Záhada potopy světa je vyřešena?

Všechna vědecká média přinesla před časem zprávu, že pod zemskou kůrou (a nikoli ve středu Země, jak to oznámilo pár zmatených webů…) je celý podzemní oceán, plný vody.

Tento závěr se opírá o mikroskopickou analýzu malého diamantu, vážícího méně než jednu desetinu gramu. Byl nalezen v Brazílii. Je známo, že diamanty vznikají ve velkých hloubkách – více než 500 km. Geologickými procesy se dostal na povrch. Ale co je nejdůležitější: diamant v sobě obsahuje překvapivý nález – malý minerální krystal ringwoodit (1). Je hermeticky „uzavřen“, a proto je ve stejném stavu, v jakém byl v hloubce. A tak poskytuje vzácnou příležitost: zjistit, jaké bylo prostředí, ve kterém vznikl.

Obr. 1 Diamant, skrývající v sobě tajemství podzemní vody. Foto : University of Alberta

Analýza, provedená týmem vědců pod vedením geochemika Grahama Pearson (2) z kanadské univerzity v Albertě (University of Alberta v Edmontonu), ukázala, že v krystalu ringwooditu je půl procenta vody. To znamená, že vznikal obklopen vodou.

Podle stávajících představ, ringwoodite – hlavní složka tzv. přechodové zóny Země – se nachází v hloubce několika set kilometrů.

 Obr. 2 – diamant s částí ringwooditu, vynesený z hloubky 500 km, možná i s vodami světové potopy. Foto: University of Alberta

„Až do nynější doby nikdo nikdy neviděl ringwoodite z pláště Země, a to i přesto, že geologové byli přesvědčeni o jeho existenci,“ řekl Hans Keppler z University v Bayreuthu (Německo), v úvodníku v časopise Nature.

Před několika lety hovořili o podzemních oceánech američtí vědci pod vedením Michaela Wysession (3), profesora seismologie na Washington University v St. Louis. Nalezli je při studiu seismogramy – záznamových charakteristik zemětřesení.

Porovnání údajů, shromážděných v průběhu mnoha let v různých částech naší planety, vědci vysledovali, jak se vlna otřesů šíří v zemské kůře a plášti.

Obr. 3: Krystal ringwooditu uvnitř diamantu. Foto: University of Alberta

Analýza přibližně 600.000 seismogramů je překvapila. Zdá se, že alespoň ve dvou místech – pod východní částí euroasijského kontinentu a pod Severní Amerikou se nachází obrovské vodní nádrže. „O tom svědčí tlumení podélných seismických vln,“ vysvětlil profesor, „což je typické pro vodu.“

A ještě předtím mořskou vodou pod povrchem Země objevili britští vědci z University v Manchesteru. Rozpoznali její stopy v oxidu uhličitém, unikajícím z hloubky asi 1500 kilometrů. Nikdo jim nevěřil. Ale zdá se, že nyní ten důkaz existuje.

Jak se voda dostala dovnitř Země, není známo, – je možné, že vznikla spolu s planetou. To znamená, že tam vždycky byla. Nebo se tam dostala z povrchu, kde bylo vody dříve mnohem více než nyní. Možná, že celá planeta byla kdysi jeden velký oceán. Jako Jupiterův měsíc Europa.

Obr. 4 Vznik diamantu s ringwooditem. Foto: University of Alberta

Existuje teorie, podle které hlubinná voda přichází na povrch Země pravidelně. A pak znovu nateče do podzemí. Vědecky vzato, objem zemské hydrosféry se mění. S největší pravděpodobností, v důsledku určitých změn v kůře planety a pláště.

Mimochodem, na dně oceánu jsou podivné otvory, ze kterých proudí voda o teplotě 400 stupňů. Nazývají se „černé komíny“.

Interpretace tohoto objevu v populárních článcích se podobala představám Julese Verne, který v roce 1864 ve svém románu „Cesta do středu Země“ popsal oceán v útrobách naší planety.

Články, které interpretovaly tento objev, připomínaly vedle teorií o „duté“ Zemi a vizí podzemního moře také představy starých Egypťanů o podzemní řece mrtvých, ale zejména možnost, že právě zde by mohla být příčina celosvětové potopy.

Pověst o světové potopě je jeden z nejdiskutovanějších biblických příběhů. Řada vědců věří, že se skutečně odehrála. A nejednou. Na všech kontinentech jsou četné známky záplav. Jezera se slanou vodou se nachází i tisíce kilometrů od pobřeží – i ta jsou považována za pozůstatky dávné potopy.

Ale odkud se na Zemi vzalo tolik vody k tak katastrofální globální povodni? K takové, že praotec Noe přistál se svou archou na vrcholku hory Ararat?

Obr. 5. Podzemní oceány, které se nachází v hlubinách, jsou označeny červenou barvou. Byly zjištěny díky anomáliím při průchodu seismických vln. Foto: University of Washington

Hypotéz je celá řada. Do oceánu mohl spadnout asteroid nebo kometa, což by způsobilo obrovské tsunami. Nebo roztál led v důsledku globálního oteplování. Nebo naopak, chlad způsobil zablokování řek ledem, a úroveň vodní hladiny v oceánech dramaticky vzrostla. A někteří vědci dokonce tvrdí, že osa planety se posunula, a v důsledku toho přesuny vod postupovaly ve vlnách o výšce několika kilometrů.

Výsledky senzační studie daly hypotéze, která byla dříve považována za úplně bláznivou, tedy, že voda při potopě přišla z nitra Země, nebývalou podporu.

Pokud se uvnitř naší planety nachází obrovské zásobárny vody, je možné, že v dávných dobách podzemní nádrže praskly. Zvýšil se tlak v podzemních vodách a ten zlomil kůru mezi zemskými deskami. Voda, pronikající z nitra Země, zaplavila svět. Vznikly gejzíry horkých, slaných vodních par, jako když praskne kotel. Globální mořská hladina se zvýšila, a déšť ze zkondenzovaných par trval 40 dnů a 40 nocí. Tak vznikla Světová potopa.  Velká část této vody se ale vrátila zpět do nitra Země a za působení značného tlaku, působící na těchto kapsách se voda navázala zpět do minerálů…  (4)

Obr. 6 Podzemní voda může stoupat k povrchu. Foto: University of Alberta

To znamená, alespoň teoreticky, že se taková katastrofická událost může stát znovu. A to i taková, že ani ten Ararat nebude vidět. Je možné, že i pod oceány, tedy tam, kde se dosud seismicky příliš nezkoumalo – jsou oblasti plné vody. Její objem odhadují odborníci na pětinásobek kapacity všech vnějších oceánů.

Není divu, že výsledky studie uvítali právě kreacionisté.

Ale tým Grahama Pearson nemluví o vodě v kapalné formě, ale o jejím obsahu v konkrétním minerálu.

Je však třeba určit, jak uvedl Hans Keppler, zda analyzovaný vzorek ringwooditu je zástupcem celé přechodové zóny pláště.

Odkazy

(1)  Ringwoodite. Wikipedia. Internet: http://en.wikipedia.org/wiki/Ringwoodite
(2)   Graham Pearson. University of Alberta. Internet: https://www.researchgate.net/profile/Graham_Pearson
(3)  Michael Wysession. Internet: http://epsc.wustl.edu/seismology/michael/michael.html
(4)   The Hydroplate Theory: An Overview. Center for Scientific Creation. Internet: http://www.creationscience.com/onlinebook/HydroplateOverview2.html

***
Líbil se vám článek a celý web? Podpořte, prosím, badatele, autory a překladatele jakoukoli částkou na účet: SBERBANK, č. ú. 4211013926/6800, variabilní symbol článku je 225

 

error: Kopírování zakázáno!