Jacques Bergier: Maska Sira Henry Cavendishe (4)

Mimozemské v dějinách

Důležitost Neviditelného Kolegia začínáme teprve objevovat. Jeho členové rozlišovali mezi tajemstvími příliš nebezpečnými na to, aby byla odhalena a tajemstvími/jež bylo užitečné zveřejnit. Kvůli tomu přijala Královská vědecká společnost zásadu „Nullius in verba“, to jest „nikomu nevěřit na pouhé slovo“. Tato Královská vědecká společnost ověřila určité množství faktů, jež jeden z pozdějších historiků této společnosti, Holanďan R. J. Forbe prohlásil za neuvěřitelné a pro vědce 20. století za nehodné experimentálního ověření.

Podle mého názoru se v roce 1662 otevřela Pandořina skříňka, od této chvíle se komunikace veškerých tajemství určených k rozšíření měla dít prostřednictvím vědeckých společností, Královské vědecké společnosti, Akademie věd v New Yorku. New yorská Akademie věd, jejímž členem mám tu čest být, si chovala velmi otevřený duch a lze na její půdě komunikovat o tématech, jež by jiné akademie přijaly jen velmi obtížně, například přítomnost života na meteorech. Pokud se mi kdy podaří dalšími výzkumy nalézt opravdu neoddiskutovatelné důkazy a stopy mimozemských zásahů, budu je moci bez pochyby prezentovat Akademii věd v New Yorku, kdežto všude jinde je to naprosto mimo diskusi. Alespoň tedy na naší straně železné opony, neboť jak jsem zdůraznil, v Sovětském svazu považují zásah mimozemců za argument protináboženské propagandy a jsou ochotni přijmout všechny možné důkazy. Bohužel je přijímají příliš snadno a nejsou vždy přesvědčivé.
Mezi četnými myšlenkami pocházejícími ze zdroje X, a které zjevně předbíhají svou dobu, musíme citovat využití kaučuku. Nikdo v té době nemohl vědět, že se kaučuk stane surovinou nezbytnou pro výrobu pneumatik k automobilům. Boscovitch a Cavendish přitom podporují v oblasti Amazonky těžbu látky, které je v Evropě jen malé množství. Aby někdo podporoval tuto těžbu, musel mít málo běžnou schopnost předvídání budoucnosti, a nebo musel mít znalosti ze zdroje, který je pokročilejší.

Stejně tak ultramoderní je myšlenka navržená Cavendishem i Boschovitchem, pořádat mezinárodní geofyzický rok – realizována byla až v roce 1956.

Jiná myšlenka pochází z té doby, ačkoli její původ můžeme najít u Newtovna: myšlenka umělé družice Země. Koncem 18. století bezpochyby díky spojenému vlivu zdroje X a Newtonových myšlenek dostává plán umělé družice Země, která by byla vystřelena do vesmíru kanónem, rychle formu. Objevuje se zvláště u Choderlos de Laclose, který je nejen autorem Nebezpečných známostí, ale také specialistou v balistice. V 19. století bude tato otázka diskutována v análech Polytechnické školy. O této diskusi se dozví Jules Verne a využije pro romány Ze Země na Měsíc a Kolem Měsíce.

Zdá se, že Cavendis velmi dobře vytušil možnosti družice pro vědecký výzkum kosmu. Zajímal se však také o studium atmosféry pomocí balonů. Nechal provést první balonový let k vědeckým účelům s francouzským letcem Blanchardem a anglickým lékařem pocházejícím z amerických kolonií Jeffrisem na palubě dne 30. listopadu 1784. Blanchard a Jeffris s sebou vezou lahve naplněné vodou, v přesně určených výškách je vyprazdňují a naplňují vzduchem. Cavendish tento vzduch analyzuje. Je to první studium složení atmosféry v závislostí na výšce.

Ve vzduchu, který letci přivezou, zrovna tak jako ve vzduchu studovaném na zemském povrchu, zůstávají stále „nevysvětlitelné bublinky“, které Cavendish pečlivé schová. Nejsou složeny z kyslíku ani z dusíku ani jiné známé částí vzduchu. Až budou izolovány v roce 1895, dojde k závažné chybé a v priorním postulátu, že plyny, které je tvoří: helium, neon, krypton a radon, nejsou schopny vstupovat do chemických sloučenin. Budou nazvány vzácné plyny. Dnes víme, že je to chyba a že tyto plyny jsou schopny vytvářet chemické sloučeniny, zvláště s fluorem a s kyslíkem.
Po více než šedesát let jsou vědci, kteří hledají chemické sloučeniny vzácných plynů, systematicky odrazováni vysvětlováním, že z maximálně pevných teoretických důvodů jsou takové sloučeniny nemožné. Vzácné plyny však bohužel teorii neznají a tak se krásně slučují. Můžeme se ptát, zda Cavendish, který toho věděl víc než my, také nevěděl, že tyto sloučeniny jsou možné.
To by vysvětlilo to, že je mohl isolovat. To by také vysvětlilo, proč byly v truhlicích v Cavendishově laboratoři nalezeny trubice naplněné vzácnými plyny, které zkoumal tak, že je nechával procházet elektrickým výbojem. Zdá se, že studium vzácných plynů ještě neřeklo svoje poslední slovo a že dnes, když už nejsou zakázány výzkumy jejich chemických sloučenin, nás očekávají dost podivuhodné objevy. Tak bylo už zjištěno, že určité sloučeniny vzácných plynů skýtají výbušniny mnohem silnější než všechny známé chemické výbušniny. Je dost pochopitelné, že Cavendish dostal instrukce, že nemá zveřejňovat tento aspekt své práce.
Poznamenejme také, že jeden vzácný plyn, argon, je základem „paprsku smrti“ neboli chemického laseru. Tento přístroj, který dnes dokáže prorazit na vzdálenost dvanácti kilometrů pancíř o síle 4 mm, je tak jednoduchý, že technici Cavendishovy doby by byli schopni jej sestrojit, kdyby měli potřebné znalostí. Zdá se být čím dál tím pravděpodobnější, že Cavendish tyto znalosti měl, ale nesdělil je.
Každým dnem zjišťujeme jaká velice prostá a často velice nebezpečná vědecká tajemství jsou v přírodě. V roce 1970 zbývá k prozkoumání šest Cavendishových truhlic, čtyři jsou plné dokumentů a dvě jsou plné přístrojů. Musíme si přát, aby byly serioně přezkoumány, protože se to dosud nestalo.
Poznamenejme, že tento bod je nutné obzvlášť zdůraznit, toto „supervědecké“ 18. století, které se organizuje kolem zdroje X, nemá nic společného s 18. stoletím okultistickým. Tak jako démoni v zářivých oděvech nefigurují v čarodějných procesech, tak ani žádná informace ze zdroje X se nevyskytuje ve Swedenborgovi, Martinezu de Paswually či v Louise – Claude de Saint-Martin. Máme co činit se dvěma naprosto odlišnými 18. stoletími, které se prakticky nemísí. Například zatímco v informacích ze zdroje X jsou zmínky o existenci mimozemských Inteligencí jen velmi opatrné, okultistické 18. století se jimi hemží, a to nejen Swedenborg, ale i lidé zjevně serióznější jako Immanuel Kant překypují informacemi o obyvatelích jiných planet. Zvláště Kant tvrdí, že tito mimozemšťané mají tím bohatší duševní život, čím jsou vzdálenější od Slunce. Tak obyvatelé Merkuru a Venuše mají podle něho tak málo smyslu pro morálku, že je nelze činit zodpovědnými za jejich činy. Naopak obyvatelé Jupitera jsou stále podle Kanta ve stavu morální dokonalostí, která jim zajišťuje štěstí. To je samozřejmě velice zajímavé, ale bylo by to ještě zajímavější, kdyby to mělo nějaký vztah k tomu, co nás učí astrofyzika nebo tomu, co na těchto planetách našly reálně kosmické sondy. Na druhé straně by ale bylo zajímavé vědět, odkud měl Kant své informace, nidky nám to však neřekl.
Je dosti pochopitelné, pokud generální hypotéza této knihy stojí za to, abychom ji ponechali, že zdroj X ponechal v absolutní tajností svůj původ. Zároveň abychom nebyli příliš tvrdí na Kanta musíme poznamenat, že představa, jakou měl v roce 1775 o původu Sluneční soustavy, zůstává dosti pevná. Četné moderní doktríny, ačkoli více matematizují, přejaly tutéž obecnou představu.
Konečně je třeba položit si otázku o vztazích, jaké mohly existovat mezi zdrojem X a tajnými společnostmi, kterých se objevilo tak značné množství ke konci 18. století. Připadá mi, že pověst o existenci zdroje extrémně bohatého na teoretické vědění i na praktické vynálezy se začíná šířit od druhé poloviny 18. století podobně, jako v 19 století pověst o velkých nalezištích zlata. Předseda první volnozednářské lože v Londýně Jean Théophile Desaguiliers, původem Francouz a vynálezce děla, které střílelo dvace tři ran za minutu, Matematik a vědec snad ohlásil objevení zdroje X. Jeho kniha vydaná v r. 1723
o dějinách a doktrínách svobodného zednářství zdůrazňuje důležitost matematiky a předpovídá příští rozvoj všeobecného vědění na základě informací z vnějšího světa (t.j. mimozemského). Je dosti pochopitelné, že společnost založená Desaguliersem, jehož přednášky fyziky na Oxfordu jsou plné zcela moderních myšlenek, se zajímala o toto vědění pocházející ze zdroje X. Ale vedle svobodných zednářů existovaly jiné společnosti 18. století. Měly by se uspořádat podle čtyř úrovní/které jsme odlišili pro distribuci informace pocházející ze zdroje X. Taková práce nebyla dosud, pokud je mi známo udělána.
Poznámka: otec Boscovitch
Nebude neužitečné citovat, co o něm říká René Alleau ve své knize Tajné společnosti: „Na konci 18. století udivoval Evropu universální genius otec Boscovitch. Před jeho dílem člověk pociťuje podobný dojem jako může turista cítit před kyklopskou řadou menhirů. Ponecháme-li stranou paměti a vědeckou korespondenci, Boscovitch napsal 14 děl čistě matematických, 15 astronomických, 21 fyzikálních, 7 z optiky, 5 z archeologie a 7 knih poesie v latině. Vyslovil myšlenky, které byly teprve nedávno znovu objeveny a někteří tohoto člověka považují ne-li za mutanta, pak alespoň za ducha 21. století, který zabloudil do osmnáctého.“

Podle : Berger, J.: Mimozemské v dějinách. Liberta, Regensburg, 1984

 

Čtěte více

  • DVD * Jacques Bergier – publikace a články z archivu KPUFO na DVD. KPUFO, 2017. Cena 120 Kč

***

Líbil se vám článek a celý web? Podpořte, prosím, badatele, autory a překladatele jakoukoli částkou na účet: SBERBANK, č. ú. 4211013926/6800, variabilní symbol článku je 1234

error: Kopírování zakázáno!