Předpotopní obr

Celý příběh začal roku 1866 kupodivu jako teologický spor mezi plantážníkem, pěstujícím tabák, a farářem jednoho městečka ve státě lowa v USA.
Farář Turk neústupně tvrdil, že v dávných dobách existovali obři, protože to stojí v bibli. Bible se o obrech opravdu zmiňuje celkem čtyřikrát. A co stojí v bibli, je pravda do slova a do písmene. Toto tvrzení a zdůvodnění považoval George Hull, plantážník a majitel továrny na výrobu doutníků, za holý nesmysl. Dnešní terminologií bychom jednoho z těch dvou mohli nazvat fundamentalistou a druhého agnostikem.

Tyto pojmy jim však byly cizí. Hullovy názory označil za agnosticismus teprve r. 1870 T. H. Huxley a fundamentalismus jako světový názor si v USA znovu získal přívržence až po první světové válce. Ať je tomu jakkoli, agnostik Hull se tak rozzuřil nad „nepolepšitelným farářem“, že se rozhodl k neuvěřitelnému činu: jestliže reverend trvá na obrech, má jednoho mít!

Obr. 1. Místo nálezu 

Hull si dal načas. Teprve od června 1868 byl s jedním ze svých přátel vídán v sádrových lomech u Fort Dodge v lowě, kde vylomili obrovský kvádr a za největších bezpečnostních opatření ho opatrně odvezli. Doprava tohoto gigantického sádrového bloku vážícího pět tun (cestou ho vydávali střídavě za pomník A. Lincolna či za vzorek „nejlepšího stavebního kamene na světě“ vezeného na jakousi washingtonskou výstavu) přidělala Hullovi hromadu starostí, neboť na čtyřiceti mílích špatné cesty k nejbližší železniční zastávce se pod sádrovým kolosem rozbilo několik povozů, a prolomil se pod ním jeden most. Na železnici s ním byly další potíže, ale přesto ho Hull dovezl neporušený do Chicaga, kde se kameník Edward Burckhardt neprodleně pustil do jeho opracování. Výsledkem byl ležící obr, dlouhý 3,17 metru a vážící 2 719 liber.

Obr. 2 „Obr“

Potom ho Hull „upravil“. Speciálním kladivem obloženým hřebíky vytesal do obřího těla „póry“, pak ho omyl kyselinami, aby mu propůjčil „ctihodné stáří“, a nakonec ho v kované bedně dráhou a povozy dopravil do městečka Cardiffu, jižně od Syracuse ve státě New York, na farmu svého příbuzného Williama C. Newella, který byl do akce zasvěcen. Do této chvíle stála tato historka, vyvolaná svárlivým farářem Turkem, továrníka Hulla plných 2 200 dolarů.

Obr. 3 Usmívající se dělníci ukládají k poslednímu odpočinku „předpotopního obra,“ jemuž se říkalo též Cardiffský obr či Americký Goliáš

A pak k tomu došlo. Dne 16. října ráno, rok po „pohřbu“, poručil pan Newell dvěma dělníkům, aby mu za stodolou vykopali studnu. V hloubce jednoho metru narazili dělníci na lidskou nohu a zděšeně přiběhli ohlásit nález do domu. Za pár hodin o něm věděli všichni sousedé, za pár dnů sem proudily tisíce (opravdu tisíce) lidí, aby se podívaly na obra, který teď před nimi ležel odkryt v celé své velikosti a bledé kráse.

Obr. 4 Hull a jeho „obr“

Názory se od první chvíle různily. Zprvu však převládlo trochu nejasné mínění jednoho váženého obchodníka: „Tohle nevytvořil smrtelník, to je skutečný obraz a dítě Boží, jak kdysi žilo na zemi.“ Jiný prohlásil, že to je zapomenutá socha Georgea Washingtona, další, že to je socha, kterou tu postavili první jezuité, aby zastrašili Indiány. Stále se však množily hlasy, tvrdící, že jde bezesporu o tisíce let starou zkamenělinu obrovského pračlověka. A právě o to Hullovi šlo. Spor mezi odborníky vypukl, když James Hall, vážený ředitel New York State Museum, označil obra za „nejpozoruhodnější předmět, který byl v této zemi až dosud vykopán“, v čemž měl naprostou pravdu. Dva profesoři z Yaleské univerzity však kategoricky prohlásili: „Je to podvod!“

Pro noviny byly tyto rozporné názory senzací. A pro Hulla a Newella se z toho stal doslova přes noc výnosný obchod: za prohlídku Amerického Goliáše vybírali vstupné, kolem farmy vyrostly stánky a ze Syracuse sem pro dopravu zvědavců zřídili zvláštní linku koňské dráhy. Jeden muž z New Yorku dokonce nabízel 100 dolarů za „Maličký kousek obra“. Za pár týdnů tu pak otevřeli dvě nové restaurace (The Giant Saloon a The Goliath House), kde se prodávaly tři různé, „jedině autentické a spolehlivé“ popisy obra.

Abychom tu dlouhou historku zkrátili. Nelze říci, že se mladá americká věda na tomto obrovi jen blamovala. Odborníci celou aféru od začátku ostře kritizovali a za poměrně krátkou dobu nepochyboval nikdo z nich, že jde o obrovský podvod. Pozoruhodné bylo jen toto: když Hull musel pod tlakem kritiky kápnout božskou a odhalit pozadí celého případu, hlasy, které v obrovi chtěly za každou cenu vidět zkamenělého člověka, nezmlkly. Sám Oliver Wendell Holmes, slavný lékař a esejista, vyvrtal obrovi za ucho otvor a prohlásil, že jeho anatomická stavba je dokonalá. A kritický filosof Ralph Waldo Emerson prohlásil: „Je nepochopitelně nádherný a bezesporu starý.“ Třeba ti dva neslyšeli o Hullově veřejném přiznání – tak jako student Yaleské university, který v sedmnáctistránkovém referátu prohlásil obra za prastarou sochu fénického boha Baala a mezi jeho loktem a ramenem objevil dokonce hieroglyfy, které však nikdo jiný neviděl.

Obr. 7 Plakát Barnumova představaní „obra“

Konec příběhu je hoden comedie dell’arte. Veliký Phineas T. Barnum, cirkusový gigant, nabídl za sádrového obra 60 000 dolarů. Po určitém dohadování zvítězil jiný podnikatel, odvezl obra do New Yorku a vystavil ho na Broadwayi – aby za pár dní zjistil, že čilý Barnum má tu drzost a o pár bloků dál, ve Wooďs Museum, ukazuje přesnou kopii obra, falzifikát falzifikátu, s nestydatou reklamou: „Originál všech cardiffských obrů.“ Majitel prvního falzifikátu Barnuma přirozeně žaloval. Avšak pobouřené publikum se teď spolčilo proti oběma obrům, pro něž byla newyorská půda rázem příliš horká. A tak se „pravý“ obr vydal na cesty. Vystavovali ho, dokud neochabl zájem, potom se na něj na celá desetiletí zapomnělo, až ho roku 1934 znovu „vykopali“ pro film The Mighty Barnum (Veliký Barnum). Nakonec našel zasloužený klid v The Farmer’s Museum v Cooperstownu ve státě New York. (obr. 8)

Kdo ho tam dnes vidí odpočívat, tu opravdu působivou, téměř dojemnou postavu, tomu se to směje.

Když ho však poprvé vykopali, byla věda o zkamenělinách i v Evropě stará sotva třicet let a v Americe neměla důstojné zástupce.

Podle : Anomal 0/1990

***
Líbil se vám článek a celý web? Podpořte, prosím, badatele, autory a překladatele jakoukoli částkou na účet: SBERBANK, č. ú. 4211013926/6800, variabilní symbol článku je 2001

error: Kopírování zakázáno!