Roswell a podvržené dokumenty (1)

Každé léto desítky tisíc turistů i obyvatel Roswellu, města ve státě Nové Mexiko, oslavuje výročí pádu UFO.
8.7.1947 vyšel v místních novinách „Roswell Daily Record“ článek s chytlavým titulkem: „Letectvo zajistilo létající talíř na ranči blízko Roswellu.“

Sami ufologové už dávno přišli na to, že armáda nezajala mimozemskou loď s posádkou mimozemšťanů, ale trosky tajné sondy „Mogul“. Legendě to ale nikterak neubralo na přitažlivosti. Tu a tam nové „důkazy“ přináší další zájem turistů.

Pokud by legenda zmizela, vznikl by nemalý problém – cestovní ruch ročně přináší 5,2 milionu dolarů čistého zisku.

V roce 2007, ve snaze povzbudit zájem o další „kulaté výročí“ novináři přinesli další novinku: bývalý důstojník pro styk s veřejností roswellské základny US Air Force, Walter Haut, krátce před svou smrtí podepsal čestné prohlášení, ve kterém tvrdí, že osobně viděl UFO a těla mimozemšťanů!

Walter Haut zemřel 15. prosince 2005 ve věku 83 let. Dokument byl publikován až po roce a půl.

„V červenci 1947 jsem sloužil na základně leteckých sil, která se nachází jižně od města Roswell, na pozici pracovníka pro styk s veřejností,“ píše se v pamětech, notářsky signovaných 26.prosince 2002.

Obr. 2 Mladý poručík Haut 

„Strávil jsem víkend od pátku 4.července do neděle 6.července 1947 ve svém domě, asi 10 mil severně od základny.

Ráno 7. července, po návratu k služebním povinnostem, jsem se dozvěděl, že někdo informoval o troskách havarovaného aparátu a že major Jessee Marcel, náčelník rozvědky, sem byl poslán velitelem základny, plukovníkem William Blanchardem k vyšetřování. Ve stejný den k večeru, jsem se dozvěděl, že existují i jiné zprávy od civilistů o druhém místě havárie, severně od Roswellu.

Strávil jsem většinu dne plněním svých běžných povinností, a skoro nic jiného o události jsem neslyšel.

Obr. 3 Walter Haut v pokročilém věku 

Ráno v úterý 8. července jsem se zúčastnil tradičního plánovacího setkání v 07:30.

Kromě Blancharda a Marcela, se ho zúčastnili kapitán Sheridan Kevitt, důstojník operačního oddělení plukovník James Hopkins, podplukovník Ulysses Nero. Z letecké základny Carswell ve Fort Worth v Texasu se dostavili i Blanchardův náčelník, brigádní generál Roger Remey a jeho náčelník štábu plukovník Thomas Duboux.

Hlavním tématem jednání byla zpráva Marcela a Kevitta o poli, pokrytém úlomky, 140 km severozápadně od Roswellu.

Blanchard stručně informoval o druhém místě havárie asi 75 km severně od města. Na stole ležely úlomky z místa havárie. Nebyly podobné žádnému materiálu, který jsem měl, nebo dokonce viděl v mém životě.

Kousky, připomínající kovové fólie, tenké, ale jakoby z extrémně silného papíru a úlomky s neobvyklými značkami na úzké straně, šel z ruky do ruky. Každý vyjádřil svůj názor, ale nikdo nebyl schopen identifikovat úlomky.

Jedním z hlavních diskutovaných témat na setkání byla otázka, zda bychom měli o tom říci veřejnosti, nebo ne.

Generál Remey předložil plán, který byl, podle mého názoru, vytvořen jeho nadřízenými v Pentagonu.

Bylo třeba odvrátit pozornost od důležitějšího místa na sever od města, a přitáhnout pozornost pouze na druhé místo. Příliš mnoho civilistů bylo již zapojeno do incidentu, a tisk o tom věděl. Neřekli mě podrobnosti, jak to má být uděláno.

Kolem 9:30 ráno plukovník Blanchard zavolal do mé kanceláře a nadiktoval tiskovou zprávu, že v našich rukou je létající disk, který byl sebrán na ranči severovýchodně od Roswellu, a že Marcel odvezl zajištěný materiál vyššímu velitelství.

Dal jsem tyto tiskové zprávy rozhlasovým stanicím a KGFL a KSWS, novinám „Roswell Daily Record“ a „Roswell Morning Dispatch“.

Když agentury vydaly tuto tiskovou zprávu, v mé kanceláři neumlkal telefon. Zvonili z celého světa…

Blanchard navrhl, že než abych se s tím vypořádal, tak abych šel domů a „schoval se“. Než jsem opustil základnu, plk. Blanchard mě osobně odvedl do budovy číslo 84 (hangáru P-3) … Ještě v podchodu jsem viděl, že je silně střežené dovnitř i ven. Uvnitř jsem měl možnost sledovat z bezpečné vzdálenosti objekt, vyzvednutý severně od města. Byl asi 3,5-4,5 metrů dlouhý, ne příliš široký, výška cca 1,8 m a měl více či méně vejčitý tvar. Osvětlení bylo špatné, ale jeho povrch se jevil jako kovový. Neviděl jsem žádná okna, průzory, křídla, ocas ani podvozek.

Také z dálky jsem viděl pár mrtvol pod plachtou. Ale zpod plachty trčely jen hlavy, ale nemohl jsem rozlišit rysy jejich obličejů. Jejich hlavy byly větší, než u průměrného člověka, a kontury těla pod plátnem – velikost 10 letých. Blanchard později ve své kanceláři ukázal jejich výšku rukou asi 1,2 m nad podlahu.

Bylo mi řečeno, že k uložení vyzvednutých těl vytvořili dočasnou márnici, a že úlomky nebyly „horké“ (tj. radioaktivní).

Po návratu z Fort Worth mi major Marcel řekl, že přinesl úlomky objektu do kanceláře generála Remey a po návratu ze štábní místnosti byly úlomky nahrazeny kusy trosek balónové sondy a radarovým odražečem.

Marcel byl velmi naštvaný kvůli tomu, co se stalo, ale více jsme to neřešili.

Bylo mi dovoleno alespoň jednou navštívit místo havárie, zatímco vojáci tam sbírali úlomky. Vrátil jsem se na základnu s několika úlomky a ukazoval jsem je v mé kanceláři.

Věděl jsem, že dva různé týmy se vrátily na místo havárie o pár měsíců později hledat zbývající materiály.

Jsem přesvědčen, že jsem osobně viděl vesmírnou loď a její posádku.“ (1)

Odkazy

(1) Carey T., Schmitt D. Witness to Roswell. New Page Books, 2007, p. 215-217)

Čtěte více:

  • Roswell a podvržené dokumenty (2)
  • Roswell a podvržené dokumenty (3)
  • Roswell a podvržené dokumenty (4)

***

Líbil se vám článek a celý web? Podpořte, prosím, badatele, autory a překladatele jakoukoli částkou na účet: SBERBANK, č. ú. 4211013926/6800, variabilní symbol článku je 3350

error: Kopírování zakázáno!