Jacques Bergier: Hvězda, která zabila dinosaury (5)

Mimozemské v dějinách…

Fyzik a autor sci-fi literatury John W. Camphell studoval kosmické částice, které k nám z vesmíru přicházejí nabity vysokou energií, která může dosahovat až 1017 elektronvoltů. Tyto částice jsou jádry prvků, které známe (jdou od vodíku po železo). Tato velice běžná hmota však byla vržena do úžasné rychlosti. Všechno se děje tak, jako by část mezihvězdného plynu byla prudce zrychlena až k rychlostem blízkým rychlosti světla. Mechanismus, který je příčinou tohoto zrychlení, nám zůstává neznámý, i když Fermi, Šklovskij a další vědci navrhli různé modely.

Campbell třeba navrhuje hypotézu, že vesmír je plný kosmických korábů, které letí rychlostí blízkou rychlosti světla. Tyto koráby zametají mezihvězdný plyn před sebou a pak pozorujeme jakousi vlnu či brázdu, což není nic jiného než kosmické záření.

Nelze říci, že by fyzikové přijali Campbellovu hypotézu s nějakým úžasným nadšením. Nicméně jeden z nich, Američan Robert Bussard navrhl model mezihvězdného korábu, který by jakousi lžící na předku pohlcoval mezihvězdný plyn, získával z něho tavením energii a pak užíval produkty reakcí jako pohonné fluidum, které by vrhal za sebe.

Pokud je vesmír plný korábů, které tímto způsobem spojují hvězdy mezi sebou, pak měl Campbell pravdu. Stává se mu to tak často, že je s tím únavný. A pokud je to pravda, lze si ostatně lehce představit, že záhadné proměnlivé objekty nazývané pulsary jsou majáky, vedoucími tyto mezihvězdné koráby kosmickou nocí.

Druhá hypotéza pochází od sovětské vědecké spisovatelky Jekatěriny Žuravlevové. Podle ní dostáváme z vesmíru signál od počátku lidstva a bezpochyby ještě dříve. Jenomže jej nikdo před ní správně neinterpretoval. Tento signál by byla docela prostě polární záře.

V každém případě tyto dvě hypotézy ukazují, že jsme možná jako myšky, které hryžou knihu a ani v nejmenším netuší, že tato kniha je signál.

Princip obou těchto hypotéz je pravděpodobně správný, i když se jejich autoři neberou příliš vážně. Šklovskij jednou poznamenal v přátelském rozhovoru, že existují dva druhy hypotéz: pracovní hypotéza, která slouží za východisko studie a konverzační hypotéza, která slouží k příjemnému strávení přestávky mezi dvěma schůzemi o matematice interatelární plasmy. Základní hypotéza této kapitoly, t.j., že jsme výsledkem série mutací vyvolaných z venku, je pro mne pracovní hypotézou. Avšak zašifrované poselství v polární záři je hypotézou konverzační.

(Dobrá vědecko-fantastická povídka by měla podle mne směšovat oba druhy hypotéz, k tomu mít hodně děje a trochu humoru. Charles Fort říkal, že je to případ Bible).

Obr. Charles Fort

Které ostatní sluneční soustavy, nebo alespoň které hvězdy, vlastnící planetární soustavy, mohly být ovlivněny umělým zdrojem energie, který zabil dinosaury?

V rozumné vzdálenosti od naší sluneční soustavy, například 15 světelných let, jich najdeme pět: Alfa Centauri, Epsilon Eridani, 61 Cygni A, Epsilon Indi, Tau Ceti. V příštích staletích budou chtít lidé jistě zjistit, jestli u těchto hvězd existuje život a budou zkoumat jejich okolí automatickými sondami. Bude zajímavé se dovědět, jestli tento život se podobá našemu a jestli na skalách planet těchto soustav jsou stopy po kosmickém bombardování, které se konalo podle našeho měřítka před sedmdesáti miliony let.

Pak bychom mohli ve vesmíru lokalizovat umělou nebo uměle kontrolovanou hvězdu, která zabila dinosaury.

Naproti tomu, rozšíříme-li oblast bádání, záhy se střetneme s velmi těžkými problémy.

V okruhu tisíce světelných let nacházíme přibližně deset milionů hvězd. Je v současné době nemožné zjistit, které z těchto hvězd jsou pohaslými zbytky umělé hvězdy probuzené Inteligencemi.

Zničení dinosaurů tedy přišlo z kosmu a nikoliv z naší sluneční soustavy. Studium kosmických vlivů ve vztahu ke galaxii je dosud v plenkách. Bylo možno pozorovat numerické shody, které byly možná náhodné. Tak třeba frekvence velkých ledových dob, přibližně dvě stě třicet milionů let.

Jsou rovněž snahy určit frekvenci z níž střed naší galaxie, kde vznikají poruchy a výbuchy hvězd v řetězech, o nichž máme jen velmi malou představu, vysílá mraky zhuštěné hmoty.

Astronomové diskutují ve snaze zjistit, zda tyto řetězové exploze hvězd jsou původci existence záhadných kvasarů, které jsou sotva větší než hvězda a přitom uvolňují tolik energie Jako celá hvězdná galaxie.

Obvykle se přiznává, že tyto kvasary jsou něčím úplně novým, o čem není v současné době možné vyslovit jakoukoliv vědeckou hypotézu.

 

Pokračování

Čtěte více

  • DVD * Jacques Bergier – publikace a články z archivu KPUFO na DVD. KPUFO, 2017. Cena 120 Kč

 

***

Líbil se vám článek a celý web? Podpořte, prosím, badatele, autory a překladatele jakoukoli částkou na účet: SBERBANK, č. ú. 4211013926/6800, variabilní symbol článku je 2551

error: Kopírování zakázáno!