Jacques Bergier: Maska Sira Henry Cavendishe (1)

Mimozemské v dějinách

Pokud jsou mezi námi cizinci, bytostí, které nejsou lidmi a snaží se přitom lépe či hůře o to, aby za lidi byly považovány, pak se musí určitě chovat tak, jako člověk, který si říkal Sir Henry Cavendish.

Považoval se za potomka významné anglo-normandské rodiny, narodil se za podivných okolností v Nice 10. října 1731. Není známo, proč byly snahy zamlčet toto zrození v Nice. Hovořilo se o záměně dítěte a o věcech ještě podivnějších. Cavendishovi velcí současníci, například Cuvier, domnívali se, že to byla snaha ututlat fakt, že tak velký anglický vědec se narodil mimo národní území. Vysvětlení udivující, nechceme-li říci zcela nepravděpodobné.

Narodil se tedy v Nice v roce 1731, zemřel v Clapham 24. února 1810.

Ačkoli prožil chudé dětství, zanechává po sobě, po životě plném šlechetných, milosrdných činů, jeden a půl miliardy našich tvrdých franků. Nikdo neví, odkud se toto bohatství vzalo: vyskytly se protichůdné a potom vyvrácené zprávy o dědictvích. Co však je na druhé straně jisté – máme o tom písemné doklady, že se toto bohatství nerozrostlo díky jeho bance. Tato banka Cavendishovi psala a radila mu, aby investoval obrovské částky, které vlastnil. Bankéři nemají rádi peníze, které spí.

Cavendish odpověděl – tuto odpověď máme – prosbou, aby se bankéř staral o svoje věci a už ho nikdy nevyrušoval. Dodal, že pokud bance vadí, že má uchovávat tolik peněz, že je ochoten je vybrat a končí: „Poslední upozornění: jestli mne ještě jednou budete rušit, vyberu všechny svoje peníze.“

Měl ostatně výborné způsoby, jak je utratit, když ne zmnožit: Kdykoli mu donesli seznam milosrdných darů, vystavil šek na takovou částku, jaká nejvyšší byla v seznamu. Student, kterého zaměstnával na pořádání knihovny, měl finanční problémy – Cavendish mu poslal ihned šek na deset tisíc liber šterlinků, to jest přibližně dvě stě tisíc nových franků.

Takto se choval po celý život a přece po své smrti zanechal jeden a půl miliardy, průplavy, které zakoupil, budovy atd. Je to skutečně bezedný měšec jako v pohádce. Že byl alchymistou, je zřejmě jen pouhá náhoda a shoda.

Krátce po svém narození přijel do Anglie a do 23. února 1753 studoval v Cambridge. Je to udivující podrobnost u člověka, který byl jedním z největších vědců všech dob, že nezískal žádný diplom (ukončené vzdělání). Nikdo nezná důvody. Podle určité domněnky to bylo proto, že kandidát na diplom z Cambridge musel v té době prohlásit, že je věřící, křesťan a aktivní člen anglikánské církve. Cavendish však později opakovaně prohlásil, že se mu nikdy nepodařilo pochopit, v čem spočívá náboženství. Toto vysvětlení však je dost slabé, stejně jako všechna ostatní, týkající se Cavendishe.

Jsou však vědci, kteří přišli na věci ještě podivuhodnější: tento člověk, bez ukončeného vzdělání, který v té době nepublikoval žádnou vědeckou práci, je přijat v roce 1760 do Královské Akademie věd! To je naprosto neuvěřitelné, ale nezvratně dokázané. Pokud je mi známo, neexistuje v dějinách věd žádný podobný případ v žádné zemi.

Jak to zdůvodnit: tím, že v Cambridge získal pověst, že má úžasné vědění? Je to možné, kdo však zná jako já úděsnou rigiditu akademií věd, ví, že přijetí osoby bez ukončeného vzdělání, která dosud nic nepublikovala a pouze proto, že je úžasně inteligentní, by byl spíš vysoce nepravděpodobný zázrak. Příběh však teprve začíná. Kolem roku 1773, dvacet let po odchodu z Cambridge, je Cavendish velice bohatý. Z neznámého zdroje. Kupuje několik domů a nakonec se usazuje na předměstí Clapham Common, ulice, kde bydlel, nese dnes jeho jméno. Tento dvaačtyřicetiletý muž začíná tehdy projevovat vůči lidstvu lhostejnost přinejmenším překvapivou. Nesnáší, aby se na něho mluvilo.

Když se to někdo opováží přece udělat, nejčastěji neznámý cizinec, Cavendish se ukloní, ale neodpoví, otočí podpatky, poručí kočáru a vrátí se domů. Zjevně je neschopen udržet tu nejobyčejnější konverzaci.
Ženy považuje za jiný druh, který nechce vidět. Za jeho domem se musí postavit schodiště a pouze po tomto schodišti může chodit ženská část služebnictva. Když potká služebnou, okamžitě ji propustí. Mezi tisíci historkami se vypráví také tohle:

„Jednou při večeři v Royal Society clubu jsme si povšimli velmi krásné dívky, která si v okně protějšího domu o patro výše prohlížela právě večeřící filosofy. Připoutalo to naši pozornost a jeden po druhém jsme se zvedli a shromáždili se u okna, abychom se mohli dívat na tu krásnou dívku. Cavendish si myslel, že se díváme na měsíc a zvedl se také, aby se k nám přidal. Když však spatřil předmět našeho studia, obrátil rozhořčeně podpatky a vzdálil se s výkřikem silného znechucení.

Cavendishovi se však stávalo, že překonal svou hrůzu z žen, když měl nějakou ochraňovat. Jednou v Clapham viděl nešťastnici pronásledovanou v lukách býkem. Postavil se mezi ženu a býka, na kterého se díval, a kterého zahnal na útěk. Potom se k ženě obrátil zády a vrátil se domů.

Neví, kolik má ovce nohou. Své hospodyni, se kterou komunikuje pouze písemně, adresuje následující lístek: „Přeji si, aby každý pozvaný gentleman dostal jednu ovčí nohu. Nevím přesně, kolik má ovce nohou, poraďte si nějak.“

Není dost dobře možné s ním hovořit, obrací se zády. Má několik přátel, o nichž se nic neví, ačkoli by bylo tak zajímavé vědět, zda mu byli podobní. Setkává se s nimi v podniku „Kočky a dudy“, který je nyní zničen a o kterém nemáme žádnou informaci. Třicet let žije Cavendish tajným životem, o kterém není nic známo. Nosí fialový, zcela vybledlý oděv a paruku jako v 17. století. Snaží se skrýt svou tvář, jak jen je to možné, podniká tajemné výpravy na venkov v kočáru s počítačem, který sám vynalezl, a který připomíná moderní taxametry.

Jednou večer zazvoní zvonek a objevuje se sluha. „Poslouchejte dobře, co vám teď řeknu, pravil Cavendish. Zemřu. Až budu mrtev, ale ne dříve, běžte o tom zpravit lorda George Cavendishe. Za půl hodiny zavolá sluhu zvonkem znovu a říká mu: „Nejsem si jist, zda jste dobře rozuměl. Opakujte, co jsem vám řekl před půl hodinou.“ Sluha opakuje a mumlá něco o svátostech náboženství. „Nevím, co chcete říci,“ odpoví Cavendish „přineste mi levandulovou vodu a vraťte se, až budu mrtev.“ A sluha to provedl.

Pokračování

 

Čtěte více

  • DVD * Jacques Bergier – publikace a články z archivu KPUFO na DVD. KPUFO, 2017. Cena 120 Kč

***

Líbil se vám článek a celý web? Podpořte, prosím, badatele, autory a překladatele jakoukoli částkou na účet: SBERBANK, č. ú. 4211013926/6800, variabilní symbol článku je 1234

error: Kopírování zakázáno!