Záhadná geometrie Nazcy (3)

Světově proslulá „expozice“ záhadných starověkých obrazů na náhorní plošině Nazca je na území Republiky Peru, přibližně 400 kilometrů jižně od hlavního města Lima a 50 kilometrů od pobřeží Tichého oceánu, mezi městy Nazca a Palpa. Táhne se podél pampy ploché jako stůl, vysokohorské planiny And, ve výšce asi 1000 metrů nad mořem, občas silně členité říčními údolími, převážně už dávno vyschlými.

Zahrada obrů

Za prvé je třeba připomenout rozměry těchto obrazů. Takže, jeden z menších – obraz pavouka /11/  na obr. 3  – má délku 45 metrů, délka „hada“ /5/ – má více než 250 m. Přehlédnout obraz ze země a pochopit, co to je, je nemožné. Chcete-li to pochopit, musíte vystoupat pár set metrů nad zemí, nebo chodit s kompasem a měřícím pásmem a vzor kresby důsledně překreslovat na kus papíru zmenšeně všechny rozměry, úhly, apod.

Všechny figury jsou značně zjednodušeny. Je to spíše ne obraz nějakých konkrétních zvířat, ale spíše jejich grafické symboly. V této souvislosti není vždy možné s jistotou určit, o jaké zvíře konkrétně jde. Tak třeba, obraz /1/ na obrázku (3) je v literatuře nazván „Kondor“, i když zobák tohoto ptáka vypadá spíše jako čapí.

Obr. 3

Obraz /4/ se nazývá „ještěrka“, a /5/ „krokodýl“. „Velryba“ /9/ má uši (?). A tak dále. Další „podivuhodnosti“ se nazývají „chobotnice“, nebo „mořské řasy“, nebo „strom“. /6/.

Svého času se velmi diskutovalo o obrazu „pavouka“ /11/. U něj, u „kolibříka“ /2/ a „opice“ /8/ k místu pohlavních orgánů směřují linie. Jedna z linií však u pavouka směřuje k noze. Proč?

Biologové označili obraz za pavouka druhu Ricinulei (19). Tito malí pavouci žijí v amazonské džungli a mají zajímavou anatomickou zvláštnost: protože sameček má potíže svým pohlavním orgánem oplodnit samičku, počíná si velmi zvláštně – namočí do spermatu svojí nohu a tak jej zanese do samičky. Znamená to tedy, že samčí pohlavní orgán mají v podstatě na noze. A právě k noze směřuje linie! Jak toto mohli tvůrci obrazu vědět, když tento poznatek byl získán až při studiu pavouků pod mikroskopem?

Mezi obrazy jsou i takové, které nejsou podobné žádnému zvířeti. Příkladem je obraz /10/ – jakýsi beztvarý pytel se dvěma výrůstky ve tvaru lidských rukou, jedna pětiprstá, druhá – čtyřprstá. Nicméně, M. Scholten nějak rozpoznal na tomto obrázku … sedící opici (!). Podle M. Reiche zde dominují obrazy ptáků (je jich 18), a následují mořští živočichové.

Všechny obrazy jsou vytvořeny jedinou souvislou čarou, která nikdy neprotíná sama sebe a přes všechny zákruty se vrací do výchozího bodu. Je udivující harmonie kresby, přímo „matematická“ přesnost a úplná absence jakýchkoli okras obrazů. Ne náhodou se J. Hawkins o obrazcích na Nazce vyjádřil: „Život v pekle zmrazené matematiky!“ … Badatelka A.T. Belokoň (20) počítačový programátor, po shlédnutí kreseb prohlásila: „Toto je vypracováno PC plottrem!“

Nanést však vzor na povrch pampy je ještě těžší, než provést dokonalou přímku. Jak to bylo provedeno? Maria Reiche (6) navrhla, že Indiáni (kteří, podle jejího názoru i završili tento pracovní výkon), nejprve narýsovali model obrazu, a pak jej přenesli do terénu jeho zvětšenou kopii. Neznali písmo, ale jak předpokládala, „museli držet všechny detaily obrazu v paměti.“ Malovali křivky za pomocí kolíků a lan, čímž určili poloměr oblouku. Jak to ovšem spočítali, Reiche neobjasňuje, ale dodává, že to muselo být velmi přesné, protože „odchylka pouze několik centimetrů mohla zkazit všechny proporce, které, jak vidíme na leteckých snímcích, jsou vynikající.“

Ještě dále jde M. Scholten (18). Předpokládá, že Indiáni museli předem nanést na terén celou řadu pomocných kruhů a čtverců, přičemž používali jednu měrnou jednotku, která se rovná 3,34 m, a její deriváty, které jsou získány vynásobením této hodnoty sedmi, osmi nebo druhé mocniny (a to bez znalosti psaní?).

Jenže Reichová ani Scholten se nezmiňují o tom, že žádné pomocné destičky s nákresy, ani kolíky s lany, ani ony pomocné kruhy a čtverce, se nenašly…

Obr. 4

Takže není jasné, jak by bylo možné s pomocí kolíků a lan vytvořit v terénu ideální dvojitou spirálu s průměrem 320 metrů (obr. 4)? A podobných spirál je na planině Nazca asi sto!

Zřejmě z bezvýchodnosti navrhované hypotézy „lan a kolíků“ byla Maria Reiche nakonec nucena přiznat, že „…staří Peruánci museli používat nástroje a zařízení, o kterých nic nevíme, a které zemřely společně se starými znalostmi, unikly pozornosti dobyvatelů, kteří neměli zájem o nic jiného než o poklady.“ Jinými slovy přiznala, že primitivní společnosti pomocí primitivních metod a nástrojů provést takové dílo nemohly.

Takže co zbylo z „vlasteneckých“ prohlášení pana Sholtena? Pokud prekolumbijští Indiáni nemohli vytvořit „projekt Nazca„, pak kdo, kdy, jak a proč to všechno udělal?

Pokračování

***

Líbil se vám článek a celý web? Podpořte, prosím, badatele, autory a překladatele jakoukoli částkou na účet: SBERBANK, č. ú. 4211013926/6800, variabilní symbol článku je 542

error: Kopírování zakázáno!