Dějiny Necronomiconu

…podle Howarda Phillipse Lovecrafta

Původní titul Al-Azif je slovem, používaným Araby k vyjádření nočního zvuku (ve skutečnosti vydávaného hmyzem) pokládaným za vytí démonů.

Knihu napsal Abdul Al-Hazred, šílený básník ze Sanaa v Jemenu, jenž žil za Ommiadovského kalifátu – tj. cca okolo roku 700 n.l. Navštívil zříceniny Babylonu a podzemní chrámy v Memfisu, několik let strávil sám na velké jižní arabské poušti – Roba al Khaliyeh, též Prázdné místo, jak ho jmenují antičtí autoři, nebo Dahma či Crimson, jak ho nazývají dnešní Arabové. Tato poušť je obývána sluhy zla, démony a zrůdami smrti, je o ní vyprávěno mnoho hrůzostrašných historek a zkazek těmi, kdož se odhodlali proniknout za její hranice.

Sklon života strávil v Damašku, kde také napsal Al-Azif (Necronomicon); o jeho smrti či též zmizení roku 738 n.l. bylo vyprávěno množství hrůzných a rozporuplných zpráv. Podle Ebn Khallikana (12. stol, životopisec) byl za bílého dne polapen neviditelným monstrem a byl sežrán před velkým počtem hrůzou zmrazených svědků.

O bláznovstvích Abdul Al-Hazreda je vyprávěno bezpočtu příběhů. Tvrdil kupříkladu, že navštívil bájný Irem, nebo město Pillar a pod ruinami jistého bezejmenného pouštního města nalezl šokující letopisy a díla rasy starší, než je lidská. Byl pouze lhostejným muslimem uctívající neznámé síly, které nazýval Yog-Sothoth a Cthulhu.

Howard Phillips Lovecraft

Roku 950 n.l. byl Azif, jehož získali a s vážností přijali mnohými křivolakými a tajnými kanály snad všichni význační filosofové té doby, tajně přeložen do řečtiny Theodorem Philetasem z Constantinopole pod jménem Necronomicon.

Celé století tento počin poháněl jisté experimentátory k hrozným pokusům, dokud ho nezačal vymítat a pálit patriarcha Michael. Poté o něm bylo slyšet jen zřídka, spíše potajmu, ale roku 1228 ho Olaus Wormius přeložil do latiny. Tento latinský text vyšel dvakrát – nejdříve černotiskem v 15. století (evidentně v Německu) a po druhé v 17. století (patrně ve Španělsku. Obě vydání postrádaly jakékoliv identifikační známky, které by pomohly určit čas a místo vydání – obojí je značeno pouze interní typografickou značkou.

Oba překlady, jak latinský tak řecký, byly zakázány papežem Řehořem IX. roku 1232 krátce po dokončení latinském překladu, jenž tuto nežádoucí pozornost vyvolal.

Arabský originál byl ztracen již za časů Wormia, jak napovídá jeho úvodní poznámka (je zde, jakkoliv nepřesný počet tajných kopií, jež se objevily v San Francisku během minulého století, ale později podlehly plamenům); zároveň není ani stopy po řecké kopii, jež byla vytištěna v Itálii někdy mezi rokem 1500-1550 – byla zaznamenána při spálení knihovny jistého salemského muže roku 1692.

Anglický překlad zhotovený dr. Johanem Dee nebyl nikdy vytištěn a existuje jen ve zlomcích odkrytých z originálu MS.

Z latinských textů nyní existuje překlad z 15. století, jeden je nyní pod zámkem v Britském muzeu, překlad ze 17. století je v Bibliotheque Nationale v Paříži. Další překlad ze 17. století je ve Widenerově knihovně na Harvardu a v knihovně Miskatonské university v Arkhamu, stejně tak v knihovně University v Buenos Aires.

Počet existujících kopií je nejistý, v podstatě tajný a překlad z 15. století je podle neustále kolujících zvěstí ve sbírce jistého amerického milionáře. Stále nejasnou hodnotu má zpráva, že část řeckého překladu z 16. století je v držení salemské rodiny Pickmanových; pokud tomu tak skutečně bylo, pak zmizela s umělcem R.U. Pickmanem, jenž se beze stopy vypařil z kraje roku 1926. Existence knihy je striktně popírána autoritami většiny zemí a všech klasických církví. Čtení vedlo k hrozivým důsledkům.

To je jedna ze zpráv o této knize, o níž se všeobecně ví jen tak málo, že R.W. Chambers použil její ideu ve své rané novele Král ve Žlutém.

Čtěte : 

Z archivu KPUFO

***

Líbil se vám článek a celý web? Podpořte, prosím, badatele, autory a překladatele jakoukoli částkou na účet: SBERBANK, č. ú. 4211013926/6800, variabilní symbol článku je 2888

error: Kopírování zakázáno!