Bude odhaleno tajemství Voynichova rukopisu?

Tajemný soubor symbolů a nákresů, známý jako Voynichův rukopis, podněcuje badatele už přes 100 let 

Díky radiokarbonovému datování bylo možné prokázat, že byl napsán na počátku 15. století, tj. o více než 100 let dříve, než se dosud předpokládalo. (1)

„Voynichův rukopis“ je pojmenován po americkém sběrateli. V roce 1912 Wilfrid Voynich, bibliofil a velký milovník starých knih, jej našel v knihovně jezuitské koleje, která se nachází ve Villa Mondragon ve Frascati, nedaleko Říma.

Je to malá knížka o rozměrech 18 a 25 cm a o 235 stranách. Všechny z nich jsou popsané ručně psaným textem a hrubě nakreslenými ilustracemi, na kterých jsou možná astrologické diagramy, neznámé rostliny a nahé ženy.

Ilustrace jsou překvapivé, ale blednou ve srovnání s textem. Kniha je psána v jazyce, který je moderním lingvistům úplně neznámý, nebo je zašifrován. Ať je to tak či onak, sto let nikdo nemůže pochopit, co autor napsal.

Obr. 1 Wilfrid Voynich

„Voynichův rukopis“ není nejtajemnější knihou v dějinách lidstva náhodou.

Říká se, že je slavnější než „Necronomicon“, ke kterému se opakovaně vracel ve svých povídkách H.P. Lovecraft. (2)

Vznik Voynichova rukopisu stále zůstává záhadou.

První zmínka o něm se datuje do 1586 roku, kdy ho koupil Rudolf II., římský císař a český král, jeden z nejvýstřednějších vládců všech dob.

Rudolf II. sbíral trpaslíky a měl ve své armádě pluk vojáků obřího vzrůstu. Obklopil se astrology, měl velký zájem o různé hry a šifry, miloval hudbu a byl posedlý okultismem. Zvláštní zájem věnoval alchymii. Shromáždil vynikající knihovnu na toto téma a věnoval spoustu peněz, aby vydal díla slavných alchymistů.

V polovině osmdesátých let 16. století se na dvoře Rudolfa II. objevil cizinec, který mu prodal jedinou knihu za 600 zlatých dukátů. V těchto dobách to byla rekordní částka – převedeno na současné peníze to je asi 50 tisíc dolarů!

Astronomická suma ukazuje, že „Voynichův rukopis“ (samozřejmě tehdy pod jiným názvem) učinil na císaře nesmazatelný dojem.

Ke knize je přiložen dopis.

Psalo se v něm, že jde o dílo slavného Angličana Rogera Bacona (3), který žil v 13. století, a který byl považován za předchůdce astronomických myšlenek Koperníka.

Není známo, zda šlo o náhodu nebo nikoliv, že rok před koupí knihy Rudolfem II., v Praze přednášel o R. Baconovi John Dee (4), slavný anglický mořeplavec, astrolog, kouzelník, špion i okultista.

V roce 1608, Rudolf, kterému zbývaly už jen čtyři roky života, dal knihu Jacobu de Tepenescu, řediteli císařských zahrad.

V roce 1622 přechází do vlastnictví neznámého člověka, který jí odkázal ve své závěti rektoru pražské univerzity, jménem Johannes Marcus Marci (Marcus Marci z Kronlandu – Lanškrouna, 1595 – 1667).

Knihu v roce 1666 Marcus poslal s průvodním dopisem do Říma, jezuitovi Anastasiu Kircherovi.

Pak se stopy „Voynichova rukopisu“ ztrácí.

Dlouho na něj padal prach zapomnění. Až do roku 1912, kdy ho našel a koupil Voynich.

O půl století později, v roce 1961, se dostal „Voynichův rukopis“ k newyorskému bibliofilovi Henry Krausovi. Koupil ho za 24,5 tisíc dolarů, ocenil ho na 160 tisíc USD, ale najít kupce se mu nepodařilo.

V roce 1969 věnoval Kraus „Voynichův rukopis“ Universitě v Yale, kde je uložen dodnes v knihovně pod katalogovým číslem 408 MS.

Obr. 2 Ornamenty

Bezpochyby, Wilfrid Voynich chtěl rozluštit tajemný rukopis.

Za tímto účelem poslal fotokopie knihy řadě odborníků, ale i přes nejlepší vůli a velké úsilí desítek prominentních vědců a kryptografů, rukopis zůstal záhadou.

Před rozborem teorií o rukopisu je třeba podat základní informace:

Rukopis je napsán v neznámém jazyce. Znaky jsou tak zmatené, že vědci se stále hádají, z kolika je vlastně rukopis sestaven. Rozptyl je velký: 19 – 28. Ani jeden z nich se nepodobá žádnému písmenu v jakémkoli evropském jazyce.

Všechny evropské šifry z počátku 16. století jsou popsány v knize „Steganographie“, kterou napsal Johannes Trithemius, biskup ze Sponheymu (5), který vedle teologie se zajímal i o alchymii a metody, jak šifrovat citlivé informace.

Jenže šifra, použitá autorem „Voynichova rukopisu“, se nepodobá ani jedné známé šifře z té doby.

Obr. 3 Jeden ze záhadných výjevů z rukopisu

Za sto let pokusů o dekódování bylo vysloveno mnoho teorií. Některé banální, ale některé i docela originální.

Dr. Lev Levitov, autor knihy „Řešení Voynichova rukopisu“ (6), byl například přesvědčen, že to byl jediný přeživší dokument „Velkého kacířství“, které vzniklo v Itálii a našlo svůj nejvyšší výraz v podobě kacířství Albigenských ve francouzském Languedocu v 30 letech 13. století.

Levítov je přesvědčen, že knihu nebude možno nikdy přečíst, ne proto, že je zašifrovaná, ale protože je psána zvláštním písmem, které je přepisem takzvaného polyglotského jazyka do písemné podoby.

Pokud budeme postupovat chronologicky, pak je třeba říci, že první, kdo „Voynichův rukopis“ dekódoval, byl v roce 1921 William Romaine Newbold. (7) Po pečlivém přezkoumání knihy pod mikroskopem, došel k závěru, že písmena nemají žádný smysl.

To hlavní je totiž technika jejich napsání, což není viditelné pouhým okem – linky a tečky a jiné značky, které, jak Newbold tvrdil, odpovídá stenografii, běžné u starověkých Řeků.

Bohužel, po další kontrole se zjistilo, že „čárky“, které Newbold objevil, byly jen trhliny v inkoustu, které vznikly v průběhu času.

V roce 1943 se Joseph M. Feely (8) snažil rozluštit „Voynichův rukopis“ za předpokladu, že jeho autorem byl Roger Bacon. Pokusil se porovnat četnost výskytu některých znaků v tajemné knize, s četností výskytu určitých znaků v dalších dílech R. Bacona. Jenže tento pokus nepřinesl žádný výsledek.

V roce 1970 Robert Brumbaugh, analyzoval „Voynichův rukopis“ za pomoci zvláštní šifry. Sdělil, že šlo o jedno středověké pojednání o elixíru mládí, nebo podvod z 16. století. (9)

V roce 1986, Michael Barlow (10) navrhl, že autorem padělku je sám Wilfrid Voynich.

Přesvědčivější teorie je, že autorem padělku byl anglický dobrodruh Edward Kelley, který žil v 16. století. (11)

Gordon Rugg, učitel z Reading university (12), se domnívá, že Kelley, který byl mimo jiné žoldák, plagiátor, alchymista, a dokonce i polygamista, chtěl jen vydělat na lásce císaře Rudolfa ke všemu tajemnému a neobvyklému.

Obr.4 V rukopise je mnoho obrázků podivných rostlin

Je známo, že císař nakupoval i různé jiné padělky, například práce o alchymii, vytvořené, ve srovnání s Voynichovým rukopisem, mnohem neohrabaněji.

Dochovaly se dokumenty, z nichž je zřejmé, že Edward Kelley přišel ke dvoru Rudolfa II. v roce 1584.  Přibližně ve stejnou dobu císař zakoupil tajemnou knihu. Nelze vyloučit, že právě od tohoto anglického dobrodruha.

Pokud Kelley získal za „Voynichův rukopis“ velké peníze, nepřinesly mu štěstí.

Rudolf II. z něj udělal vrchního alchymistu a poručil mu udělat zlato. Když vyšlo najevo, že Angličan nezná tajemství Kamene mudrců, nařídil ho uvěznit a posadil ho do temnice. V roce 1595 čtyřicetiletý Edward Kelley zemřel. Říká se, že se zabil při útěku, když spadl z vysoké věže.

Jako poslední verzi lze uvést teorii, kterou vyslovil Jacques Guy (13). Podle něj byl „Voynichův rukopis“ starověkým pokusem zprostředkovat nějaký orientální jazyk, jako je čínština či vietnamština, do podoby abecedy.

Podaří se někdy rozšifrovat tajemnou knihu?

Pokud je to podvrh, pak nikoli.

Pokusy o řešení však pokračují. Poslední hypotéza se opírá o botanické poznatky a zaniklé indiánské jazyky Latinské Ameriky. (14)

Odkazy

(1) To Crack the Voynich Code. University of Arizona. Online: http://www.arizona.edu/crack-voynich-code 
(2) Howard Phillips Lovecraft. Wikipedia. Internet: https://cs.wikipedia.org/wiki/Howard_Phillips_Lovecraft  
(3) Roger Bacon. Wikipedia. Internet: https://cs.wikipedia.org/wiki/Roger_Bacon  
(4) John Dee. Wikipedia. Internet: https://cs.wikipedia.org/wiki/John_Dee  
(5) Johannes Trithemius. Wikipedia. Internet: https://cs.wikipedia.org/wiki/Johannes_Trithemius  
(6) Русская версия – Разгадка манускрипта Войнича. 14.2.2012. Internet: http://via-midgard.info/news/19577-russkaya-versiya-razgadka-manuskripta-vojnicha.html   
(7) William Romaine Newbold. Wikia. Internet: http://voynich.wikia.com/wiki/William_Romaine_Newbold 
(8) Joseph Martin Feely. Wikia. Internet: http://voynich.wikia.com/wiki/Joseph_Martin_Feely 
(9) Robert S. Brumbaugh. Wikia. Internet: http://voynich.wikia.com/wiki/Robert_S_Brumbaugh  
(10) The Voynich Manuscript. Hoaxes. Internet: http://hoaxes.org/archive/permalink/the_voynich_manuscript 
(11) Edward Kelley. Wikipedia. Internet: https://cs.wikipedia.org/wiki/Edward_Kelley 
(12) Gordon Rugg. Wikia. Internet: http://voynich.wikia.com/wiki/Gordon_Rugg  
(13) Jacques Guy. Wikia. http://voynich.wikia.com/wiki/Jacques_Guy  
(14) Napsal Voynichův rukopis Indián? ZaZ, 22. 2. 2014, online: http://www.zahadyazajimavosti.cz/index.php/2014/02/20/napsal-voynichuv-rukopis-indian/

***

Líbil se vám článek a celý web? Podpořte, prosím, badatele, autory a překladatele jakoukoli částkou na účet: SBERBANK, č. ú. 4211013926/6800, variabilní symbol článku je 772

error: Kopírování zakázáno!