Německé kamikadze

Na jaře 1942 se objevila na domě č. 13 v Praze na Florenci nenápadná tabulka „Škoda-Kaube Flugzeugbau“. Jen velmi málo lidí i z leteckých kruhů vědělo, jaké tajemství se za touto tabulkou skrývá. 

Vezměme však věci po pořádku. Když nacisté okusili v r. 1941 na přístupech k Moskvě poprvé hořkost porážky, začal rozzuřený Hitler vychvalovat nově připravované tajné zbraně, které přivodí radikální obrat na všech frontách.

Obr. 1 SK V 6

Zbývalo však vyřešit „jen“ problém, kde takové zbraně vzít. V této situaci se objevil na RLM (říšské ministerstvo letectva) takřka neznámý vídeňský inženýr Otto Kaube o prozradil své předběžné plány na vývoj nových tajných zbraní. O celou záležitost se okamžitě zajímal sám maršál Göring. Kaube dostal prostředky, zbývalo jen nalézt vhodné místo pro konstrukci a vývoj tajných zbraní. Volba padla na Prahu, a to prý dokonce z iniciativy H. Göringa. Říšský maršál potřeboval co nejrychleji něco, co by napravilo stále horší postavení jeho letců na všech válčištích.

 

Obr. 2 Jeden z prvních prototypů SK-V-1

Druhý a neméně závažný důvod byl v tom, že v závodech, které Göring doporučil, byl nepřímým akcionářem. A tak jsme vlastně u tajemství tabulky na domě s číslem 13.

Vídeňský inženýr si vypůjčil několik konstruktérů z Avie a v budově pozdějšího Rudého práva začal okamžitě pracovat na prototypech čtyř létajících pum. První projekt nesl označení SK-V-1a. Byl to vlastně bezocasý dolnoplošný letoun poháněný motorem o výkonu 105 k. Pilotní prostor byl pro jednoho letce. Ovšem jen za účelem zkoušek. Jakmile by byl stroj odzkoušen, měl být původní trup nahrazen pumou s velkou náloží trhavin.

Rodil se tak šílený projekt, který lze srovnat s námořními torpédy řízenými lidmi-sebevrahy. Po dokončení byl první prototyp převezen do Ruzyně a připraven k zalétávání. Úkol byl svěřen šéfpilotu Messerschmittových závodů, ale tomu stačil jediný pohled, aby se úkolu vzdal. Po něm ztratil chuť i instruktor pilotní Školy luftwaffe ve Vyškově.

 

Obr. 3 Vylepšený SK-V-1

Vzteklý Kaube se obrátil na jednoho továrního pilota Avie. Tomu se teprve nechtělo, ale když padlo slova o koncentráku a přišel rozkaz ze ředitelství Škodových závodů, vypravil se český pilot Petr Široký několikrát do Ruzyně. Tam nechal letadlo nastartovat, ale nikdy nevzlétl. Říšské ministerstvo letectví obvinilo zaměstnance Avie ze sabotáže. Tehdy padlo rozhodnutí. Vedoucí leteckého oddělení Avie ing. Cajthaml poradil Širokému, aby přece jen vzlétl a pokusil se tajný prototyp rozbít. Pilot se několikrát rozjel. Ale jak havarovat a zachránit si život? Pak jednoho dne vzlétl a zvolna stoupal. Při rychlosti asi 110 km/h začal motor náhle vynechávat (pilot úmyslně vypínal zapalování). Stroj se náhle obrátil k zemi, zhoupl se, prudce narazil příďovým kolem o zem, udělal tři salta a zůstal na zádech zcela rozbitý. Pilota vytáhli značně potlučeného a Kaube jej obvinil ze sabotáže. Věc melo řešit gestapo. Psaly se protokoly pro Berlín, ale komise dala nakonec za pravdu ing. Cajthamlovi. Ten tvrdil, že se ještě nesetkal s pilotem, který by se chtěl dobrovolně zabít. Také komise potvrdila, že letoun byl při poruše motoru neovladatelný.

Tak skončily první zkoušky tajné zbraně — létající pumy. Ale důsledky byly ještě horší — říšské ministerstvo letectví ztratilo na dalších zkouškách zájem. Zatím v Peenemünde zalétala Hana Reitschová podobnou tajnou zbraň VFZG-76; pumu V-1.

Kaube pokračoval ve vývoji nějaký čas soukromě, ale později se za něj postavil nacistický ředitel Škodových závodů a v Berlíně přimhouřili obě oči.

 

Obr. 4 SK-V-2 se šípovým křídlem

Vznikl další model SK-V-1. Byl shodný s prvním typem létající pumy, měl však směrové kormidlo. Zalétávání provedl poručík luftwaffe Opitz. Na základě zkoušek vznikl další prototyp SK-V-2 s proměnným šípem k přemisťování těžiště.

Kaube na sebe upoutal znovu pozornost říšského ministerstva letectví stavbou prototypu cvičné stíhačky SK-V-4. Kónický nosník křídel sliboval jednoduchou stavbu ve velkých sériích. To byla pro výcvik nových kádrů luftwaffe, jež rychle řídly, slibná perspektiva. Avie stavěla dva prototypy. Měly četné nedostatky, a tak se původní objednávka snížila z tisíce kusů na pouhých sto. Výrobu předali na Slovensko, ale tam dohotovili do konce války pouze pět kusů.

Kaube se znovu pochlubil vysokovýkonnou stíhačkou SK-V-5. Pak mu bylo svěřeno pracovat na zjednodušení konstrukce draku známé stíhačky FW-190.

Kaube se ovšem myšlenek na supertajné projekty nevzdal. Prosadil další typ letounu SK-V-6, jenž vznikl přestavbou původního SK-V-1. Göring však stále marně čekal na to, že se nějaká ze zázračných zbraní objeví na frontě.

Luftwaffe dostávala jeden výprask za druhým. A inženýr Kaube chtěl říci rozhodné slovo stavbou stíhačky pro vysoké rychlosti SK-P14.

 

Obr. 5 Sportovní letoun SK-V-3

V domě na Florenci se začal rodit projekt další zázračné zbraně, která měla spasit luftwaffe. Stíhačka měla náporový motor systému Lorin, jenž je určen pro méněhodnotná paliva jako olej aj. Během letu bylo možné použít i kvalitního uhlí rozemletého na prach. Jaká spása pro luftwaffe, která byla v zoufalé situaci s benzínem! Rychlost se předpovídala kolem 1000 km/h. Byl to lákavější projekt než řízené pumy pro sebevrahy. Ale SK-P14 nikdy nevzlétla.

Obr. 5 SK P14

Jednoho jarního dne před koncem války opustil vídeňský vynálezce o konstruktér svých osmdesát inženýrů a konstruktérů a s ním zmizely i veškeré tajné plány.

Tak jak rychle firma vznikla, stejně tak rychle zanikla. Tajné zbraně se značkou Škoda-Kaube se nikdy neobjevily na frontě. Kaube zemřel v roce 1968 ve Vídni.

Čtěte více:

Šaffek, O.: Tajemství leteckého konstruktéra Otto Kauby. Technickytydenik.cz, 1.1.2006, online:
http://www.technickytydenik.cz/rubriky/archiv/tajemstvi-leteckeho-konstruktera-otto-kauby_11525.html

Čtěte více

  • Kol. aut.: Jak to bylo s nacistickými létajícími talíři? – sborník článků s kompletním rozborem legendy a dalších příbuzných oblastí z archivu KPUFO na DVD. KPUFO, 2017. 

***
Líbil se vám článek a celý web? Podpořte, prosím, badatele, autory a překladatele jakoukoli částkou na účet: SBERBANK, č. ú. 4211013926/6800, variabilní symbol článku je 781

error: Kopírování zakázáno!