Jacques Bergier: Terasa v Baalbeku (1)

Mimozemské v dějinách

Záhadné balvany v Baalbeku v Libanonu jsou ohromné, nahrubo opracované kusy skály.

Některé dosahují až dvacet metrů délky a váží až tisíc tun. Byly vyzdvihnuty do výšky sedmi metrů. Na dne lomu zůstává ještě jeden samostatný balvan, který není dosud zcela uvolněn ze skály. Je 21 metrů dlouhý, 4,8 metrů vysoký a 4,2 metru široký.

K jeho přemístění na místo, kde se nacházejí ostatní balvany by bylo zapotřebí spojené síly čtyřiceti tisíc mužů.

Tyto skutečnosti jsou dobře známy již od r. 1896. Kolektivní nevědomí lidstva však má sklepy stejně neprozkoumané jako Smithsonian Museum, a tak se problémem nikdo příliš nezabýval. Nanejvýš několik „zasvěcenců“ usrkávající svůj absint v pařížských kavárnách ke konci 19. století, tvrdilo vážným hlasem, že tyto balvany pozvedli a umístili „Mistři“ pouhým soustředěním mysli.

baalbek1

Baalbecká záležitost se náhle probudila k životu, když jsem přeložil do francouzštiny a uveřejnil práce ruského profesora Agresta. Ten tvrdí, že terasa v Baalbecku byla odpalovací rampou meziplanetárních či mezihvězdných lodí na nukleární pohon. Balvany pak sloužily jako biologické štíty na ochranu obyvatelstva proti záření při startu. Tyto kosmické lodi létaly z mimozemské základny, zkoumaly Sluneční soustavu a pak se vracely k větší mateřské lodi, kroužící někde na kraji soustavy. Tvrzení vzbudilo v celém světě velkou senzaci, která dosud trvá. Poslední písemnou zprávu mám od Agresta z roku 1968, kdy mi sděloval, že odjíždí na „zvláštní výpravu“, a že budou novinky. Uvidíme. Zatím je jisté, že Agrestova hypotéza stojí za bližší prozkoumání.

Je rovněž jisté, že balvany mají na sobě stopy pily. Tyto stopy byly stavěny jako námitky proti Agrestově teorii a měly ji vyvrátit. Není to však tak jednoduché, balvany mohly být nejprve vyříznuty ze skály laserem, pak opuštěny a potom teprve dodatečně opracovány primitivními metodami v římské době. Můžeme si ostatně myslet i to, že právě proto, že byly balvany spojeny s aurou posvátné hrůzy, jich bylo potom znovu použito k stavbě chrámů.

Po pádu římské říše a po odchodu křesťanů Arabové přičetli konstrukci, postavení Baalbecku džinům, které vyvolal král Šalamoun. Tato legenda, jisté pozdější než konstrukce i rekonstrukce chrámů je nepoužitelná.

Jaké další jistoty máme? Především název Baalbek, čili Baal bek, což znamená Baalovo město. Ale původní chrám, který je možná ještě starší než balvany, nebyl Baalovým chrámem. Byl zasvěcen Haadaovi, armejskému bohovi hromu, blesku a zemětřesení.

Seriózní archeologové říkají, že Římané vytesali tyto desky, aby stavba byla co nejpevnější, protože v kraji jsou častá zemětřesení. Jiní, méně seriózní říkají, že tato tradice zemětřesení v kraji je založena na vzpomínce na jiné výbuchy, možná atomové.

Tři desky pokrývají sklepení pod chrámem. Římané byli dosti dobří inženýři, než aby oslabovali stavbu hloubením obrovských sklepních prostor – to by byl spíš ten nejlepší způsob, jak způsobit katastrofu v případě zemětřesení. Proto je nám zatěžko souhlasit s oním výkladem nutnosti pevných základů chrámu. Pokud se týče čtvrté desky, není naprosto jasný důvod, proč byla opuštěna. Oficiální verse praví, že Římané si až na poslední chvíli všimli, že nebudou schopni ji transportovat. To je přímo dělání si legrace z lidí. Proč by čekali dvacet let, minimální čas na vytesání té desky a potom teprve si všimli, že nebudou schopni ji přemístit?

Tím spíš, že pro Jupiterův chrám v Baalbeku, který Římané nazývali Heliopolis, dovezli z Asuánu padesát čtyři žulových sloupů. Tyto sloupy převezli na vorech po Nilu a aby potom mohli s nimi překročit libanonské hory, uložili je Římané do dřevěných válcovitých kolébek a valili je. To znamená, že perfektně věděli co mohou a co nemohou transportovat.

Agrestova hypotéza, která tuto samostatnou desku vysvětluje tím, že mimozemšťané náhle přerušili práci, protože byli nuceni z nějakých astronomických či jiných důvodů odletět, mi připadá přece jen přijatelnější.

Určité množství římských sloupů v Baalbeku uloupili křesťané a umístili je v kostele sv. Sofie v Caříhradu. Nedokázali se samozřejmě zmocnit desek, které by nemohli transportovat.

K vztahu mezi Baalbekem a Cařihradem si povšimněme, že v roce 673 našeho letopočtu architekt Kallinikos utekl z Baalbeku do Cařihradu a přivezl s sebou tajný vzorec strašné zbraně, řeckého ohně. Předal tento vzorec císaři Konstantinu IV. Tato zbraň – lepkavá látka, která hořela v kontaktu s vodou, nemohla být znovu nikdy vyrobena – nezdařilo se to dokonce ani moderním specialistům na napalm. Řekové ji použili v boji proti Arabům v roce 673 a 716 a potom Rusové v roce 941 a 1043. Zbraň byla hrozně ničivá: při bitvě roku 716 bylo zcela zničeno osm set arabských válečných korábů. Řekové rozšířili legendu, že tajemství této zbraně zjevil císaři Konstantinu anděl. Teprve v naší době jsme se dozvěděli o Kallinikosově cestě. Nebyl to alchymista, ale architekt, který dělal vykopávky. Tajemství desek tedy zjevně zdaleka není jediným tajemstvím Baalbeku.

Nezapomínejme také na to, že nedaleko Baalbeku, v Bagdádu byly nalezeny elektrické baterie pocházející z 2. století našeho letopočtu. Rozhodně v této oblasti došlo k podivné technické infiltraci.

Chrám postavený na deskách Baalbeku byl po staletí považován za chrám budoucnosti.

Římští císaři si sem chodili pro předpověď často neblahé, ale realizující se budoucností.

Potom Baalbek změnil název na Heliopolis, což obsahuje mnohé souvztažné esoterie. Císař Antonín Zbožný (138 -161) n.l. nařídil nahradit starý Jupiterův chrám chrámem novým, který by obsahoval tři obří desky, které architektoničtí specialisté pokřtili na Trilithony. Žádný dokument té doby neurčuje s jistotou, zda byly desky vytesány v době Antonína Zbožného, zda byly součástí starého chrámu, či zda pocházejí ze vzdálenější minulosti.

Pokud vím, nebylo pro tyto desky užito žádné moderní detekční metody: thermoluminiscence ani paleomagnetismus.

Můj vynikající přítel profesor Francis Bordes, kterého čtenáři sci-fi znají pod jménem Francis Carsac mne ujišťuje, že moderní metody bádání dovolují nalézt vpichy po kolících od stanu, který tam stál před dvaceti tisíci lety (dokonce mi poslal jednu ze svých prací na to téma: „Umístění pogordského stanu na hradě v Cordiscu v Borgeracu v Dordogni“, La revue děs Musées do Bordeaux, 1968). Hluboce se skláním před přesností takových metod a byl bych rád, kdyby jich bylo užito k datování baalbeckých desek. Dokud to nebude provedeno, domnívám se, že bychom měli podržet a zapamatovat si Agrestovu hypotézu o mimozemcích.

Rádi bychom toho věděli víc o baalbeckém pokladu, který sestával, jak říkají tehdejší knihy, z posvátných černých kamenů. Ty černé kameny jsou obvykle meteority jako slavný kámen Kaaba. Mohamed, který zničil velké množství model, ušetřil černý kámen, který byl uctíván od nepaměti. Jiný černý kámen obklopený obřadním oděvem mumie byl objeven v Mexiku. Jiný je uctíván v dnešních dobách v Indii a pokrýván květinami. Osobně přirovnávám tyto černé kameny k registračním přístrojům. A jsem velmi zvědavý, zda je najdeme na Měsíci.

Pokračování

Čtěte více

  • DVD * Jacques Bergier – publikace a články z archivu KPUFO na DVD. KPUFO, 2017. Cena 120 Kč

 

***

Líbil se vám článek a celý web? Podpořte, prosím, badatele, autory a překladatele jakoukoli částkou na účet: SBERBANK, č. ú. 4211013926/6800, variabilní symbol článku je 2552

error: Kopírování zakázáno!