Jacques Bergier: Maska Sira Henry Cavendishe (3)

Mimozemské v dějinách

V Cagliostrově případě je naprosto zřejmé, že jde o šarlatána, který cynicky využil indiskrétností z tajného zdroje. Jako papoušek opakuje, aniž by tomu rozuměl, určitá neznámá tajemství hmoty. Předvádí se s rukopisy obsahujícími tajnou doktrínu, je však přitom zjištěno, že tyto rukopisy on sám zkoupil u antikvářů v Londýně. Napodobuje Messmerovo magnetizování a provádí demonstrace s elektrostatickými stroji, jež jsou napodobeninami strojů Cavendishových.

Je zatčen Inkvizicí v Římě a je mu pohroženo mučením, ke všemu se přízná. Umírá, nevíme přesně kdy, snad 1795. Když Francouzi dobyli v roce 1797 pevnost San Leo, kde byl vězněn a hledají ho, tak ho nenajdou.
Stačí ho porovnat s Cavendishem, který dostává neomezená množství peněz, takže je nemusí nikdy po nikom žádat, snaží se být tak neznámý, jak jen to je možné, abychom spatřili, jaký rozdíl je mezi realitou a její napodobeninou, mezi zasvěcencem a tím, který se po něm opičí. Velký anglický historik Carlyle velice správně poznamenává, že „svět je tak plný polo-cagliostrů, jako moře zrnek písku.“ Jsou to nedokonalí hybridi, podvodníci, mezi nimiž Cagliostro je nedostupný ideál a typický příklad.
Cagliostro tedy představuje poslední fázi. Po něm se informace pocházející ze zdroje X rozptýlí do té míry, že se stává zcela nepoužitelnou. Ale na svém počátku u Cavendishe ukazuje relativitu, dynamickou elektřinu a atomovou energii, u Boscovitche relativitu, kvantovou teorii, ubiquitu či bilokaci, cestování v čase, paralelní světy, u hraběte Saint Germain hliník, který si dal patentovat a paralyzující ultrazvukový projektor, který nesmrtelný Rosekrucián nazval „pistole mudrců“. Tyto znalosti se objevují v téže dobé. O dvě století později jsou potvrzeny naší pokročilejší vědou a technikou.

Tyto znalosti se vztahují k alchymii, ale překračují ji, a pro jejich označení navrhuji anglický výraz „alfyzika“. První nositelé této vědomosti žijí stranou od obyčejných smrtelníků, snad aby skryli určité fyziologické rozdíly. Druhá série šiřitelů této informace: Franklin, Lavoisier, se skládá z lidí nám bližších, lidštějších. Tak třeba Franklin je jedním z nejplodnějších pornografických spisovatelů své doby, to je přece jen změna oproti puritánství a plachosti prvních tří!

A přece má tajné vědění. V roce 1780 píše Josephu Priestleymu: „Je nemožné si představit, jak vysoce bude za tisíc let sahat moc člověka nad hmotou. Naučíme se zbavit obrovské kusy hmoty přitažlivosti a dát jim absolutní lehkost, aby bylo snadné je transportovat. V zemědělství se sníží pracnost á zdvojnásobí produkce. Všechny choroby včetně stáří budeme umět léčit nebojím předcházet. Život budeme umět prodlužovat dle libosti, že bude ještě delší , než býval před potopou. A doufám, že morální věda se také zdokonalí, že člověk přestane být člověku vlkem a že lidské bytosti se konečně naučí uplatňovat to, co dnes nazývají chybně lidstvím.“

To bylo napsáno v roce 1780 člověkem, který znal Cavendishe, který si dopisoval s Boscovitchem. A jím promlouvá vědění více než pouze lidské, předpověď zjevně založená na znalostech, které dosud nemáme, ale jednou mít budeme.

Vědění přicházející odkud? Přímo či nepřímo od Inteligencí, které dovedou dle libosti rozsvěcet a zhášet hvězdy. Vědění hlavně racionální, darované bez nároků na oplátku a nevyžadující členství v žádném náboženství. Vědění, které muselo proniknout až ke Swiftovi, takže mohl předpovědět dva Maršový měsíce a k Voltairovi, který v Mikromegasu popisuje infračervené a ultrafialové paprsky a který píše La Cóndaminovi: „Hmota má možná ještě tisíc vlastností, které neznáme.“

Není zatím možné sestavit úplný seznam všech vážných lidí, kteří těžili z informací pocházejících ze zdroje X, je jich příliš mnoho. Toto téma se v současné době studuje, zvláště americký spisovatel Murray Leinster, který sbírá všechny vynálezy, jež se objevily předčasně v letech 1750 až 1800. Já jsem rovněž sestavil seznam, nesouhlasí však úplně s tím jeho.
Můžeme jmenovat několik podivuhodných případů. Je třeba perfektně dokázáno, že anglický matematik Cayley vynalezl již v roce 1800 letadlo.

Byly nalezeny jeho*různé publikace, zvláště jeho korespondence s Královskou vědeckou společností, jejíž shrnutí podal Gibbs Smith ve svých dějinách letectví. Cayley si byl jist, a rádi bychom věděli proč a jak, že jednou bude vynalezen dostatečně silný motor, který by poháněl přístroj těžší než vzduch. Vycházeje z tohoto principu, matematicky vše prostudoval a popsal již v r. 1800 moderní letadlo. Gibbs Smith pak napsal: „Kdyby bylo Cayleyho letadlo postaveno v roce 1850, kde bychom byli dnes?“

Bylo by zajímavé vědět, kde získal Cayley svou jistotu. Tak jako Cavendish, a možná přes Cavendishe, se znal s Jamesem Wattem, vynálezcem kondenzátoru pro parní stroje. Watt však nikdy netvrdil, že je možné postavit dostatečně lehký parní stroj, který by uvedl v chod létací stroje. Vyšel snad Cayley z nějakého Cavendishova sdělení? Je to možné, ale moc toho nevíme. Jeho dílo příliš předběhlo svou dobu a bylo zapomenuto, máme však k dispozici veškeré jeho publikace. Věděl snad o pracech, týkajících se motoru na horký vzduch, které v jeho době probíhaly v Evropě, a které by mohly, kdyby byly dovedeny do důsledků, vést až k sestrojení létacího stroje? To dnes nemůže nikdo říci.
Le Bon, vynálezce plynu na svícení (svítiplynu) byl pravděpodobně jedním z jeho žáků. Jeho práce přímo vyšla ze syntézy vody (kterou realizoval Cavendish) a jeho myšlenky, že je možné vyrábět teplo a světlo z hořlavých plynů.

Znal Cayley Huyghensovy a Papinovy práce z předcházejícího století o pístových motorech a střelném prachu? Tyto práce z německého Marburgu byly dostatečně známy. Cavendish, který si všechno přečetl a který měl ve své knihovně (kterou neustále třídil) všechny možné a představitelné publikace, je znal určitě. Pokud věděl z informací ze zdroje X, že je možné postavit lehký motor pro létací stroj a osvětlovat města plynem, pak mohl povzbudit Cayleyho právě tak jako Le Bona.

Abychom trochu podpořili diskusi, můžeme se ptát, proč zdroj X a jeho žáci se snažili rozšiřovat informace a tejmství, místo aby si je nechali pro sebe, tajemství se později ukázala jako extrémně nebezpečná. Na tuto otázku může být velice mnoho různých odpovědí. Domnívám se, že rozhodnutí uvolnit určitá tajemství padlo v 17. století v Anglii, a to v organizaci, jejíž důležitost se teprve nyní začíná objevovat: „Neviditelné Kolegium“. Mezi jejími členy byli vědci tak význační jako John Wilkone (1614 -1672), Sir Christophe Wren (1632 -1723), Thomas Sydenham (1624 -1689) a Robert Boyle.

Neviditelné Kolegium bylo také ve vztazích s Isaacem Newtonem a Eliášem Ashmolem (1617 -1692), jenž meť v rukou a uchoval většinu tajemství alchymie a vydal soubor alchymistických knih pod názvem Théstrum chimicum Britannicum. Neviditelné Kolegium se rozhodlo přibližně roku 1660 „odhalit světu jisté množství tajemství“ prostřednictvím organizace, kterou Kolegium‘ vytvořilo, a která dostala svou chartu od krále Karla II. Anglického v roce 1662, Královské vědecké společnosti. Důležitost této společnosti byla ihned rozpoznána, a tak v r. 1666 zakládá Colbert v Paříži Akademii věd.

Pokračování

 

Čtěte více

  • DVD * Jacques Bergier – publikace a články z archivu KPUFO na DVD. KPUFO, 2017. Cena 120 Kč

***

Líbil se vám článek a celý web? Podpořte, prosím, badatele, autory a překladatele jakoukoli částkou na účet: SBERBANK, č. ú. 4211013926/6800, variabilní symbol článku je 1234

error: Kopírování zakázáno!