Sonické zbraně na Kubě?

Počínaje počátkem roku 2016 začali američtí diplomaté na Kubě hlásit záhadnou nemoc. Prý jsou napadáni tím, co popsali jako „zvuková“ zbraň.

Dosud se nenašel žádný viník, žádná taková zbraň nebyla nalezena, žádný motiv k jejímu použití není znám – samozřejmě s výjimkou skutečnosti, že Spojené státy a Kuba nemají už přes půl století dobré vztahy a USA zpřísnily sankce proti zemi, ve které se nachází jeho velvyslanectví teprve pouhé 2 roky!
Zprávy o záhadné zbrani překvapily laiky, ale i odborníky.

Podívejme se na možnosti existence takových údajných sonických zbraní, použitých proti americkým diplomatům na Kubě.

Ministerstvo zahraničí USA poskytlo zpravodajským agenturám různé zprávy a popis útoků záhadné zbraně. Zařízení, které bylo použito, nevyvolalo žádný zvuk; nicméně zdraví jednoho diplomata bylo poškozeno až do té míry, že nyní potřebuje naslouchátko. Podle tohoto prohlášení bylo údajně postiženo až 24 Američanů a rodiny pěti kanadských diplomatů. Prohlášení amerického ministerstva zahraničí z roku 2017 popsalo příznaky a objasnilo, co bylo považováno za útok:

  • „Během posledních několika měsíců utrpělo 24 zaměstnanců velvyslanectví v USA řadu úrazů z útoků neznámého charakteru. Dotčené osoby vykazovaly řadu fyzických příznaků, včetně bolestí v uších, ztrátu sluchu, závratě, bolesti hlavy, únavu, kognitivní problémy a potíže se spánkem. Vyšetřovatelé nebyli schopni určit, kdo je za to zodpovědný, nebo co způsobuje tyto útoky.“

V říjnu roku 2017 Spojené státy vypověděly patnáct kubánských diplomatů jako odplatu za údajné útoky. A na americkém velvyslanectví byl personál redukován na nejnižší úroveň, vzhledem k probíhajícím nemocem.

Zatímco noviny z celého světa se chytily zjevné senzace o „tajemné zbrani“, odborníci ve vojenství jsou opatrnější. V první řadě upozorňují na to, že skutečné a doposud existující sonické zbraně nemají se zprávami z Kuby nic společného a nemají s příznaky jakoukoli souvislost.

Jaké jsou sonické zbraně? Mohou mít se zprávami z Kuby něco společného?

Sonické zbraně kdysi a dnes

Každému přijdou v této souvislosti na mysl slavné biblické „trouby z Jericha“, které rozbořily hradby tohoto města svým zvukem.

• „Zazněly trouby a lid začal křičet. Jakmile lid uslyšel troubení a vyrazili mohutný pokřik, hradby se zhroutily a lid vnikl do města, každý tam, kde byl. Tak město dobyli.“ (Jozue 6:20)

Obr.1 – Trouby boří zdi Jericha. Schnoor von Carolsfeld, Julius. Das Buch der Bücher in Bilden.

Také apokalyptické „polnice posledního soudu“ z Janova evangelia jitří fantazii nadšenců velmi dlouho.

  • Těch sedm andělů se sedmi polnicemi se pak připravilo k troubení.
  • Když zatroubil první anděl, nastalo krupobití a oheň smíšený s krví a bylo to svrženo na zem.
  • Shořela třetina země, shořela třetina stromů a shořela veškerá zeleň.
  • Když zatroubil druhý anděl, jako by byla do moře vržena veliká ohnivě planoucí hora. Třetina moře se obrátila v krev (9) a v tom moři zemřela třetina stvoření majících duši a třetina lodí byla zničena.
  • Když zatroubil třetí anděl, spadla z nebe veliká hvězda hořící jako pochodeň a padla na třetinu řek a na prameny vod. (11) Jméno té hvězdy je Pelyněk. Třetina vod se tehdy obrátila v pelyněk a mnoho lidí kvůli těm vodám zemřelo, neboť zhořkly.
  • Když zatroubil čtvrtý anděl, byla zasažena třetina slunce, třetina měsíce a třetina hvězd, aby se jich třetina zatměla a třetina dne neměla světlo a podobně i noc.
  • Potom jsem uviděl, jak prostředkem nebe letí jakýsi orel, a slyšel jsem ho hlasitě křičet: „Běda, běda, běda obyvatelům země! Ještě tři andělé mají zatroubit na své polnice!“ (Zjevení 8, 6-13)

Historie skutečných sonických zbraní je však mladší – sahá do dob druhé světové války. Že mohou být opravdu nebezpečné, se vědělo už dávno před ní a nacisté účinky zvuku, infrazvuku a ultrazvuku zkoušeli přímo na lidech – vězních koncentračních táborů. Zvláště infrazvuk způsoboval nevolnost, dušnost, závratě, chování lidí přerůstalo v paniku, úprk nebo pokusy o sebevraždu. Ideální účinky pro válečnou činnost!

Nicméně, všechny pokusy o přenesení takových zařízení z laboratoří na bojiště selhaly. Působení nebylo možné zaměřit a ovlivňovalo i samotnou obsluhu. Německá armáda nakonec od takových zbraní ustoupila, neboť obyčejný kulomet plnil úkoly daleko lépe.

Obr.2 – Zvukový „kanón“ Richarda Wallauscheka z druhé světové války

Obr. 3 – Německý bojový zvukový kanón v představách malíře

Za 70 let však technika pokročila a také svět se podstatně změnil. Poptávka po zbraních, které nezabíjejí – tzv. neletálních zbraních (Non-Lethal Weapons), nebývale stoupla. „Zbraň“ je přitom pro takové zařízení již příliš silné slovo. Dnes jde již o celou škálu prostředků, které mají na určitou dobu vyřadit z činnosti vybranou skupinu lidí, aniž by přímo ohrozily jejich životy, nebo znemožnit činnost určitých druhů vojenské techniky.

Co se týká zvukových zbraní, jsou známy jen dva druhy.

Nejznámější typ sonické zbraně se nazývá LRAD (Long Range Acoustic Device – akustické zařízení s dlouhým dosahem). LRAD vypadá jako velký plochý panel, který může být úzce zaměřen a produkuje velmi hlasitý zvuk na nejobvyklejší frekvenci asi 2,5 kHz. Vydává zvuk až do 160 dB, je vysílán na značnou vzdálenost (až 3 km) v paprsku, který má rozptyl asi 30°. Může se ale rozptýlit na delší vzdálenost. Pokud se má použít jako zbraň, je efektivní pro vyvolání nesnesitelně hlasitého zvuku na 200 – 400 m.

LRAD jsou využívány proti lodím pirátů a demonstrujícím davům. Používají se také pro signalizaci a komunikaci na dálku, například pro přenos zpráv vzdáleným lidem, když selžou ostatní komunikační kanály – při katastrofách, záplavách apod. Zařízení LRAD je účinné tedy především díky tomu, že je hlasité.

Obr. 4 – Sonická zbraň LongRange Acoustic Device

Kubánské „zbraně“ ale žádné zvuky nešíří, a nesnesitelně hlasité už vůbec ne…

Další známou sonickou zbraní jsou omračující granáty M84, také nazývané „flashbangs“, dočasně dezorientují lidi za pomocí blesku, přesahující 1 000 000 candela a nárazovou vlnou nad 170 dB, aniž by způsobily trvalé poškození.

Avšak ani to neodpovídá zprávám z Kuby.

O jakou zbraň tedy může jít?

V mnoha článcích blogeři a internetoví komentátoři tvrdí, že mají odpověď. Zbraň, nasazená na Kubě, byla prý pravděpodobně zařízením typu LRAD, která ale používá neslyšitelné infrazvukové frekvence nebo dokonce mikrovlnné nebo jiné elektromagnetické záření.

Na vině je infrazvuk?

Již dlouho je známo a ověřeno, že jakmile dojde nad oceánem nebo mořem k bouři, v pobřežních oblastech se zhoršuje stav nemocných, vzrůstá počet sebevražd a automobilových havárií. V čem je příčina? V infrazvuku. Při bouřích a silném větru, když na mořské hladině vznikají velké vlny, a v pohybu jsou velké masy vod, vznikají infrazvukové vlny, známé jako „hlas moře“. Jeho intenzita je úměrná ploše vody. Jestliže fouká vítr rychlostí 20 m/s, pak výkon „hlasu moře“ činí až 3 W z každého metru plochy vlny. I nevelká bouře tak dokáže vyvolat infrazvukové vlny o výkonu několika desítek kW. Hlavní část vln přitom působí v pásmu 6 Hertzů. A to se může šířit bez podstatnějšího zeslabení na vzdálenost stovek a tisíců kilometrů jak vzduchem, tak i pod vodou. Šíření infrazvuku vodou je přitom několikanásobně rychlejší. Infrazvuk může v určitých frekvencích vyvolávat u člověka silnou únavu, smutek, mořskou nemoc, vidiny, může vést ke ztrátě zraku a při 7 Hz zastavuje srdeční činnost.

Právě na moři je infrazvukový „hlas moře“ považován za velmi nebezpečný. Lodní posádky mohou propadnout davovému šílenství, a třeba i v panice opustit loď. Na lodích může infrazvuk vyvolat mechanické chvění celého plavidla. Není možná náhodné, že na některých záhadně opuštěných plavidlech byly zlomené stožáry, přestože bouře na trase jejich plavby prokazatelně nebyla. Právě „hlas moře“ byl považován za jednu z příčin záhadných katastrof tzv. Bermudského trojúhelníku.

Moře ale není jediným zdrojem infrazvuku. Tím se může stát v podstatě každý přístroj, při splnění řady podmínek.

V roce 1980 pocítil Vic Tandy (1955-2005) ve své laboratoři zvláštní depresi a úzkostný pocit, že není sám. Periferním viděním spatřil siluetu pohybující se postavy, ačkoli v místnosti nikdo jiný nebyl. Jako vědec se nespokojil s možností existence duchů a pátral po příčině. Zjistil, že za vznikem podivných jevů stál infrazvuk, produkovaný poškozeným ventilátorem.

Je možné také zmínit poněkud pikantní starou městskou legendu o tzv. „Hnědé notě“ –  nízkofrekvenčním zvuku, za spodním limitem lidského sluchu, o kterém se říká, že zkapalňuje obsah střev a způsobuje okamžitý nekontrolovatelný průjem. Nikdy to však nebylo prokázáno, a z fyzikální podstaty jde o záležitost velmi nepravděpodobnou. Proč by byl ovlivněn pouze obsah střev? V každém případě není náhlý nekontrolovatelný průjem jedním z příznaků hlášených na Kubě, takže nějaký gigantický generátor „hnědé noty“ také nepřichází v úvahu.

Zprávy o následcích záhadné zbraně na Kubě tedy nesouvisí ani s působením infrazvuku. Různí lidé hlásili různé příznaky, a někteří lidé žádné potíže neměli. Většina lidí nehlásila vůbec žádné zvláštní zvuky. Ti, kteří něco údajně slyšeli, říkali, že vnímali velmi odlišné zvuky a v různých časech a na různých místech. Žádný z těchto zvuků nesouvisel a nijak se nepodobal zvukovým zbraním. Pouze jedna osoba ohlásila trvalou ztrátu sluchu; a protože se to nikoho jiného netýkalo, můžeme bezpečně předpokládat, že to bylo pravděpodobně způsobeno přirozenými příčinami, danými pouze pro tuto osobu. Jiná osoba hlásila otravu bez jakékoliv zjevné příčiny, ale opět nikdo další tyto potíže neměl.

Takže pokud hledáme nějaké vnější příčiny těchto příznaků, dojdeme k závěru, že za tím asi nebude žádná sjednocující příčina. Byla zřejmě řada různých příčin, což naznačuje, že tito lidé trpěli různými nesouvisejícími problémy.

Malé odbočení do České republiky

V roce 2008 oznámila rodina z malé vesničky Lhánice, pár kilometrů od jaderné elektrárny Dukovany, že je terorizuje nepříjemný zvuk – prý podivné monotónní hučení. Zvlášť nepříjemně to obyvatelé pociťovali v noci, kdy se z tohoto důvodu pořádně ani nevyspali. Povolaní odborníci zdroj potíží dlouho hledali. Po několika měsících určili za zdroj hučení dva starší transformátory v dukovanské elektrárně.

Proč však zvuk vnímala jen jediná rodina?

Případ nepříjemného hučení zaměstnal odborníky i laiky před několika lety v běloruském Minsku. V nově zrekonstruovaném panelovém domě, postaveném v 80. létech minulého století podle československého projektu, se začal téměř nepřetržitě ozývat podivný, slabý, ale všepronikající zvuk. Až po řadě měření se přišlo na to, že v nově zrekonstruované vodoinstalaci se v několika trubkách chvěla voda. Stačilo pak zkrátit a prodloužit o pár centimetrů několik trubek a bylo po vibracích a tedy i po nepříjemném zvuku.

Tyto potíže se však na Kubě neprojevují.

Kubánské vyšetřování

Když světový tisk vykřikoval o nevyprovokovaném útoku Kuby proti nebohým diplomatům a americké ministerstvo zahraničí vyvinulo tlak na zesílení sankcí, sami Kubánci se rozhodli zjistit, co se tu děje. Jakmile se dozvěděli o stížnostech Američanů, vytvořili pracovní skupinu 2 000 osob, zastupující každou bezpečnostní a vědeckou disciplínu. Vede ji plukovník Ramiro Ramirez Álvaréz.

Skupina nejprve prověřila banální příčiny, které jsou hodnověrné na základě svých zkušeností z regionu.

Obr. 5 – Plukovník Ramon Ramirez Alvarez, vedoucí týmu kubánských specialistů

Nemůže jít o otravu?

Jako potenciální příčina oznámených potíží na Kubě byla navržena také otrava.

Kubánští specialisté především zkoumali, zda se zde ve zvýšené míře nevyskytuje permethrin. Je to výrazné fumigační činidlo, které se zde používá proti komárům, jež v případě vysoké koncentrace způsobuje bolesti hlavy a nevolnost. Jenže nadměrná koncentrace permethrinu nebyla nalezena.

Rtuť, olovo a množství průmyslových rozpouštědel mohou způsobit poškození nervů, což vede ke ztrátě sluchu. Je v tom však problém, protože by jimi museli být lidé významně ovlivněni po dlouhou dobu. Zdroj takové otravy byl hledán a nebyl nalezen. Jistě můžeme spekulovat, že byl použit nový, neznámý jed, ale pokud nevíme, jak ho hledat, pak je to čistá spekulace bez důkazů.

Někteří specialisté navrhli, že by oběti mohly jednoduše sdílet infekci ucha. Jednou z možností je zánět vnitřního ucha (labyrinthitida), který narušuje rovnováhu, způsobuje nevolnost, závratě, a ztrátu sluchu. Jedná se sice o většinu, ale ne o všechny hlášené příznaky. Je docela možné, že někteří z postižených diplomatů měli infekci ucha a předali ji dalším. Kritici této teorie poukázali na to, že postižení hlásili pouze Američané. Ti však přitom úzce spolupracují s Kubánci každý den. Je však třeba si uvědomit, že Kubánci nemají ve zvyku hlásit své nemoci americkému ministerstvu zahraničí.

Kubánci se dále obrátili na sousedy a domácí pracovníky amerických diplomatů, kteří by měli být všichni vystaveni stejnému vlivu jako Američané, ať už by to bylo cokoli. Nic nebylo nalezeno. Nikdo z Kubánců netrpěl žádnými škodlivými účinky způsobenými zvukem. Kubánští vědci použili k detekci tajemných zvukových zbraní řadu přístrojů, ale nic nenašli.

Nakonec kubánští vědci došli k přesvědčení, že žádná tajemná akustická zbraň neexistuje, a jde nejspíš o hromadnou psychogenní záležitost.

Za všechno může Trump?

Právě chronický akutní stres může způsobit určité fyzické příznaky a odpovídá přesně symptomům, které diplomati popisovali. Nespavost, úzkost, nevolnost, bolesti hlavy, únava, kognitivní poruchy atd. A je pozoruhodné, že ohlášené příznaky začaly bezprostředně po tom, co byl prezident Donald Trump zvolen prezidentem, a slíbil, že ovlivní – v negativním smyslu – americko – kubánské vztahy. Tím se značně zvýšil stres tamních amerických diplomatů.

Nevíme přesně, jak začaly „sonické zbraně“ působit, ale nějak takto. Když se zpráva o očekávaném zhoršení vztahů rozšířila mezi diplomaty a jejich rodiny, přispěla ke každodennímu stresu ještě více.

První nejasné potíže, možná nemoc, nachlazení a bolest ucha z průvanu, označené jako nepřátelské působení, odstartovaly nejistotu a kdykoli někdo zaslechl jakýkoli zvuk – například ti, kteří ohlásili potíže – připisovali to zvukové zbrani. Jejich stres se zvětšil, takže příznaky se stupňovaly a teorie sonických zbraní byla zjevně potvrzena pokaždé, když se někdo cítil špatně. Je to situace bludného kruhu, která naplňuje sama sebe a zesiluje se stále dokola s každým novým podnětem.

Podobná situace je s tzv. elektromagnetickou přecitlivělostí. Jde o pocit, kdy si lidé myslí, že jsou alergičtí na signál WiFi. Když se domnívají, že je v okolí síť WiFi, stávají se úzkostnými a stresujícími a připisují výsledné příznaky právě WiFi. Čím více věří, že se to děje, tím horší jsou jejich skutečné fyzické příznaky a tím silnější je jejich víra v nesprávně vyložené potíže. Stejně, jako se to může stát jednotlivci, se může také dít ve skupině, která tráví spoustu času společně a sdílí stejné prostředí a stresory.

To také vysvětluje, proč se potíže soustředily pouze na Američany (a několik Kanaďanů) a nikoli na místní Kubánce, žijící a pracující ve stejných domech a budovách. Masová psychogenní událost neovlivnila kubánské sousedy a zaměstnance. Kubánci neměli důvod se domnívat, že byli zaměřeni nějakou zbraní, a neměli strach, že jsou ovlivněni nepřátelskými prostředky.

Samozřejmě, že dosud nevíme všechno, co se vlastně stalo. Vysvětlení se dnes může zdát banální. Ale tak to v mnoha případech, kdy složitá řešení selhávají, je. Východisko z problému je někdy na dosah ruky, i když okolnosti vypadají složitě.

Použitá literatura

***

Líbil se vám článek a celý web? Podpořte, prosím, badatele, autory a překladatele jakoukoli částkou na účet: SBERBANK, č. ú. 4211013926/6800, variabilní symbol článku je 2881

error: Kopírování zakázáno!