Zeus vytvořil disk z Phaistu pro turisty

V archeologii existují dva typy nálezů, které mohou být rozděleny na objevy staletí a záhady staletí. K prvnímu typu lze přičíst objev hrobky Qin Shi Chuang-di.

Příkladem druhého typu jsou nápisy a účel disku z Phaistu (1). Co je na něm vyryto a k čemu sloužil, je nejasné. Tuto záhadu se lidé snaží odhalit už dlouhou dobu.

3. července 1908 večer italský archeolog Luigi Pernier (2) nalezl v jedné z hospodářských budov královského paláce na ostrově Kréta u města Phaistos hliněný tajemný artefakt, pokrytý na obou stranách podivnými znaky. První dohad vyjádřil vedoucí vykopávek, Sir Arthur John Evans. (3)

Odkrývání minojské civilizace (4) začalo okamžikem, kdy mladý Evans uviděl v muzeích několik pečetí z Kréty a sám pak vyrazil prozkoumat ostrov.

Archeologovi s více než 30 léty zkušeností, který položil základy periodizace krétské kultury doby bronzové a systemizoval mnoho různých artefaktů a starověké písemnosti ostrova, disk připomněl čelenku s peřím. Vědci se zdálo, že je před ním součást bojové helmy, a navrhl, že text obsahuje vítěznou hymnu, pravděpodobně kultovního charakteru.

Objevitel minojské kultury (2800-1100 př.n.l.), pojmenované na počest legendárního vládce Mínoa, se mýlil. Evansovým kolegům se poštěstilo najít podobnou čelenku na starých egyptských vyobrazeních Filištínců, ale k rozluštění účelu disku to nepomohlo. Pozdější srovnání s Filištínci se ukázalo nepřesvědčivé z několika důvodů.

Nápis na disku byl zhotoven tradičním způsobem, jak bylo obvyklé při výrobě hliněných tabulek: do vlhké hlíny byl vyryt nápis, a deska pak byla vypálena v keramické peci.

Jedinečnost disku z Phaistu je v tom, že je to nejstarší text, vytvořený s pomocí hotového souboru „písmen“, které však v dané kulturní oblasti nejsou k dispozici. Nejprve vědci poukazovali na to, že druh hlíny, ze kterého je vyroben disk, nepochází z Kréty. L. Pernier však našel tento materiál i v tzv. vejčitých mísách z paláce v Knossos. Později se však tomuto problému přestala věnovat náležitá pozornost.

Nápis na disku z Phaistosu se nepodobá žádným krétským hieroglyfům, ani lineárnímu písmu. Je to unikátní druh písma.

V současné době jsou dobře prozkoumány pouze čtyři typy starověkého písma: sumerské, chetitské, egyptské a čínské. V prvních třech bylo použito smíšené slovně-slabičné psaní, na rozdíl od čistě logografického čínského psacího systému, ve kterém znak je vždy slabika, nesoucí význam.

Nevyřešené zůstávají hieroglyfy Kréty, Elamu, Hindustánu, Nového Světa (s výjimkou velmi malé části mayských a aztéckých symbolů, těch, které jsou nejčastější) a písmo Velikonočního ostrova.

Málo prozkoumané jsou africké hieroglyfy. Podobnost mezi egyptskými a chetitskými znaky je malá – z mnoha stovek je pouze několik stejných znaků. Chetitské hieroglyfy se podobají krétským, ale podobnost může být náhodná.

Neúspěch při dešifrování sloužil jako živná půda pro zcela fantastické hypotézy o disku z Phaistu.

Ruský badatel V. M. Michajlov například našel na disku souhvězdí Lva, Býka, Hadonoše, Cefea, Cassiopei, Velké Medvědice, Kozoroha a další. Pak opustil svou hypotézu, podle které byl disk z Phaistu – pomůcka pro námořní navigátory.

Ale objevila se verze, založená na základě podobnosti disku z Phaistu s olověným talířem z italského Magliano. (5) Spirálový nápis je na něm napsán v dosud nedešifrovaném jazyce Etrusků, a pravděpodobně pochází z VI. století před naším letopočtem, a obsahuje 70 slov (pokud předpokládáme, že v každé buňce je slovo). Pro srovnání, disk Phaistosu má 61 slov. Při vytvoření disku byli Kréťané vládci moří, a Etruskové byli zase nejznámější piráti.

Podle A. Varakina a V. Batsaleva, byl disk Phaistu „obětní deska mořskému bohu.“ Ve prospěch této verze hovoří „razítkovitý“ charakter textu (pravděpodobně pomůcka pro negramotné), a spirálovitý typ nápisu, tvrdí autoři ve své knize „Tajemství velkých vykopávek„. (6) Skutečnost, že je deska z hlíny, také není překvapující: v starověku, pokud nebylo možné obětovat Bohu, řekněme, býka, vytvořila se jeho náhražka z hlíny. Pokud se vůbec na něco nedostávalo peněz, použila se hlína.

Badatelé považují disk z Phaistu za „často používaný modlitební text vládce labyrintu.“ „Pokud je tento text skutečně šifrovaný kryptogram – to znamená, že na Krétě byla v té době kasta zasvěcených kněží, kterým bylo povoleno používat Boží jméno,“ – pokračují tito autoři. – „Majitelem labyrintu mohl být jen Zeus (samo slovo „labyrint“ pochází z „labris“ – dvousečné sekery, posvátné zbraně Dia).“

Je zřejmé, že ve snaze spojit mykénskou kulturu s labyrintem se autoři poněkud přepočítali. Známý odborník na labyrinty Hermann Kern ve své studii „Labyrint světa“ (7), napsal: „I přes četné pokusy najít původ slova „labyrint“, jeho etymologie dodnes zůstává nejasná. Nejčastěji se uvádí podobnost „labyrintos“ = dům dvojité sekery (labrys) = Palác Knossos na Krétě“- ale je zde celá řada důvodů, které ukazují na nesoulad tohoto spojení.“


Podle Plutarcha, slovo labrys se nalézá v lýdském (nebo karijském, tak jako tak východním, jazyce) (8) a představuje dvousečnou sekeru, řecký název je pelekys, krétský – wao. Neexistuje žádný důkaz, že by starořecké slovo labrys existovalo na Krétě. Navíc, není jasné, proč by mykénští Řekové zvolili slova používaná v Malé Asii, k označování věcí, souvisejících pouze s minojskou kulturou, jejichž pojmenování již existovalo na Krétě a v samotném mykénském Řecku.

Kern je přesvědčen, že sir Evans „do značné míry přecenil hodnotu kultovního objektu“ a souhlasí s názorem H.G. Rose, který správně uvedl v roce 1901, že dvousečná sekera, je úplně obyčejná věc, a mluvit o „kultu dvousečné sekery“ nebo o její posvátné povaze znamená zbožtit ostatní atributy bohů, jako třeba trojzubec Neptuna, Apollónovu lyru nebo štít a kopí Athény. Kromě toho, „Pánem labyrintu“ mohla být i bohyně, a ne nutně Zeus.

Německý architekt a archeolog Hermann Wenzel, je přesvědčen o tom, že obě strany disku z Phaistu „představují v podstatě předchůdce elektronických knih se stovkami stránek.“ Podle dalších badatelů byl disk použit pro astronomická pozorování nebo námořní navigaci.

Jak je vidět, kolik badatelů, tolik verzí. Jistotu můžeme mít jen ve dvou věcech: Disk z Phaistu je dobrý suvenýr pro turisty a je to skvělý hlavolam pro kryptografy.

Odkazy

(1) Disc of Phaistos. Wikipedia. Internet:   https://en.wikipedia.org/wiki/Disc_of_Phaistos
(2)  Luigi Pernier.  Wikipedia. Internet: https://en.wikipedia.org/wiki/Luigi_Pernier
(3)  Arthur Evans. Wikipedia. Internet:   https://en.wikipedia.org/wiki/Arthur_Evans
(4)  Mínojská civilizace. Wikipedia. Internet: https://cs.wikipedia.org/wiki/M%C3%ADnojsk%C3%A1_civilizace
(5)  Etruscan alphabet. Internet:   http://dante.bdp.it/park/percorsi/percorso9/alfabeto.htm
(6)    Бацалев В.В., Варакин А.С.: Тайны великих раскопок. 2006, 320 s.
(7)    Kern, H.: Through the Labyrinth: Designs and Meanings Over 5,000 Years (Art & Design), 2000
(8)  Lýdie. Wikipedia. Internet:   https://cs.wikipedia.org/wiki/L%C3%BDdie

Více:

  • -r-: Disk z Knossu a Phaistosu. ZaZ, číslo 3/64, ročník XIII/2004   
  • -r-: Disk z Faistu rozluštěn? ZaZ, číslo 4/75, ročník XV/2006

***
Líbil se vám článek a celý web? Podpořte, prosím, badatele, autory a překladatele jakoukoli částkou na účet: SBERBANK, č. ú. 4211013926/6800, variabilní symbol článku je 225

error: Kopírování zakázáno!