dek tis\u00edce a jedn\u00e9 noci). A na konci 8. stolet\u00ed v n\u00ed zalo\u017eili knihovnu, zvanou<\/p>\n

D\u016fm moudrosti.<\/strong><\/p>\n

Na\u0161e hypot\u00e9za souhlas\u00ed s t\u00edm, \u017ee Voynich\u016fv rukopis je starov\u011bk\u00e9 leporelo v\u011bdomost\u00ed. Zaznamen\u00e1v\u00e1 d\u00e1vno vym\u0159el\u00e9 druhy rostlin a l\u00e9\u010div\u00e9 \u00fa\u010dinky jejich \u010d\u00e1st\u00ed, astronomii, astrologii, obrazy obecn\u011b roz\u0161\u00ed\u0159en\u00fdch l\u00e1zn\u00ed s rozvodem l\u00e9\u010div\u00fdch vod. Nah\u00e9 \u017eeny ov\u0161em neplavou v gigantick\u00fdch org\u00e1nech, sp\u00ed\u0161 se symbolicky zmen\u0161en\u00e9 vracej\u00ed do l\u016fna matky p\u0159\u00edrody. Kultura konkr\u00e9tn\u00edho kmene z\u016fstala zachov\u00e1na nejprve na papyru, pozd\u011bji na pergamenu, opisova\u010di a kresli\u010di ji v\u011brn\u011b kop\u00edrovali.<\/p>\n

Rukopis tedy m\u016f\u017ee otev\u00edrat okno do tis\u00edce let star\u00fdch d\u011bj\u016f. Jeho posledn\u00ed opis ze za\u010d\u00e1tku 15. stolet\u00ed se dochoval v n\u011bkter\u00e9 z bagd\u00e1dsk\u00fdch knihoven, kde ho roku 1574 mohl zakoupit n\u011bmeck\u00fd l\u00e9ka\u0159 a botanik Leonhard Rauwolf, kter\u00fd do regionu cestoval za obchodem a vyhled\u00e1val nov\u00e9 druhy potravin, n\u00e1poj\u016f i drog. Byl to ostatn\u011b Rauwolf, kdo popsal jako prvn\u00ed Evropan pit\u00ed k\u00e1vy: „Hork\u00fd n\u00e1poj, \u010dern\u00fd jako inkoust…“ Na\u0161i p\u0159edstavu v\u0161ak podporuje hlavn\u011b to, \u017ee obchodoval s Rudolfem II. A v invent\u00e1\u0159i kunstkomory, slavn\u00e9ho kabinetu kuriozit, jsou dodnes \u010dty\u0159i jeho herb\u00e1\u0159e. Nemohlo se st\u00e1t, \u017ee cestovatel p\u0159ivezl c\u00edsa\u0159i z Bagd\u00e1du tak\u00e9 rukopis, kter\u00fd pozd\u011bji proslul jako Voynich\u016fv?<\/p>\n

Tom\u00e1\u0161 \u010cechtick\u00fd, 18.3.2011, nezn\u00e1m\u00fd zdroj, archiv ZaZ<\/em><\/p>\n

„Vojny\u010dtina“ – jazyk zav\u00e1t\u00e9ho Orientu<\/strong><\/p>\n

Text Voynichova rukopisu je naps\u00e1n nezn\u00e1mou abecedou o 20 – 30 znac\u00edch a nezn\u00e1m\u00fdm jazykem.<\/p>\n

„Slova“ p\u0159eveden\u00e1 do latinky vypadaj\u00ed takto: „syaiir sheky or ykaiin shod cthoary sa…“ V rukopisu jich je asi 35 000. Kryptografov\u00e9 N\u00e1rodn\u00edho bezpe\u010dnostn\u00edho \u00fa\u0159adu USA p\u016fvodn\u011b m\u00ednili, \u017ee jde o polyalfabetickou substitu\u010dn\u00ed \u0161ifru, kterou objevil florentsk\u00fd u\u010denec Alberti u\u017e v polovin\u011b 15. stolet\u00ed.<\/p>\n

Pot\u00ed\u017e tkv\u00ed v tom, \u017ee pro jazyk manuskriptu plat\u00ed Zipf\u016fv z\u00e1kon, odpov\u00eddaj\u00edc\u00ed v\u0161em p\u0159irozen\u00fdm jazyk\u016fm, kter\u00e9 se vyvinuly jako sou\u010d\u00e1st kultury. Z\u00e1kon prav\u00ed: „N\u00e1sobek \u010detnosti jednotliv\u00fdch slov v textu a po\u0159ad\u00ed jejich \u010detnosti je konstantn\u00ed.“ Kdy\u017e tedy nap\u0159\u00edklad nej\u010detn\u011bj\u0161\u00edm slovem v textu je „st\u00e1t“, druh\u00fdm nej\u010detn\u011bj\u0161\u00edm „strana“, t\u0159et\u00edm „p\u0159edseda“ a \u010dtvrt\u00fdm „sch\u016fze“, tak ze Zipfova z\u00e1kona vypl\u00fdv\u00e1, \u017ee je-li v textu slovo „st\u00e1t“ 100x, pak je tam „strana“ 50x, „p\u0159edseda“ 33x, „sch\u016fze“ 25x atd. Pro \u0161ifrovan\u00e9 texty ov\u0161em Zipf\u016fv z\u00e1kon neplat\u00ed a nevyhovuje ani um\u011bl\u00fdm jazyk\u016fm, jako je nap\u0159\u00edklad esperanto. Podle filolog\u016f se „vojny\u010dtina“ z\u00e1hadn\u00e9ho rukopisu z\u00e1sadn\u011b li\u0161\u00ed od evropsk\u00fdch jazyk\u016f, jev\u00ed v\u0161ak podobnost se semitsk\u00fdmi. Pravd\u011bpodobn\u00e1 je tedy teorie, \u017ee autor kdysi zapsal vlastn\u00edm fonetick\u00fdm p\u00edsmem n\u011bjak\u00fd \u017eiv\u00fd jazyk Orientu.<\/p>\n

\u017de by po vra\u017ed\u011b n\u00e1sledovala i kr\u00e1de\u017e a my se ocitli ve sc\u00e9n\u00e1\u0159i Dana Browna? V\u00fdjime\u010dn\u00e1 pam\u00e1tka za\u010dala \u017e\u00edt vlastn\u00edm \u017eivotem.<\/p>\n

18.3.2011<\/p>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

Kdy\u017e radiouhl\u00edkovou metodou ameri\u010dt\u00ed v\u011bdci minul\u00fd m\u011bs\u00edc (2011) potvrdili st\u00e1\u0159\u00ed tajemn\u00e9 \u0161ifry, kter\u00e1 se prvn\u011b objevila na dvo\u0159e \u010desk\u00e9ho kr\u00e1le<\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":318,"comment_status":"closed","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"footnotes":""},"categories":[9,19],"tags":[41,24],"class_list":["post-1566","post","type-post","status-publish","format-standard","has-post-thumbnail","hentry","category-historie","category-zahady","tag-archeologie","tag-evropa"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/www.zahadyazajimavosti.cz\/index.php\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/1566","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/www.zahadyazajimavosti.cz\/index.php\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/www.zahadyazajimavosti.cz\/index.php\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.zahadyazajimavosti.cz\/index.php\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.zahadyazajimavosti.cz\/index.php\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=1566"}],"version-history":[{"count":1,"href":"https:\/\/www.zahadyazajimavosti.cz\/index.php\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/1566\/revisions"}],"predecessor-version":[{"id":1567,"href":"https:\/\/www.zahadyazajimavosti.cz\/index.php\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/1566\/revisions\/1567"}],"wp:featuredmedia":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.zahadyazajimavosti.cz\/index.php\/wp-json\/wp\/v2\/media\/318"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/www.zahadyazajimavosti.cz\/index.php\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=1566"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/www.zahadyazajimavosti.cz\/index.php\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=1566"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/www.zahadyazajimavosti.cz\/index.php\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=1566"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}