Jacques Bergier – Návštěvníci ve středověku (1)

Mimozemské v dějinách

Facius Cardan, otec matematika Jerona Cardana zaznamenal 13. srpna 1941 tuto událost:

„Když jsem ke dvacáté hodině dokončil obvyklé úkony, zjevilo se mi sedm mužů v hedvábných oděvech, které se podobaly řeckým tógám a v zářivých botách. Rovněž se honosili brněním a pod tímto brněním bylo vidět nachové prádlo mimořádné krásy a nádhery. Zdálo se, že dva z nich mají vyšší postavení než ostatní. Ten, který vypadal na velitele, měl tvář tmavočervené barvy. Prohlásili, že je jim čtyřicet let, ale žádný z nich nevypadal na více než třicet. Ptal jsem se, co jsou zač a odpověděli, že jsou lidé složení určitým způsobem ze vzduchu a podléhající tak jako my zrození a smrti. Jejich život byl delší než náš, mohl dosáhnout až třech století. Ptal jsem se jich na nesmrtelnost duše a odpověděli mi, že nic nepřežije. Ptal jsem se jich proč nevyjeví lidem poklady svého vědění a odvětili mi, že zvláštní zákon jim ukládá nejtěžší tresty, když své vědění vyzradí lidem. Zůstali s mým otcem tři hodiny. Ten, který se zdál být jejich vůdcem popřel, že by Bůh stvořil svět na celou věčnost. Naopak dodal, že svět se tvoří každým okamžikem, a že kdyby Bůh ztratil odvahu, svět by okamžitě zahynul.“

Zdá se, že návštěvníci Facia Cardana byli posledními z celé série, která se objevovala po celý středověk.

Je na nich význačné to, že lze s nimi komunikovat, nijak nepředstírají, že by byli andělé, nepřinášejí žádná zjevení – jejich postoj má naopak něco z našeho moderního racionalismu. Návštěvníci Facia Cardana popírají existenci nesmrtelné duše a podporují jakousi teorii kontinuálního tvoření vesmíru.

Alchymisté a středověcí mystikové se samozřejmě snažili uvést tyto návštěvníky do souvislostí všelijakých duchů, o nichž hovoří Bible a Kabbala, ale to je zjevně mytologické zpracování. Fakticky se jednalo o to, že zde patrně došlo ke kontaktům s bytostmi „vyrobenými“, „udělanými ze vzduchu“, jak říkají Cardanovi návštěvníci. Tito návštěvníci zdůrazňují tresty, kterými budou trestáni, když vyzradí určitá tajemství.

Celá tato tradice potrvá až do 18. století, kdy dojde, jak uvidíme, k odhalení určitých tajemství.

V jiných oblastech se tyto bytosti hlásily později než v Evropě – Japoncům a severoamerickým Indiánům na konci 18. století. Kalifornští Indiáni v té době popisují humanoidní zářící bytosti, které ochromují lidi malou trubičkou. Indiánská legenda upřesňuje, že lidé, kteří byli ochromeni, měli dojem, že jsou bombardováni kaktusovými jehličkami.

Ve Skotsku a v Irsku jsou zmínky o podobných zjeveních od nepaměti a až do 19., někdy do 20. století. V 19. století nacházíme stopu podivné osoby nazývané Springheel Jack: v noci zářil, uměl skákat či létat a pokoušel se o komunikaci s lidmi. Poprvé se objevil v listopadu 1837 – nebo tehdy alespoň jsou na to nejjistější a nepřesnější svědectví – a 20. února 1838, naposledy v roce 1877. Tehdy byl podivný návštěvník tak neopatrný, že se objevil poblíž vojenského prostoru v Aldershotu. Vystřelili po něm dva strážní, návštěvník odpověděl modrým plamenem, který měl vůni ozonu. Oba strážní omdleli. Zjevení se už nikdy nevrátilo.

Možná je to přežitek. Hustota jevu je skutečně mnohem menší, než ve středověku, kdy prakticky každým rokem bylo zaznamenáno objevení zářivých cizinců. Ve všech referencích jsou tito cizinci neoddělitelní od představy ohně: pojem energie ještě nikdo nevymyslel. Nicméně, když se jich na to někdo zeptá, odpovídají bez rozdílu, že nejsou ani ohňožilové, ani ohňová stvoření, nýbrž lidé jiného druhu.

Bylo by lákavé přičíst jim podivnou sérii požárů, které při velkém moru v Londýně zničily náhle všechny nakažené domy (pouze nakažené, jiné ne), čímž zabránily epidemii v tom, aby se šířila dál a zničila veškerou anglickou populaci. Byl by to zajímavý příklad příznivého zásahu.

Rovněž je nápadné, že tito návštěvníci jsou spojováni nejen s ohněm, ale také s různými schopnostmi více či méně vázanými na oheň, zvláště pak se schopností přeměny kovů.

Celý středověk je plný legend a dokonce i pevné víry o možností uzavírat smlouvy s těmito návštěvníky. Bohužel je pro nás obtížné pochopit středověkou mentalitu.

Racionalistická představa drahá M. Homaisovi, že středověk je období temna, je karikaturou, které se musíme zbavit. Středověk byl obdobím rychlého pokroku, možná i rychlejšího než je náš, ovšem byl to pokrok jinými směry. Už jsme o tom ztratili pojem, ale museli bychom se přemístit do člověka
roku 1000 nebo 1200, abychom pochopili jeho postoj vůči návštěvníkům, které považoval za normální součást světa, ve kterém žil. Je třeba si povšimnout, že tito středověcí lidé, kteří věřili na tyto návštěvníky, byli převážně racionalisté bez jakéhokoliv vztahu k čarodějnictví nebo Inkvizici. Nelze vyloučit, že se uskutečnily kontakty a výměna informací mezi návštěvníky a lidmi jako Roger Bacon, Jerome Cardan či Leonardo da Vinci. V každém případě středověk připouští prakticky bez diskuse, že je možné vstoupit do kontaktu s bytostmi oděnými do zářivých brnění, které jsou nazývány démoni.

Termín démon nemá hanlivý význam, nesouvisí se zlem, není v něm nic ďábelského jako v naší řeči. Spíše připomíná ten smysl, jaký měli démoni Sokratovi, kteří s ním diskutovali a dávali mu nápady.

Jerome Cardan, který, jak se zdá, hodně přemýšlel o existenci démonů a tvrdí dokonce, že je potkal, na toto téma píše: „Stejně jako je lidská inteligence vyšší než psí, démon je zase inteligentnější než člověk.“

John Dee detailně popíše jejich jazyk a písmo. Pro studium jejich abecedy kupuje v roce 1562 rukopisné pojednání o tajném písmu od Trithema, které nebylo dosud vydáno oficiálně. A deset dní tento rukopis vlastní rukou opisuje.

Démoni, jak jsou popisováni ve středověku, nenavrhují žádné smlouvy o moci a nemají nic společného s Bohem ani s Ďáblem. Zdá se, že se hlavně zajímají o pokroky, které lidstvo udělalo v přírodní filosofii a podporují představu, že je možno poznat experimentálně tajemství světa. Objevují se jenom těm nejinformovanějším lidem, a kteří jsou zároveň více či méně chráněni před nařčením z černé magie. Fen orném těchto návštěv tedy nemá, jak se zdá, žádnou souvislost s čarodějnictvím, a ještě méně se zaklínáním Ďábla. Středověk si klade tak málo otázek o původu těchto démonů.

Někteří se domnívají, že přicházejí z nějaké neznámé země. Jiní předkládají ideu velmi podobnou tomu, co dnes nazýváme v termínech sci-fi literatury „paralelní světy“, t.j. neznámé světy, které existují vedle našeho. I když to může připadat nepravděpodobné, nacházíme tuto hypotézu ve středověkých textech, daleko před tím, než se matematikové zmínili o čtvrté dimenzi. A konečně se také najednou setkáváme s hypotézou o návštěvnících z jiných planet.

C. S. Lewis v poznámkách ke své trilogii dává různé odkazy na středověké texty týkající se zářivých bytostí a vztahů těchto bytostí k planetám. Středověk nebyl dosud studován z hlediska návštěv mimozemců. A přece se zdá, že nacházíme dost značné množství dokumentů, které je možno interpretovat v tom smyslu, zatím to však ještě nikdo nedělal. Povšimněme si, že Kepler v plném rozpuku renesance považuje za zcela přirozené, aby ho dovezl na Měsíc laskavý démon, který mu chce pomáhat v jeho bádáních. To je námětem jeho vědeckofantastického románu Somnium, který považoval za své stěžejní dílo.

Pokračování

 

Čtěte více

  • DVD * Jacques Bergier – publikace a články z archivu KPUFO na DVD. KPUFO, 2017. Cena 120 Kč

***

Líbil se vám článek a celý web? Podpořte, prosím, badatele, autory a překladatele jakoukoli částkou na účet: SBERBANK, č. ú. 4211013926/6800, variabilní symbol článku je 1234

error: Kopírování zakázáno!