Zázrak v Bosně

… aneb Medžugorské zjevení Panny Marie

 Vatikán se domnívá, že pod rouškou Panny Marie se skrývá ďábel

Do bosenského města Medžugorje přijíždí pět milionů poutníků ročně. Lidi z celého světa přitahují nadpřirozené události, které začaly před lety a pokračují dodnes.

I v archivech ÚV KSSS je složka, která obsahuje materiály o tom, co se tehdy v Jugoslávii stalo.

Také Vatikánu byl vždy podezřelý tento bosenský „zázrak“, a pokusil se odradit své ovečky od poutí.

I v poslední době, ústy biskupa Andrea Gemma, vysoce postaveného exorcisty – odborníka na vymítání ďábla – oficiálně prohlásil: „Vše, co se děje v Medžugorji, je dílo Satana.“

Takže, co se tady stalo? Proč lidé neposlouchají varování Svatého stolce? Mohou vědci vysvětlit, co se děje?

Šly si zakouřit …

Příběh začal 24. června 1981. V ten den bosenská děvčata – 15 letá Ivanka Ivankovičová a 16 letá Mirjana Dragievičová – šly kouřit na kopec Krnica. Je to docela vysoký vrch, nacházející se za kostelem, kamenitý, se zelenými stráněmi. Až pozdější, oficiální verze tuto okolnost o kouření změnily na pietní „šly se  podívat na ovce…“

Tak či onak, na kopci Ivanka uviděla postavu „krásné mladé ženy s dítětem“, zalitou silným světlem. „Podívej, Matka Boží!“ zakřičela Ivanka na Mirjanu. Ale ta se ani neotočila.

Ve vesnici, která v té době se ještě nerozrostla do velikosti města, se dívky setkaly se 13 letou Milku Pavlovičovou. Ivanka přesvědčila přítelkyně, aby se vrátily. Obě souhlasily. Ale jen pro to, aby se ujistily, že Ivanka je blázen, na kopci nic není, žádná Matka Boží.

Nicméně, došli k úpatí kopce a podívali se nahoru, Mirjana a Milka také viděly postavu v šatech „ne naší epochy.“ Na rukou ženy bylo dítě. V této chvíli se k nim připojila 17 letá Vička Ivankovičová. Dívky na ní zakřičely: „Podívej, podívej, tam je Matka Boží!“ Vička se podívala, ale neviděla nic. Až ve chvíli, kdy holky oslovili dva kluci – Ivan Ivankovič a Ivan Dragičevič – jí jakoby spadl jakoby závoj z očí.

Všichni uviděli „neznámou“ a popsali ji stejným způsobem: krásná žena asi 18 až 20 let stará, oblečená v modro-šedé šaty, pokrývající i nohy. Pod bílým závojem spadaly lesklé tmavé kadeře. Barva očí byla „nebesky modrá“, černé řasy „jako uhel“, rty tvarované do srdce, růžové tváře. Kolem hlavy zářilo světlo nebo koruna z dvanácti hvězd, které však nebyly  k ničemu připojeny. Nohy byly skryty v oblaku, vznášející se nad zemí.

Žena pokynula dětem rukou, ale ty se bály přijít, a stály, dokud zjevení nezmizelo.

V nebi je dobře…

25. června 1981 mladí vyšli na kopec Krnica s dospělými. Doprovod viděl jen tři silné záblesky světla. A dětem, ke kterým se připojil 10 letý Jakob Čolo a 16 letá Marie Pavlovičová, se znovu objevila „Panna Marie“, tentokrát bez dítěte. Podle jiných svědků byly záblesky pozorovány i v jiných vesnicích – a to i v malém městečku Čitluk, který se nachází sedm kilometrů od Medžugorje.

Ivanka se první odvážila mluvit s ženou. A zeptala se: „Je tam moje matka – v nebi?“ „Dobře, dobře,“ – odpověděla žena. Na otázku, zda přijde opět, „Panna Marie“ přikývla. A okamžitě zmizela.

Bratr Ivanky – dospělý muž – si pomyslel, že děti se pomátly. Všechny, jako očarované, zíraly na jedno místo a pohybovaly rty. Neodpovídaly, když se na ně mluvilo. A jejich tváře zářily radostí.

Obr. 2 – Kostel v Medžugorji se stal těžištěm poutí

Poutě začínají

26. června 1981 se zpráva o zázraku rozšířila po celém kraji. Stovky lidí přišly do Medžugorje, aby se podívaly na „Pannu Marii“. A opět se objevilo světlo, třikrát osvítilo kopec. Děti si uvědomily, že vidění začíná.

A tak se i stalo: žena se opět zjevila před nimi a zmizela ve chvíli, když jí někdo z davu šlápl na okraj šatu. (!) Pak se objevila znovu.

Vička Ivankovičová vytáhla láhev svěcené vody a pokropila vidění se slovy: „Ve jménu Otce, Syna a Ducha svatého, jsi-li Matka Boží, zůstaň s námi, pokud ne, jdi pryč!“ Žena, na kterou nedopadla ani kapička, se usmála a odpověděla: „Já jsem blahoslavená Panna Marie!“ Ivanka se zeptala, proč se jim ukázala a co od nich chce. „Panna Marie“ se podívala na shromážděný dav a řekla: „Chci vás spojit, protože jste opravdoví věřící!“

„Opravdoví věřící“, kteří to neviděli ani neslyšeli, zasypali děti nadávkami. Křičeli, že jsou narkomani a mají halucinace. Ale čtvrtý den bylo Medžugorje naplněné davem.

Asi 15 tisíc lidí vyšlo na kopec Krnica. Obloha se znovu osvětlila. A děti, rozdělené nedůvěřivým knězem, otcem Josefem Zovko do dvou skupin, v jeden a tentýž moment viděly „Pannu Marii.“

Rozhovor s ní byl později převyprávěn na magnetofonovou pásku:

  • „Panno Marie, co od nás chceš?“
  • „Víru a vaši oddanost.“
  • „Matko Boží, co chcete od našich kněží?“
  • „Přála bych si, aby pevně věřili, a udržovali víru svého lidu.“
  • „Panno Marie, proč nejsi v kostele, aby tě všichni mohli vidět?“
  • „Blahoslavení nevidí, ale věří …“

Úřady zareagovaly

Pátý den se úřady vzpamatovaly a rozhodly se skoncovat s tmářstvím. Děti sebrala policie a odvezli je do psychiatrické léčebny. Nicméně, lékaři došli k závěru, že všichni jsou normální. Kopec byl ohraničen, všechny autobusové linky do Medžugorje byly zrušeny. S otcem Zovko provedly „preventivní jednání“: žádné davy na ulici nejsou žádoucí, modlitby by se měly provádět pouze v kostele.

30.června 1981 sociální pracovníci vzal Marii Vičku, Mirjanu, Ivanku a Jakova na exkurzi do Čapliny, aby neměly čas jít do Medžugorje ke svým vizím. Nicméně, „Panna Marie“ je dostihla přímo v autobuse. Světlo do čelního skla autobusu bylo tak silné, že řidič musel zastavit. Horu Podbrdo zaplavilo světlo, přicházející z oblohy. Děti vyšly ven z autobusu a začaly se modlit.

Nebeské znamení

Světelné jevy v okolí Medžugorje připomínají návštěvy UFO. Vička, například několikrát viděla bílou svítící kouli světla na svahu předtím, než se objevila „Panna Marie“. Vyprávěla o tom sestře. A ta jí řekla: „To byl „létající talíř“.

Mnozí obyvatelé Medžugorje také mluvilo o zářících koulích – obrovských, které visely nad kopcem Krnica až kolem půlnoci. Jednou večer, těsně po setmění, se na obloze nad Medžugorjí objevily obrovská  zlatá písmena: MIR. Místní obyvatelé jasně viděli toto slovo, stejně jako stovky lidí, kteří byli až deset kilometrů od obce …

2.srpna 1981 lidé sledovali „tanec Slunce“, podobný tomu, který nastal 13. října 1917 ve Fatimě, když se několika portugalských dětem také zjevila „Panna Marie“. Stejně jako tehdy i zde se lidem zdálo, že Slunce sešlo ze své dráhy, přiblížilo se k zemi, a zase se vzdálilo. Pohybovalo se prý rychle po obloze, točilo se a bylo tak vybledlé, že bylo možné se na něj přímo dívat. Někteří obyvatelé potom řekli, že skutečné Slunce „zakrýval disk různých barev na okrajích.“ To samé říkali svědci ve Fatimě.

28.září 1981 na kopci vzplanul oheň, který hořel po dobu 10 – 15 minut. Jenže, když přijeli hasiči, nenalezli žádné stopy po ohni. Stovky lidí zanechaly písemná svědectví o tom, jak náhle zmizel kříž, vztyčený před válkou na kopci Kryževač: nebyl vidět patnáct minut, a pak to znovu objevil. Tento jev byl pozorován ráno a večer, za deště i za slunečného počasí.

Čas od času kříže se kříž začal točit na různé směry, horní část zmizela, a tak vypadal jako „T“. V takovém případě kříž jasně zářil.

Panna Maria prochází zdí

Po zákazu místních orgánů shromažďovat se pod širým nebem začala Panna Marie navštěvovat děti v kostele. Pronikala i do různých jiných prostor. Obvykle pozdě v noci. Děti se sešli na určitém místě a seděly na malých stoličkách v přítomnosti kněze a dalších lidí. Modlily se růženec, a pak náhle strnuly, dívaly se na zeď, jakoby skrz ní, ruce složené jako při modlitbě.

„Když Matka Boží přijde, zdi zmizí, všechny překážky zmizí beze stopy, nekonečný nebeský prostor se otevírá před námi, a z jeho centra se objeví Ona, obklopená nepopsatelně krásným světlem,“ vysvětluje Vička.

Na konec úřady zatkly otce Zovka, který byl považován za podněcovatele. Ale to nezastavilo zjevení. Když pronásledování mírně ustalo, k výzkumům dětí se začali sjíždět vědci z celého světa.

Kromě výrostků „Pannu Marii“ nikdo neviděl. Přesto zázrak chtěly ihned spatřit desítky tisíc lidí, a nyní sem milióny poutníků přichází každý rok. Dospívající děti  nejen že ženu viděly, ale s ní i mluvily. A to pokračuje až dodnes, i když se staly dospělými. „Panna Marie“ se již objevuje kdekoli, kde jsou její „kontaktéři.“

Obr. 3 – „Panna Marie“ z nějakého důvodu vždy přijde na obláčku

Necítí bolest

Budeme-li věřit svědkům, vzniklé zjevení je dokonale třírozměrné, kontrastní a detailní. Postava je jako živá. Obklopuje ji záře, jejíž intenzita není závislá na vnějším osvětlení. Vznikající obraz zastiňuje to, co je za ním. A všechny předměty umístěné mezi ženou a pozorovateli, i listy z kartónu, speciálně postavené mezi ně v rámci experimentu, mizí.

Dospívající děti byly vyšetřeny psychiatrem z Bělehradu, doktorem Stopar Ludvikem. Přihlásili se i neurofyziologové. Elektroencefalogram Marie a Ivana během vidění, prokázal přítomnost beta rytmů, který byl nahrazen alfa vln tempem, který je charakteristický pro relaxaci a meditaci.

Řadu testů provedl oftalmolog Jacques Filippo z francouzského institutu v Montpellier. Před a po vizi u „kontaktérů“ byl pupilární reflex. Ale zcela mimo jeho kurs – jasné světlo směrované do očí, nevyvolalo zúžení zorniček, jak je obvyklé v normálních živých lidí. Během vizi „kontaktéři“ nemrkali. A reagovali na něj úplně stejně. Přibližně za 0,4 sekundy se pohyb jejich očí zastavil. A všichni pozorovatelé se najednou začali dívat na jeden a tentýž bod.

Otolaryngologové dosvědčují – když pozorovatelé pohybují rty při čtení nebo se tiše modlí, jejich hlasivky vibrují. Ale když mluví s „Pannou Marií“, jen pohybují rty, zdá se, jako by vypnuli spojení. Všechny pokusy zachytit „rozhovor“ za pomoci vysoce citlivých mikrofonů selhaly. Kupodivu vědci neuplatnili zkušenosti neslyšících, kteří jsou schopni odezírat ze rtů. (!)

V září 1985  italští vědci potvrdili, že v průběhu vize děti necítí žádnou bolest a nevnímají signály z vnějšku, ale jejich smyslové orgány fungují normálně. Italové vyloučili možnost podvodu a nevědomé lži, generováno psychopatologií.

„Výrostci tento jev nejsou schopni předstírat, což je třeba považovat za nevysvětlitelné z čistě vědeckého hlediska,“ říká profesor Luigi Frigerio.

Mlhavá poselství

Vzkazy od „Panny Marie“ předkládané už dávno dospělými svědky zjevení, většinou obsahují výzvy k pokání, ke světovému míru, k víře a modlitbám. Je to poněkud monotónní. Při srovnání s počátečními texty se neobjevilo v posledních letech nic nového… „…Svět je v nebezpečí, milujte bratrsky jeden druhého, více se modlete a postěte, abyste mohli být spaseni.“

Deset tajemství

„Panna Maria“ slíbila dětem, že jim odhalí každému deset tajemství, který pak lze zveřejnit pouze s jejím svolením. Mirjana dostala své poslední, desáté tajemství 25.prosince 1982. Pak zjevení přestala vnímat. Celý „komplet“ dostala i Ivanka Ivankovičová. Ostatní stále čekají na svůj čas a i nadále vidí „Pannu Marii“. Nikdo nepochybuje, že tajemství obsahuje samé dobro.

Ale kněz Tomislav Vlasič z rozhovorů s Mirjanou zjistil, že po ukončení zjevení „Marie“ svět obdrží tři varování. Po třech upozorněních se na kopci Krnica objeví znamení viditelná všem.

Už tři dny po prvním zjevení Mirjany se o případu dozvěděl Vatikán. Jeho reakce na vize v Medžugorji byla okamžitá a ostrá. Otec Slavomír Cenckevič oznámil, že „Panna“ pronáší řeči, které nejsou slučitelné s katolicismem. Například 24. července 1982 v rozporu s katolickou vírou ve vzkříšení těla, řekla, že „po smrti tělo opouští zemi, podléhá rozkladu a nikdy nepřijde k životu. Člověk dostane jiné, proměněné tělo.“

Dokonce Svatý stolec ústy biskupa Andrea Gemma řekl, že Medžugorje je Satanova past, kde, jak se zdá, pod rouškou „Panny Marie“, obyvatelé dostávají od důvěřivých poutníků peníze nespravedlivě.

Za vizemi jsou mimozemšťané?

Některé rysy „vizí“ a „znamení“ jsou podobné jako při fenoménu UFO. Tisíce lidí viděly koule, disky a paprsky světla v Medžugorji. Trans, do kterého upadají očití svědci zjevení, je podobný prožitkům lidí, kteří byli údajně uneseni mimozemšťany, a nebo navštívili „létající talíře“. I oni stojí nebo sedí, tiše „mluví“ s něčím neviditelným. A vytrhnout je z tohoto stavu není možné. „Unesení“ také necítí bolest a nereagují na vnější podněty.

Např. jistá žena z Austrálie se dostala do transu na silnici, když jela v autě. Po takové události lidé říkají, že byli v UFO nebo komunikovali s mimozemšťany.

Někteří ufologové mají tendenci prohlásit všechny takové jevy za fiktivní únos. Jinými slovy, není všechno tak jednoduché v tomto problému.

„Mimozemská verze“

Medžugorský jev zpočátku s touto verzí „souvisel“. Šest svědků bylo uneseno na palubu UFO. Děti si nemohly vzpomenout na „ztrátu“ několika desítek minut svého života. Na palubě jim byly do těl zavedeny mini-implantáty, umožňující přijímat signály z vnějšku. Poté následovala konečná fáze – nastavení frekvence jejich mozku.

Nevyžadovalo to přímý kontakt, ale přístroj mimozemšťanů musel k nim letět dost blízko. Záblesky, paprsky a „ohnivé koule“, objevující se v tomto období, bylo průvodním znakem tohoto procesu. Pak, když byl kontakt s dětmi trvalý, potřeba takových jevů odpadla. Dokonce ani kamenné zdi nebyly překážkou pro příjem signálu. Stejný obraz byl pak promítán do jejich mozku z vnějšku.

Pokud by vědci izolovali děti od elektromagnetického pole za pomoci Faradayovy klece, mohlo by se podařit blokovat tento signál. A možná, že také ne a přenos signálů jde mimo tyto cesty.

Záhadou zůstává náboženský charakter vidění, které je odlišuje od zkušeností jiných „unesených“. Ale pokud budeme předpokládat, že právě mimozemšťané byli zodpovědní za vznik světových náboženství (tato myšlenka vznikla v 60. letech minulého století a je stále populární), všechno dokonale zapadne…

***

Líbil se vám článek a celý web? Podpořte, prosím, badatele, autory a překladatele jakoukoli částkou na účet: SBERBANK, č. ú. 4211013926/6800, variabilní symbol článku je 1234

 

error: Kopírování zakázáno!