Jak to bylo se spolkem Thule

 Společnost Thule (Thule Gesellschaft) byla politická tajná společnost, která byla založena na konci první světové války v srpnu 1918 v Mnichově. Ve své nejsilnější fázi v zimě 1918-19 měla kolem 1500 členů. Byla pojmenována po Thule, mýtickém ostrově daleko na severu. 

 Společnost Thule byla založena v roce 1918 dobrodruhem a okultistou Rudolfem von Sebottendorf, který se vrátil v roce 1913 po delším pobytu v Osmanské říši do Německa, a oženil se s bohatou následovníci Bavorského Řádu.

Pro svou společnost použil okultistický rámec a název mýtického germánského ostrova, s cílem zakrýt její skutečné cíle.

17. srpna 1918 byla nová tajná společnost s názvem „Spolek Thule, Řád německého umění“ formálně ustavena. 3. srpna 1919 byla pod názvem „Spolek Thule pro studium německých dějin a propagace německého umění, se sídlem v Mnichově“ zapsána do registru sdružení.

Zasedání společnosti probíhalo v letech 1919-1924 v mnichovském luxusním hotelu „Four Seasons“. V zimě 1918-19 měla Thule 1500 členů, z nichž 250 bylo z Mnichova. Šlo hlavně o lidi z akademických kruhů, šlechtici a podnikatelé. Jako znak společnosti byla zvolena svastika a holý meč. Motto „Udržet vaši krev čistou“ a „Pamatuj, že jsi Němec,“ a pozdrav mezi jeho členy byl „Heil und Sieg“ („Sláva a vítězství.“)

Společnost Thule vyvinula masivní, zejména antisemitskou propagandistickou aktivitu, ve které byli Židé označováni za „smrtelného nepřítele německého lidu“. Částečně zmatené a problémové otázky prvních let sovětského Ruska představovala společnost jako důkaz „židovského spiknutí“, proti kterému je třeba bojovat. Cílem společnosti Thule bylo zavedení diktatury a vyhnání všech Židů z Německa.

Oficiální tiskovinou společnosti Thule byl Mnichovský pozorovatel (München Beobachter), který byl podporován Národně socialistickou německou dělnickou stranou (NSDAP). Byl posléze přejatý v roce 1920 a přejmenovaný na Völkischer Beobachter (Lidový pozorovatel).

Sebottendorf se snažil prosadit ariosofické učení ve společnosti. Studijní kroužky byly zaměřeny na tyto a další související otázky, jako jsou severské kultury a heraldika.

Po vyhlášení Svobodného státu Bavorsko dne 8. listopadu 1918 židovským socialistou Kurtem Eisnerem vznikla Kampfbund Thule, jako vojenská složka společnosti Thule. V prosinci 1918 Thule připravoval převrat, pokus o únos premiéra Eisnera, a organizoval různé násilné akce. Na vraždě Eisnera dne 21. února 1919 se Thule nepřímo podílela: vrah Anton Graf von Arco byl přechodně členem společnosti. Byl vyloučen kvůli své židovské matce a vraždou Eisnera chtěl dokázat své národní city.

V lednu 1919 se Karl Harrer, aktivista Thule a sportovní novinář z Mnichovského pozorovatele, podílel na založení Německé dělnické strany (DAP), a stal se jejím vůdcem. V roce 1920 se strana přejmenovala na Nacionálně socialistickou dělnickou stranu (NSDAP), ale Harrer byl v konfliktu s Adolfem Hitlerem a DAP opustil. Mnoho z těch, kteří v NSDAP získali významné postavení, byli vedeni v Thule jako „hosté“, včetně Alfreda Rosenberga, Rudolfa Hesse a Hanse Franka. Hitler sám nikdy členem Thule nebyl.

V dubnu 1919 byla v Mnichově vyhlášena sovětská republika. Aktivisté Thule pronikli do Mnichovské Rudé armády a do Komunistické strany Německa a shromažďovali zpravodajské informace. Využili i aparát železničního úřadu, protože předseda Thule Friedrich Knauf byl železniční inspektor. Informace předávali silám k potlačení revoluce.

Sebottendorff v Mnichově nabízel pronajaté pokoje v hotelu „Four Seasons“ nacionálním a krajně pravicovým organizacím, které ztratily své dřívější prostory. Jednalo se o Národní liberální stranu, Pan-německou ligu, Německou obrannou ligu a Německou národní úřednickou asociaci.

Dne 26. dubna 1919 zasáhla v hotelu „Four Seasons“ na sídlo společnosti Thule republikánská vojenská policie, a asi 20 lidí bylo zatčeno. Dne 30. dubna 1919 bylo sedm členů Thule vojenskou policií zastřeleno, včetně Prince Gustava Franze Maria von Thurn-Taxis a tří dalších šlechticů. Tato takzvaná „vražda rukojmí“ způsobila mezinárodní senzaci a zažehla v dosud poklidném Mnichově povstání. To zorganizovala společnost Thule a přispěla k vpádu kontrarevolučních Freikorps, která rozdrtila sovětskou republiku.

Po násilném ukončení bavorské sovětské republiky se Thule rozpadla a ztratila svůj význam v nacionalistickém hnutí. Sebottendorffovi, který zorganizoval kontrarevoluční činnost společnosti, bylo uloženo, aby seznamy členů nepadly do rukou vojenské policie a poté vystoupil ze společnosti.

V prvních letech měla společnost Thule asi 200 členů. V závěru se účastnilo výročního jednání méně než 20 členů. V roce 1925 byla Thule rozpuštěna kvůli nedostatku podpory. V roce 1932 byla vymazána z registru sdružení.

Svastika a „Sieg Heil“

Použití svastiky jako symbolu nacistické strany je připisováno návrhu Friedricha Krohna, který byl kromě NSDAP také v Německém řádu, a v Thule. Na rozdíl od Krohnova návrhu jí dal Hitler opačný směr. Obě varianty však byly poté použity v nacionalistických kruzích.

Pozdrav z Thule „Sláva a vítězství,“ se později stal pozdravem „Sieg heil“.

Mýty a spekulace

V poválečném období se spolek Thule stal předmětem mnoha, částečně dobrodružných mýtů a spekulací, které vychází jednak z pamětí Sebottendorfa, ve kterých připisuje Thule přehnané zásluhy při vývoji nacistické strany, a jednak z čistých fikcí.

V knize Le Matin magiciens (1960, česky Jitro kouzelníků) Louis Pauwels a Jacques Bergier tvrdili, že dva údajní členové společnosti Thule, Dietrich Eckart a Karl Haushofer, v počátku 20. let získali vliv na Hitlera díky předvedení svých znalostí okultních sil. Tato společnost byla „centrem nacistického hnutí“ a vlastně tajně směrovala síly Třetí říše. V této souvislosti byl dokonce uveden Alfred Rosenberg, jeden z předních ideologů nacistické strany.

Ve skutečnosti Eckart byl důležitým rádcem Hitlera v jeho raných dobách vůdce strany a při jeho uvedení do „lepší společnosti“. Zeměpisci Haushoferovi je v seriózní literatuře přičítán vliv na Hitlera, tím, že mu prý vnukl ideu geopolitického prostoru („Lebensraum“) na východě.

Nicméně, není žádný důkaz, že by Haushofer měl něco společného se společností Thule a Eckart a Rosenberg nebyli členy, ale byli pouze registrováni jako hosté na určité akce. Není ani žádný důkaz o údajném pokračování společnosti v dobách Třetí říše a o její údajné okultní činnosti. Podobné teze Pauwelse a Bergiera jsou proto čistě fiktivní.

Další z řady podobných fikcí je kniha Dietricha Brondera „Než přišel Hitler.“ (1964). Tvrdí, že Thule udržovala kontakty s tajnou řeholí v Tibetu, a roku 1939 SS uspořádala výpravu do Tibetu, s cílem navázat rádiové spojení s místními Lámy (německou expedici do Tibetu vedl Ernst Schaefer). Bronder v knize uvedl seznam krycích jmen členů Thule, ve kterých figurovali mj. i Hitler a Mussolini.

O údajné okultní činnosti společnosti Thule uvádí Trevor Ravenscroft v knize „The Spear of Destiny (1972, česky: Kopí osudu), že při satanských rituálech se usmrcovali Židé a komunisté. Eckart a Haushofer těmito praktikami zavedli Hitlera jako nástroje zla.

Ve skutečnosti byla Thule čistě sekulární, politická a militantní organizace, okultní nebo esoterické rituály se nepraktikovaly. Vykládat, že nacionální socialismus vznikl z okultismu, neodpovídá pravdě.

Podle:

Čtěte více

  • Kol. aut.: Jak to bylo s nacistickými létajícími talíři? – sborník článků s kompletním rozborem legendy a dalších příbuzných oblastí z archivu KPUFO na DVD. KPUFO, 2017. 

***

Líbil se vám článek a celý web? Podpořte, prosím, badatele, autory a překladatele jakoukoli částkou na účet: SBERBANK, č. ú. 4211013926/6800, variabilní symbol článku je 757

error: Kopírování zakázáno!