Jacques Bergier: Maska Sira Henry Cavendishe (2)

Mimozemské v dějinách

Jeho dědicové, kteří jej dávno neviděli, dali přezkoumat jeho papíry a objevili, že byl hlavním akcionářem Anglické banky. Na člověka, který nevydělal ani haléř a peníze kolem sebe šlechetně rozdával, to není špatné. Také byla nalezena závěť odkazující majetek jeho rodině. V závěti žádá, aby hrobka, v níž bude pohřben, se ihned zazdila, a aby žádný nápis neoznamoval, že je zde někdo pochován. To se stalo 12. března 1810 v katedrále v Derby.

Mrtvola nebyla nikdy prohlédnuta ani pitvána. Neexistuje ani jediný jeho portrét. Nevíme přesně, jaké práci se věnoval ve svých různých laboratořích. Většina jeho prací bude vytištěna až v roce 1921, více než sto let po jeho smrti. Ještě v roce 1970 zbývá po něm několik lodních kufrů plných papírů, které popsal a přístrojů, jejichž funkce je nám krajně nejasná.

I jen to, co víme s jistotou, je mimořádné. Ten, který si říkal Henry Cavendish, užíval neustále alchymistických symbolů pro označení kovů i planet, ale udělal práci o několik století před svou dobou. Tak třeba dvě století před Einsteinem počítá odchýlení světelných paprsků hmotou Slunce a dochází k výsledku numericky velmi blízkému s výsledky Einsteinovými. S přesností určuje hmotu Země. Isoluje ze vzduchu vzácné plyny.

Téměř se nestará o to, aby publikoval či měl v něčem prvenství. Dělá pokusy na svou dobu podivuhodně originální. 27. května 1775 pozval tento poustevník sedm významných vědců ke sledování pokusu: vyrobil uměle rejnoka elektrického a dává svým návštěvníkům elektrické rány, zcela podobné těm, jaké dává normálně ryba. Svým návštěvníkům říká – před Galvanim, před Voltou, že tato nová síla změní svět. Jak to může vědět? V téže době nachází způsob, jak měřit elektrické napětí podle intenzity rány, kterou pocítí, když se dotkne obvodu. Což prozrazuje dosti překvapivou fysiologickou stavbu těla. Považuje elektřinu za jednotné fluidum v době, kdy není znám elektron. Průměrnou hustotu Země vyčísluje na 5,48 zatímco moderní hodnota je 5,52 g/cm3. Na člověka, který má laboratoř, jejíž vybavení nám připadá jen velmi elementární, je výsledek dosti udivující. Zajímá se o staré indické vědy, zvláště o indický kalendář. Obstarává si jich určitý počet, numericky je studuje a porovnává je s čínskou vědou. To je zvlášť moderní.

Připadá mi, že to všechno je pouze povrch výzkumů extrémně hlubokých, která nezveřejňuje. Je dokázáno, že znal princip zachování energie, a že ho vyslovil jako první dávno přede všemi. Je dokonce možné i to, že dospěl k ekvivalenci hmot – energie, kterou později vyslovil Einstein.
A to v jazyce alchymistů a často s použitím jejich symboliky.

V Cavendishovi se setkává podivným způsobem minulost s budoucností. K přítomnosti a lidským záležitostem byl přímo lhostejný, tak jako k módě v oblékání. Po čtyřicet let mu krejčí opakovaně šije tentýž oblek. Nezdá se, že by kdy projevil sebemenší zájem o francouzskou revoluci a o Napoleona. Zabývá se svými vědeckými výzkumy a věcmi, které nám jsou zcela neznámé. Pokud se týče podivuhodné přesnosti jeho výzkumů, citujeme původní práci lorda Rayleigha a Williama Ramseye o objevu argonu (31. ledna 1895), kde je takto vzdána pocta Cavendishovi: „Za identifikaci vzduchu obsahujícího flogistik součástkou kyseliny dusičné vděčíme Cavendishovi, jehož metoda spočívala ve vznícení elektrické jiskry na tenkém sloupku plynu vymezeném kysličníkem draselným na rtuti v nejvyšším konci trubice ve tvaru obráceného U.“

Snahy zopakovat tento pokus Cavendishovým způsobem jen znásobily obdiv, který chováme k tomuto vynikajícímu výzkumu. Pracoval s téměř mikroskopickým množstvím hmoty v operacích, které se táhly po celé dny a týdny a tak stanovil jeden z nejdůležitějších faktů v chemii. A co má ještě větší vztah k věci, vyzdvihl stejně jasně jako my otázky, které tento pokus klade.

Cavendish je tedy podle názoru největších vědců mimořádným expertem a experimentátorem. Zároveň je podivuhodně předvídavý a jeho bádání se noří do kořenů alchymie.

Když k tomu přidáme jeho mimořádnou lhostejnost k lidské přirozenosti, jeho obrovské bohatství, jehož původ zůstává neznámý, jeho všeobecný postoj, ocitáme se před osobností, pro niž výstřednost není dostatečným vysvětlením. Vypadá ostatně přehnaně, označíme-li za misantropa člověka, kterému dobročinost nikdy nechybí a za misogyna člověka, ochotného riskovat svůj život kvůli neznámé ženě.

Věci nejsou jednoduché. Jsme v pokušení citovat Lovecrafta: „Buď se narodil v podivném stínu, nebo našel prostředek, jak projít zakázanou branou.“ Případně dále: „Tato tvář je maskou. A to, co přikrývá, není lidské.“

Bylo by snadné učinit s Cavendishe jedinečný případ, kdyby ovšem byl jediný, kdo v 18. století požíval bez vysvětlení významné materiální pomoci a stejných vědomostí. Jsou však známy jiné příklady téhož jevu.

Tak jezuita Roger Boscovitch, který od roku 1756 publikuje pojednání, kde je naznačen nejen přehled relativity a kvantové teorie, ale také dokonce věd, které my dnes ještě neznáme, jako cestování v čase, antigravitace, bilokace.

Nesmrtelný Saint – Germain (viz Moura-Louve: Saint Germain, le Rose -Croix immortel, éd. j’ai lu A 2047) je dalším příkladem.

Někteří nemají tuto vlastnost. Můžeme zkusit psát dějiny 18. století takto:

1. První uvedení informací v polovině 18. století z informačního zdroje X.
Udalo se to kolem roku 1730. Někdo (jeden nebo více) se již neomezuje na
to, aby se informoval a vyptával, ale sám přináší důležité informace, zvláště pokud se týče chemie a fyziky v Evropě.

2. První šíření těchto informací, a to buď prostřednictvím poslů, a můžeme si myslet, že Cavendish je jedním z těchto poslů, nebo prostřednictvím lidí nejvyšších morálních kvalit, kteří nebudou usilovat o hmotný zisk z vědění, které šíří. Mezi nimi Boschovitch, Saint – Germain, Benjamin Franklin, Priestley, hrabě z Fumfordu.

3. Šíření informace lidmi méně hodnotnými, kteří parazitují na držitelích této informace. Nejvýznamnějším příkladem je Messmer.

4. Poslední fáze: objevují se úplní šarlatáni, kteří využívají výhradně
k svému prospěchu roztříštěné zlomky vědění, bezpochyby kradené.
Cagliostro je přesně typem protagonisty této poslední fáze, která potrvá
až do počátku 19. století.

Pokračování

 

Čtěte více

  • DVD * Jacques Bergier – publikace a články z archivu KPUFO na DVD. KPUFO, 2017. Cena 120 Kč

***

Líbil se vám článek a celý web? Podpořte, prosím, badatele, autory a překladatele jakoukoli částkou na účet: SBERBANK, č. ú. 4211013926/6800, variabilní symbol článku je 1234

error: Kopírování zakázáno!