Tajemství Panny Orleánské

Pověsti o tom, že Jeanne d´Arc – Jana z Arku – neshořela na hranici inkvizice v Rouanu 30. května 1431, se šířily po Francii odnepaměti. Ještě i během Stoleté války, jejíž hrdinkou Jana byla, tak i po ní. Bylo to bezpočet pověstí, povídaček i zajímavých faktů.

Podle oficiální historie se Jana z Arku narodila asi roku 1412 v rolnické rodině ve vesnici Domrémy v Lotrinsku ve východní Francii. Když jí bylo 17 let, usoudila tato nevzdělaná vesničanka, že jí Bůh svěřil vznešené poslání osvobodit vlast od Angličanů a pomoci uchazeči o trůn Karlovi stát se francouzským králem. Následující vítězství francouzských vojsk pod jejím velením působil jako zázrak, zvláště za situace, kdy již téměř celá Francie byla okupována Angličany. V roce 1430 ji však v potyčce u Paříže zajali Burgunďané, spojenci Anglie. Podle tehdejších zvyklostí ji mohl Karel VII. vykoupit.

Ovšem vděční králové se vyskytují jen v pohádkách. I když Burgunďané navrhovali tento obchod, král neudělal nic pro její záchranu. Zato Angličané nelitovali 10.000 liber, aby Janu získali. Předali ji inkvizičnímu soudu v Rouenu, hlavním městě Bretaně. Proces byl svěřen biskupu Couchenovi, horlivému stoupenci Angličanů. Jana byla obviněna z čarodějnictví, modloslužebnictví, ze spojení s ďáblem a jiných prohřešků proti víře. Po ročním věznění a výsleších byla odsouzena a 30. května 1431 upálena.

Samozvanec ? Zázrakem zachráněna ?

V jistém dobovém rukopise v Britském muzeu pod inventárním číslem 11542 se nachází věta: „Nakonec ji, nebo jinou ženu, veřejně upálili, protože se jí velmi podobala a dodnes mají o tom lidé různé názory…“

V účetní knize města Orleáns je zápis dokládající, že 9. srpna 1436 Janin bratr Jean de Lys dostal 2 zlaté franky jako odměnu za doručení dopisu od Jany, se kterou se sešel v lucemburském Arlone. Další údaje hovoří o jeho cestách i v dalších měsících. A to 5 let po její oficiální smrti.

V těchto knihách je zápis o 210 librách, které jí město předalo v roce 1439 – celých 8 let po upálení – za zásluhy o město během války. Tehdy sem přijela Jana dokonce osobně. Jmenovala se však již Jeanne d´Armoises, protože se mezitím vdala. Přijela i do Paříže.

Nejprve se historici domnívali, že si titul Panny Orleánské přisvojila nějaká podvodnice. To se v historii stávalo často, byla-li smrt zahalena tajemstvím.

Janu v Paříži znal jen málokdo, ovšem jiné to bylo v Orleánsu, kde ji znal téměř každý. Vždyť před deseti lety Jana osvobodila toto město a stala se Pannou Orleánskou. Kromě obyvatel zde byli i její spolubojovníci, účastníci mnoha jejích vojenských akcí. Vždyť oni by si nutně museli všimnout záměny, neboť Jana nebyla uzavřena v soukromí, ale účastnila se mnoha masových světských akcí. V kronice obce Gran-aux-Ormes u Met je zápis o návštěvě Jany, kterou poznali místní šlechtici i její bratři Pierre a Jean. V zápisech jsou údaje o jejích jednáních i o svatbě s rytířem Robertem d´Armoises.

Ovšem jak odhalit podvodnici a samozvance? Tisk ani televize tehdy nebyla, a jen málokdo znal pravou podobu různých významných osobností. Tak se mohli někteří králové (v naší historii např. králové Václav IV. nebo Jiří z Poděbrad) pohybovat nepozorovaně mezi poddanými, stejně jako později i císař Josef II.

Pozoruhodné je i to, že v této době do Orleánsu přijíždí i její matka. Vždyť především ta by měla odhalit jakýkoliv podvod a rozeznat svou dceru od samozvankyně! Dále i francouzský král načasoval svou návštěvu do tohoto období. A ten velmi dobře znal zachránkyni své koruny.

Tehdy ještě nebyly známy postupy plastické chirurgie, a tak charakteristické znaky Jany byly známy – její výška asi 1,5 metru, tmavé mateřské znaménko za uchem, šrámy a jizvy z bitev na různých místech těla.

A tak tedy, několik let po procesu, ve kterém byla Jana z Arku obviněna z kacířství, a odsouzena v Angličany obsazeném Rouenu k smrti, se Jana svobodně projíždí po Francii, setkává se s příbuznými, spolubojovníky i králem. Jak je to možné?

Vědma? Svatá? Mimozemšťan?

Podle zápisů z procesu, Jana po celý svůj život poslouchala tajemné hlasy, které jí radily, co má dělat. K jejímu „prohlédnutí“ přispěly vedle hlasů i různá vidění a zjevení. To vše však bylo jejím „tajemstvím, skrytým za 7 pečetěmi“.

Co stálo za těmito „hlasy“ a „vizemi“? Podle názorů psychologů a psychiatrů je několik možností:

Schizofrenie, rozpad osobnosti. Ovšem u mladistvých je tento atak nemoci velmi akutní a postižení rychle ztrácejí schopnost komunikace a společenských styků a vazeb. U Jany se nic takového nestalo.

Psychogenní akustické halucinace. Vnímání takových zvuků je nepříjemné, stresující, způsobující společenskou izolaci, psychické či fyzické vyčerpání. Ani to se Jany netýkalo.

Parciální epileptické záchvaty. Vycházejí ze sluchové oblasti spánkových laloků, způsobený úrazem hlavy.

Při výsleších Jana přiznala styk s postavami „svatých“. Domnívala se, že jde o archanděla Michaela, svatou Kateřinu a svatou Markétu. Je zajímavé, že tyto vize se netýkaly Krista, Panny Marie, ani scén lidského zatracení, ukřižování, ani rajské blaženosti, jak to bylo u středověkých vizionářů obvyklé. Hlasy také nebyly provázeny extatickými stavy, uskutečnily se za bílého dne, a byly provázeny světlem. Byl to měkký, pěkný hlas a mluvil francouzsky. Hlasy jí několikrát týdně radily, jak si má počínat a provázely jí neustále, i během procesu.

Někteří lidé se domnívali, že nečisté schopnosti vědmy a čarodějnice Jany byly tak veliké, že jí umožnily přežít jistou smrt na hranici. To by dokazovalo, že inkvizice přece jen správně dělala svou práci. Ovšem takových lidí nebylo mnoho.

Většina považovala Janu za vlastenku a svatou, kterou ochránil od nespravedlivého trestu sám Hospodin.

Později, už v našich dobách, přisoudily Janě neobyčejné schopnosti, které pramenily z jejího, snad i mimozemského původu, nebo z jejích celoživotních kontaktů s Návštěvníky, jež jí pomohli v nejtěžší chvíli vyváznout z nebezpečí.

Zvláštnosti procesu

Jak je známo z dokumentů inkvizičního procesu, byl na rozdíl od ostatních procesů té doby něčím velmi zvláštním – byl neobyčejně „měkký“. Soud trval rok a přesto vůči Janě nebylo použito jakékoli mučení.

Prostým milosrdenstvím to ovšem nelze vysvětlit v dobách, kdy se podobné ohledy nebraly ani na děti, starce, ba ani těhotné ženy. Proč měla Jana taková privilegia?

Proč prelát Couchon, hlavní žalobce, který vždy považoval Janu za kacířku, rok zdržoval proces naprosto nepodstatnými otázkami věrouky?

Jaké síly – pozemské nebo mimozemské – temné nebo nebeské – diktovaly soudcům jejich postup?

Jak se zdá, šlo o síly naprosto pozemské a průhledné. Couchon jako prelát naprosto prodejného duchovenstva, plnil politickou objednávku. Na jedné straně sloužil Angličanům, ovšem karta se začala obracet. Jana byla symbolem a živým logem francouzské královské armády. Není bez zajímavosti, že Karel VII. Francouzský (1403 – 1461) korunovaný v roce 1422 při účasti Jany z Arku, nejen že zakončil Stoletou válku (1337 – 1453), ale vymanil se i z područí papeže.

Modrá krev ?

Pierre Couchon měl těžkou úlohu. Angličané žádali smrt Jany, a Karel VII., oficiálně také odsuzující kacířství, potřeboval její osvobození.

Proč tedy takové ohledy a rozpolcenost? Protože Jana byla … královou nevlastní sestrou.

Mnozí historikové se domnívají, že Jana byla plodem tajné lásky královny Isabelly Bavorské. Ta v roce 1407 tajně porodila dceru, která prý však brzy zemřela.

V mnoha legendách o Janě překvapuje, že prostá venkovská dívka se nejen dostala tak snadno ke králi, že jej poznala mezi řadou dvořanů. Navíc znala dvorní etiketu, a brzy vsedla do čela armády, která, přesto že šla od porážky k porážce, začala náhle vítězit.

Jedině tím lze vysvětlit „měkkost“ procesu – i když šlo o nepřítele, Jana byla příslušnicí královského rodu. Bylo by možné také uvažovat o tom, že mohla být využita jako protiváha králi v budoucnu.

Tajemství možného osvobození

Mnozí historici se domnívají, že Jana byla ukryta u své tety v Lucembursku, zatímco byl imitován proces s falešnou Janou. Je také zajímavé, že teprve nedávno, v roce 1995 byl při průzkumu zámku v Rouenu, kde byla vězněna Jana, odkryta tajná chodba, vedoucí ze sklepení. Je možné, že tudy se Jana dostala na svobodu?

Panna se vdává

Mnozí francouzští historici se domnívají, že došlo k úmluvě o tom, že za osvobození Jany se tato již nebude zúčastňovat bojů proti Angličanům. Z nějakého záhadného důvodu rodina d´Armoises nikdy předtím netruchlila nad smrtí legendární Panny. Když Jana unikla z vězení, vdala se v Lotrinsku za Roberta d´Armoises d´Timmon. Tak se změnilo i jméno Jany tímto jménem jejího muže. Z tohoto svazku vyšly dvě děti.

Málokdo ví, že v životě Jany byla ještě jedna podivuhodná událost. Již jako vdaná navštívila roku 1440 Paříž, která jí uspořádala velkolepé přivítání.

Ovšem její bratr – král – nemohl závistí snést její popularitu, která by mohla ohrozit jeho postavení, a označil ji za samozvankyni a nechal ji uvěznit. Veřejně byla obviněna a také se přiznala. Ovšem toto se mohlo stát v Paříži, kde ji málokdo znal.

Přesto král navštěvoval rodinu d´Armoises, svou sestru, které dal tímto předtím znát, kde je její místo …

Ovšem po smrti Jany a jejího muže král začal usilovat u římského papeže o rehabilitaci Janina procesu. Stalo se tak v roce 1455 a o rok později byla prohlášena za svatou.

Dvojnice ?

Přední politické osobnosti měly vždy dvojníky. Je možné, že v roce 1431 byla v Rouenu upálena jiná žena? Dobrovolnice, která věděla, že podstupuje jistou smrt, jen aby zachránila národní hrdinku?

Při autodafé nikdo tvář Jany neviděl – měla zakrytou tvář. Navíc hranice byla velmi zvláštní a byla úděsná svou výškou.

Klubko dohadů se může uzavřít konečným faktem – ač byla Jana oficiálně upálena, rehabilitována a následně svatořečena, dodnes této svaté Janě z Arku církev nezasvětila jediný kostel, jedinou kapli! To ukazuje, že církev velmi dobře ví o pravém stavu věcí – že ke skutečné mučednické smrti zřejmě nedošlo.

Jana z Arcu (6.1.1412 – 30.5.1431)

Podle různých zdrojů : -sl-

***
Líbil se vám článek a celý web? Podpořte, prosím, badatele, autory a překladatele jakoukoli částkou na účet: SBERBANK, č. ú. 4211013926/6800, variabilní symbol článku je 225

error: Kopírování zakázáno!