Existují paralelní světy? (8)

  Do našeho světa občas proniknou jevy, které do něj jaksi nepatří.

  VIII. Oheň

V listopadu 1889 v jedné rodině v Quebecku začal řádit „poltergeist“, kterého rodina nazvala „ďáblem“. Několik dní na to se v domě náhle začaly objevovat plaménky, malá ohniska. Kromě toho některé předměty prolétaly stěnami nebo zavřenými dveřmi. Obyvatelé i vyšetřovatelé slyšeli jakoby z dálky znít zpěv jakýchsi neznámých hymnů. Děti vypověděli, že „ho“ vidí – popsaly jej jako „krasavce s krásným pláštěm a harfou“. Když se u jeho nohou objevilo rudé světlo a to jej poté celého obklopilo, on se s písní vznesl do nebe.

V září 1988 v Chicagu u pana Browna začalo hořet ve skříni. Po uhašení ohně však plameny vyrazily z vytapetované stěny a v pokoji začala hořet židle. V pracovně se vznítil koš na odpadky a zásuvka psacího stolu. Jeden z přivolaných požárníků si všiml pramínku kouře vycházejícího z knihy. Když ji vytáhl z knihovničky, okamžitě vzplanula. Největší šok však všechny čekal v koupelně. Jasným plamenem tam hořelo záchodové prkénko, v kovové misce nad umývadlem ležela hořící tuba zubní pasty a oheň šlehal rovněž ze skleněné zrcadlové desky. Jednomu z mužů se dokonce vzňala i přílba z nehořlavého materiálu. Jakmile však hasiči vyvedli z domu patnáctiletou Sarah Brownovou, plameny okamžitě zmizely a už se nikdy neobjevily.

V osmdesátých letech 20. století byl v Anglii oblíbený plakát zobrazující tvář uplakaného hocha. Záhy si lidé všimli, že v některých domech, kde visel, propukl oheň. Když o tom v roce 1985 napsal list The Sun, obyvatelé v panice portrét chlapce spálili. Série požárů se kupodivu zastavila.

Také v Bohušovicích (okr. Opava) roku 1978 se v domě jedné rodiny projevoval poltergeist. Kromě létání zavařenin v bytě hořelo na těch nejnemožnějších místech a to i v přítomnosti policistů a badatelů: na tapetách, uprostřed desky stolu, nebo v ledničce.

O vánočních svátcích roku 1981 začalo ve Smilových Horách (okr. Tábor) hořet v kuchyni jednoho rodinného domku. Vzplanulo náhle prádlo na prádelní šňůře. Po pár dnech vzplanuly náhle další předměty. Podivné požáry vznikaly každou chvíli. Na Nový rok 1.1.1982 vše vyvrcholilo. V 10. hodin dopoledne se v kuchyni vzňaly noviny ležící na stole. Při obchůzce domu obyvatelé narazili na kouř ve spíži. Papírový pytlík s moukou stojící na regálu prohoříval z boku, jako by v něm byl žhavý uhlík. Když pytlík uhasili, vzplanul pro změnu papír na hrnci se sádlem. Přivolaný znalec z oboru zjišťování příčin požárů konstatoval, že lze vyloučit elektrickou energii, a to jak atmosférickou, tak pozemskou (elektrické rozvody), rovněž statickou a dynamickou energii. Dále lze vyloučit energii fyzikální a fyzikálně chemickou. K samovznícení s ohledem na materiál rovněž dojít nemohlo. Příčina se nenašla.

V únoru 1995 v Plzni dvě přítelkyně seděly v obývacím pokoji, když tu náhle ucítily pach jako po spálených pneumatikách, který se šířil z kuchyně. Tam, z prostoru mezi kuchyňskou linkou a šicím strojem se valil hustý, bílý až žlutý dým, který zaplňoval celý byt, ale držel se při zemi pouze do výšky 80 – 100 cm a podivně se vlnil. Obě ženy okamžitě zavolaly hasiče. Ti důkladně prohledali byt, odsunuli nábytek, kuchyňskou linku, odstranili linoleum a podlahová prkna a konstatovali, že v bytě není nic žhavého, ani pod podlahou není ani stopy po něčem spáleném. Místo, ze kterého se valil dým, není ani náhodou v blízkosti komína nebo vývodu z nějakého topeniště – pod inkriminovaným místem je schodiště. Když nenašli příčinu hustého dýmu, který pouze vyvětrali, odjeli, ale asi za hodinu se sami vrátili – podivný dým jim nedal klidu. Opět podrobně prohledali celý byt i místo mezi kuchyňským dřezem a šicím strojem, ale ani poté příčinu vzniku hustého dýmu nenašli.

Ve vile v Bendorfu, na břehu Rýna v SRN se odehrála podobná událost v létě 1982. Maria Sehrigová, učitelka hudby, právě přivítala jednu ze svých žaček. Ta se posadila ke křídlu a začala cvičit. Na programu byla Beethovenova sonáta. Ale děvče se dnes nedokázalo středit. „Cítím kouř,“ prohlásilo. „Něco tady hoří.“ Paní Sehrigová zavětřila a lakonicky pronesla: „Smrdí tady síra!“ Žačka začala ječet a zděšeně ukazovala na podlahu. Od jedné zdi pokoje k druhé se táhl pruh neprůhledného žlutého kouře. „Dým nestoupal nahoru, ustálil se asi ve výšce osmdesát centimetrů!“ říká Maria Sehrigová. Školačka Christine spontánně padla na kolena a pokřižovala se. I Maria se začala modlit. „Nejsem nijak zbožná, ale v té chvíli jsem se skutečně necítila ve své kůži, a proto jsem se pomodlila,“ vzpomíná dnes na onu událost. Modlitba zřejmě pomohla, protože po síře páchnoucí kouř se ztratil ve štěrbinách podlahy. Jako by ho vysál obří vysavač.

Pokračování

Čtěte : 

  • Existují paralelní světy? (1)  (2)  (3)  (4)  (5)  (6)  (7)  (9) (10) (11

 

***

 Líbil se vám článek a celý web? Podpořte, prosím, badatele, autory a překladatele jakoukoli částkou na účet: SBERBANK, č. ú. 4211013926/6800, variabilní symbol článku je 091

error: Kopírování zakázáno!