Fatimské zjevení – mimozemšťanky se převlékly za Pannu Marii (1)

13. května 2017 uplynulo 100. let od zjevení Panny Marie v portugalské Fatimě. Dnes sem, asi 150 km od Lisabonu, přijíždí ročně desetitisíce poutníků.

Co se tenkrát stalo? Třem dětem – desetileté Lucii, jejímu 9 letému bratru Franceskovi a 7 leté Jacintě se tehdy zjevila podivná žena. Všichni uvěřili, že to byla určitě Panna Marie, která sestoupila z nebes. Děti sdělily, že k dalším návštěvám dojde opět 13. dne dalšího měsíce. Tak se také stalo a návštěvy se opakovaly až do října 1917, kdy se už na místě setkání sešlo několik desítek tisíc lidí. Fatima se stala jedním z nejvýznačnějších poutních míst katolické církve. Ve výroční den zjevení sem chodí samotný papež.

Šlo skutečně o Pannu Marii?

Portugalští badatelé prohledali archivy místních novin. A ukázalo se, že už 2 roky před fatimskými událostmi, v dubnu 1915, Lucie říkala rodičům, že viděla „člověka bez hlavy a rukou, zabaleného do pokrývky“. Tři další děti vypověděly, že to byl „člověk létající ve vzduchu bez hlavy, oděn do bílého.“ Církev však tyto jevy nijak do souvislosti s pozdějším zjevením nedávala.

Poprvé, 13. května 1917, děti nezašly na místo náhodou. Francesco i Jacinta uviděli z doliny vzplanutí světla a běžely se podívat, co se stalo. V údolí Cova di Iria vše zářilo. Tam viděly visící zářící kouli, svrchu s paprskem, a zdálo se, že je zaostřen na ženskou postavu, stojící na větvích stromu.

Nevypadala tak, jak ji známe z obrazů a soch dnes. Ve svých prvních rozhovorech děti vyprávěly novinářům, že viděly velmi krásnou ženu s černýma očima, o velikosti … kolem jednoho metru.

Byla oděna do bílého oděvu. Na hlavě měla něco, co zakrývalo uši i vlasy. Na šíji měla náhrdelník. A na pasu měla – světlou kouli. Během rozhovoru se rty ženy nepohybovaly.

Vznikla náhle, buďto jakoby padala z nebe, ale mizela pomalu, po troškách, jakoby ji něco stíralo. Tvář ženy byla nehnutá, rty se nehnuly, i když hovořila. Jediná část těla, která se trochu hýbala, byly ruce.

Podle Luciiných slov, „zářila nad slunce, vydávala jiskřivé světlo, které bylo čisté, nasycené záblesky, naplněné blyštící vodou křišťálu, pronikající paprsky nejjasnějšího slunce.“

Žena hovořila s dětmi, přikázala jim vrátit se na místo opět 13 dne následujícího měsíce v 11 hodin dopoledne. „V říjnu vám řeknu, kdo jsem a co chci,“ řekla. Když se jí Lucie zeptala, odkud je, „ukázala na nebe a řekla, že tam odtud.“

Při dalších „návštěvách“ – každý 13. den v měsíci – děti viděly „průzračný mrak s lidskou postavou uvnitř“, jakýsi „krásný a mladý“. Tak bylo potřikráte. I když onen „někdo“ nedal o sobě více vědět, děti se domnívaly, že to byl „anděl“.

13. června 1917 s dětmi došlo už 50 – 60 lidí, doufající, že div uvidí na vlastní oči. Nikdo nepochyboval – pokud děti mluví pravdu, není to nikdo jiný, než Panna Maria.

Jenže žena, podle slov dětí, se objevila pouze jim. Hovořila s ní pouze Lucie. Většina ostatních slyšela jakési bzučení jakoby od včel nebo od elektrického generátoru. Mnozí uviděli podivný oblak tam, kde stála „Panna“, pociťovali snížení teploty a setmění, jakoby cosi bránilo dopadu slunečních paprsků. Mrak odletěl, ale proti směru větru.

„Když to opouštělo stromky, ozval se zvuk, připomínající rachot vzdáleně startujícího stroje,“ vzpomínala svědkyně Maria da Capella. „Lucia okamžitě vyskočila a se vztaženýma rukama zakřičela: „Podívejte, ona odchází! Vždyť ona odchází!“ Ale my jsme neviděli nic, kromě nevelkého obláčku, vznášejícího se ze stromku a odplouvajícího směrem na východ, dokud všem nezmizelo z dosahu.

 

Obr.1 Prvními svědky byli děti – pasáčci, zleva : Lucie, Francesco, Jacinta.

Pokračování

***

Líbil se vám článek a celý web? Podpořte, prosím, badatele, autory a překladatele jakoukoli částkou na účet: SBERBANK, č. ú. 4211013926/6800, variabilní symbol článku je 781

error: Kopírování zakázáno!