Otázka katastrof a precese

 

 

Zploštění Země vyvolává jev zvaný precese - v periodě 25 776 let (jiný údaj: 25.920) let se mění sklon zemské osy od 24°30´ k 22°06´ a zpět (dnešní sklon je 23°27´). (1) Vliv na podnebí je výrazný. Při minimálním sklonu dopadá nejméně slunečního světla na polární oblasti a při souběhu více vlivů může vzniknout doba ledová.

Obr.1 Precese

Kolem roku 16.500 př.n.l., kdy byl sklon 22°06´, se prudce ochladilo a začala závěrečná část poslední doby ledové. Naopak při sklonu 24°30´ jsou teploty v polárních a mírných pásech nejvyšší. K této situaci došlo asi v roce 3644 př.n.l.

Pro úplnost dodejme, že v posledních 7000 letech se průměrné teploty nelišily od dnešních (odchylky do 1°C). Až v roce 9244 bude opět dosažen sklon 22°06´ a s ním spojené ochlazení.

Teplotu na Zemi ale neovlivňuje pouze sklon zemské osy. Význam má i poměr plochy moří a oceánů k pevnině. Když pevnina a ledovce zabírají nejvyšší plochu (to když je hladina oceánů a moří nejníže), tak jsou teploty na Zemi nejnižší a naopak.

Precese se projevuje mimo jiné posunem "jarního bodu" (tj. místo na obloze nebo souhvězdí, kde 21. března vyjde Slunce). Právě vztah Slunce k souhvězdím byl pilně zkoumán dávnými kulturami, které mu přisoudili velký astrologický význam pro lidstvo. Například dosud jsme se nalézali v éře Ryb, ale po roce 2000 jsme vstoupili do éry Vodnáře.

Teorie kontinentálního posunu

Jejím autorem je Charles Hapgood. (2) Na první pohled se může zdát nepravděpodobná, ale jinak velmi přesně vysvětluje dosud neobjasněné události. Objemné a těžké ledovce vytvořené během ledových dob způsobují jednou za několik desítek tisíc let posun zemské desky (litosféry) po nižší vrstvě astenosféře. Výsledkem je změna polohy pólů i klimatických pásem. Posun je poměrně rychlý, přestože se jedná o tisíce kilometrů. Navíc v Kongresové knihovně našel mapu datovanou 1531, která ukazovala antarktické pobřeží bez ledu.

Obr.2 Charles Hapgood

Z minulosti jsou známy tyto polohy pólů (podle knihy Flem-Athových):

  • - před 94 tis. lety - severní pól v Yukonu, jižní u pobřeží Antarktidy (směrem k Africe)
  • - před 53 až 93 tis. lety - severní pól v moři u severního Norska, jižní u Antarktidy (Rossovo moře) z té doby pocházel mj. Skandinávský ledovec (roztál před 16 až 7 tis. lety)
  • - před 52 až 12 tis. lety - severní pól v Hudsonově zálivu (Kanada) na 60° s.š., 83° z.d. jižní u pobřeží Antarktidy v Indickém oceánu na 60o j.š., 97° v.d. - z té doby mj. Severoamerický ledovec (roztál před 16 až 7 tis. lety)
  • - před asi 17 až 12 tisíci lety se vlivem ledovců přesunuly póly naposledy (o 3000 až 3500 km !) - do dnešní polohy. Ledovce se ale zčásti dostaly do teplejších krajů, kde rychle tály (na severní polokouli zbyl Grónský ledovec a ledovec v Severním ledovém oceánu). Následkem toho se zvyšovala hladina moře a srážky. Ty se v pevné podobě přispěly k vytvoření nových ledovců - převážně kolem dnešního jižního pólu.

Je pravděpodobné, že právě deště spojené s uvedenou změnou daly podnět ke vzniku legend o potopě. Ty jsou známy od asi 500 národů nebo etnických skupin z celého světa. Přesněji řečeno, s výjimkou Střední Asie, na kterou deště a záplavy díky vysokohorským hřebenům a velké vzdálenosti od moře nedosáhly.

Odsud patrně pochází Indoevropská skupina národů, u které (a to je zajímavé) vlastní mýty o potopě chybí.

Mnoho národů (indiánské kmeny, Keltové, staří Germáni, Ugrofinské národy,...) též mluví o velké katastrofě, při které Slunce, Měsíc, planety a hvězdy změnily svou polohu. Právě to je logický následek přesunu zemské kůry. A právě tato zkušenost vedla ke zvýšenému zájmu o pohyb nebeských těles. Proto lidé vystavěli bránu v Tíwanaku, Stonehenge a mnoho dalších dávných observatoří - chtěli mít jistotu, že vše je v pořádku a další katastrofa nehrozí.

Před více než 12 tisíci lety led pokrýval jen část Antarktidy. Druhá část (na jih od Ameriky) byla dokonce v mírném pásu. Rand a Rose Flem-Athovi přišli ve své knize „Když padalo nebe“, („When the Sky Fell: In Search of Atlantis“) (1995) s originální a přitom vynikající myšlenkou…

Pokračování

 


***
Líbil se vám článek a celý web? Podpořte, prosím, badatele, autory a překladatele jakoukoli částkou na účet: SBERBANK, č. ú. 4211013926/6800, variabilní symbol článku je 1070