Co to máme nad hlavou?

Záhadné jevy v atmosféře

Třesouci se rukou car Ivan odhrnul závěs a vylekanýma očima utkvěl na obloze. Tvář se mu zkřivila hrůzou. V tmavých výšinách viselo znamení ve tvaru kříže. Dlouho se mlčky díval na oblohu, hustě posetou hvězdami. Pak zakolísal, rukou ukázal na nebeské znamení a zašeptal: „Hle, znamení smrti. Tam je…“

Tak popisuje v trilogii o Ivanu Hrozném sovětský autor Kostylev panovníkův předsmrtný děs. Byla to halucinace před nastávající agónii?

Nikoliv. Věda tato „nebeská znamení“ nazývá „halo“, halové jevy. A vysvětluje je jako optické jevy v atmosféře způsobené lomem a odrazem světla na ledových krystalech mraků, především cirrů a cirrostratů. Nejčastěji pozorovatelná jsou kola v blízkosti Slunce nebo Měsíce. (obr.1)

I obyčejná duha je halový jev. Paprsky se ovšem odrážejí od vodních kapek.

„Pozor — za zatáčkou může být fata morgána!“ Takové dopravní značky visí na dálnici spojující malgašskou metropoli Tananarivé s přístavem Tamatave. Za úmorně horkých dní se tam ve vzduchu míhají, navzájem honí fantastická zvířata, obři.

Sovětský spisovatel Paustovskij napsal v dopise ze Střední Asie:

„Bylo poledne, řidič zastavil auto a prohlásil: Dál se nejede, fata morgána. Asi ve vzdálenosti sta metrů step přecházela do moře a na něm byly vidět zelené ostrovy. Potom se fata morgána rozplynula a z ostrovů se staly vrcholky hor. Druhá fata morgána byla ještě zajímavější — ve vzduchu nad horizontem kráčely stovky gigantických velbloudů.“

Spisovatel nepřeháněl. V severní Africe se často známá poušť, rozpálená sluncem, mění v podvečer v krajinu postiženou rozsáhlými záplavami. Optický klam. Co vyvolává hru světla v ovzduší? Atmosférické zrcadlo. My, obyčejní obyvatelé této planety, žijeme v představě, že sluneční paprsky se vzduchem šíři přímočaře.

To ale není pravda. Vzduch je nehomogenní, tvoří ho vrstvy o různé hustotě, a tak se v něm světlo prostě nemůže šířit přímočaře. Když ponoříme do sklenky čaje lžičku, zdá se nám jakoby zlomená. Při přechodu z řidšího vzduchu do hustší vody mění světelné paprsky svou přímočarou dráhu a lámou se směrem do hustšího prostředí. A když světlo prochází ovzduším, také mění svou přímočarou dráhu. Říká se tomu refrakce. Díky tomuto lomu se nám zdá, že Slunce vidíme ještě pět deset minut poté, co se skutečně skrylo za obzorem.

Někdy se světelné paprsky odrážejí od některých vrstev vzduchu jako od zrcadla a prudce mění směr. Většinou v létě, kdy sluneční paprsky intenzivně prohřívají spodní vrstvy vzduchu, jehož hustota tím prořídne.

Jen si vzpomeňte, kolikrát jste při jízdě automobilem najednou zpozorovali, jako by se silnice nebo dálnice změnila v řeku. Říká se tomu jezerová nebo spodní fata morgána.

Horni fatou morgánou se naopak nazývá jev, kdy je ve vzdušném zrcadle možná vidět, co se odehrává daleko za horizontem. Způsobuje to horní odrazová vrstva vzduchu — horní atmosférické zrcadlo. Člověk tedy rozluštil tajemství vzniku faty morgány?

Nevíme. Geolog Ivanov napsal ve své knize: „Step téměř ničím nepřipomínala step. Byla jiná, obměněná, fantastická. Zdálo se, že vzdálené objekty nejsou na svém místě. Jako by se k našemu přechodnému bydlišti o polovinu přiblížily. Zvlášť nás upoutal povrch Země. Docela ztratil příznaky vypouklosti. Step se spíš podobala veliké číši a na jejím dně jsme byli my. Do číše se nořily všechny objekty a jejich vrcholky nedosahovaly ani po okraj číše. Horizont se zdvihl, rozšířil, byl ideálně rovný. Najednou jsme uviděli, jak z domku, který nikdy předtím vidět nebylo, vyšel člověk a pustil se jakousi pěšinou. Zřetelně se rýsovaly pohyby jeho rukou…“

To je něco záhadného. Fata morgána přibližuje předměty na dosah ruky. Zdá se, že kromě zrcadlového odrazu působí některé vrstvy atmosféry jako zvětšovací sklo. Jak daleko člověk vlastně vidí, když se pro fatu morgánu vytvoří vhodné podmínky?

Fata morgana ve filmu „Limonádový Joe“ (1963)

Místo odpovědi uveďme, že v létě roku 1930 obyvatelé malé osady Bagdad v Novém Mexiku v USA pozorovali ve vzduchu jakési vyschlé jezero a na jeho břehu město. Obraz byl natolik zřetelný, že v něm rozpoznali San José. To ale leží v Kalifornii, ve vzdálenosti osmi set kilometrů! Možné také je, že vzdálené předměty nebo celá města jsou přenášeny řetězem fata morgán. Záhadná atmosféra!

Podle chemického složení vzduchu jsou nazvány dvě vrstvy: hemosféra až do výše asi 100 km, nad ní je heterostéra. Podle teploty je nejnižší troposféra, nad ní stratosféra a ještě výš mezosféra a od sta kilometrů nad povrchem Země je nejmohutnější termosféra. A používají se i další pojmy. Ozónosféra, nad ní ionosféra, z níž přesahuje magnetosféra a z ní exosféra. Čert (nebo vědec), aby se v tom vyznal!

Pro člověka je nejdůležitější hemosféra — zásobárna blahodárného kyslíku, i ionosféra, která sahá až do výše pěti set kilometrů. V různých výškách ionosféry dochází k odrazu vln různých kmitočtů. A tak díky ionosféře můžeme poslouchat rozhlas a dívat se na televizi. Vědci tuto důležitou vrstvu rozdělili na několik menších vrstev, které označují písmeny D, E, F a G.

V dobách příjmu televizního signálu klasickými anténami docházelo k ojedinělému jevu. Na obrazovce najednou objevil program neznámé televizní stanice, kterou nebylo možné bez speciální antény vůbec chytit. Třeba Madrid. Vzniklo to tak, že se v ionosféře občas vytvoří jakási mezivrstva, kterou vědci nazvali Es, a která působí jako obrovské vypouklé zrcadlo, jako zakřivený odrážeč vln.

Ze školy víme, že plynný obal zeměkoule — atmosféra — se otáčí spolu s ní, protože je hmotná a tvoří její součást. Nad atmosférou už je kosmický prostor. A nad naší hlavou se děje neustále něco zajímavého.

Blesky nejsou jen ty obyčejné…

Blesk je viditelný elektrický výboj mezi oblaky nebo oblaky a zemským povrchem. Vzniká v atmosféře díky tomu, že část molekul ve větších výškách je ionizována, a nese tudíž elektrický náboj. Blesk je pro moderního člověka běžný, ale dosud obávaný přírodní jev. Nejčastější je tzv. jiskrový, vzácný kulový blesk. Ale je to vůbec blesk?

V roce 1946 přelétal čtyřmotorový Pe-8 s posádkou Zadkov, Samochin a Zubov lesní masiv nedaleko Vologdy. Výška 1200 m, oblačno, venku minus 14 st. C. Letěli poklidně. Znenadání vzplanula v úrovní Zubovovy hlavy jakási oslepující koule, začala pulsovat a kymácet se, zvolna se blížila k boku letounu Neobvyklý kulový blesk? Radiotelegrafista Kuksin vmžiku přerušil vysílání, protože věděl, že jsou-li vysílačky v provozu, přitahují blesky. A v témže okamžiku koule pod sedačkou radiotelegrafisty vybuchla. Rachot a oslepující zář. Kabinu zaplnil černý dým. Začalo hořet. Požár se posádce podařilo udusit a šťastně přistáli. Když potom kontrolovali letoun, zjistili, že v boku není nejmenší otvor, kudy by kulový blesk mohl proniknout. Hermeticky uzavřena zůstala i všechny okna, iluminátory, dveře.

Jak to vysvětlit?

Malá československá encyklopedie (Praha, 1987) podstatu kulového blesku raději nevysvětluje. Ve dvacátých letech minulého století rozdělil astronom Brant kulové blesky na vznášející se a usazené.

Kulový blesk 

Nositel Nobelovy ceny akademik Petr Kapica vyslovil domněnku, že kulový blesk je chomáček plazmy, složený z nabitých iontů a volných elektronů. Energii ho zásobují elektromagnetické vlny, vznikající v běžném lineárním blesku. Akademik Nikolaj Šilo souhlasí s plazmovou podstatou kulového blesku, ale přiklání se k plazmovému viru, rotaci.

A úplně nejposlednější výzkum prokázal, jaké blesky existují ve vysoké atmosféře – zvláštní medúzy a houby ve výškách 60- 80 km… (1)

Větrné víry

Větrné viry známe jako zvláštní pohyby vzduchových mas. Rádi především v tropických oblastech, ničí vše, co se jim postaví do cesty, Zkušený americký pilot se zřítil v roce 1975 do Karibského moře jakoby sražen neznámou silou. Technická závada nebo chyba pilota?

Americký meteorolog Fujita ale zjistil, že v protokolech pojišťoven je dostatek údajů od pojištěnců popisujících havárie rodinných domků, aut a přívěsů, jako kdyby na jejich střechy zuřivě šlapat nějaký obr. Nebyly rozmetány do stran nebo odneseny. Dospěl k závěru, že příčinou je neznámý jev v atmosféře, který označil jako downburst, neboli tzv. katabatický vítr, kdy se kolmo k zemi, až stokilometrovou rychlostí řítí proud vzduchu. (2) Američtí meteorologové zkoumali jev na území státu Illinois, kde údajně nejčastěji dochází k onomu podivnému jevu, a nazvali ho Nimrod, což je biblický příslovečně rychlý lovec.

Je možné, že tento jev stojí za záhadným úmrtím devítičlenné Djatlovovy skupiny v roce 1959? (3)

Odkazy

(1) Medúza vyvolala paniku. Záhady ve fotografii. KPUFO.CZ, 15.1.2017. Internet: http://www.kpufo.cz/oblasti/fot/index.php?option=com_content&view=article&id=687:2017-01-15-23-49-15&catid=15:lanky-a-nazory&Itemid=32
(2) Katabatic wind. Wikipedia. Internet: https://en.wikipedia.org/wiki/Katabatic_wind
(3) –r-: Co se stalo pod Horou mrtvých? ZaZ, 29. 3. 2017. Internet: http://www.zahadyazajimavosti.cz/index.php/2017/03/29/co-se-stalo-pod-horou-mrtvych/

***
Líbil se vám článek a celý web? Podpořte, prosím, badatele, autory a překladatele jakoukoli částkou na účet: SBERBANK, č. ú. 4211013926/6800, variabilní symbol článku je 3259

error: Kopírování zakázáno!