Pátrání po neznámých planetách (1) Existovala planeta PHAETON?

Existence velkého počtu planetek mezi Marsem a Jupiterem se stala základem pro vytvoření několika hypotéz, vysvětlujících jejich vznik. Můžeme je rozdělit do dvou protichůdných skupin:

a) planetky vznikly rozbitím (explozí) planety, utvořené v této částí sluneční soustavy – často se pro ni uvádí název PHAETON. Tato hypotéza je však zavrhována pro malou hmotnost všech doposud známých planetek.

b) planetky vznikly jako pozůstatek materiálu, z kterého se v minulosti formovaly planety. Tento proces však zde nebyl doveden do konce pro rušivý vliv obří planety Jupiter. Z tohoto prostoru přilétají občas na Zemi zbytky těchto těles v podobě meteoritu. Jedním z nich byl například známý příbramský meteorit z roku 1959.

Hypotéza  o  existenci  planety  mezi  Marsem  a  Jupiterem předpokládala dvě varianty:

1) jednalo se o planetu zemského typu o hmotnosti asi 2,5 krát větší než je hmotnost Země.

K této hypotéze se přikláněli především sovětští vědci a předpokládali, že na této planetě dokonce existoval organický život. Jako důkaz uváděli přítomnost organických látek v některých meteoritech. Při explozi planety se některé vzniklé úlomky rozlétly do vzdálených oblastí sluneční soustavy. Část explodované planety zasáhla jeden Saturnův měsíc a změnila jeho dráhu (Phoebe?) Další úlomek planety roztříštil jiný Saturnův měsíc a vytvořil tak materiál pro prstenec. Jiný úlomek zasáhl Urana a změnil jeho rotační osu. Jeden ze zbytků planety se dostal na novou oběžnou dráhu kolem Slunce – tímto zbytkem je planeta Pluto. Části explodované planety neodlétly pouze směrem ven ze sluneční soustavy, ale velké množství úlomků směřovalo i do vnitřních oblastí. Takovýmto proudem drobných úlomků explodované planety byl údajně zasažen i náš Měsíc. Odnesla to především ta jeho polovina, která je odvrácena od Země – proto je pokryta větším množstvím kráterů než polokoule přivrácená k zemskému povrchu.

2) Jednalo se o velkou planetu Jupiterova typu. Teorii rozpracoval především van Flandern (1). Podle ní došlo k výbuchu planety o hmotnosti asi 90 Mz zhruba před 6 milióny roky. Autor se domnívá, že planeta mela malé pevné jádro, které se po explozi stalo výchozím materiálem pro vznik planetek a meteoritů s větším množstvím uhlíku a dalších lehkých prvků.

Rozložení planetek v prostoru mezi Marsem a Jupiterem a jejich složení neodpovídá představě rozbité planety. Jednotlivé planetky s největší pravděpodobností vznikly jako samostatná tělesa v různých vzdálenostech od Slunce, a proto mají rozdílné složení. Postupné pak docházelo ke vzájemným kolizím a rozbíjení na menší části (v roce 1918 objevil K. Hirayama (2) tzv. rodiny planetek).

Rovněž z rozborů složení a stavby meteoritů vyplynulo, že nemohly vzniknout z jediné planety. Vzniku planety bylo patrně zabráněno silným gravitačním polem Jupitera.

Většina planetek se pohybuje v oblasti mezi Marsem a Jupiterem. Řada planetek však křižuje dráhy Marsu a Země, Venuše i Merkura. Jiné naopak křižují dráhy Jupitera a Saturna, v poslední době byly objeveny planetky i za drahami planet Neptun a Pluto.

Odkazy

(1) Tom Van Flandern. Wikipedia. Internet: http://en.wikipedia.org/wiki/Tom_Van_Flandern

(2) Kiyotsugu-Hirayama. Enc. Britanica. Internet: http://www.britannica.com/EBchecked/topic/319782/Kiyotsugu-Hirayama

Pokračování

 

***

Líbil se vám článek a celý web? Podpořte, prosím, badatele, autory a překladatele jakoukoli částkou na účet: SBERBANK, č. ú. 4211013926/6800, variabilní symbol článku je 350

error: Kopírování zakázáno!