Záhada zmizelé vesnice u jezera Angikuni

Opravdu zmizela? 

Rok 1930; zapadlé místo severní Kanady. Listopad, pozdní podzim a rovinatá krajina, ošlehaná ledovými krystaly a větrem.

Jistý trapper, Joe Labelle, se vydal na cestu do inuitské vesnice, kterou dobře znal. Všechno vypadalo dobře, ale když přišel, nikdo neodpověděl na jeho pozdravy. Labelle se rozhlédl a našel všechno na místě, všechno – kromě lidí – celé obyvatelstvo obce zmizelo. Potraviny, oblečení, pušky, rozlévaná jídla a vše ostatní potřebné pro život v tundře bylo připraveno, ale žádný Inuit tu nebyl. Labelle stál na břehu jezera Angikuni a uvažoval o této záhadě. Pak ihned šel a ohlásil zmizení obyvatel vesnice Královské kanadské strážní policii (Royal Canadian Mounted Police – RCMP).

Od té doby je příběh o jezeře Angikuni hlavní kanadskou záhadou.

Sotva kdo znal do té doby jezero Angikuni. Nunavut je největší a nejsevernější území Kanady a je jednou z nejméně osídlených oblastí na Zemi. Na tomto území je více než 50 kilometrů čtverečních holých skal a ledu na 1 obyvatele – je to polovina hustoty obyvatelstva Grónska a většina z nich mluví jazykem Inuktitut. Na celém tomto rozsáhlém území, s hlavním městem Iqaluit, s méně než 7 000 obyvateli, leží 1500 kilometrů východně jezero Angikuni. Nunavut tvoří jen neúrodné skály a tundru s holými stromy a močály, velkoryse nazývanými jezery a řeky. Několik tuctů těchto kaluží, které jsou volně propojené, tvoří jezero Angikuni. Po většinu roku je to rovinatá planina ledu a sněhu, zcela nezajímavá z libovolného směru.

 

Obr. 1, 2 F. Edwards a jeho kniha

Nejslavnější popis příhody trapera Joe Labelle pochází z knihy Franka Edwardse z roku 1959 „Stranger than Science“ (1), ve které jí Edwards věnoval tři krátké stránky. Píše, jak se policie vrátila do vesničky a potvrdila všechno, co jim Labelle řekl. A stejně jako Labelle nebyli schopni najít stopy vesničanů, ani nepřišli s žádným vysvětlením, proč zde zanechali všechny své cennosti a potřeby. Jejich kajaky ještě ležely na břehu, kotlíky s jídlem ještě visely nad mrtvými ohništi. Policie také našla zmrzlá těla vesničanů. Edwards kapitolu uzavírá takto:

„Měsíce trpělivého a dalekosáhlejšího vyšetřování nedokázaly najít jedinou stopu obyvatele, který žil ve vesnici Anjikuni. Policie případ uzavřela jako nevyřešený … a tak to i zůstalo.“

Existuje řada prvků v příběhu Joe Labelle, které jsou na první pohled podezřelé. Příhoda se stala v listopadu, kdy průměrné teploty dosahovaly -13°C. Jezero Angikuni je zamrzlé, kajaky na pláži nemají smysl. Migrující Inuité vyráběli kajaky z tulení kůže, které potáhly přes vrbové větve. Malé jezero Angikuni však v okolí nemá k dispozici ani vrby, ani tulení kůže, a není zde vůbec kdy v historii zaznamenáno použití kajaků.

Edwards také popisuje, že Labelle znal obyvatele, kteří zde žili trvale, šlo o „přátelskou malou vesnici“, s asi „třiceti obyvateli“, kterou znal „po mnoho let“.

Prohlášení policie říká: „Vesnice s tak velkým počtem obyvatel by neexistovala v tak vzdálených oblastech severozápadních území.“

Neexistují žádné fyzické důkazy o vesnici u jezera Angikuni. Nikdo nikdy neuveřejnil zprávu o tom, že by šel na místo a odstranil pozůstatky vesnice.

Nejstarší zpráva o jezeře Angikuni je článek ze dne 29. listopadu 1930, který napsal Emmett E. Kelleher pro noviny Halifax Herald, jako „zvláštní korespondent“. (2) Labelle měl navštívit vesnici s 25 obyvateli, a Kelleher uváděl celou řadu artefaktů, které Labelle našel, včetně jedné rezavé staré pušky a několik psích mrtvol. Článek obsahoval fotografii inuitské vesnice.

17. ledna 1931 Cortland Starnes, komisař Královské kanadské policie, zadal vyšetřit událost, což vykonal seržant J. Nelson. Nelson se z rozhovorů s místními obchodníky dozvěděl, že Joe Labelle byl skutečný člověk, ale pracoval pouze v severní Manitobě. Také zjistil, že Kelleherova fotografie byla stará z vlastních archivů policie, a nikdo v oblasti neslyšel o této obci ani o zmizení jeho obyvatel. Nelson dospěl k závěru, že celá epizoda byla senzačním výmyslem, který vytvořil Kelleher.

Po příštích 28 let se o příběhu nikdo nezmínil. Až roku 1959 vyšla kniha Franka Edwardse. Edwards mírně zvýšil počet Inuitů z 25 na 30. Edwards neuvedl žádné zdroje pro svá tvrzení a nezmínil článek z roku 1930 ani závěry vyšetřování z roku 1931.

Dalších 17 let se pouze několik autorů zmínilo o Edwardsově verzi v knihách, věnovaných různým záhadám, bez uvedení nových detailů.

Až v roce 1976 došlo k resuscitaci příběhu.

Obr. 3 Časopis FATE z listopadu 1976

Dwight Whalen napsal článek v časopisu FATE v listopadu 1976 s názvem „Vanished Village Revisited“. (3) Whalen byl první, kdo vzal na vědomí články z roku 1930 a 1931. Whalen také napsal, že volal na RCMP osobně, a dozvěděl se, že neměli žádný záznam o takové události, přesto, že bylo uvedeno mnoho detailů ve zprávě seržanta Nelsona, kterou mu poskytl sám komisař RCMP. Whalen dospěl k závěru, že celý příběh byl do značné míry vymyšlen Emmeten Kelleherem, pravděpodobně založený na nějakém příběhu, který slyšel od Joea Labella, který může nebo nemusí souviset s tímto místem nebo samotnou událostí.

 

Obr. 4, 5 Manželé Hillovi a kniha o jejich „únosu“

Do časopisu FATE napsal v dubnu 1977 čtenář, který zpochybnil Whalenův závěr. Tímto čtenářem nebyl nikdo jiný než Betty Hillová, tehdy nejznámější osoba z únosu do UFO. Její a manželův příběh popsal John G. Fuller v knize z roku 1966 „Přerušená cesta: dvě ztracené hodiny na palubě létajícího talíře.“ (The Interrupted Journey: Two Lost Hours Aboard a Flying Saucer.)  (obr. 4, 5) Betty tvrdila, že při jízdě trajektem s manželem Barneym v zátoce Fundy, se setkali s kapitánem Larsenem, který strávil devět let bádáním po zaniklé vesnici u jezera Angikuni. Podle jeho názoru, napsala Betty, všichni vesničané byli uneseni do UFO.

Od tohoto okamžiku začali všichni pisatelé o UFO připomínat případ jezera Angikuni ve svých knihách. Kniha z roku 1983 „Velké světové tajemství UFO“ (The World’s Great UFO Mysteries), kterou napsali Nigel Blundell a Roger Boar (4), povýšili počet obyvatel obce na 1200 a přidali příběh o tom, jak sběratel Armando Laurent a jeho dva synové viděli, jak UFO letí směrem k Angikuni, načež se setkali se skupinou, vyšetřující létající objekty. V této verzi příběhu Joe Labelle použil telegraf, aby ohlásil zmizení vesničanů, ačkoli v oblasti, ani tisíc kilometrů od jezera, tehdy telegraf nebyl.

Obr. 6 Mysterious Canada

V roce 1988 kniha Johna Colombo „Mysterious Canada“ (5) toto vše zopakovala, včetně Blundellových a Boarových přehnaných detailů a Whalenovy korespondence s RCMP. „Lidový časopis“ vydal článek roku 1988, ve kterém v podstatě zopakoval všechny tyto senzační nové informace.

„Kanadská zpráva o UFO“, (Canadian UFO Report) zveřejněná v roce 2006 Rutkowskim a Dittmanem (6), ještě doplnila, že všechny rodové hrobky vesničanů byly vyprázdněny a článek na serveru Rense.com v roce 2001 (7) zvýšil počet obyvatel vesnice na 2000 a pohřbil mrtvoly psů pod dvanáct stop sněhu.

Obr. 7 Kanadská zpráva o UFO

Návrat k původním zdrojům je nejvhodnější způsob nalezení pravdy.

Whalen poskytl přesné informace o publikaci novinového článku z roku 1930 a zprávy RCMP z roku 1931.

Badatel Patrick Derksen v roce 2013 spolupracoval s personálem knihovny tisíciletí ve Winnipegu, hledal ve všech ostatních novinách v Manitobě, a nenalezl žádné odkazy na příběh, ani žádný záznam Emmetta E. Kellehera.

V roce 1988 kontaktovali australští skeptici historika RCMP, S.W. Horralla, který napsal:

„Už před mnoha lety byli členové (členů RCMP), tj. důchodci, kteří sloužili v oblasti v době, kdy se tyto události údajně staly (1930), požádáni o jejich připomínky k příběhu. Nemohli nic takového potvrdit, na nic podobného si nevzpomínali a byli ohromeni, že by bylo možné uvěřit takové směšné pohádce. Naše soubory byly pečlivě prohledány. Žádné podivné zmizení nebylo nikdy hlášeno. Nikdo jménem Joe Labelle nikdy nepřijel na RCMP s panickou zprávou o jezeře Anjikuni. RCMP neposílala žádné vyhledávací týmy. Jediné záznamy, které máme o příběhu, jsou kopie dopisů lidí, kteří žádají o informace, takže příběh je zcela fiktivní.“

Příběh je tedy od počátku pouze výmyslem, typickou „městskou legendou“. (8)

Odkazy:

(1) Edwards, F.: Stranger Than Science. New York: L. Stuart, 1959. 34-36.
(2) Kelleher, E.: Vanished Eskimo Tribe Gives North Mystery Stranger Than Fiction. The Bee. 27.11.1930
(3) Whalen, D. Vanished Village Revisited.“ FATE. 1 Nov. 1976, November 1976.
(4) Blundell, N. – Boar, R.: The World’s Great UFO Mysteries. 1983
(5) Colombo, J.: Mysterious Canada. Toronto: Hounslow, 1988
(6) Rutkowski, Ch. – Dittman, G.: Canadian UFO Report. 2006
(7) Wagner, S. „Vanished – Strange Cases of Unsolved Disappearances.“ Rense.com. Jeff Rense, 18 Jun. 2001. Web. 10 Jul. 2013. http://rense.com/general11/dis.htm
(8) RCMP: „Anjikuni.“ Fun facts and urban legends. Royal Canadian Mounted Police, 17.12. 2014. Internet: http://www.rcmp-grc.gc.ca/hist/anjikuni-eng.htm

***
Líbil se vám článek a celý web? Podpořte, prosím, badatele, autory a překladatele jakoukoli částkou na účet: SBERBANK, č. ú. 4211013926/6800, variabilní symbol článku je 225

error: Kopírování zakázáno!