Teorie vodních opic

Jedna populární okrajová teorie o evoluci člověka prohlašuje, že jsme prošli vodní fází 

Jedna z okrajových teorií, která vysvětluje lidskou evoluci, byla přednesena na konferenci TED v roce 2009 (1); byla námětem pro TV film Mořské víly (GB, 2011) (2); a dokonce zmíněna ve slavné knize literatury faktu  Desmonda Morrise z roku 1967 Naked Ape. (3)

Jedná se o teorii vodních opic, myšlenku poprvé široce propagovanou mořským biologem Alisterem Hardym ve třicátých letech 20. století. Jeho záměrem je vysvětlit, proč jsou lidé tak odlišní od ostatních velkých lidoopů. Zatímco ostatní velké opičí druhy zůstaly na pevnině a udržely si srst, svou kloubní chůzi a štíhlou postavu, lidé se stali bezsrstými, vzpřímenými a tlustými jako adaptace na to, co byli – asi dva miliony let – savci, žijícími ve vodě.

Teorie vodních opic byla pokusem o vysvětlení, proč se lidé liší od ostatních lidoopů.

Všichni hominidé se lišili od obyčejných předků, ale Homo sapiens naprosto radikálně. Po celou dobu chodíme vzpřímeně, nemáme srst, máme větší mozky, a jsme méně robustní, a tak dále. Řada lidí v celé historii si všimla, že na naší linii musel být nějaký evoluční tlak, který nebyl na ostatních liniích.

Alister Hardy byl mezi prvními, kdo to vyjádřil plně a srozumitelně. Jeho představa byla taková, že všechny tyto hlavní rozdíly vznikly, pokud se Homorod (po našem evolučním odštěpení od šimpanzů) prošel vodním nebo alespoň obojživelným stadiem. Hlavním zastáncem myšlenky po  Hardym byl britský scenárista Elaine Morgan, který napsal nejméně šest knih, propagujících teorii vodních opic jako platnou, ne-li nadřazenou alternativu ke standardnímu modelu lidské antropologie. Ten zjistil, že divergence Homo vznikla v důsledku adaptací při přesunu ze stromů do savany.

Je třeba připomenout, že tato myšlenka není teorie v obvyklém smyslu toho slova. Aby bylo možné z hypotézy vytvořit teorii, musí být vysvětlení podpořeno několika řadami důkazů. Myšlenka vodních opic je v nejlepším případě hypotéza, a většina jejích kritiků ji označuje jako hypotézu; ale v populárním lidovém pojetí je označena jako teorie.

Pojďme se podívat na pět bodů, které vznáší zastánci vodních opic, a povšimneme si, jak zajímavě to skutečně zní. Je jich mnohem víc, ale nejvíce je citováno těchto pět bolů:

Za prvé, nemáme srst. Jedinými dalšími savci, kteří nemají kožešinu, jsou vodní savci, jako jsou delfíni a velryby, a hroši a prasata, a dokonce i sloni. Nedostatek srsti je to, co vytváří efektivní plavání a rychlost ve vodě. Standardní model naznačuje, že lidé ztratili svou srst, aby se přizpůsobili teplu savany po opuštění stínu stromů, ale toto je problematické vysvětlení, protože ostatní zvířata, která tráví spoustu času na slunci, si ponechala svou srst pro ochranu před ním. Nejlepší vodní opice by byla beztvará opice.

Za druhé, místo srsti máme na rozdíl od jiných lidoopů podkožní tělesný tuk, ale jako delfíni a velryby. Proč by potřebovalo stvoření, jež potřebuje být rychlé pro pohyb v savaně při lovu a pro přežití? Namísto toho má mnohem větší smysl, pokud by tuky zajišťovaly vztlak a izolaci od studené vody. Nejlepší vodní opice by tedy byla opice s tukem.

Za třetí, jsme bipedální, tedy postaveni vzpřímeně na dvou nohách. Ve vodě to umožňuje brodit se ve větší hloubce, a pro plavání umožňuje koordinovaný pohyb tahů paže a kopy nohou na rozdíl od nešikovného pohybu psa. Standardní model říká, že to je kvůli životu na savaně, ale kolik dalších zvířat na savaně to přijalo? Žádné. Vedle dravců, jako je lví kořist antilopa, jsou čtyři nohy pro život na savaně nejlepší. Nejlepší opice by byla bipedální opice.

Za čtvrté, můžeme vědomě kontrolovat naše dýchání, na rozdíl od prakticky všech ostatních zvířat, jejichž dýchání je autonomní. Dělají to nějací ostatní savci? Uhodli jste – jen ti, kteří se potápí. Umí zadržet dech, aby se ponořili hluboko, nebo mají mělký dech, když plavou. Nejlepší opice by byla ta, která by mohla kontrolovat své dýchání.

Za páté, máme mazové žlázy, aby naše pleť byla mastná. Mastná pleť je k ničemu na savaně, ale je to docela dobré pro hydroizolaci, což je jediné známé použití mazových žláz u savců. Nejlepší opice by měla olejovou ochranu před vodou.

Takže to všechno zní docela přesvědčivé, že? Kdyby rod Homo byl ve vodním prostředí asi dva miliony let, když se oddělil od šimpanzů, a skončil asi před pěti miliony lety, když Afrika vyschla, tak bychom měli dost času na to, abychom se přizpůsobili bipedálnímu životnímu stylu suchozemské půdy. A vytvořila by se široká mezera mezi lidmi a ostatními velkými lidoopy, které vidíme dnes.

Nicméně, jak je tomu v mnoha odvětvích vědy, to, co se zdá být zřejmé, předkládané laiky, (za které je nutno považovat i mořského biologa Hardyho a scenáristu Morgana), neodpovídá vždy skutečnosti. Ta se skládá až z řady důkazů z mnoha oborů, včetně antropologie, paleontologie, primatologie, lidské biologie a paleoantropologie. Ti mají mnohem širší představu o lidském vývoji a rozvinuli mnohem důkladnější a propracovanější teorie.

Argumenty proti

Za prvé, je pravda, že lidé nemají kožešinu, ale není pravda, že nedostatek srsti je charakteristický pro vodní savce. Vodní savci, jako např. delfíni, jsou extrémně specializovaní plavci, kteří byli radikálně přizpůsobeni pro plavání desítky milionů let. Jiní živočichové, jako např. Hroši, jsou přizpůsobení tím, že se stávají velmi masivními. Další, jako vydry, bobři – zůstávají chlupatí. Je nepravděpodobné, že by vodní opice ztratila srst.

Za druhé, tvrzení o tělesném tuku vodních opic je věcně nesprávné. Lidé mají podkožní tuk, ale je stejný jako ten, který mají ostatní velcí lidoopi, a je velmi odlišný od tuku, vyvinutého u vodních savců. Subkutánní tuk z vodních opic by nebyl izolační tuk.

Za třetí, bipedalismus se vyvinul pouze u pozemních zvířat a není adaptací pro vodní život. Všichni savci, kteří používají dvě nebo několik nohou – klokani, primáti, medvědi – jsou pozemní zvířata. Všichni vodní savci jsou buď čtyřnozí jako hroši, nebo specializovaní plavci jako delfíni, kteří vůbec nepoužívají nohy. Vodní opice by nebyly bipedální.

Za čtvrté, je nepravdivé, že pouze lidé a vodní savci mohou ovládat svůj dech dobrovolně. Většina primátů může zadržet dech, stejně jako psi. Lidé mají mnohem lepší kontrolu nad dechem než jakékoli jiné zvíře, ale také používáme náš dech pro řeč a další dovednosti, které nejsou v živočišné říši obvyklé, včetně u delfínů. Lidoop by nepotřeboval vysoce specializovanou kontrolu dechu.

Za páté, lidé skutečně mají opravdu velké mazové žlázy, které činí naši pleť příjemnou a mastnou. Pouze jeden další savec to dělá a není vodní. Je to lemur. Proč to lemurové a lidé mají, to není důkladně pochopeno, ale mezi zvětšenými mazovými žlázami a plaváním není zjevně žádný vztah. Vodní lidoop by nepotřeboval zvětšené mazové žlázy, alespoň k tomu není jakýkoli jiný důkaz z živočišné říše.

Tak je to s teorií vodních opic. Důvod, proč byla s takovým nadšením přijata, je v její jednoduchosti, a díky elegantním argumentům, srozumitelným každému. Je však veskrze chybná, což by její zastánci zjistili, pokud by byli odborníky v daném oboru.

Odkazy

(1) Elaine Morgan: I believe we evolved from aquatic apes. TED Global, 2009. Online: https://www.ted.com/talks/elaine_morgan_i_believe_we_evolved_from_aquatic_apes
(2) Mermaids: The Body Found. Mořské víly GB, 2011. Online:    https://www.csfd.cz/film/296485-morske-vily/prehled/
(3) Morris Desmond: The naked ape; a zoologist’s study of the human animal. London, Cape, 1967. Online: https://catalog.loc.gov/vwebv/search?searchCode=LCCN&searchArg=67106650&searchType=1&permalink=y

***
Líbil se vám článek a celý web? Podpořte, prosím, badatele, autory a překladatele jakoukoli částkou na účet: SBERBANK, č. ú. 4211013926/6800, variabilní symbol článku je 2121

error: Kopírování zakázáno!