Jaké jsou zkušenosti s UFO ? (4)

Obyčejní lidé …

Před a po formálních sezeních se vracím k lidem, které jsem přišel navštívit, právě ty, kteří měli zkušenosti s UFO.

 

Hovořím s několika z nich, s těmi, které jsem viděl při hypnóze a s tuctem dalších, jejichž svědectví mě obzvlášť zaujala. Sedíme na schodech univerzitní budovy, na vyprahlém trávníku v záplavě vločkovitých semínek, které létají ze stromů, nebo i v prázdných třídách, levných barech, jež obklopují univerzitu. Po několika dnech náhodného pozorování a mnoha hodinách intenzivních rozhovorů jsem pohnut tím, jak obyčejně většina z nich působí. Diagnóza je složitá záležitost, mimo nemocniční prostředí je obzvlášť problematická. Přesto se zdá spravedlivé, že velká většina těchto lidí není pomatená. Jakkoli neuvěřitelně se jejich zážitky s UFO zdají, a cokoliv to ve skutečnosti mohlo být, není to v žádném případě produkt závažné psychopatologie. Ti lidé pokračují ve svých zaměstnáních, vydělávají si na živobytí, rodí a vychovávají děti, mají přátele, jezdí na dovolenou. Když spolu mluvíme, jsou koherentní, přemýšliví, přizpůsobiví spíše než fanatičtí. a se mnou v dobrém citovém kontaktu. Přestože došli k určitým váhavým závěrům pravděpodobně se (stejně jako já) ptají, co se jim vlastně stalo.

Tito lidé nemají zřejmé poruchy myšlení – volné asociace a zablokovanou funkci mysli jako u schizofreniků. Kromě svých zážitků s UFO, které by většina lékařů označila jako něco mezi přeludy a fantaziemi, nemají žádné myšlenky, které by byly obzvláště podivné nebo paranoidní. Jejich postoj k zážitkům s UFO není ani vysloveně netečný, ani příliš přehnaně úzkostlivý. Dokonce i pár lidí, kteří si myslí, že mohli být zanecháni s nějakým „implantátem“, který by měl kontrolovat jejich chování. (Zmínka o této věci určitě musí vzbudit podezření z paranoie.) Zachází z touto možností způsobem odlišným od myšlenek paranoidních osob, které znám : vůbec neví, jestli je to pravda, a ví, že to zní bláznivě, ale jestliže to pravda je, jsou ochotni to přijmout, jako by to byla část nějaké nepříjemné, možná urážlivé, ale nevyhnutelné služby, kterou musí vykonat. Některé studie o lidech, kteří viděli UFO, především jedna napsaná Kennethem Ringem, naznačují, že tito lidé byli v dětství zneužíváni více, než je normál. To je důležité, protože zneužívání v raném věku částečně lidi předurčuje k izolaci od druhých jako obrana proti bolestným pocitům, a izolace je obranný mechanismus způsobující vývoj k rozpolceným osobnostem. Teoreticky je možné, že tito lidé trpí ještě nepopsanou formou poruchy osobnosti, při které oddělená osobnost má zážitky s UFO, které mohou být zpřístupněny hypnózou, přičemž jinak jsou znepřístupněné. Rané zneužívání, především sexuální, je také některými vědci považováno za příčinu vzpomínek na únos do UFO : „To nebyli mí rodiče, kdo mě zneužíval, ale byli to mimozemšťané.“ Toto je rozumné vysvětlení, které zajisté vyžaduje hlubší studium. Avšak žádný z 12 lidí, se kterými jsem podrobně hovořil, nehlásil žádné dětské zneužívání, ani jsem mezi nimi nenašel osoby s diagnózou rozpolcené osobnosti a jejichž osobnost by byla takto proměnlivá.

Většina těchto lidí se ani nezdá být „náchylná k fantazírování“, jak si někteří lidé myslí. S několika zřejmými výjimkami se lze setkat, ale ti mají sami větší tendenci své zkušenosti ve výpovědi zpochybňovat, spíše než je přehánět a konstruovat. Dokonce i ti, kdo jsou dychtiví „vzpomenout si“ na „únos“ nebo kontakt, ti oddaní fanoušci UFO, jejichž život by byl zajisté obohacen tímto dogmatem a pozorností druhých, mají tendenci být spíše ostýchaví při vyprávění svých příběhů. Nakonec, tito lidé se zkušeností s UFO jich nezneužívají k manipulaci jiných, k získání publicity nebo peněz. Většina z nich požádala o anonymitu.

Tito lidé mají další společné znaky. Většina z nich se považovala za „odlišné“ již od dětství. A často tato odlišnost na sebe vzala podobu předčasné samostatnosti. Tito lidé se museli brzo spolehnout sami na sebe a přitahoval je zájem o tajemství života a otázky jeho smyslu a účelu. Zdají se jako skupina silně soucítící s jinými lidmi a často i se zvířaty. Přesto však jako dospělí mají tendenci udržovat si odstup v mezilidských vztazích a kontrolu ve svém profesionálním životě.

Ptají se, poté, co si vybaví vzpomínky na svá setkání, proč se nebojí více – ohlášené noční návštěvy někdy trvají i nadále – ale mnozí shledávají, že jsou ve skutečnosti mnohem méně bojácnější než předtím. Cítí, že se mnoho naučili o své zranitelnosti a o zranitelnosti Země, což jim umožnilo vzdát se iluzí o osobní kontrole a uvědomit si, že opravdu mohou být, jak říká Sprinkle, kosmickými občany. Když mezi nimi sedím, občas se mi vybaví šamani, které jsem potkal a studoval po celém světě. Tito lidé se zážitky s UFO věří, že byli vzati na dezorientující cestování mimo běžný čas a prostor do říše, kde je „bytosti z oblohy“ mučí, čtvrtí, a jinak poznamenávají. Po návratu do normálního denního života se mnozí cítí podivně, nadějně, stejně tak jako rozrušeně, znovuzrození, stejně jako zranění, a velmi často silně oddaní třeba léčitelství.

Na konferenci v Rocky Mountains se Leo Sprinkle a June Parnellová snaží lidi povzbudit, aby přeměnili své zážitky s UFO – ať už jsou čímkoliv – na tento druh transformativního cestování. Poskytují bezpečné místo, kde je lidem poskytnuta rada, názor, který je ujišťuje, že nejsou šílení, ale i nástroje, které mohou použít, aby mohli pokračovat v práci na sobě. Poskytují i podpůrnou kontaktní síť. Uznávají těžkosti této cesty, nesoudí její projevy, ale ujišťují pasažéry, že je to cesta schůdná.

(Ukončení seriálu)

Z časopisu – ZAZ

***

Líbil se vám článek a celý web? Podpořte, prosím, badatele, autory a překladatele jakoukoli částkou na účet: SBERBANK, č. ú. 4211013926/6800, variabilní symbol článku je 049 

error: Kopírování zakázáno!