Červení obři z Lovelockovy jeskyně

Žili zde obří kanibalové?

V západní Nevadě, na okraji Humboldtova jezera, je malá jeskyně. Je to suché a izolované místo, ale nebylo to tak vždycky. Byla to kdysi, v pleistocenu, v době před 13.000 lety, součást obrovského jezera Lahontan. To bylo v té době jedno z největších jezer v Severní Americe. Nakonec však vyschlo a zanechalo několik menších jezer, mezi nimi i Humboldtovo jezero. Jeskyně byla na jeho břehu a v ní žila rasa domorodců, převážně lovci a rybáři. (1)

A to by mohlo být všechno.

Jenže existuje šokující pověst. Prý podle archeologických a dalších faktů zde nežili jen tak obyčejní domorodí Američané. Byli to … Si-Te-Cah, rasa červenohnědých obrů, deset stop vysokých, kteří terorizovali své sousedy kanibalismem…

Obr. Plastika kachny z Lovelockovy jeskyně. Foto: Smithsonian národní muzeum Indiánů

Jeskyně je skutečná. Můžete k ní přijet cestou z nedalekého Lovelocku v Nevadě, malého zemědělského města, které se rozrostlo uprostřed vlhké půdy bývalého jezera.

Také příběh o objevení jeskyně je pravdivý. Horníci v jeskyni našli řadu artefaktů, a v roce 1912 pozvali antropologa z Kalifornské univerzity, který jich následně zdokumentoval několik tisíc.

Podle ústní tradice, kterou předali Indiáni Paiute, bojovali prý s obry Si-Te-Cah, až je porazili tak, že je zahnali do jeskyně, a kouřem je udusili.

Získané artefakty obsahovaly lidské kosti, rozseklé až k získání kostní dřeně a nesoucí stopy kamenných nožů.

Nejsou však žádné údaje o obřích kostech, které byly někdy zkoumány. Uvádí se, že jsou záměrně ukryty v muzejních sbírkách, a že se prostě ztratily. Je fakt, že nejranější vykopávky v jeskyni Lovelock byly extrémně destruktivní a extrémně nevědecké.

Podívejme se tedy na známou historii Lovelockovy jeskyně, abychom zjistili, kdy a kde tito červenovlasí obři žili a zemřeli. (2) (3)

Tato jeskyně byla vytvořena ve vápenci působením vln na břehu Humboldtova jezera a nejčasnější důkaz o lidském obydlí se datuje zhruba před 4000 lety, podle radiokarbonového datování nejstarších artefaktů.

Dnešní antropologové nazývají tyto lidi kulturou Lovelock. Toto období trvalo asi 3000 let, během kterých bylo objeveno množství ohromujících artefaktů – jemně vyřezávané koše, nádherné kachní nástrahy, šalvějové a tulské sandály a tak dále. Tato jeskyně byla nejintenzivněji obydlena v období od roku 1500 př.n.l. až do roku 440 n.l., kdy sesuv půdy přerušil snadný přístup do většiny jeskyně. Od tohoto okamžiku se netopýři stali primárními obyvateli a pohřbili artefakty pod tlustou vrstvu trusu.

V době kolapsu byla Lovelock kultura nahrazena Indiány – Severními Paiuty. Jejich předchůdci byli Saidaku, doslovně přeloženo jako „pod tulem“, nebo „obyvatelé domů pod tulem“, což znamená, že žili v chýších z rohoží z tuly. Paiuté pokračovali ve využívání vnější části jeskyně až do roku 1829, kdy začali bílí obyvatelé obsazovat tento region. Zbývající Paiuti byli zabiti nebo vyhnáni v roce 1833, když expedice vedená Josephem Walkerem prozkoumala oblast.

V roce 1911 objevili dva muži z Lovelocku obrovské prostory jeskyně a strávili rok kopáním a odesláním artefaktů překupníkům v San Francisku.

Od počátku jejich práci zabraňovala hustota artefaktů, smíšených v trusu. Většinu z nich vyhodili do hromady odpadků mimo jeskyni. V roce 1912 se ukázalo, že práce už není efektivní, když se prokopali do hloubky jeden až dva metry. Spojili se s Kalifornskou univerzitou a řekli jim, že jeskyni mohou převzít. Práce se ujal antropolog Llewellyn L. Loud. (4) Humboldtské jezero bylo dobře známé svými otevřenými archeologickými místy, které se týkají kultury Lovelock, ale jeskyně byla do té doby neznámou lokalitou.

A ukázalo se, že jde opravdu o významné místo. K úžasu vědecké komunity bylo shromážděno více než 10 000 artefaktů z haldy odpadu a různých oblastí jeskyně, většinou podél stěn, kde horníci nekopali. L. Loud zde pracoval 17 let, než konečně mohl zveřejnit komplexní popis svých zjištění.

Ale v žádné zprávě neohlásil nic, co by se týkalo nějakých obrů.

V roce 1924 Loud a M. R. Harringon, s řadou indiánských asistentů Paiute, pokračovali v průzkumu. Opět nikdo nic nezmínil o obrech.

Další expedice v roce 1936 badatelé N. Nelson, Heizer a Krieger shromáždili další památky, ale opět žádné obry.

Krieger se sem vrátil v letech 1949, 1950 a 1965. Opět žádné giganty nenalezl.

Vedle toho zde pracovalo mnoho dalších institucí, univerzit a muzeí. Nikdo z nich neohlásil nález nějakých gigantů, ačkoli zde bylo získáno velké množství úlomků lidských pozůstatků. Byla vytvořena kompletní radiometrická historie jeskyně Lovelock. Byly zde nalezeny lidské pozůstatky ze všech dob, ale žádná literatura se nezmiňuje o tom, že by zde byly nalezeny obří kosti.

Červené vlasy jsou faktem, ale prostě proto, že pigment v tmavých vlasech se po staletích od pohřbů zesiluje v určitých teplotách, a podle chemického složení půdy. To je zřejmé u mumií z celého světa, a dokonce je to patrné i ve starých amerických pohřbech. Neexistuje žádný vědecky podložený důvod k domněnce, že by se kultura Lovelock vyznačovala červenými vlasy. Lidé zde měli vlasy téměř jistě černé, stejně jako všichni ostatní domorodí Američané.

Kanibalismus se zde také vyskytoval. Tento fakt byl doložen pouze na několika málo lidských kostech, nalezených v Lovelockově jeskyni, u kterých se kdosi dostal ke kostní dřeni. U ostatních kostí tomu tak není. Výjimečnost takových kostí naznačuje, že to byla mimořádně neobvyklá praxe, pravděpodobně jen v časech velkého hladomoru, ale určitě to nebyla norma.

Takže odkud pocházel nápad, že Lovelockova kultura byla kmenem červenohnědých kanibalistických gigantů? Většina zdrojů tvrdí, že jde o ústní tradici Indiánů Paiute.

Zaznamenané legendy Indiánů Paiute, zachycené u ústních podání, obsahují občasné zmínky o osamělých obrech ve fantazijních příbězích, ale není tam nic o kmeni obrů, nazvaném Si-Te-Cah.

Zmínky o Si-Te-Cah se objevují pouze v alternativních knihách a webových stránkách, s odkazem na ústní tradici Indiánů Paiute.

Údaje ve vědeckých knihách a článcích o kultuře Lovelock neobsahují nic o červených vlasech nebo gigantech. (5)

Adrienne Mayor, autor knihy Fossil Legends of the First Americans (2005), spekuluje, že legenda o obrech vznikla v důsledku chybné identifikace velkých kostí zvířat z doby ledové. Mamuti a obří lenochodi zanechali své pozůstatky po celém západu Spojených států, a v době výkopů v Lovelockově jeskyni ještě málokdo věděl, čí by mohly být. (6)

Je také možné, že tyto kosti, nalezené vedle pozůstatků Indiánů, vedlo k přesvědčení, že jde o obří lidské kostry.

Ukázalo se, že všechny příběhy pochází od jediného primárního zdroje, knihy napsané v roce 1882 Sarah Winnemucca Hopkinsovou, první indiánskou autorkou knih. (7) V její knize „Život mezi Paiuty: Jejich špatnosti a nároky,“ se na konci čtvrté kapitoly vypráví příběh o tom, jak před stovkami let se její předkové postavili proti malému kmeni barbarů, kteří je pojídali. Paiuti je pronásledovali do jeskyně s výhledem na Humboldtovo jezero a zahradili vstup do jeskyně dřívím. Barbarům byla dána možnost vyjít ven a připojit se k Paiutům, ale ti odmítli. Paiuti je tedy upálili. Hopkinsová napsala, že měli načervenalé vlasy, a tvrdila, že má šaty s červenými vlasy, které byly předávány po věky od jedné generace k druhé. Ale ani ona nepsala o nějakých obrech.

A tak je zřejmé, kde příběh vzal své inspirace. Jde o legendy, omyly a chybné interpretace nálezů, které se opisováním dostaly až do dnešních dnů.

Odkazy

(1) Lovelockova jeskyně. GPS: 39.984148, -118.556650
(2) BLM. Lovelock Cave Formerly Known as Sunset Guano Cave (NV-CH-18). Berkeley: Phoebe A. Hearst Museum of Anthropology. University of California, Berkeley, 2005.
(3) Hattori, E.: Lovelock Culture. Online Nevada Encyclopedia. Nevada Humanities, 16.8.2010. Web. 20.11.2013. Internet: http://www.onlinenevada.org/articles/lovelock-culture
(4) Loud, L. – Harrington, M.: Lovelock Cave. University of California Publication in American Anthropology and Ethnology. 1.1.1929, Series 27, Number 1.
(5) Sturtevant, W.: Handbook of North American Indians. Washington, DC: Smithsonian Institution, 1978. 463-464.
(6) Mayor, A.: Fossil Legends of the First Americans. Princeton: Princeton University Press, 2005.
(7) Winnemucca Hopkins, S.: Life Among the Piutes: Their Wrongs and Claims. New York: G.P. Putnam’s Sons, 1883. 74-75.

***

Líbil se vám článek a celý web? Podpořte, prosím, badatele, autory a překladatele jakoukoli částkou na účet: SBERBANK, č. ú. 4211013926/6800, variabilní symbol článku je 3940

error: Kopírování zakázáno!