Voynichův rukopis: Je možné ho dešifrovat?

Vědci dokázali, že autor nebyl mystifikátor 

Archiv vzácných knih na univerzitě v Yale chrání nejtajemnější rukopis na světě.

Slavnému „Voynichovu rukopisu“ byly věnovány desítky knih a tisíce článků, ale stále ho není možné přečíst. Četné podivné kresby v něm jen zvyšují jeho tajemství. (1)

Obr. 1 Wilfried Voynich

Víly v potrubí 

Kniha o velikosti 22,5 x16 cm se skládá z 262 stránek pergamenu, z toho je 14 ztraceno. Je napsána brkem a inkoustem o pěti barvách.

Některé znaky se podobají řeckým nebo latinským, ale není je možné najít v žádné jiné knize.

212 stránek obsahuje obrázky, díky kterým lze text rozdělit do pěti sekcí: botanické, astronomické, biologické, lékařské a astrologické.

Botanická, největší část, obsahuje více než stovku obrázků různých rostlin a bylin. Většina z nich je však vědě neznámá nebo fantastická.

Druhý, astronomický oddíl, obsahuje asi 20 kruhových diagramů s vyobrazením Slunce, Měsíce a různých souhvězdí.

Množství nahých ženských postav („nymf“) zdobí biologickou část. Téměř všechny z nich jsou ponořeny do jakési zelené kapaliny, nebo jsou připojeny k nějakému potrubí. Vypadá to, jakoby měly vysvětlovat jakési životní procesy, tajemství interakce těla a duše.

Astrologická sekce je plná kreseb magických přívěsků, znamení zvěrokruhu a hvězd.

V lékařské sekci jsou pravděpodobně recepty pro léčení a magické rady.

Obr.2 Jedna ze stránek biologické části rukopisu. Nahé „nymfy“ se koupou v zelené kapalině.

Marné úsilí

Pokusy o rozluštění rukopisu začaly už v roce 1912, když americký obchodník s knihami Wilfrid Voynich (manžel Ethel Lilian Voynich, autorky románu „Gadfly“) koupil knihu v Itálii od mnichů z jezuitské školy Mondragon.

Aby si mohl přečíst text, předával fotokopie každému, od koho si sliboval úspěch.

Na první pohled se zdálo, že přečtení rukopisu, který se podobal středověkému herbáři, nebude problém.

Rukopis je rovný, znaky jsou úhledné, jako kdyby písař už jen přepisoval text z poznámek.

Zdá se, jako kdyby byl napsán v nějakém známém jazyce nebo jeho dialektu. Nicméně, učenci, lingvisté, ho nemohli rozpoznat.

Z mrtvého bodu se bádání pohnulo v roce 1944.

Tehdy expert na vojenskou kryptografii William Friedman navrhl, že text je nejen šifrován, ale je napsán v uměle vytvořeném jazyce. Ale pochopit tento jazyk nemohl.

Uplynulo už přes sto let zkoumání, ale překlad, přes možnosti moderních metod dešifrování a superpočítačů, stále neexistuje. Nejsou ani odpovědi na všechny otázky o původu textu – kdo, kde a kdy byl napsán. To ale neznamená, že jde o nemožný úkol.

Je potřeba najít lidi, kteří by byli schopni vydat se správnou cestou,- řekl jeden z výzkumníků textu, kryptoanalytik Jim Ridz.

Existuje i verze, že rarita je falešná, a vyrobil ji buď sám Voynich, nebo ti, od kterých ji koupil. A že v ní není žádný zašifrovaný text, ale jde jen o nesmyslné značky. V posledních létech se tato verze stala téměř dominantní.

Ale na konci roku 2009 byla současně v Universitě v Arizoně (USA) a ve Výzkumném ústavě v Chicagu provedena radiokarbonová analýza pergamenu, a všech pěti typů inkoustu použitého v rukopisu.

Ukázalo se, že jsou přibližně stejně staré a byly vyrobeny v létech 1404 – 1438. To znamená, že rukopis je starý asi 500 let.

A před několika lety majitel rarity – Univerzita v Yale – oznámila nový program pro její dekódování.

Úkolu se ujal profesor informatiky z University ve Washingtonu Rajesh N.P. Rao. (2)

Byl vytvořen speciální počítačový program pro analýzu starověkých textů, jejichž význam je již dlouho ztracený. (3) (4)

Za základ vzal program, se kterým pracují genetici, kteří se snaží sestavit řetězce DNA ze specifických genů.

„Program funguje na posloupnosti znaků, a proto je ho možno použít na výzkum statistického modelu jakéhokoli souboru neznámých nebo známých textů,“ – řekl Rao.

Profesor říká, že v každém jazyce a v každém literárním díle se nutně vyskytují určitá slova častěji než ostatní, a na tomto základě lze pochopit přibližný význam textu, a to i bez znalosti celé věci.

Aby prověřil svou teorii a fungování programu, Rajesh Rao zanalyzoval knihu Charlese Darwina „O původu druhů.“

Výsledek byl předvídatelný: počítač zjistil, že klíčová slova v této knize jsou: „druh“, „výběr“ a „ostrovy“.

Stejně tak byl analyzován i Voynichův rukopis. Do počítače byly přeneseny všechny znaky v textu – celkem 28. Počítač je zanalyzoval, kde a v jakých kombinacích se v textu vyskytují.

Výsledek byl jednoznačný – rukopis není nesmyslný soubor značek, ale jde o reálný text. Navíc, jeho struktura je podobná evropským jazykům ve středověku. Byla identifikována i klíčová slova v textu.

Zbývá pochopit, co tato slova znamenají.

Nyní, podle Rao, se můžeme dozvědět význam Voynichova rukopisu, a to i beze znalosti jazyka, ve kterém byl napsán.

Odkazy

(1) Voynichův rukopis. CAD Press, Bratislava 2012, 448 s. Internet: http://www.cadpress.cz
(2) Rajesh Rao – https://homes.cs.washington.edu/~rao/
(3) Computer program helps decode ancient texts. Today, 27.8.2009, online: http://www.today.com/id/32586171/ns/today-today_tech/t/computer-program-helps-decode-ancient-texts/#.VpKzKE-j-TA
(4) Computer unlocks ancient langure. ABC, 28.8.2009, online: http://www.abc.net.au/science/articles/2009/08/28/2669603.htm

***

Líbil se vám článek a celý web? Podpořte, prosím, badatele, autory a překladatele jakoukoli částkou na účet: SBERBANK, č. ú. 4211013926/6800, variabilní symbol článku je 773

error: Kopírování zakázáno!