Skutečně Ježíš vstal z mrtvých? (3)

Řešení otázky, zda hlavní zázrak křesťanství byl neskutečným, a nebo reálným jevem

 Tajemné zmizení Josefa

V knihách Nového zákona se nic nehovoří o tom, co dělal Josef po Ježíšově pohřbu. Jakýmsi záhadným způsobem z kanonických knih úplně vymizel.

Josef přichází na scénu opět v jednom z apokryfních evangelií – Nikodémově. Ano, toho samého, který pomáhal Josefovi zanést Ježíšovo tělo do hrobu.

A v Nikodémově podání začíná ta pravá mystická detektivka.

Po pohřbu Ježíše Josef přišel k Židům a začal je kárat:

„Nejednali jste správně vůči spravedlivému, protože jste jej bez milosti ukřižovali a dokonce jste ho i probodli kopím. (…)  Když Židé uslyšeli tato slova, rozhněvali se v duši, chopili se Josefa a zavřeli ho do domu, který neměl okna, a strážci zůstali u dveří. Pak pevně zapečetili dveře tam, kde byl Josef zavřen.“ (Nik, 12, 1)

„Hned zrána se všechen zástup v synagoze radil, jakou smrtí mají Josefa usmrtit. Když zasedla rada, přikázali, aby byl potupně předveden. Ale když otevřeli dveře, nenašli jej. Všechen lid byl zděšen a byli ohromeni, protože našli pečetě zapečetěné a Kaifáš měl klíč.“ (Nik, 12, 2)

 

Obr.5: Andrej Manten (1457 – 1460):  na jeho obrazu Ježíš je probodnut kopím. Umělec vyznačil hlubokou ránu.

Později, asi za týden, byl Josef objeven, jak sedí u sebe doma v Arimateji. A pokud máme věřit Nikodémovi, o svém zmizení Josef řekl :

„Zavřeli jste mě v pátek o desáté hodině a zůstal jsem tam celou sobotu. O půlnoci, když jsem stál a modlil se, dům, do něhož jste mě zavřeli, se zdvihl ve čtyřech rozích a spatřil jsem před svýma očima jakoby světelný blesk. Dostal jsem strach a padl jsem na zem. Tu mne kdosi uchopil za ruku a vytáhl mne z místa, kde jsem upadl, a snesla se na mne jakoby vlhkost vody od hlavy až k nohám a mé nozdry ovanula vůně myrhy. Pak osušil mou tvář, políbil mne a řekl mi: „Neboj se Josefe, otevři oči a podívej se, kdo s tebou mluví.“ Když jsem zvedl zrak, uviděl jsem Ježíše. Přepadl mne strach, myslel jsem, že je to strašidlo a odříkával jsem (desatero) přikázání. A on je odříkával se mnou. A jak dobře víte, strašidlo, když se s někým setká a uslyší přikázání, se dá na útěk. Když jsem viděl, že je odříkává se mnou, oslovil jsem jej: „Rabbi Elijáši.“ A on mi řekl: „Nejsem Elijáš.“ Já jsem mu řekl: „Kdo jsi, Pane?“ A on řekl: „Já jsem Ježíš, jehož tělo sis vyžádal od Piláta, oděl jsi mne do čistého plátna, na mou tvář jsi položil potní roušku, uložil jsi mne do svého nového hrobu a ke dveřím jeskyně jsi přivalil velký kámen. Řekl jsem tomu, kdo ke mně mluvil: „Ukaž mi místo, kam jsem tě uložil.“ On mne odnesl a ukázal mi místo, kam jsem ho uložil, leželo tam plátno i potní rouška na jeho tvář i poznal jsem, že je to Ježíš. Pak mne vzal za ruce a postavil mne do mého domu, ačkoli dveře byly zavřeny, přivedl mne k mému loži a řekl mi: „Mír s tebou.“ Políbil mne a řekl: „Čtyřicet dní nevycházej ze svého domu. Podívej se, jdu ke svým bratřím do Galileje.“ (Nikodém, 15, 6)

Do práce se dává prokurátor

Vesnice Arimatea, nyní El-Rama, se nachází asi 30 km od Jeruzaléma. Pěšky to znamená asi 5 hodin, na oslu asi 2-3 hodiny. Josef však říká, že tam byl okamžitě. Zázrak? Pokud ovšem tato historka nebyla rovněž vymyšlena Josefem. Ale někdo mu musel pomoci při vyvedení z temnice. Něco takového mohl udělat pouze Pontius Pilát. Podle některých indicií byli přáteli, Pilát neměl velekněze v lásce a trápil se, že nezachránil Ježíše před smrtí. Nebyl tedy Pilát domluven s Josefem?

Ale do hry vstupuje další otázka : Je vůbec jistá Ježíšova smrt?

Svědectví apoštola Petra

V roce 1886, při vykopávkách v egyptském městě Achmín byl ve starém hrobě objeven amulet s kousky papyru uvnitř. Jeden z nich obsahoval fragment tzv. Petrova evangelia, možná vůbec nejstaršího evangelia ze všech. Naše současná neúplná znalost tohoto textu vychází především z tohoto zdroje, i když jsou známy ještě starší zlomky evangelia z přelomu 2. a 3. století.

O existenci Petrova evangelia se prokazatelně zmiňoval například Órigenés, Eusebios, Hieronymus a kolem roku 190 Serapión z Antiochie. Už tehdy však bylo evangelium shledáváno „heretickým“ a proto bylo církevními autoritami zakazováno (především kvůli domnělému doketismu a antijudaismu).

O dataci vzniku Petrova evangelia se vedou spory. Většina badatelů uvádí za nejpravděpodobnější dobu vzniku první polovinu 2. století, někteří autoři nicméně upřednostňují starší dataci (rok 70 až 100 n.l.). Shoda panuje alespoň ohledně místa původu, za které se považuje Sýrie.

Nikodém – šprýmař?

Ve svém evangeliu Nikodém uvádí zábavný dialog, který se odehrává mezi strážníky, střežící Kristův hrob, a Židy, žalářující Josefa. Strážníci přiběhli s tím, že Kristovo tělo zmizelo. Židé na ně křičí: Jak je to možné, pitomci?

A strážci pokračovali: „My jsme slyšeli, že jste zavřeli člověka, který si vyžádal tělo Ježíšovo, že jste zapečetili dveře a když jste je otevřeli, nenašli jste ho. Vydejte nám Josefa a my vám vydáme Ježíše.“ (Nik, 13, 1)

Židé se pak poradili, složili dostatek peněz a dali je vojákům s pokynem: „Řekněte, že jeho učedníci přišli v noci a ukradli ho, když jste spali. A doslechne-li se to vladař, my to urovnáme a postaráme se, abyste neměli těžkosti.“ Oni si peníze vzali a udělali to tak, jak se jim řeklo.“ (Nik, 13, 2)

 

Obr.6: Noční setkání Ježíše a Nikodéma zachytil malíř Alexandr Ivanov (akvarel, 1850), Státní Treťjakovská galerie, Moskva

Pokračování

***
Líbil se vám článek a celý web? Podpořte, prosím, badatele, autory a překladatele jakoukoli částkou na účet: SBERBANK, č. ú. 4211013926/6800, variabilní symbol článku je 2219

error: Kopírování zakázáno!