Kde se na naší planetě berou lebky „mimozemšťanů“?

Potomci „mimozemšťanů“ si prý odnesli po svých rodičích obrovské mozkovny…
V mnoha muzeích jsou uschované lebky, podobné lidským, ale přesto …

Už jsme mluvili o tom, jak lze vytvořit uměle údajné tvary mimozemských nebo vědě neznámých tvorů. Nyní si povíme o podivných lebkách, uložených v soukromých sbírkách a v mnoha muzeích po celém světě.

Podobají se lidským, ale prý nejsou. Možná, že patří k obyvatelům jiných světů, nebo jde hybridy lidí a cizinců? Známe dostatečně svou vlastní historii, pokud jsme z ní odstranili existenci neznámých ras?

„Hvězdné děti“

V roce 1930 se jedna mexická rodina, která odešla do Spojených států za prací, rozhodla navštívit příbuzné. U nich pak zvědavá 15 letá Maria vlezla do jedné z opuštěných šachet místních dolů. Klopýtla o kostru a jakousi deformovanou kost ze zápěstí, vyčnívající ze země.

Dívka začala odhrabávat zeminu, a brzy se otevřela hrob ještě s jinou kostrou. Byla podobná dětské, ale silně zdeformované a nepřiměřené. Maria uložila ostatky do košíku a schovala je v blízkosti domu.

Obě lebky pak tajně přinesla do domu a při návratu do Spojených států je vzala s sebou. Po smrti Marie lebky změnily majitele a nakonec skončily u Raye a Melanie Youngových, nadšenců do UFO. V únoru 1999 je předali panu Lloydu Pye, autoru knihy „Všechny vaše znalosti jsou nesprávné.“ První lebka Lloyda nezaujala, ale druhá.. .

  • „Dobrý bože! Díval jsem se na ni a postihlo mne nezvyklé vzrušení,“ řekl badatel. „Lebka byla malá, podivně tvarovaná, s neobvyklými očnicemi. Držel jsem ji v rukou, díval se do očnic, a měl jsem pocit, že se dotýkám něčeho cizího.“

Obr. Lebka „hvězdného dítěte“

Pye ukázal lebku odborníkům, kteří stanovili, že patřilo dítěti starému 4,5 – 5 let. Nicméně, objem dutiny lebeční byl 1600 krychlových centimetrů, což je 200 cm více než u lebky dospělého člověka.

Očnice byly oválné a mělké: dětské oči by byly vypoulené, jako u mořských ryb, žijících ve velkých hloubkách. Radiokarbonová analýza ukázala, že kosti toho neobvyklého dítěte a obyčejné ženy, která byla nalezena poblíž, zemřely asi před 900 ± 40 lety.

Lloyd dospěl k závěru, že matka pohřbila své dítě a spáchala sebevraždu: „Dítě bylo výsledkem jejího spojení s hvězdným cizincem. Věděla, že přijde čas, a otec si své dítě odveze. Tato myšlenka ji uváděla do hrůzy.

Pak se rozhodla k zoufalému kroku: tajně opustila město s dítětem a schovala se v opuštěném dole. Tam zabila dítě, a pohřbila ho tak, aby jedna ruka zůstala venku. Pak si lehla vedle jeho hrobu, vzala dítě za ruku a požila jed.“

Dramatický obraz se ale zhroutil, když Lloyd předal lebky k testování DNA. Laboratoře v Vancouveru sdělily: „Dítě bylo chlapec, a oba rodiče byli lidé, jak také vnesli do jeho genomu konvenční chromozomy X a Y.“ Kromě toho, chlapec a žena nebyli vůbec příbuzní!

Dr. Patricia Himmelová došla k závěru, že „tajemná“ lebka patřila dítěti s kombinovaným postižením, dobře medicínsky známým – brachycephalie, abnormálnímu spojení lebečních kostí, a možná to byl i Crouzonův syndrom, který byl příčinou patologie očnic.

Kostra z Brazílie

V roce 2004 vyhlásil editor časopisu Brazilian UFO Magazine John Gevard do celého světa, že v Muzeu přírodní historie v Uberabě se nachází kostra, pravděpodobně mimozemského původu.

Toto muzeum je soukromé, patří rodině Estevanovicových, jejichž předkové v 19. století cestovali po světě s cirkusem. V každém místě, kde cirkus zastavil, byly zakoupeny mumie, kostry, zkameněliny a jiné „podivnosti“. V roce 1997 tato rodina založila muzeum, kde je více než 20 000 exponátů. („Wilson Estevanovic Museum of Natural History“, Uberaba, Brazílie)

Dva z jejích ředitelů, Wellington a Carlos Mano Estevanovic, pozvali Johna Gevarda k prohlídce exponátu, kostry, která jim patří prý 96 let. Údajně nevěděli, kde jejich předkové exponát získali, ale věřili, že stáří kostí bylo více než 200 let.

Také lebky dětí, postižené hydrocephalem (vodnatelností mozku, viz. obr.3) byly vydávány za návštěvníky z jiné planety.

Kostra opravdu vypadá jako mimozemská: obrovská hlava – dvakrát převyšující lidskou (97 cm v obvodu!), podivné formy očí a úst, bez uší. Lebka je atrofovaná, s jakousi protáhlou strukturou za nosní dutinou postupující dopředu a dolů a má dva zuby. (obr.4)

Na horní čelisti, ve středu rozdělené rozštěpem, je devět zubů. Spodní čelist je menší než horní a vytáhlá vodorovně. Také zde je devět zubů. Oční důlky jsou mělké, ploché, široce posazené.

Skeptik Kenitaro Mori však po provedených šetřeních zjistil, že Estevanovicové nezískali kostru jako dědictví od svých předků, ale koupili ji v muzeu antropologie v Bahia. Tam šlo o exponát – normální pozemský hydrocephal se zmrzačenými údy a jinými defekty. Exponát však špatně zakonzervovali, a ten se začal rozkládat. V roce 1997 tak ztratil cenu a byl odepsán. Od kostí zcela odpadly měkké tkáně a dostal podobu „mimozemšťana“, která slibovala Estevancovým přilákat mnoho návštěvníků.

Deformovat hlavy byla móda

Další podobný případ se udál Američanu Robertu Connollymu. Cestoval, shromažďoval materiály o starověkých civilizacích v muzeích, až v Latinské Americe narazil na zvláštní lebky.

Na popiskách bylo napsáno: „Záměrné deformace“, ale to mu nezabránilo ve vyhlášení, že v muzejních halách je něco divného, možná i mimozemského.

„Když byly změřeny lebky,“ řekl Robert, „bylo jasné, že patří k tvorům, s objemem mozku větším než lidským. Tito prostě nemají žádný vztah k opicím nebo neandrtálcům.“

V něčem měl Conolly pravdu: tyto lebky nemají ve skutečnosti žádný vztah k neandrtálcům ani opicím, ale o to více ani k mimozemšťanům. Historici, zkoumající předkolumbovské americké civilizace, vědí, že u nich byl zvyk deformovat hlavy dětí za pomoci obvazů a desek. Dokonce i civilizovaní Aztékové takto zmrzačili své děti, až španělská kolonizace ukončila tuto brutální praxi.

Biskup Diego Landa, hledající staré tradice, popsal, jak dítěti v kolébce nakládali na hlavu dvě destičky – jednu vpředu a druhou dozadu – a silně je utáhli, dokud hlavička chlapce nevypadala tak, jak chtěli.

Je podivné, že móda deformovat lebky byla mezi mnoha národy na všech kontinentech.

Indiáni dělali i jiné typy deformací, jak lze posuzovat z nalezených lebek. Třeba vytvářet kruhové lebky, za pomocí pevného obvazu kolem hlavy. Indiáni sami říkali, že obvazovat hlavy se naučili od bohů: vytvoří to jejich ušlechtilý vzhled a hlava je pak vhodnější k nošení nákladů.

Deformace lebek přitom nebyla výsada šlechty, dělaly to všechny matky, i přes riziko, že děti by mohly být tímto nějak postižené.

Podle názoru Ericha von Dänikena Indiáni viděli mimozemšťany s prodlouženými lebkami, a proto se je snažili napodobit a „být jako bohové.“

Nicméně, praxe deformovat lebky je tak rozšířená na všech kontinentech a epochách (první záměrně deformované lebky neandrtálských lidí pocházejí z doby 45 000 př. n.l.!), že jeho hypotéza je sotva pravdivou.

Dokonce dodnes jsou místa, kde lidé stále bandážují hlavy dětem. Toto lidé to dělají těžko proto, aby přilákali své bohy – mimozemšťany.

ZaZ 1/2010

***

Líbil se vám článek a celý web? Podpořte, prosím, badatele, autory a překladatele jakoukoli částkou na účet: SBERBANK, č. ú. 4211013926/6800, variabilní symbol článku je 2345

error: Kopírování zakázáno!