Jacques Bergier – Návštěvníci ve středověku (4)

Mimozemské v dějinách

Tato tradice odpovídá přesným jevům, které nejsou kontrolovatelné člověkem, a které determinují přesnou fázi série hypotetických zásahů, které studujeme v této knize. Pro člověka ve středověku, ať už byl křesťan, muslim nebo žid, bylo stejně přirozené diskutovat se světelnými stvořeními, jako přijmout návštěvu cestovatele z nějaké vzdálené země. Pokud tato stvoření vyvolávají zvědavost a někdy chtivost po znalostech, které mají, nikdy nevyvolávají strach či hrůzu. Zdá se, že od určité kulturní úrovně výše křesťan, muslim i žid zcela přirozeně věří v existenci Centra, kde se uchovává nejvyšší vědění a odkud k nim přicházejí návštěvníci. Proto například návštěva vyslanců z království Pastýře Jana zvědavost vyvolala, nevyvolala však překvapení.

Dnes ještě někteří islámští vzdělanci věří v existenci těchto Center, ale takřka již nikdo v Evropě a v Americe. Zato ve středověku byla všeobecně přijímána existence tohoto Centra či Krále světa, který by z Centra vládnul a vysílal posly. Právě tak jako je pro dnešní primitivní národy přirozené, když vidí přistávat americké a japonské letouny v oblastech Nové Guiney či Jižní Ameriky, kde není kontakt s pokročilou civilizací. Obyvatelé těchto oblastí vědí, že existuje jedno nebo více center civilizace, která je vyspělejší než jejich. Mají však o tom extrémně mlhavou představu, a na základě těchto návštěv zakládají pak náboženství nazývané „Cargo-kulty“ (kult nákladního letadla).

Z dob světelných démonů nám zůstal rukopis, který by nám snad mohl pomoci odhalit jejich tajemství, kdybychom jej uměli rozluštit. Je to slavný rukopis Voynichův.

Ještě několik slov před tím, než se ponoříme do záhady tohoto rukopisu. Kryptografie – umění vyrábět tajná poselství se rozvinulo zároveň s alchymií a esoterismem. Alespoň dva příklady za všechny – Tritheme a Blaise de Vigenere jsou dva zároveň velcí alchymisté, velcí mágové a průkopníci kryptografie.

Díky jim kryptografie pokročila tak daleko, až se stala exaktní vědou, zato umění dešifráže, t.j. umění nalézt smysl zprávy, aniž bychom znali kód nebo šifry, pokročil mnohem méně. Velké počítače jistě práci usnadňují, ale samy to nedělají. Velký dešifrátor pracuje díky jakési extrasenzorické percepci, která mu umožní spatřit informaci v chaosu písmen a číslic.

Jak o tom svědčí historka, kterou jsem zažil: Jeden velký francouzský dešifrátor, kterého nemohu jmenovat byl pronásledován jedním farářem, který se domníval, že objevil takovou šifrovací metodu, která je odolná vůči jakékoliv snaze o dešifrování. Dešifrátor nakonec souhlasil, že jej přijme. Setkání jsem byl přítomen. Farář se posadil a podal mému příteli list papíru pokrytý skupinami o pěti písmenech. Dešifrátor se na to podíval, nejvýše pět sekund a řekl: „Pane abbé, objasnění vaší zprávy zní: Dva holubi se něžně milovali od La Fontaina.“ Farář se pokřižoval a zděšen odešel Zeptal jsem se dešifrátora: „Jak jste to dokázal?“ A on mi odpověděl: „Ani sám nevím. Něco ve struktuře té zprávy mi připomnělo: „Dva holubi se něžně milovali.“

Pokud neblýskne tato jiskřička génia, dešifráž není možná. Prostinký nápad ji může zcela zablokovat, protože dešifrátor na to nepomyslí. Tak gestapo nemohlo nikdy rozluštit, ačkoli na tom pracovali nejlepší specialisté po dva roky, mé zprávy, kde jsem prostě použil jako klíč dvojjazyčnou větu: „And if we can fix old Hitleťs graft, das wird já wirklich fabelhaft.“ Anglická věta v překladu znamená: „Kdybychom mohli dostat kůži starého Hitlera“ a německá věta: „bylo by to opravdu báječné.“

A teď se můžeme utkat se záhadami Voynichova rukopisu. Tento rukopis může být váš, jestliže tomu chcete obětovat milion sto tisíc tvrdých franků. Má dvě stě čtyři stránky, dvacet osm dalších se ztratilo.

Nelze z něho rozluštit jediné slovo. Proč tedy jeho astronomická cena, proč je o něj takový zájem?

Když specialista na vzácné knihy Wilfred Voynich objevil v roce 1912 tento rukopis, koupil od mondragonské jezuitské školy ve Frascati v Itálii autentické dokumenty společnosti. Dokumenty přímo senzační. Dopis z 19. srpna 1666 podepsaný rektorem pražské university Johanem Marcim, doporučoval rukopis pozornosti Otce Athanasia Kirchera, nejslavnějšího kryptologa té doby. Rektor Marci říkal, že rukopis pochází od Rogera Bacona. Kolem roku 1585 jej nabídl císaři Rudolfu II. alchymista a mág John Dee, jemuž se nepodařilo jej rozluštit, ale jenž byl přesvědčen, že rukopis skrývá ta nejúžasnější tajemství. Voynich dovezl rukopis do Spojených států, kde se s ním utkali největší dešifrátoři včetně armádních, a zcela bez úspěchu.

V roce 1919 předkládá Voynich fotokopie rukopisu profesorovi Williamu Romaine Newboldovi, jenž byl velikým dešifrátorem a odvedl značné služby americké vládě. Profesor filosofie Newbold, tehdy čtyřiapadesátiletý byl člověkem úžasné kulturním. V té době se mělo za to, že je jediným člověkem na světe, který ví, kde přesně se nacházel Graal.

V dubnu 1921 Newbold oznamuje své první výsledky, fantastické. Podle toho textu Roger Bacon identifikoval velkou mlhovinu Andromedy jakožto galaxie, znal chromosomy a jejich roli, sestavil mikroskop, teleskop a další přístroje. V celém světě nález vzbudil senzaci, ale mnoho dalších dešifrátorů nesouhlasilo s Newboldovým řešením. To bylo v každém případě jen částečné a pokrývalo nanejvýš čtvrtinu rukopisu. Zdá se, že v určitém momentě se mění šifrovací metoda rukopisu tak, jako jsem uvedl v případě na přechodu od anglické k německé části věty.

Bylo nutné najít celé řešení. Newbold to do své smrti v roce 1926 nestačil. V jeho práci pokračoval jeden z jeho kolegů, Roland Grubb Kent, a v roce 1928 publikoval výsledky, které jedni historikové přijali dobře, druzí hůře. Hlavní námitkou proti Newboldovu řešení bylo, že Rogen Bacon nemohl ve své době znát ani spirální mlhoviny ani stavbu buněčného jádra. S touto námitkou naprosto nesouhlasím: pokud byl Bacon v kontaktu s vnějšími světy, mohl mít docela dobré informace, které jakoby pocházely z jeho a dokonce z naší budoucnosti.

Plukovník William P. Friedman, který za druhé světové války rozluštil japonský kód, zorganizoval v roce 1944 multidisciplinární skupinu, v níž byli matematici, historikové, astronomové a specialisté na kryptografii. Tato skupina užívala velmi dokonalé stroje, ale nepodařilo se jí rozluštit rukopis. Přitom však nalezl důvod tohoto neúspěchu: rukopis nebyl psán v angličtině nebo v latině, ale v umělém jazyce, který byl vynalezen neznámo kým (první umělé jazyky pocházejí totiž ze 17. století a jsou tedy podstatně novější než Bacon) a neodpovídá žádnému známému lidskému jazyku. Jak jen mohl za takových podmínek Newbold rozluštit alespoň část rukopisu? Výzkumy pokračují. Všichni souhlasí s tím, že rukopis má smysl, a že to není ani žert, ani mystifikace.

Voynich zemřel v roce 1930, jeho žena v roce 1960 a jeho dědici prodali rukopis newyorkskému knihkupci Hansi P. Krausovi, který za něj nyní požaduje milion sto tisíc franků. A nedávno Kraus prohlásil, že to není dost, že až bude rozluštěný, bude stát rukopis miliony dolarů.

Byly samozřejmě navrženy také dešifrovací metody založené na „jazyce světelných démonů“, který byl Johnem Dee popsán s určitou přesností. Tyto snahy ztroskotaly. Jedním z cílů organizace INFO (International fotéenne – Fortovská internacionála), která pokračuje v díle Charlese Forta, je rozluštění Voynichova rukopisu. Až dosud se to nezdařilo. Tajemství démonů a možná ještě jiná, ještě mimořádnější, jsou v těchto stránkách pokrytých středověkým písmem.

Zakončíme poznámkou pro milovníky fantastické literatury: Anglický spisovatel Colin Wilson, kterého nazývají „anglický Camus“ se velmi zajímá o otázky, které jsou předmětem této knihy a napsal na tato témata eseje jako „Síla snění“ a romány např. „Kámen mudrců“ a „Skleněná klec“. Colin Wilson právě napsal novelu „Návrat z Eloigoru“, kde navrhuje imaginární rozluštění Voynichova rukopisu. Název takto rozluštěného rukopisu zní: Necronomicon.

Podle : Bergier, J.: Mimozemské v dějinách. Liberta, Regensburg, 1984

 

Čtěte více

  • DVD * Jacques Bergier – publikace a články z archivu KPUFO na DVD. KPUFO, 2017. Cena 120 Kč

***

Líbil se vám článek a celý web? Podpořte, prosím, badatele, autory a překladatele jakoukoli částkou na účet: SBERBANK, č. ú. 4211013926/6800, variabilní symbol článku je 1234

error: Kopírování zakázáno!