Tajemství Údolí smrti

Od cesty týmu Ivana Mackerleho na Sibiř v roce 2006, se název Údolí smrti dostal do povědomí badatelské i široké veřejnosti velmi dobře. Jenže to není jediné Údolí smrti.
Kamčatka patří mezi nejvzdálenější a nejnepřístupnější oblasti planety. A také mezi nejnebezpečnější. Právě zde se nachází další Údolí smrti, kde podle místních obyvatel může dojít k úmrtí za pár minut. Vědci dosud neposkytli jasné vysvětlení tohoto přírodního jevu.

Toto údolí se nachází na území Koronocké rezervace. To se rozkládá v horní části řeky Gejzernaja, na úpatí sopky Kichpinyč a je dlouhé asi 2 kilometry a má šířku 100 až 300 metrů. Na první pohled je to docela malebné místo – západní svah sopky, svažující se k řece, tvoří řadu teras, ze kterých neustále proudí horké prameny.

Místem smrti se zde nazývá nejnižší terasa, na které je nejvíce horkých pramenů.

Toto děsivé místo se stalo známým v roce 1930, kdy místní lovci se během lovu nedopočítali několika psů. Když je nakonec nalezli, zvířata byla mrtvá, a zjevnou příčinou smrti byla náhlá zástava dýchání. Vedle nich na holé půdě nebyl ani jediný trs trávy – jen spousta mrtvých těl ptáků a zvířat.

Lovci zjistili, že některá mrtvá těla byla napůl rozpadlá, a z některých zbyly jen kosti. Náhlé zhoršení zdravotního stavu způsobilo, že lovci museli opustit „špatné“ místo – najednou pocítili suchou a kovovou chuť v ústech, slabost, závratě a zimnici. Po několika hodinách však všechno zmizelo a zbyly jen nepříjemné vzpomínky.

Od těch dob Údolí smrti navštívilo mnoho vědeckých a turistických expedic. Ne všechny z nich skončily úspěšně – podle personálu rezervace zemřelo na tomto místě, za více než 80 let, více než sto lidí. Nicméně, ani nejnovější zjištění vědců nevedla k objasnění problému, spíše situaci ještě více zkomplikovala.

Například bylo zjištěno, že na tomto místě zemřou i velká a silná zvířata, jako jsou medvědi a vlci. Zároveň však někteří medvědi nezemřeli v údolí, ale mimo něj, otráveni masem jiných zvířat, která údolím prošla. Vědci si všimli mnohočetného krvácení ve všech vnitřních orgánech, protože maso se zdálo nepřirozeně červené…

Zpočátku se badatelé domnívali, že zvířata a lidé zemřou, protože vzduch nad údolím je nasycen výpary sopečných plynů, jež obsahují takové smrtonosné sloučeniny, jako je sirovodík, oxid siřičitý, oxid uhelnatý a sirouhlík. Tyto plyny způsobují těžkou otravu, jejíž první příznaky jsou velmi podobné příznakům pozorovaným v údolí.

Tyto látky však působí pomalu, nejméně jednu hodinu, takže velcí dravci, jako jsou medvědi, by měli s největší pravděpodobností čas odejít z jedovatého údolí a přežít. Také je známo, že žádný z těchto plynů není schopen otrávit maso natolik, že by ho zvíře, který ho pozře, okamžitě zemřelo. Takže, s největší pravděpodobností, je příčina hromadných otrav v údolí někde jinde.

V roce 1982 vědci, kteří provedli chemickou analýzu vzduchu v Údolí smrti, objevili přítomnost vulkanických kyanidových plynů, zejména chroridu kyanu (chlorkyan). Tento plyn je již dlouho znám jako jeden z nejstrašnějších plynových vrahů – během druhé světové války byl dokonce použit jako vražedná zbraň.

Všechny plynné kyanidy působí dostatečně rychle, protože pronikají do organismů živých bytostí a především blokují buněčné dýchání. Výsledkem je, že otrávení umírají během několika minut nebo dokonce sekund, v závislosti na koncentraci jedu. Ve všech tělech mrtvých, po vdechnutí chlorkyanu dochází k masivnímu vnitřnímu krvácení – a k tomu zde opravdu dochází.

Jsou to také kyanidy, které mají tendenci hromadit se v těle a následně otráví ty, kteří pozřou maso dříve otrávených. Je zde ještě jedna věc nejasná, a to, jak vysoká koncentrace kyanidu by něco takového mohla udělat. Jenže to by v Údolí smrti všichni umírali několik sekund po vstupu do nebezpečné zóny. A to neplatí.

Proti kyanidu svědčí také to, že dokonce i v malých koncentracích způsobuje silné slzení. Avšak nikdo z lovců ani badatelů, kteří procházeli údolí bez plynových masek, nepocítili nic takového.

Je také podezřelé, že na místech silných emisí kyanidových plynů nemohou existovat ani mikroorganismy – také se otráví. Ale v Údolí smrti to neplatí – mrtvoly jsou rozložené a zbytky jsou sežrané červy a hmyzem. Jakékoliv rozložení těl je výsledkem aktivity různých bakterií, a ty potřebují kyslík. Bez takových mikroorganismů by se těla nerozkládala, ale uschla by a proměnila by se na mumie.

A pokud zde tyto baktérie a červi žijí, pak Údolí smrti není až tak úplně bez života.

Takže je ještě mnoho nejasného na fenoménu kamčatského Údolí smrti. Objasnění si bude vyžadovat expedici a spolupráci vědců různých zaměření s potřebným vybavením a samozřejmě s ochrannými obleky.

Foto: AP

***

Líbil se vám článek a celý web? Podpořte, prosím, badatele, autory a překladatele jakoukoli částkou na účet: SBERBANK, č. ú. 4211013926/6800, variabilní symbol článku je 225

error: Kopírování zakázáno!