Tajné společnosti, o kterých se ví velmi málo

Na světě existovalo za dlouhá staletí mnoho velmi odlišných tajemných organizací: od směšných až po velmi nebezpečné.

Každá taková komunita je svým vlastním příběhem o lidské hlouposti i omylech. Podívejme se na některé, jež jsou dosud ve stínu těch známých a nejproslulejších.

Oculisten

V roce 2012 světové zpravodajské agentury informovaly o dekódování tajemného dokumentu, původně nazvaného jako Codex Copiale. Neexistuje žádná informace o původu a ani o aktuálním majiteli rukopisu. Podle některých zpráv se v archivu Akademie věd NDR v sedmdesátých letech minulého století objevil 105-stránkový rukopis, vázaný zelenými deskami a zlatým potiskem.

Skupina vědců z různých zemí dokázala dešifrovat šifru a přečíst tajemnou knihu. Ukázalo se, že kodex z 18. století, napsaný v německém jazyce, obsahuje rituál iniciace německé tajné společnosti (podobné zednářské), která se nazývala Oculisten („Otevřené oči“).

Členy tajné společnosti byli chirurgové-oftalmologové z Dolního Saska, z města Wolfenbüttel, představující sami sebe jako léčitelé a ochránce všech lékařských poznatků o struktuře oka a zraku. Je známo, že se zabývali léčením kataraktu. Ale nikdo, kromě zasvěcených, neměl tušení, co se děje v zákulisí tohoto tajného spolku, ve kterém nového příchozího učili „vidět“, a vytrhávali mu obočí. Když byly rozluštěny další stránky rukopisu, ukázalo se, že Oculisten měl i další úkol – sledovat svobodné zednáře.

Dokumenty této tajné společnosti obsahovaly nejtajnější rituály svobodných zednářů, až do nejvyšších stupňů zasvěcení. Ty jsou nyní poměrně dobře známé, ale tehdy bylo možné získat takové informace pouze prostřednictvím špionáže. Možná byli Oculisten buď špióni, nebo skupina, která se oddělila od svobodného zednářství, aby zachovala základní rituály, pokud se římskokatolická církev rozhodne se zednáři vypořádat stejným způsobem jako s templáři – tedy zákazem, represemi, nebo dokonce fyzickou likvidací.

Molly Maguires

Není jasné, proč tajná společnost horníků, pocházejících z Irska, pracujících v uhelných dolech Pennsylvánie, v anglickém Liverpoolu a v Kanadě, byla nazývána „Molly Maguires“.

Podle názoru badatelů z Lehigh University, tzv. Irští katolíci, který odmítli opustit svůj domov, byli vyhnáni Angličany – protestanty. První zmínka o této organizaci se nachází na stránkách The Liverpool Mercury z 10. května 1853.

Na antracitových dolech v Pensylvánii nahradili členové tajné organizace Molly Maguires chybějící odbory, když vystoupili proti nízkým platům a za snížení délky pracovního dne od burzovního krachu v roce 1873 až do roku 1878, když byla společnost po mnoha zatčeních a trestech zrušena. Pracovní podmínky v tehdejších dolech, s absolutní absencí bezpečnostních opatření, byly strašné. Smrtelných úrazů a vážných zranění byly stovky ročně.

Irští horníci v této tajné organizaci používali proti americkým uhelným trustům osvědčenou taktiku zastrašování a násilí, kterou se naučili už v boji proti irským vlastníkům půdy během tzv. Polní války (Land War, nebo irsky Cogadh na Talún), v létech 1870 – 1890. Na účast „Molly Maguisters“ v krvavých akcích nemají současní historici jednotný názor.

Členové organizace „Molly Maguisters“ byli obviněni z vražd, spiknutí, únosů a dalších trestných činů.

Členové společnosti byli předvedeni před soud na základě důkazů, předložených soukromým detektivem z agentury Pinkerton, paradoxně také Ira – Jamese McParlana, známého jako Jamese McKenna.

Ale členové „Molly Maguisters“ sami nepředložili prakticky žádné důkazy o své existenci, natož o svých cílech a motivaci. Dokonce ještě před zahájením šetření detektiv McParlan na základě svých osobních pozorování věřil, že „Molly Maguisters“ pod tlakem své činnosti přijalo nové pojmenování „Starověký irský řád“ (The Ancient Order of Hibernians). Když začal své pátrání, odhadoval, že v jednom okrese je asi 450 členů této organizace.

Order of Chaeronea

Je obtížné odpovědět na otázku, zda staré britské školy nějak nepřispívaly k nárůstu homosexuality.

Někteří lidé se domnívají, že svou roli sehrával tehdejší uzavřený charakter hlavně chlapeckých kolejí.

Podobné instituce ale fungovaly i pro francouzské a španělské katolíky, stejně jako pro ortodoxní bratry v řeckých klášterech.

25. května 1895 byla britská celebrita Oscar Wilde dopravena do londýnského vězení, poté, co byl odsouzen za sodomii. Ve viktoriánské době byly obzvlášť populární články o homosexualitě.

Ke své smůle se talentovaný Wilde setkal s nemanželským synem britského důstojníka a španělské baronesy, jenž se později stal spisovatelem a básníkem Georgem Cecil Ives. V roce 1892 Ives upozornil na problém homosexuality celebrit, což ale, k jeho velkému zklamání, nevyvolalo sebemenší zájem o osud pronásledovaných gayů.

V roce 1897 vytvořil Ives tajný Order of Chaeronea – Řád hrdinů. Měl za cíl ukončit obtěžování gay-komunity. Fanoušek starověku nazval svůj výtvor na počest bitvy, ke které došlo v srpnu 338 př.n. l. u Chaeronea, když v boji s falangy Filipa II. a jeho syna Alexandra Makedonského úplně zanikl Svatý oddíl města Théb, skládající se údajně jen z přátel – milenců. Chyba vznikla chybnou interpretací řeckého slova, které znamenalo „blízký nebo intimní přítel“, i když je možné, že někteří vojáci používali své spolubojovníky jako sexuální partnery.

Při zkoumání těl padlých Filip zaplakal a řekl: „Kéž by zahynuli zlou smrtí ti podezřelí, kteří jsou viníky nebo spolupachateli něčeho hanebného.“

O století později významná skupina badatelů z Oxfordu, která se zabývala překladem starověkých řeckých textů, v nich nenašla nic takového, co by upomínalo na milostné vztahy vojáků stejného pohlaví, i když vztah starých Řeků k homosexualitě byl velmi tolerantní.

Lidé – Leopardi, Krokodýli, Paviáni…

V roce 1912 se nejprve anglicky mluvící svět a posléze zbytek světa dozvěděl o aktivitách tajné společnosti Lidí – Leopardů, působících v Západní Africe.

Existence takového kultu v zemích černého kontinentu, kde každý rok drápy a zuby dravců zabila stovky lidí, byla tak tajná, že bylo obtížné určit, zda někoho zřídilo opravdové zvíře nebo dotyčný padl do rukou vrahů, imitující útok leoparda. To do značné míry zvyšovalo obavy z této tajné společnosti.

V padesátých letech minulého století velká část obyvatel Jorubů vyznávala islám nebo křesťanství, ale stále u nich silně přežívala stará víra. Mezi nejvýznamnější tajné společnosti v Africe patřily Egungun, Oro a Ogboni. Kromě tajných společností Leopardů a Krokodýlů existovala také tajná společnost Paviánů.

O motivech členů těchto společností je toho málo známo. Například, zda byli zapojeni do kanibalismu, nebo ne. Často se stávalo, že bílí kolonizátoři používali taktiku vymýšlení příběhů o údajně divokých, barbarských, a lidožravých kmenech, jako ospravedlnění pro své ilegální a svatokrádežné činy v dobytých zemích.

O dalších zase někdy příště.

***

Líbil se vám článek a celý web? Podpořte, prosím, badatele, autory a překladatele jakoukoli částkou na účet: SBERBANK, č. ú. 4211013926/6800, variabilní symbol článku je 2805

error: Kopírování zakázáno!