Jak to bylo s astrologií

Od nepaměti, co svět světem stojí, se lidé snažili alespoň trochu poodhrnout roušku budoucnosti – alespoň přibližně vědět, co čeká je a jejich blízké dnes, zítra, pozítří, za rok…

Člověk by se pak mohl připravit na příští události, ovlivnit je, změnit k lepšímu. Lidé se nejenom vzpěčovali nevyhnutelnosti svého osudu, ale také chtěli předem znát pravděpodobnost úspěchu svého podnikání, třeba lovu nebo válečného tažení. Věštci a proroci byli v úctě, zvlášť když se jim dařilo věštit k plné spokojenosti svých chlebodárců.

TVŮJ OSUD JE VE HVĚZDÁCH…

V Agamemnonově suitě, která dorazila k Tróji, byl věštec Calchas, kdežto Alexandr Makedonský se radil s vykladačem snů Aristandrem. Ale lidé potřebovali vědět, zda bude rok úrodný nebo neúrodný, a podle nejrůznějších známek se snažili zjistit, bude-li deštivo nebo sucho. Samozřejmě, že zhruba polovina věšteb musela být úspěšná, zvlášť když šlo o výběr ze dvou stejně pravděpodobných možností – bude pršet nebo ne, bude lov bohatší nebo hubený. Když byl věštec všímavý a měl dobrou paměť, když si uměl vyložit příznaky zvěstující nepohodu, když zvládal tehdejší nepříliš složité válečnické či lovecké umění, a konečně, když se trošku vyznal v lidské psychologii, mohl věštit takřka na sto procent věrohodně. A právě takové schopnosti měli úspěšní prorokové, hadači, vykladači snů, kouzelníci a šamani. Všímavost byla jejich povoláním. A také herecké nadání, umění přesvědčit okolí, že jen je bohové vyvolili, aby vykládali jejich vůli. Nebylo to ostatně příliš těžké, protože od věštců se ani nic jiného nečekalo.
Už v době kamenné se lovci na dlouhých pochodech orientovali podle hvězd. Všímali si změn v poloze souhvězdí, střídání měsíčních fází a polohy Slunce a pokoušeli se zjistit souvislosti mezi změnami na obloze a na Zemi. Tak také vznikl kalendář, tak byly určovány termíny osevu a sklizně obilí, vyhánění dobytka na pastviny. A tak také vznikaly základy astrologie – věštění podle hvězd.

Podle hvězd se lidé brzy naučili najít cestu na pevnině i na moři, v tom hvězdy neklamou. Ale pak se vynořila otázka, zda je bohové stvořili jenom kvůli tomu. Nejsou snad na nebeské klenbě napsány i lidské osudy? Bylo to 2800 let před naším letopočtem, když babylónští kněží sestavili srovnávací tabulky historických a astronomických událostí, zachycující velmi dlouhé období. Tabulky měly sloužit k předvídání budoucnosti.

Zda sloužily dobře nebo špatně není známo, ale důvěra k nim přetrvala celá dvě tisíciletí. Když 700 let před naším letopočtem byly na příkaz asyrského vládce Sargona II. zhotoveny kopie těchto tabulek, které se dochovaly dodnes, ani se restaurátoři nenamáhali je modernizovat. Jestliže písař nemohl rozluštit starý nápis, prostě ho vynechal a poznamenal – „nečitelné“. A dál se z tabulek předpovídalo, v kterém roce čekat válku, bude-li panovníkovi sloužit zdraví a jak se vydaří léto…

Ve starém Egyptě se objevila astrologie podobná babylónské. Ale na jednom papyru asi z roku 1200 před naším letopočtem už je také rozpis šťastných a nešťastných dní: neklamný signál, že astrologie proniká i do všedního života lidi. Ve starém Řecku a Římě byla astrologie považována za vážnou vědu. Jeden z nejvýznamnějších traktátů o astrologii “Tetrabiblion” je připisován Claudiu Ptolemaiovi (2. století n. l.).

Ve středověku se astrologií zabývali velcí filozofové a vědci – Albert Veliký, Roger Bacon, Tycho de Brahe, Johannes Kepler, Geronimo Cardano. I zvěstovatelé nové doby Francis Bacon a Tommasso Campanella brali astrologii zcela vážně, jako vědu.

V 15. až 17. století astrologie doslova uchvátila lidi v celé Západní Evropě. Na univerzitách v Boloni a Padově byly katedry astrologie. Králové měli své dvorní astrology. Když se v urozené rodině v Německu, Anglii či Dánsku narodilo dítě, určitě povolali astrologa a objednali horoskop. Papež Pavel III. neudělal bez astrologů ani krok.

Zdařilé věštby si každý pamatoval, nepovedené se prostě odepsaly. V 16. století vyburcoval fantazii Francouzů astrolog Michel Nostradamus (1503-1566), který ve své knize Astronomická čtyřverší správně předpověděl nejméně dvě významné události, a to porážku Francouzů v bitvě u Saint Quentinu v roce 1557 a smrt krále Jindřicha II. v roce 1559.

Astrologie raného středověku byla založena na Ptolemaiově geocentrické soustavě, která předpokládala, že planety obíhají kolem naší Země. Koperníkova heliocentrická soustava zasadila astrologii smrtelnou ránu. Zájem o ni začal klesat. Máme-li to posuzovat podle počtu astrologických spisů, vyvrcholení zájmu připadá na 17. století, kdy na toto téma vyšlo 379 traktátů. Na 18. století připadá 98 a na 19. století už jenom 43 knih.

Zato dnes bychom se jich nedopočítali. V USA, Velké Británii, Francii, Itálii, NSR a dalších západních zemích vycházejí desítky astrologických časopisů. K službám obyvatelstvu byly založeny astrologické firmy, vybavené samočinnými počítači. Ani vládní instituce se mnohdy nerozpakují služeb těchto firem využívat.

NA SRDCI TI LEŽÍ SRDCOVÝ KLUK…

Abychom ale učinili spravedlnosti zadost, připomeňme, že astrologie byla sice velkým omylem lidstva, ale přece jen sehrála určitou úlohu v rozvoji vědeckého poznání. Stejně jako chemie vděčí alchymii za techniku prvních experimentů a objev některých prvků a sloučenin, i astronomie vděčí za leccos astrologii. Prvními astronomy byli astrologové, hvězdopravci, kteří pozorovali pohyb planet a studovali hvězdnou oblohu. Něco jiného je, jak svá pozorování vykládali. Ale i v tom má astrologie určitou zásluhu.

Neustále přitahovala pozornost lidí ke studiu vlivu kosmických jevů na pozemský život. Právě astrologové se první dopídili toho, že přílivy a odlivy způsobuje přitažlivost Měsíce a Slunce.

A tak se dnes „astrologické“ chápání souvislostí mezi pohybem planet a věcmi pozemskými stalo zcela běžným. Věda nám v budoucnu poví, jaký vliv má sluneční činnost na úrodu a rybolov, na vznik epidemií, na srdeční a cévní systém i na lidské emoce. Je znám vliv magnetických bouří na mozkové procesy, a tedy i na psychiku. Byla dokázána souvislost mezi měsíčními fázemi a biorytmy – vždyť v buňkách našeho organismu je obsažena kapalina, která má také své mikroskopické přílivy a odlivy.

Astrologové pozorovali hvězdné cesty a pozemské události po celá staletí a nepochybně získali nemálo skutečně vědeckých údajů pro své předpovědi, i když pouze na empirické úrovni. Jejich pokusy o sestavování horoskopů a předpovídání osudů však žádný vědecký podklad neměly. Buď to bylo šejdířství, nebo omyl. Dnes je to už jenom šejdířství, založené na nevědomosti a na mystických sklonech, které se vždy výrazněji projeví v dobách vážných krizí.

Nevědomost, mysticismus, nedůvěra v budoucnost, osobní problémy nebo prostě móda, to jsou příčiny, proč chodí lidé k věštcům či vykladačům snů. Věštec bývá často dobrý psycholog. Spíše než budoucnost svého zákazníka vidí jeho přítomnost a minulost a z toho vyvozuje závěr, jakou budoucnost by si asi přál.

A když se předpověď splní, pak se křehká duše mladého člověka snadno chytí do sítí skutečného mysticismu. „Máš na srdci srdcového kluka, ale vidím u něho žaludskou dámu,“ řekne kartářka. Která dívka by neměla na srdci srdcového kluka!

A když už jsme se zmínili o kartách, ty byly vynalezeny hodně dávno. Hérodotos říká, že se karty hrály už v Médonské říši v 5. až 7. století před n. l. Dnešní podobu mají od 15.století. Dostaly ji ve Francii a tehdy se také karty začaly používat k vykládání.

V roce 1540 vyšla v Benátkách jedna z prvních knih věnovaná „teorii“ vykládání z karet. Později se pro tento účel objevily i speciální karty. Karetní symbolika je dobře známa, jednoduché způsoby vykládání rovněž. A pravděpodobnost, že se kartářka „strefí“, je rovněž nejméně poloviční.

Obratní jasnovidci dovedou těžit z každé maličkosti – mnoho jim řekne třeba chůze jejich zákazníka, jeho gesta, intonace, způsob řeči. A přesto nelze popřít, že se jev jasnozřivosti nebo předtuchy skutečně někdy projevuje ve zvláštních podobách, hlavně u lidí nadaných mimořádnou vnímavostí. Zabývají se tím psychologové v mnoha zemích, ale jde jim to pomalu a věda se zatím zdržuje definitivních závěrů. Tento jev se totiž vyskytuje nejčastěji za neobvyklých, výjimečných situací a reprodukovat jej experimentálně je obtížné.

Předpovídání čili vytváření modelů budoucnosti nebo předstihující obraz, máme-li použít terminologie akademika Aňuchina, jsou nesmírně důležitou součástí lidského chování a myšlení. Vědci postupně odhalují mechanismus tohoto odrazu, jeho neurofyziologický základ – složité vzájemné působení miliard nervových buněk. Nejde přitom o žádné abstraktní úvahy či metafyzické teorie, ale studium materiálního substrátu psychických jevů – nervových procesů.

Vedle toho se rozvíjí výzkum struktury a zákonitostí psychologických a logických procesů subjektivního prognózování. Využívá se k tomu teorie pravděpodobnosti a matematické logiky. Určitě nadejde doba, kdy vědci vytvoří teoretické základy komplexní vědy, které umožní předvídat zdravotní stav člověka, některé významné události v jeho životě a možnosti pro dosažení cílů, jež si klade. Bude to ale věda, nikoli polomystické šarlatánské metody.

Cyrano a jeho způsob cesty na Měsíc…

FANTASTOVÉ A SNÍLKOVÉ?

Spisovatel Edgar Allan Poe oznámil 1. dubna 1844 v listu New York Sun, že do Virginie přiletěla z Evropy vzducholoď. Za osmdesát let se tato žertovná předpověď splnila – anglický letoun přeletěl Atlantik.

V roce 1883 vyšel v Paříži román Dvacáté století – elektrický život. Děj se odehrává kolem roku 1960, Paříž je obrovské město s jedenácti milióny obyvatel, nebe nad ním je zaplněno letadly, mezi domy je natažena pavučina elektrických drátů. Telefonoskopy umožňují slyšet i vidět volajícího a volaného, účastnit se divadelních před¬stavení a koncertů, a nevyjít přitom z domu. Novinky se přenášejí telefonicky a zapisují se, v knihovnách jsou „fonoknihy“. Pokrok techniky se projevil i v ženském oblékání, které je polopánské – v módě jsou krátké sukně, kalhoty a kožené holínky. To všechno se vcelku, ale i částečně splnilo.

Nautilus Julese Verna, podivuhodná vidění Herberta Wallace, Francise Bacona a Rogera Bacona, let na Měsíc, který popsal Cyrano z Bergeracu… To tedy opravdu byla jasnozřivost!

Přečteme-li si pozorně tvorbu největších spisovatelů fantastických románů, přesvědčíme se, že je většinou nezajímaly ani tak technické novinky samy, jako spíše potřeby, které nutně budou mít lidé budouc-nosti. Nejdříve potřeby, a pak způsob jejich uspokojování. Člověk vždycky toužil po létajícím koberci, po sedmimílových bo¬tách, po živé vodě. A své touhy promítal do pohádek. Ale předpovědět, jak by měl létající koberec vypadat, to mohl jenom někdo, kdo rozuměl vědeckotechnickým tendencím své epochy.

Verne a jeho Nautilus

Ve fantastické reportáži Julese Verna z XXIX. století, která byla napsána v roce 1889, je mnoho technických nápadů a novinek. Víc než ony však ohromuje jasné chápání obecných principů rozvoje techniky: „Tato podivuhodná zdokonalení vycházejí ze zásad dobře známých našim předkům, kteří z nich však neuměli těžit. Ano, teplo, pára a elektřina jsou skutečně tak staré jako sám lidský rod.“ A nebyla náhoda, že Jules Verne pozorně sledoval vědecké a technické úspěchy, mnoho četl a měl obrovskou kartotéku výpisků. Budoucnost se v jeho díle rodila z přítomnosti. Tvorba Herberta Wallace byla do značné míry živena hlubokými úvahami o filozofických problémech vědy a techniky.

PROGNOSTIKA JE VĚDA

Na rozdíl od našich dávných předků, kteří předpovídali nejčastěji výsledky bitev, lovů nebo cest, dnes předpovídáme všechno možné – počasí, sportovní výsledky, růst obyvatelstva a výroby. V úzkých kruzích odborníků jdou ještě dál. Třeba pro entomology je životně důležité předpovídat termíny, kdy se přemnoží určitý hmyz a kolik ho bude. O těchto prognózách se sice zdaleka tolik veřejně nediskutuje, ale zato omyl v tomto případě může mít neméně ničivé následky než nesprávně určená cesta tajfunu nebo doba erupce vulkánu.

Pro sestavení prognózy v kterékoli oblasti přitom nestačí jenom získat a shromáždit všechny dostupné základní údaje. Je třeba tyto údaje také kvalifikovaně a včas vyhodnotit a teprve pak lze předpovědět s vysokou mírou pravděpodobnosti vývoj a dynamiku zkoumaného jevu a na tomto základě určit, jak se s poznatkem naloží.

***

Líbil se vám článek a celý web? Podpořte, prosím, badatele, autory a překladatele jakoukoli částkou na účet: SBERBANK, č. ú. 4211013926/6800, variabilní symbol článku je 1234

error: Kopírování zakázáno!