Hörbigerova glaciální kosmologie

Ani nejstarší obyvatelé fatranských údolí nepamatovali takový orkán, který se přehnal nad jejich hlavami za parného léta 1887.

Z černého nebe se doslova valily kroupu jako pěst, stromy se prohýbaly, mračna písku a ulámaných větví svištěla nad zemi. Vichřice zničila i nedostavěnou textilku v Žilině, v tehdejších Horních Uhrách.

A z ní přivezli do nemocnice s těžkým nervovým šokem mladého Vídeňana, stavebního inženýra Hanse Hörbigera. V horečnatém poblouznění stále vykřikoval: „Led! Led! Led!“ Své kolegy na stavbě žilinské textilky varoval dávno před příchodem vichřice. Znal brutální sílu krupobití. V raném dětství je zažil nikoliv bez následků cestou do vesnické školy Dellach na Dravě v Korutansku. Jako žák klagenfurtské reálky se zabýval astronomií. Pak se učil u vesnického kováře a v noci pozoroval Měsíc. Po vyučení vzal kytaru, vydal se do světa a maloval hvězdy a souhvězdí. Jako student vídeňské stavební a strojní fakulty se díval do Slunce tak vytrvale, až onemocněl zápalem spojivek. Jako dvaadvacetiletý stavební inženýr sledoval v září 1882 kometu – a vymyslel přitom řešení, jež měl svět hltat jako senzaci. Prohlásil, že chvost komety jsou zmrzlé vodní páry…

Obr. 1 Hans Hörbiger

Tvůrce myšlenky však své vizi zcela propadl. Ve dne konstruoval parní stroje, a v noci vysedával ve své „vesmírné laboratoři“ a rozvíjel své učení. Až do rána sníval romanticky založený Hörbiger o vzdálených světech a Sluncích vytvořených ze shluků ledu. Jeho vzorem se zřejmě stal americký přistěhovalec irského původu Ignatius Donnelly, (1831 – 1901), autor souborné práce o ztracené pevnině „Atlantida. Předpotopní svět“ (1882), který byl ve svých 28 letech tak populární, že mohl být zvolen guvernérem své nové vlasti Minnesoty. Že se nestal ani viceguvernérem, tomu zabránila jen jeho předčasná smrt.

Ve svém dalším románu „Ragnorak“ (staronordický prašný déšť), který se stal tehdejším bestsellerem, využil pověstí mnoha národů, z nichž vyvodil, že kdysi se nad naší Zemí srazily dvě komety. Zavládl nepředstavitelný chaos a temnota. Rozbité chvosty pokryly celou zeměkouli ledem. Započala doba ledová.

To byla voda na mlýn inženýra Hörbigera. Zatímco zámořský spisovatel vtělil své myšlenky do románové formy, Hörbiger se pokusil své sny vtěsnat do vědeckého díla. Pýcha ho tak oslepila, že se povýšil na prvního muže, který spojil a překonal lidské vědění všech oborů. Vědomě zaujal opozici ke všem dosavadním vědám – geologii, astronomii, paleontologii, zoologii i biologii, k astrofyzice, dějinám kultury, etnografii a k náboženským naukám. Dosti na jediného muže!

V Hörbigerově hypotéze zaujímá led v kosmu monopolní postavení. Tak například Mléčná dráha nesestává podle něho z hvězd, ale z mnoha miliónů obrovských ledových koulí, které krouží kolem Slunce, a sluneční paprsky se od nich odrážejí.

Z ledové Mléčné dráhy proudí neustále led ve formě meteorů do ovzduší planetární soustavy. Křižuje-li takový déšť meteoritů dráhu Země, nastává krupobití, tvoří se mraky, bouře a povodně. Dopadnou-li ledové meteority na Slunce, pak se v místě dopadu vytvoří sluneční skvrny, a ty se potom znovu vypařují do vesmíru – jako protuberance. Také vzdálené povrchy všech planet a měsíců pokrývají ledové pancíře.

Vnitřek planetárního prostoru je podle Hörbigerovy teorie vyplněn éterem, který přibrzďuje planety a Měsíce, takže se nemohou hned zřítit po spirálové dráze do Slunce, případně jiné centrální planety.

Kdysi prý měla Země dva Měsíce. Jeden z nich dosud vidíme a ten druhý splynul s naší planetou a vyvolal ledovou dobu.

Z ledu je Měsíc, komety, prudké spirálové stoupání par z vypařujícího se ledu dává vzniknout orkánům a vichřicím. Vědci nebrali samouka „vědy“ vážně, ale u laiků vzbuzoval obdiv.

Obr. 2 Hörbigerův W.E.L.

Hörbiger po čase skutečně dostal velmi odpovědné místo ve státních železárnách Vajdahunjad. Tam se zabýval nedostatky vysokopecných rozprašovačů. Chyby odstranil vlastním vynálezem výpustě pro zrychlovače tavby. Je to také jediné, co odborný svět přijal s jásotem a odměnil zlatem.

A tehdy se ukázalo, že to Hörbiger myslel se svým vesmírným bádáním skutečně vážně. Osamostatnil se, u Vídně si zakoupil vilu a v ní bádal dál, co bylo před potopou světa, proč je Měsíc kulatý, jak vznikaly a vyvíjejí se planety atd. Žil jen v „zajetí ledu“. Psal dopisy universitám, hvězdárnám, nakladatelům časopisů a knih. Chtěl své myšlenky publikovat, ale nikdo neprojevil zájem.

Jednou na cestě do Met přesvědčoval jiného amatéra – „znalce Měsíce“ – o svých myšlenkách. Filip Faut projevil zájem. Navázali spolu kontakty. Métský badatel měl víc obchodnického, ale i literárního ducha a začal koncipovat Hörbigerovy myšlenky do knihy „Glaciální kosmogonie“ (Kosmická doba ledová). Její zkrácený titul zněl Wel – Welteislehre (nauka o ledovém světě).

Lipský nakladatel R. Voigtlander projevil zájem o její vydání, byt hlavní náplní jeho ediční činnosti byly valčíky. S autory se dohodl, bohužel autoři mezi sebou ne.

Hörbiger přepisoval text celkem třikrát. Spory trvaly dvanáct let. Teprve potom se zdál rukopis vhodný k tisku. V poslední chvíli však autor připsal nových 250 stránek a oznámil další korektury. Byl to silný tabák i pro nakladatele valčíků.

Mezitím oslavil Hörbiger své 52. narozeniny. Konečně držel v rukách 822 stránek s 212 vyobrazeními a výpočty a výsledcích svých nočních pozorování. Vědci označili celé dílo za sebeklam. Dne 11. října zavřel zatrpklý pokrývač světa ledem navždy oči. Jeho dva starší synové se ujímají firmy a přivádějí ji k nové slávě:

Paul a Attila Hörbigerovi se stali slavnými herci, hvězdami filmu a divadla. Jejich obavy, zda svět zapomene na fiasko Wel a na pošetilého otce, stále mizely, ale …

Psal se rok 1932. Nacisté se derou k moci a potřebují spojence. Vskutku jej objevují ve Wel a ihned jej glorifikují na pravé nordické revoluční zobrazení světa, což podle strážců duchovna štábu SA má rovněž dělat každý nacisticky uvědomělý Němec.

Obr.3 Spis H. Hörbigera

Po své smrti se stává Hörbiger velikým mužem, je dáván za vzor, vznikají o něm mýty. Jeho poznatky jsou pokládány za velkolepé, je stavěn na úroveň Koperníka a Keplera. Nacisté, kteří už tolikrát povýšili mystiku na vědu, přijímají teorie o vzniku světa z ledu ihned jako partajní kult. Vzniká Hörbigerův institut, roste počet spolků nesoucích jméno „velkého objevitele“.

„Hörbiger je jediným platným znělcem posledního miliónu let,“ hlásá plukovník Rudolf von Elmayer-Westenburg oficiálně i před odpůrci z řad vědců, kteří nechtějí uznávat laické Hörbigerovy výtvory. Von Elmayer má vysokou hodnost SA a uzavírá diskuse s vědci slovy:

„Nauka glaciální kosmogonie není pro dědičně zatížené, není pro tučné měšťáky, není narozená na jihu a také není pro lidi s duševně podlomenou páteří.“

Odpůrcům nezbývá, než dát mocnému esamanovi za pravdu. Ale skutečnou pravdu umlčet nelze. Než mohlo mnohostránkové Wel triumfálně vyrukovat pod patronací esamanských „ideologů“ do světa s dalšími ledovými pošetilostmi, rozhodlo berlínské ministerstvo propagandy jinak. Oběžníkem dalo na vědomí všem složkám:

„Člověk může být dobrým nacistou, i když sám nemyslí v intencích Wel.“

Bylo odtroubeno.

 

Čtěte více

  • Kol. aut.: Jak to bylo s nacistickými létajícími talíři? – sborník článků s kompletním rozborem legendy a dalších příbuzných oblastí z archivu KPUFO na DVD. KPUFO, 2017. 

***

Líbil se vám článek a celý web? Podpořte, prosím, badatele, autory a překladatele jakoukoli částkou na účet: SBERBANK, č. ú. 4211013926/6800, variabilní symbol článku je 3211

error: Kopírování zakázáno!