Věděl Stalin, že má Hitler létající talíř?

Ufologové zkoumají „tajnou zprávu„, která potvrzuje, že nacisté mají fragmenty mimozemské kosmické lodi

Zdá se, že všechny spory o tom, že vědci v nacistickém Německu postavili letadlo ve tvaru disku, údajně kopírující mimozemskou techniku, jsou dávno vyřešeny…

Ale nyní se objevil nový dokument, který způsobil značný rozruch. Ten ukazuje, že Stalin v roce 1941 věděl o tom, že se nacisté dostali k mimozemské vesmírné lodi!

Jako důkaz se předkládá kopie dokumentu s ručně psanými poznámkami Josefa Vissarionoviče Stalina.

Co se v něm píše?

„Exemplář pro ÚV VKS(b). Tajné. Speciální kontrola. Lidový komisariát státní bezpečnosti. 24. března 1941 № 725/m.

V dokumentu jakýsi sovětský rozvědčík, který pracuje na Ministerstvu letectví v Německu, dokládá, že se nacisté připravují na válku se Sovětským svazem – plány bombardování měst, hodiny útoků, atd. Ale nejzajímavější jsou poslední dva odstavce, které se týkají nějaké německé superbomby a nových technologií.

„…Zdroj dále uvádí, že německé vrchní velitelství vyvinulo zbraň s neuvěřitelnou silou pro zničení nepřítele.

Němečtí fyzici údajně vynalezli bombu, která je schopna okamžitě zničit velké seskupení nepřítele. Poloměr (působení) takové bomby, je několik desítek kilometrů.

Nyní se sestavuje tato bomba, a v blízké budoucnosti, jak informuje zdroj, se plánuje její test.

Současně stejný zdroj uvádí, že ve štábu letectva německých ozbrojených sil, je v poslední době věnována zvláštní pozornost rozvoji nových technologií, včetně, podle slov zdroje, získané ze stroje, který Němci sestřelili v dubnu 1940 pod Essenem, který byl údajně mimozemského původu.

Tato technologie je zcela odlišná od všeho, co je použito v moderních letadlech, a je založena na plazmovém generátoru.“

Dokument byl podepsán náměstkem lidového komisaře státní bezpečnosti SSSR Bogdanem Kobulovem.

Jak to je?

Dokument obdržel Nikolaj Subbotin, vedoucí „Ruské ufologické společnosti – RUFORS.“ Zpáteční adresa nebyla. Dokument je zajímavý, ale …

Tento dokument byl známý historikům už dávno. Víme také, že připomínky modrou tužkou jsou provedeny rukou Stalina. Ale nebyly v něm poslední dva odstavce.

Na třetí straně v levém dolním rohu je místo zkratky VKP(b) – „Všesvazová komunistická strana (bolševiků)“ – zkratka „VPB(b). Písař nemohl udělat takovou chybu.

V posledním odstavci se odkazuje na „plazmový generátor.“ Ale v roce 1941 tento výraz ještě neexistoval.

Slovo „plazma“ se od roku 1928 používala v biologii („krevní plazma„), ale také ve fyzice, ale první plazmové generátory se objevily až v 50. letech minulého století.

V SSSR byl první „plazmotron“, o výkonu 75 kW sestrojen pracovníky MAI v říjnu 1957. Dokonce, i když budeme předpokládat, že Němci tajně ovládli plazmovou technologii, v dokumentu pro vrchní velení nemohl být termín, který nemohl nikdo znát, a bez vysvětlení, co znamená.

Podivně vypadá i odstavec, věnovaný superzbrani, a má to činit dojem, že jde o atomovou bombu. Na jaře 1941 se však němečtí vědci zabývali jen teoretickými otázkami: nebyli si jisti, že takovou bombu lze udělat.

„Jen v září 1941,“ vzpomínal fyzik Werner Heisenberg, „jsme pochopili, že atomovou bombu lze sestrojit.“ O nějaké „montáži“, nebo testu nukleární zbraně v tomto roce nemůže být vůbec řeč.

Jak to bylo s létajícími disky?

Pokud se Stalin věděl o existenci nacistických disků v roce 1941, o šest let později by se neobracel o radu ke specialistům. O této epizodě vyprávěl slavný raketový konstruktér Sergej Koroljov, jak uvádí profesor Valerij Burdakov ve svých pamětech.

V roce 1947 Sergeje Pavloviče Koroljova zavolali do Kremlu, kde v místnosti na stole ležela hromada materiálů o UFO v anglickém jazyce: úryvky z novin a západní různé dokumenty, zprávy od sovětských agentů.

Obr.4 Jedna z falešných „fotografií“ německého disku

Agenti KGB řekli: nic není možné odnést, podívat se je možné pouze zde. Dostal apartmán pro práci, a protože znal pouze německý jazyk, dostal k dispozici i několik tlumočníků. Lhůta na studium materiálů byla dostatečná – tři dny.

Když vědec řekl ochrance, že je připraven vyslovit svůj názor, nařídili mu, aby čekal na místě. O patnáct minut později se otevřely dveře, a z nich vyšel sám Josif Stalin. „Takže, jaký je váš názor?“ zeptal se bez dalších okolků.

Koroljov řekl, že podle jeho názoru, „létající talíře“ – nejsou nepřátelské zbraně, nepředstavují vážné nebezpečí pro vlast. Ale tento jev existuje, a pokud bude čas, bude nutné ho studovat.

„Děkuji vám, soudruhu Koroljove,“ poděkoval Stalin. „Kromě vás jsem se zeptal i ostatních předních odborníků. I oni mají podobný názor.“

Koroljov věřil, že podobné otázky dostal Kurčatov, Topčijev a Keldyš.

Poslední odstavce

Na první pohled to vypadá skutečný dokument, který se nijak neliší od jiných předválečných dokumentů ze sovětských archivů.

Jenže 2 týdny před zde vytištěným datem (03.2.1941), Prezidium Nejvyššího sovětu SSSR vydalo nařízení o rozdělení Lidového komisariátu vnitra (NKVD), na stávající NKVD a Lidový komisariát pro státní bezpečnost (NKGB). Do NKGB bylo zařazeno zpravodajství a řízení kontrarozvědky.

Komisařem NKGB byl jmenován V.N. Merkulov. Jeho zástupcem byl Bogdan Kobulov, jehož podpis je na dokumentu.

Ale překvapivý je rozpis příjemců, který je obsažen v dokumentu.

Kromě trapné chyby ve zkratce „VPB(b)“ místo „VKP(b)“ na samém konci třetí stránky, je tam i stručný rozpis příjemců.

Bývalý náčelník GRU generál armády P.I. Ivašutin ve sborníku „Vojáci neviditelné fronty“ píše: „Texty všech dokumentů a radiogramů, týkající se německých válečných příprav a načasování útoku, se zasílaly pravidelně takto: Stalinovi (dvě kopie), Molotov, Berija, Vorošilov, komisař obrany a náčelník Generálního štábu…“ Tedy celkem sedm lidí. Ale v tomto dokumentu je jich jen pět.

Depeše berlínské rezidentury, věnované hrozící válce s nacisty, byly pro jejich význam obvykle podepsané osobně V. Merkulovem, nebo náčelníkem 1. oddělení NKGB SSSR (vnější rozvědka) P. M. Fitinem.

Je znám jen jediný sovětský agent, který pracoval na ministerstvu letectví v Německu: člen „Rudého orchestru“, šéf tajného zpravodajského oddělení letectva Generálního štábu vojenského letectva Heinz Harro Max Wilhelm Georg Schulze-Boysen (1909 — 1942) (alias „Staršina“). Své hlášení podával ne přímo do SSSR, a přes dalšího agenta NKGB – Arvida Harnacka (alias Korsičan).

Jakmile začnete studovat zprávy od Staršiny a Korsičana, okamžitě narazíte na „Zprávu NKGB SSSR KGB J.V.Stalinovi, V.M.Molotovovi, S.K. Timošenkovi, L.P. Berijovi k přenosu zpráv tajných služeb“, s už známým číslem 725/m z 24. března 1941. Podepsáno ne Kobulovem, ale samotným lidovým komisařem Vsevolodem Merkulovem.

Ve zprávě za slovy „Příspěvek z Berlína od Korsičana“, následoval text o německých vojenských přípravách, který je také ve sporném dokumentu, a končil slovy „… poseká se ještě zelené obilí.“ Poslední senzační pasáže chybí!

Z toho vyplývá jasně, že tento dokument je padělek.

Čtěte více

  • Kol. aut.: Jak to bylo s nacistickými létajícími talíři? – sborník článků s kompletním rozborem legendy a dalších příbuzných oblastí z archivu KPUFO na DVD. KPUFO, 2017. 

 

***

Líbil se vám článek a celý web? Podpořte, prosím, badatele, autory a překladatele jakoukoli částkou na účet: SBERBANK, č. ú. 4211013926/6800, variabilní symbol článku je 225

error: Kopírování zakázáno!