Tajemství jezera

V letech 1937 jsem pracoval jako Vědecký pracovník kamčatské vulkanologické výpravy.

V květnu roku 1938 jsem spolu se svým přítelem Nikolajem Melnikovem podnikl cestu divokými kamčatskými pralesy.

Čtyři sta kilometrů bažinami, přes řeky a slatiny… V cestě nám stálo i jezero Velký Koliger. Museli jsme jít po pás ve vodě pod větvemi olšoví. Bylo výjimečně slunečné počasí, voda v jezeře byla naprosto klidná.

V naši bezprostřední blízkosti vyskakovaly do vzduchu velké ryby.

Jezero Čeko, Jakutsko

Šel jsem první a někde uprostřed cesty jsem spatřil převislou skálu, kde žádné olše nerostly. Ve skále byla jeskyně. Napadlo mě, že se tam budeme moci osušit a trochu si odpočinout. Sehnul jsem se, vstoupil do jeskyně a vtom jsem viděl, že je celá zaplavena vodou. Uprostřed jeskynního „jezírka“ byl kamenitý černý ostrůvek, nad kterým se rozlévala namodrala zář. Hleděl jsem do toho místa snad dvě minuty. Pak jsem za sebou zaslechl Melnikovovy kroky. Ohlédl jsem se a v ten okamžik jsem se ocitl ve tmě. Blesklo mi hlavou, že jsem oslepl. Spadl jsem do vody a začal zoufale volat: „Nikolaji! Pomoz mi! Nic nevidím!“

Melnikov mé chytil a sám ponořený po pás ve vodě mne více než kilometr vlekl na ramenou k východu.
Na břehu jezera jsme dlouho leželi uprostřed zakrslých bříz. Stále jsem nic neviděl. Nikolaj mí dodával odvahy, ujišťoval mne, že to všechno přejde, že budu opět vidět. Asi po deseti hodinách jsem skutečné začal vnímat jakési míhající se bílé, zelené a žluté skvrny. Po další hodině jsem měl před očima zvláštní růžovou clonu. Když slunce zapadlo, prvně jsem po hodinách slepoty rozeznal oblaka, pak vrcholky bříz a nakonec i svého zachránce.

Od té doby uplynulo už mnoho let. Nadporučík Nikolaj Melnikov zahynul ve Velké vlastenecké válce u Leningradu. Vyprávěl mi, že tehdy u jezera taky viděl tu záři, ale jenom chvíli, snad několik sekund, což ho zřejmě zachránilo před dočasnou slepotou. Neměl jsem bohužel příležitost dostat se znovu k jezeru Velký Koliger, i když jsem o tom záhadném záření stále přemýšlel. Všichni odborníci, kterým jsem příběh vyprávěl, jenom krčili rameny. Doposud nikdo nedokázal odpovědět na otázku, co to bylo.

I. G. Solovjev, Riga (zdroj neuveden)

ZaZ 1/2010

***

Líbil se vám článek a celý web? Podpořte, prosím, badatele, autory a překladatele jakoukoli částkou na účet: SBERBANK, č. ú. 4211013926/6800, variabilní symbol článku je 1234

error: Kopírování zakázáno!