Kam zmizely „létající talíře“ Třetí říše? (2)

Jak to bylo ve skutečnosti? Může to být i velmi dovedná propagace nacismu…

UFO stavěl vynálezce – samouk?  

V Rakousku žil a pracoval lesník Viktor Schauberger (1885 – 1958), mimořádný člověk, který neměl žádné vzdělání. Pokoušel se poznat síly přírody a použít je do služeb člověka. Na jeho kontě je mnoho vynálezů v oblasti hydrotechniky, včetně originální vodní turbíny. Právě jeho kruhové turbíny s kulovitým vrchem se často vydává za německé „talíře“.

Před válkou byl Schauberger vězněn gestapem za neuctivé řeči o fýrerovi. Zkušeného hydrotechnika pustili z koncentráku až poté, co ho přiměli pracovat nad systémem chlazení motorů Messerschmittů. Dodatečně se však historie o tom, že byl vězněm v koncentráku, přeměnila v pozdější legendu. V dopise, jakoby napsaném samotným Schaubergem, se píše:

  • „Létající talíř“, který prošel letovou zkouškou 14. února 1945 nad Prahou a dosáhl výšky 15000 m za 3 minuty, rychlosti 2200 km/h při horizontálním letu, byl vytvořen prvotřídními inženýry a specialisty na pevné materiály, které jsem dostal na práci z řad vězňů. Pokud vím, nedlouho před koncem války byl stroj zničen…“

Ostatně, zastánci německých „diskoplánů“ obyčejně zamlčují, že Schauberg se po válce léčil na psychiatrické klinice. A výpovědi lidí, které mají oficiální psychiatrickou diagnózu, je třeba přijímat velmi obezřetně.

Obr.1, 2 Nahoře – turbína Schaubergera. Níže je ukázáno, jak se dovednou montáží změnila na „létající talíř“

Dobrodružství Ernsta Zündela

V životopise Schauberga se nepíše o tom, že by se účastnil prací na „diskoplánech“. Poprvé o tom napsal kanadský neofašista Ernst Zündel v knize „UFO – tajná německá zbraň?“

Zündel velmi pěkně pochopil, k čemu mu bude lež o „německých UFO“ dobrá. V roce 1998 se v jednom rozhovoru na jistém fašistickém webu přiznal: „Knihy o UFO měly závažný politický význam, protože v nich bylo možné říci i to, co nebylo možné říci jinde. Například o programu NSDAP nebo o řešení evropské otázky Hitlerem… A to mi umožnilo vydělat kupu peněz! Peníze, vydělané z knih o UFO, byly vloženy do vydání brožur „Lež o Osvětimi“, „Lež o šesti miliónech zabitých Židech“ a „Poctivý pohled na Třetí říši.“ (tuto stať můžeme najít v internetu i nyní, ale nebudeme dávat odkaz, protože nehodláme dělat fašistům reklamu, pozn. red.)

15. února 2007 německý soud odsoudil Zündela za propagandu nacismu k 5 letům vězení.

Základna v Antarktidě

S německými „létajícími talíři“ je spojená ještě jedna historie – o jejich zkouškách v Antarktidě. Dodnes je prý na šestém kontinentě nedotčená tajná nacistická základna.

Základy legendy položil Wilhelm Landig (1909 – 1997). Během války dosáhl hodnost oberscharfuhrera SS. Nesmířil se s porážkou a pokračoval v propagandě Třetí říše ve fantastických románech.

V jednom z nich, „Idoly proti Thule“, vydaném v roce 1971, jeho hlavní hrdinové – dva piloti Luftwaffe, kteří byli na konci války posláni na vysoce utajenou základnu „Stanice 103“ v arktické Kanadě. Piloti cestovali na „V 7“ – kruhovém letadle s vertikálním vzletem, skleněnou kupolí, poháněným turbínovým motorem. Piloti měli jeden úkol – nedopustit, aby diskolet „V 7“, ani jeho plány, nepadly do rukou Rusů nebo Američanů. Postavy Landigova románu se vypořádaly se zadaným úkolem, ale díky mnoha okolnostem upadly do anglického zajetí.

Idea vydávat Landigovu legendu za skutečnost vznikla v nacistickém mozku Ernsta Zündela. Aby plagiát nebyl na první pohled zřejmý, přenesl „kolonii“ z Arktidy do Antarktidy, čímž legendu propojil s německou expedicí roku 1938, která přinesla na mapu teritorium „Nové Švábsko(Neuschwabenland – nyní se tento kraj nazývá „Země královny Maud“).

Německá antarktická expedice se skutečně uskutečnila v letech 1938 – 1939. Z lodi, jejímž kapitánem byl Alfréd Ritscher, směřovali k jižnímu pólu 24 námořníci a 33 polárníků. Loď byla vybavena katapultem pro start letadla. Ale cílem expedice nebyly zkoušky „létajících talířů“. Ritscher 12. dubna 1939 hlásil:

  • „Splnil jsem misi. První německá letadla přeletěla nad Antarktidou. Každých 25 km letadla shazovala vlajky. Pokryli jsme zónu přibližně 600 tis. čtverečních kilometrů. Z toho 350 tisíc bylo nafotografováno.“

Šlo o to, zasvětit do budoucna kousek Antarktidy Německu, a ne tam postavit nějakou základnu. K čemu by byla vůbec taková základna dobrá? Daleko od centra vojenského dění. Koneckonců i během nejtvrdší studené války mezi SSSR a USA nikdo neměl zájem militarizovat tuto zemi. A ve 40. letech něco takového bylo nad síly nacistického Německa.

Z časopisu ZAZ 3/2007

  • Kam zmizely „létající talíře“ Třetí říše? (1)

Čtěte více

  • Kol. aut.: Jak to bylo s nacistickými létajícími talíři? – sborník článků s kompletním rozborem legendy a dalších příbuzných oblastí z archivu KPUFO na DVD. KPUFO, 2017. 

***

Líbil se vám článek a celý web? Podpořte, prosím, badatele, autory a překladatele jakoukoli částkou na účet: SBERBANK, č. ú. 4211013926/6800, variabilní symbol článku je 225

error: Kopírování zakázáno!